Válka s Mloky
Karel Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/253218/mid_valka-s-mloky-253218.jpg
4
4234
4234
Námořník českého původu objeví v Tichém oceánu zvláštní druh učenlivého, obřího mloka. Lidé zneužijí schopností těchto tvorů a zotročí celý mločí druh. Mloci se však přiučí i špatným lidským stránkám a začnou mít dobyvatelské choutky. Vzbouří se (podobně jako zotročení roboti) proti lidem a vyhlásí jim válku.
Přidat komentář
ono je v podstatě jedno, jestli si budeme hrát s roboty, primitivními zvířátky, mikroby, energií nebo výbušninou, nakonec vždycky dojdeme k nemilému poznání: "lidi proti lidem - to se nedá zastavit"
Když jsem letos přemýšlela nad čtenářskou výzvou u témata, kniha, kterou nebudu číst poprvé, tak jsem si řekla, super to mi jistí Harry Potter, ale pak jsem se podívala do předchozích výzev a zjistila, že HP už mám všechny díly, kromě prvního, u všech možných témat a některé díly dokonce dvakrát.
Tak jsem si řekla ne musím si přečíst něco jiného a pak jsem si říkala, že mám ráda Čapka a že je to super příležitost ke znova přečtení Války z mloky, kterou jsem četla asi před 15 lety a četla jsem ji jenom jednou.
No a co k tomu dodat? Obdivuji Čapka. Jeho knihy jsou opravdu nadčasové a je jenom škoda, že umřel tak mladý.
Opět klasický Čapkův familiární styl. Zavírám hned po první stránce a jdu dál hledat něco od Čapka, co by mi nelezlo tak kolosálně na nervy. Ještě mi zbývá Bílá nemoc, Hordubal a Věc Makropulos, tak snad něco z toho vyjde...
Já teda neměl moc rád Dášenku, ale povídky z obou kapes mě docela bavily. Tak jsem si řekl sakra, dám ti teda ještě šanci Karlosi a šáhnul po týhle věci o ještěrkách. Teda asi to nebudou úplně ještěrky. Je to prej utopie, ale mloka ve vodě jde utopit stějně těžko, jako se topí doktor Mráček. Je to teda docela podivný zvířátko, překvapivě dobře jde vycvičit a ve škole mu to jde líp, než mně, takže sedět s ním v lavici, tak od něj na beton opisuju. A překvapivě dobře se množí, takže mi to natřel i tady.
V době, kdy se nelítá do vesmíru a nemáme žádnou planetu, kam by se dalo odletět jako na chalupu, je velice smutný, že se vždycky najde nějakej kretén, kterej prodá mlokům bedny dynamitu na výrobu mělčin, protože pevniny se budou prej bourat kvůli mělčinám. Pokud nejsi čahoun a nestačí ti k životu šnorchl, tak jsi v hajzlu. To se dá hodnotit jako prodej čehokoli z důvodu namaštění kapsy na potápějící se lodi. Co to může bejt za kreténa? Ahaaa, už to mám, kdo jinej by tohle dokázal? Jedině člověk. Asi mě to moc nepřekvapuje.
Docela to jelo, ale když jsem narazil na obsáhlý dějiny mloků, šlo to v mých očích kamsi do hajzlu a chtěl jsem se utopit na jedný hezký mělčině. To bylo moc dlouhý a ubíjející. Ale i přes dějiny mloků se asi přenesu a jěště si nějakou tu utopii od tohohle pána otevřu. Mloci, co nosej ze školy samý jedničky jsou teda asi utopie, podělanej člověk je bohužel realita. Jako obvykle.
Tato kniha je knihou po jejímž přečtení člověk dozajisté objevuje myšlenky, kterých si není ani vědom že je má v hlavě. První otázkou je pojem nebývalých rozměrů a ten není ničím jiným než tím, zdali by k něčemu takovému mohlo dojít. Dílo je prostoupeno myšlenkami, jež jsou vlastní fylozofům a proto je dle mého názoru přímo geniální, nadčasové i v dnešní době. Další otázku, jež si můžeme položit, je přirovnání k něčemu co známe. A to, co představují Mloci?
Klasické dílo české literatury, tak známé, že ho jako jediné zná i Andrej. Nyní ale fóry stranou. Jedná se o nadčasové dílo, ve kterém Čapek ukazuje svoji profesionalitu a znalosti z oboru. Kniha se mi velmi líbila.
Mohl bych se tu rozepsat a opakovat vše, co už bylo níže psáno. Tudíž se budu snažit být stručný.
Od prvního kontaktu mezi mloky a lidmi sledujeme jejich postupný vývoj a s ním spojené změny celého světa a to velmi originální formou.
Pozastavení autora nad mnohými tématy (nadčasovými jak víme). Rasizmus, otroctví, nacizmus, neshody mezinárodní politiky, drancování přírodního bohatství, politika světových firem a mnohé další...
Od prvotního objevu a s ním spojené fascinace přes lhostejnost, když se mloci stali něčím naprosto všedním až po strach z tohoto strašného nepřítele celého lidstva.
Tahle kniha se mi nečetla příliš dobře. Ač se mi do ruky dostalo krásné vydání s velmi zajímavou a precizní ilustrací musela jsem neustále odkládat a vymýšlet si důležitější činnosti, než knihu dočíst. Každopádně po překonání zhruba 70 stran se mi podařilo začíst se. Souhrnem, u tohoto díla bych ocenila kratší rozsah a jednodušší, údernější příběh. Myšlenka je zcela jasná, to ano a o to důležitější je, že je stále aktuální. Přijde mi, že mnohem více, než historii (tehdy aktuální situaci nacistického Německa) Karel Čapek píše o osudech Libérie a už jen kvůli situaci na Africkém kontinentu bych knize přisuzovala naléhavější význam. Nepřijde mi to příliš jako Čapkovo dílo, není to tolik komplexní ani jednoznačné, rozhodně se ale jedná o působivou knihu, která se nám snaží předat myšlenku popisující časovou smyčku lidstva, ze které se nemáme šanci jednoduše dostat.
Budu sice opakovat, co už tu zaznělo mnohokrát, ale Válka s mloky je nadčasovým veledílem. Čapek tu opět pracuje s nedokonalostí lidské nátury a její neustálou chamtivostí a touhou po zisku (ať už peněžním či mocenském), který je ve většině případů neukojitelný. Forma, kterou je Válka s mloky psaná, je úžasně funkční a příběh sebejistě pluje až ke svému konci.
Od gymnaziálních let sbírám odvahu k přečtení této závažné antiutopie, je to asi poslední z Čapkových románů, který mi chyběl. Celá stavba románu, musela dát autorovi obrovskou práci, vytvořit nový druh, domyslet k němu vědeckou literaturu a články v tisku. Jedná se o velmi komplikovanou stať, stěžka se mi nazývá románem, která vyžaduje plnou angažovanost čtenáře, dějová linka se ztrácí a zase vynořuje v bohatém poznámkovém aparátu. Nebýt obyčejného malého lidského příběhu pana Povondry, možná by se vytratila úplně. V dnešních dnech nabývá román na děsivé aktuálnosti. Není to veselé čtení, i když lidský Čapkův styl dokáže udělat i z hrůzné antiutopie záležitost člověku srozumitelnou.
„Proces, kterým se člověk pokouší nějak se zorganizovat v lidstvo, je tak starý jako sama civilizace, jako první zákony a první obce; dospělo-li se nakonec po tolika tisíciletích jenom k tomu, že propasti mezi rasami, národy, třídami a světovými názory se prohloubily tak ostrě a bezedně, jak to vidíme dnes, pak už nebudeme zavírat oči před tím, že nešťastný dějinný pokus utvořit ze všech lidí jakés takés lidstvo definitivně a tragicky ztroskotal.“
Dielo erudovaného človeka, ktoré prinúti čitateľa premýšľať. Prostredná časť je priam vedomostná exhibícia autora - klobúk dole pred jeho rozhľadenosťou. Avšak je to celé na úkor čitateľnosti. Viac než zaujímavý príbeh pripomína odbornú esej (a poriadne rozťahanú).
Vím, že na tuto knihu je spousta dobrý recenzí, každopádně jsem ji četla k maturitě a opravdu mě neoslovila. Zdlouhavá kniha za mě o ničem.. Rozumím pointě a poselství knihy ale jsem toho názoru, že jsou mnohem lepší knihy do povinné četby.
Klasický čapkovský příběh s prvky fantastiky, za kterým je schovaný pohled na společnost. Lidé chtějí ovládnout mloky, inteligentní tvory mluvící lidským jazykem... Krátká kniha se mi nejprve špatně četla a pak byl najednou konec.
Naprosto geniální a nadčasové dílo. V kontextu s dnešní dobou dostává Válka s mloky o notný kus vetší rozměr. Párkrát jsem musela přestat číst a podumat nad velikostí myšlenek pana Čapka. Pojem Válka s mloky jsem znala z hodin Literatury, ale nikdy jsem knihu nečetla. Narazila jsem na ni na netu, když jsem v dlouhé chvíli hledala něco zdarma online k přečtení a uznala jsem sama v sobě, že už jsem velká holka a jako velká holka můžu číst velké věci. Dobře jsem udělala. Za mě 5 hvězd.
Na to v akej dobe to Pán Čapek písal, akoby sa preniesol do budúcnosti a predpovedal modernú katastrofu nadľudských chamtivých ľudí bažiacich po bohatstve a nadvlády vo svete, avšak ta sa im vypomstila.
Naprosto geniální a nadčasové dílo Karla Čapka včetně fiktivních novinových článků. Prostě bomba.
Čapek byl revolučním spisovatelem. Toto dílo se trefuje do tolika věcí, které pro nás stále platí, že z toho až mrazí. Způsob jakým je to psáno a jakou formou je to pojato, nelze nazvat jinak, než originální a nadčasové. Při čtení a i po dočtení se ve mne stále mísí pocity.
“Rozhodně nemají duši. V tom se shodují s člověkem”
Pan Povondra je typická čapkovská postava. A ten se ocitá v podstatě tváří v tvář světovému jevu a musí se s tím nějak vyrovnat. Pro mne to byla první Čapkova kniha, kterou jsem v dětství četl sám (tj. pomíjím, že Dášeňku, Devatero pohádek a dokonce i Povídky z jedné i druhé kapsy mi byly nejdřív čteny.) A byl to pro mne zážitek. To si pomatuju. Samozřejmě jsem si mloka představoval spíš něco jako Lochnesku a asi jsem v tom úplně neviděl metaforu nastupujícího nacismu, ale moc se mi to líbilo. Byl to úplně nový svět, který už nebyl jakoby pohádkový, Čapek to vystavěl téměř dokumentárně a civilně, a přitom to nebyla jen hříčka, jako třeba Pučkálkovic Amina od Jindřicha Plachty. Zkrátka později jsem si Válku s mloky přečetl znovu a uchvátilo mě to opět, už s větším povědomím o souvislostech. Jedna z nejlepších, ne-li nejlepší Čapkova kniha. Souhlasím.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie česká literatura rozhlasové zpracování mloci Karel Čapek, 1890-1938 filozofická beletrie
Autorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Válka s mloky je knížka z maturitní četby a i když mě maturita čeká až za poměrně dlouho (už za 3 roky ), tak jsem se rozhodla, že si ji přečtu. Rozhodně toho nelituji.
Válka s mloky je nadčasová knížka se spousty krásných a zajímavých myšlenek. Kdybych ji neměla půjčenou z knihovny, tak v ní mám dost lepíků. ️
Co se týče postav, v této knížce mi nepřišlo, že by byl nějaký hlavní hrdina. Příběh byl vyprávěný pomocí pohledů několika lidí a jednoho mloka. Z nich mi přišel nejvíc sympatický J. van Toch.
Jako jeden z mála lidí měl mloky opravdu rád a i když nepřímo mohl za jejich rozšíření, bylo mi ho líto, že z jeho konceptu zacházení s mloky se stalo to, co se stalo.
Líbilo se mi, že příběh nebyl napsán jen jako nějaký souvislý text, ale byly do něj vloženy různé novinové a odborné články.
Jediné minus z knížky je asi, že má docela pomalejší rozjezd. A také mě trochu zklamal konec, čekala jsem větší wow, ale jinak nemám, co vytknout.
A abych neskončila negativně, vypíchnu zde autorův krásný poetický styl psaní. Z toho jsem si sedla na zadek. ️
Za mě knížka, která dokazuje, že není třeba bát se klasiky.