Povídky z jedné kapsy / Povídky z druhé kapsy
Karel Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/266882/mid_povidky-z-jedne-kapsy-povidky-z-dru-f5o-266882.jpg
4
1407
1407
Souběžné vydání dvou sbírek filozoficky laděných kriminálních povídek, v nichž se autor zamýšlí nad otázkami práva a spravedlnosti, dobra a zla, zločinu a trestu. Původně vycházely časopisecky n akonci dvacátých let minulého století. Čapek napsal sice zábavné detektivní historky inspirované skutečnými případy, ale to, co čtenáře už několik generací při čtení těchto příběhů baví, je nádherná kultivovaná a hravá Čapkova čeština a nadhled a humor s jakým o "zločinných" lidičkách píše.... celý text
Přidat komentář
Tato kniha mě maximálně překvapila. U povídek jsem se ani trochu nenudil a ta krásná čeština... DOPORUČUJI!!!
To se čte, jen se to pije. A film režiséra Martina Friče z roku 1947 Čapkovy povídky je kapitola sama pro sebe. Někomu se může zdát kýčovitý, hlavně v závěru, ale podle mě by s ním byl Karel Čapek spokojený, jak jeho předlohu vystihuje.
Povídky jsou skvělé a čeština v nich nádherná, prostě Čapek. Více mě baví ty z druhé kapsy. To proto, že jde o jedno dlouhé vyprávění zážitků mezi starými přáteli a je to velmi zajímavé vzpomínání. Nejvíc se mi líbí povídka "Muž, který nemohl spát" :)
Další z knih mého dětství. Schovaná v knihovničce prarodičů, nasládlý pach zatuchliny, zažloutlé stránky, přesto jsem ji coby dítě hltala. Své čestné místo má v knihovně dodnes, Čapkova tvorba je prostě výborná. Pět hvězdiček je jasných.
Jedna z mých nejmilejších knih, ke které se ve chvílích, kdy to mé nitro potřebuje, vždy rád vracím. Příběh, který mistr Čapek vtěsná do jedné krátké povídky, by mnoha dnešním "taky-autorům" kriminálních příběhů vystačil minimálně na nějakou tu objemnou tri- nebo tetra-logii. A tady je těch povídek tolik, a ani náhodou nejsou na jedno brdo. ... a ten jazyk! Čapkova čeština tak krásně hladí po duši. Vtipné "oboustranné" vydání s pěknými ilustracemi Cyrila Boudy jen doplňuje mé 100% hodnocení.
Tuším, že některé z povídek byly už kdysi v zinscenovány pro televizi. Možná by si toto zasloužily všechny, už jenom kvůli svému jazyku, třeba v nějakém výpravném povídkovém filmu, kde by se prolnulo více postav ve svázaných příbězích... Dávám plus
Karel Čapek je jedním z nejlepších, možná dokonce tím nejlepším českým spisovatelem. Opět jsem se o tom přesvědčil při čtení povídek z obou jeho kapes.
Fascinuje mě, jak silné příběhy Čapek dokázal vytvořit ze zdánlivě obyčejných motivů. Čapek však pochopil, že v běžných lidských osudech se ukrývají příběhy nejkrásnější.
Při čtení jsem zjistil, že na sebe jednotlivé povídky vždy určitým způsobem navazují, respektive se vždy nějaká drobnost jedné povídky promítne i do povídky další.
Nejvíce se mi do paměti vryly patrně Šlépěje, Tajemství písma a Příběh sňatkového podvodníka.
Knížka mě velmi příjemně překvapila. Čekala jsem ne moc záživné čtení, ale nakonec jsem byla nadšena. Jedná se zde o soubor povídek s detektivní zápletkou, každá povídka má svého vypravěče a je napsána tak nádhernou češtinou, že to až není možné. Některé z povídek jsou zajímavější více, jiné méně, jako celek ale působí vel i konzistentně a čtou se jedna radost. Pokud bych měla vybrat povídku, která se mi líbila nejvíce, pak to bude Pád rodu Votických.
Čapka mám ráda a tyto dvě sbírky povídek obzvlášť. Skvělý jazyk, skvělá poetika, skvělé pointy jednotlivých textů. Nejvíc mne asi baví povídka o šlápotě ve sněhu, která končí uprostřed ničeho. Nevím proč, ale vždycky mne z toho mrazí po zádech. :) Za sebe mohu rozhodně doporučit.
Příjemné počtení detektivních povídek se zajímavými zápletkami. Povídky jsou koncipované tak, že je vždy někdo vypráví. Čapek se nebojí použít při přímé řeči obecnou češtinu, a tak dodává příběhům na realističnosti. Mou nejoblíbenější povídkou jsou Šlépěje.
V tajemné zasněžené noci sleduje pan Rybka šlépěje, které najednou uprostřed cesty nevysvětlitelně zmizí. Jelikož je pan Rybka člověk, který musí mít ve všem jasno, zavolá si k vysvětlení tohoto bizarního jevu policejního komisaře. Ten ukazuje čtenáři úplně odlišný pohled na problém, kdy mu zas tolik nezáleží na vysvětlení nelogičnosti, ale na praktický důvod jeho vyrušení ze spánku. Když se zjistí, že nehrozí žádné nebezpečí ani se nikdo nepohřešuje, odejde. Poté, co jsou vedle našich šlépějí vyšlapané od kolemjdoucího strážníka další šlépěje tak, že jim dávají návaznost, pan Rybka se uklidní a jde spát.
Proč se mi to nejvíce líbí? Důvod je shrnut v dlouhém monologu pana komisaře, který má formu úvahy nad záhadou. Pronáší tam řadu myšlenek, které se týkají každodenních věcí. Příklad:
"Pořádek není záhadný. Spravedlnost není záhadná. Policie taky není
záhadná. Ale každý člověk, který jde po ulici, už je záhadný,
protože na něho nemůžeme, pane."
Dlouhá léta říkám, že bych rád vzal do ruky klasická díla, kterým jsem se ze vzdorného mládí v povinné četbě vyhýbal. Čtenářská výzva mi vehnala do náruče Karla Čapka a Povídky z jedné a druhé kapsy. U některých povídek jsem se upřímě pobavil. Jistě lze namítat, že nalézat pobavení v kriminálních případech je zvláštní. Nicméně každý kdo četl mi musí dát za pravdu. Lahodící "uším" mi byl především literární styl a dialekt tak typický pro tehdejší češtinu.
Má veliká poklona panu Čapkovi.
Při čtení jsem se přistihl, že jsem zapomněl, že si příběhy autor vymyslel a čtu je, jako by šlo o vyprávění skutečných lidí. A i když se píše třeba o vraždě nebo válce, je mi u nich tak příjemně u srdce. Tak nějak mimoděk, nenásilně jsou zde zmiňovány pravdy o životě, které budou platit vždycky.
Jeden malý citát: „Já vám řeknu, čisté svědomí, to je ta nejlepší hygiena; a kdyby lidé byli spravedliví, snad by ani nemuseli umřít.“
A ta čeština. Možná dnes už trochu nemoderní, ale krásná.
Vrcholně uspokojivé.
Povídky mě opravdu příjemně překvapily! Četlo se to skoro samo, jedna navazovala na druhou, a přitom byly tak lidsky napsané, s dávkou humoru, nadsázky, ironie a trochou vulgarity. Povídky z první kapsy byly asi o něco zábavnější, ale i z druhé měly vždycky zajímavou zápletku a celé rozuzlení. Skoro mám chuť si tohle pořídit do knihovny a číst je pravidelně.
Povídky nejsou zrovna můj žánr. Ovšem povídkám od Mistra Čapka nelze odolat. Spoustu z nich si vybavuji ještě z literateru ze školních lavic.
Část díla
Balada o Juraji Čupovi
1929
Básník
1929
Čintamani a ptáci
1929
Experiment profesora Rousse
1929
Grófinka
1929
Autorovy další knížky
| 1948 | Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Kapesní povídky jsou klasika největší. Paráda.