Spolčení hlupců
John Kennedy Toole
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/423159/bmid_spolceni-hlupcu-6MR-423159.jpg
4
1250
1250
Pulitzerovou cenou oceněný, dnes již kultovní, humoristicko-satirický román z barvitého prostředí New Orleansu. Hlavním hrdinou je Ignácius Reilly, dnes už legendární postava, výstřední třicátník s akademickým vzděláním, který odmítá pracovat a žije se svou ovdovělou matkou až do dne, kdy se jeho matka rozhodne, že Ignácius si prostě musí najít práci.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2019 , ArgoOriginální název:
A Confederacy of Dunces, 1980
více info...
Přidat komentář
Ignácius Reilly mi vždycky připadal jako vzdálený příbuzný Hymana Kaplana. S tím, že on pochytil tu temnou stranu rodu. Některé knihy pojednávají o kráse lidství, tahle o jeho čistém hnusu. Toole totiž dokázal bravurně shromáždit většinu lidského hnusu konání a myšlení, na něž můžete narazit. Kniha obsahuje prakticky jen dvě kladné, sympatické a příjemné postavy, zbytek jsou nesympatická, divná, bláznivá a nesnesitelná individua. Kniha je zvláštní i svou zábavností. Ne že bych se smál nahlas, ale usmíval jsem se při čtení neustále, což v konečném důsledku vnímám mnohem pozitivnější než ojedinělé záchvaty smíchu. Takhle jsem se smál permanentně. Sice ne bouřlivě, ale neustále. Až se mi z toho málem uzavřela záklopka.
Tuto knihu doporučuji, je velmi čtivá a zábavná. Velkou předností knihy je jazyk, kterým je napsaná, a jeho obměny... Určitě si ji v budoucnu přečtu zase!!
Ze začátku mě Ignácius strašně štval svým buranstvím, ale postupně jsem mu přicházela na chuť. Knihu hodnotím kladně. Záleží na každém, jaký má rád humor. Někdo knihu odloží už po pár stránkách, někoho pobaví a s chutí dočte do konce - jako já.
velmi zajimava kniha, jak zapletkou a zpusobem, jakym je napsana, tak i humorem a pohledem na svet jejich hrdinu, mela by byt povinnou cetbou, protoze, at uz se nekomu libi nebo ne, je v ni plno pravdy.
Pánové,
Má nejoblíbenější kniha, nebo aspoň patří k mým TOP 10. Skvělý inteligentní humor, vyjímečný Ignacius. Miluju tu knihu a všem doporučuji. Pouze úplný mongoloid nemůže pochopit drsný život pracujícího mládence Ignácia, kterého zužovaly mnohé zdravotní neduhy, počínaje záklopkou, konče špatnou lokomocí a obezitou. Knihu jsem četla už aspoň 5x a pokaždé s chutí!!!
Tuto knihu jsem si protrpěl až do konce. Ten bezcitný a hloupý buran mi nedal spát. Obávám se však, že obdobné duše existují. Nějak mě to iritovalo a bral jsem asi příliš vážně a humor byl mizerný. Možná mi chyběl odstup a nadhled. Ale celkově teda nelíbilo ani atmosférou ani způsobem jazyka.
Zasmál jsem se jen párkrát a plno rozhovorů si v reálu moc nedovedu představit. Vlastně jsem tak dvě třetiny celkem rozvleklé knížky přečetl s jedinou motivací, zjistit, jak hlavní postava Ignácius dopadne a přál mu jen to nejhorší. Takový bastard se jen tak nevidí. Naštěstí zakončení příběhu bylo dobrou odměnou za trpělivost.
Absolútny, nepochopiteľný ale miestami brutálne dobrý humor. Nezvyknem sa nahlas smiať pri čítaní kníh, ale táto kniha je výnimkou. Absurdný dej absurdných postáv. Vrcholné dielo autora (áno, viem, že napísal len túto jedinú knihu) :)
Absurdně vtipné! Nevím jak bych to jinak popsala. A také mě jímá podezření, že bych 100x radši poklábosila s Ignáciem než s paní Levyovou!!!
odloženo....přiznám se, že mě i reklamy v kině před filmem rozesmály víc. Asi mám jiný smysl pro humor.
Ignácius mi k srdci nepřirostl. Mám ráda nadsázku, ale naprosto předimenzované situace mi prostě pod nos nešly. Zasmála jsem se jednou jedinkrát, ale kniha mi byla doporučována jako ohromná legrace. Tak asi nesedla jen mně.
Čím vícekrát, za posledních pětadvacet let, SPOLČENÍ HLUPCŮ čtu nebo poslouchám, tím více jsem přesvědčen, že Ignácius J. Reilly je alter egem Johna Kennedy Toola, se vším všudy.
Jemu, žel, nepřišel na pomoc anděl Myrny Minkoffové, aby mohl utéct z nevydržitelného.
Bohužel, John Kennedy Toole nedokázal déle čekat, ani si pomoci sám jinak, než sebezničením.
-
Je to jeden z největších románů vůbec
„Máš tady hroznej smrad.“
„Co jsi čekala? Lidské tělo pobývající v uzavřeném prostředí vydává jisté pachy, na něž v tomto věku dezodorantů a jiných zvráceností máme sklon zapomínat. Po pravdě řečeno, shledávám ovzduší této místnosti docela příjemným. Schiller potřeboval ku psaní vůni hnijících jablek na psacím stole. Já mám též své potřeby. Možná si vzpomeneš, že Mark Twain nejraději ležel naznak v posteli, když snoval své dobově obmezené a nudné literární pokusy, jež se dnešní badatelé pokoušejí vydávat za kdovíjak významné. Právě adorace Marka Twaina je jedním z kořenů našeho současného intelektuálního ustrnutí.“
Každý komentář zbytečný. Kdo nečetl nepochopí. Je to prostě úplně jiná kniha než je dnes obvyklé. Slovní hříčky mistrné, násilí žádné. Atmosféra New Orleans vystižena přesně. Byl jsem tam o 30 let později než děj románu,ale Bourbon street je pořád cool.
Po záplavě severských detektivek je to opravdu balzám na duši :-)
Jedna z mála knih, které jsem nedočetla. Fakt jsem se snažila, vrátila jsem se k ní během prázdnin několikrát, ale často jsem se nachytala na tom, že myslím na něco úplně jiného. A jestli jsem se tam něčemu zasmála, tak jsem to vzápětí zapomněla, protože si na nic tak dramatického, jako je smích, nevzpomínám.
Váhám jestli knihu hodnotit, když jsem ji nedočetla do konce. Bohužel jsem se nechala zlákat pozitivními komentáři a knihu koupila. Nicméně bohužel spadám do kategorie těch co si myslí, že hlavní hrdina je donebevolající kretén, kterých se kolem nás pohybuje dost a o jednom takovém číst a ještě mu tleskat, to jsem prostě nedala. Knihu jsem nepřečetla ani do poloviny, odložila ji, že to zkusím později, ale už je to několik týdnů a mezitím jsem přečetla další 3 knížky, takže se k ní pravděpodobně nevrátím.
Kniha, ktorá sa veľmi dobre čítala, ale musela som si robiť veľa prestávok. Ignácius je veľmi výrazná literárna postava, aj napriek popisu a napriek prečítaniu, ja si ho nedokážem predstaviť. :-)))
To je jedna z mála knížek kterou jsem ani ne v půlce odložil. Nějak jsem nepochopil čím je ta knížka krom obecného tlachání přitažlivá, proto jsem ji ani nehodnotil.
Jímá mě podezření, že autor měl vážný problém s lidmi kolem sebe nebo s lidstvím obecně. V panoptiku karikatur nazvaném Spolčení hlupců si každý čtenář najde svoji postavičku, která je urážkou jeho vkusu a geometrie, a může se zasmát nad jejím neblahým osudem, až se mu pylorická záklopka otevře dokořán.
Autor bije kolem sebe hlava nehlava, šije do konformního i nekonformního života, ubožáků a intelektuálů, rasových či homosexuálních stereotypů. Přitom žádné povaze nestraní. (Anti)hrdina Ignácius je dostatečně odpudivý na to, aby si zasloužil přes hubu, ale místy jsem mu dokázala fandit a často mi ho bylo líto, protože géniové to mají ve světě těžké. :-D
Smějeme se ubohým existencím, román ubíhá více méně bez děje, protože popis Ignáciova počínání je zajímavější než to vlastní počínání. Občas mě ale nebavilo poslouchat desáté naříkání matky nad nevděčným synkem nebo pátou variací hádky Levyových a uvítala bych nějakou ráznější akci.
Vzdávám hold překladateli a doufám, že se při překládaní pobavil stejně jako já při čtení. Všechna použita slangová slova ani neznám. :-)