Společenstvo Prstenu
J. R. R. Tolkien
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29867/bmid_spolecenstvo-prstenu-zIK-29867.jpg
5
9049
9049
Pán prstenů série
< 1. díl >
Je tomu již více než půl století od chvíle, kdy poprvé vyšel Tolkienův Pán prstenů. První díl se objevil roku 1954, poslední vyšel v Anglii roku 1956. Dočkal se vesměs pochvalných recenzí, ale čtenářský úspěch přišel až v uvolněných šedesátých letech, kterým snad více konvenovala fantazie s jakou profesor Tolkien jakoby odnikud vyčaroval svou Středozemi. Pán prstenů je sága volně navazující na Hobita, který vyšel už v roce 1937. Teprve v této fascinující trilogii autor odkryl, kolik toho vlastně ví o tajemném světě, který tolik připomíná ten náš, a přece je něčím zvláštní. Dramatická historie spjatá s prstenem temné Moci by asi nebyla tak účinná, kdyby se neodehrávala ve světě s vlastní historií, osídleném mnoha národy s vlastními jazyky, s osobitým viděním světa, a především vlastními příběhy. Historie války o prsten, tvrdí stvořitel Středozemě, je jen jedním z těchto příběhů, sice důležitým, ale přesto zůstává jen epizodou v tisíciletých dějinách světa, v němž lidé ještě nehrají tak podstatnou roli a dělí se o historický i životní prostor s elfy, trpaslíky, hobity, skřety... Snad právě tušení hloubky Tolkienova světa čtenáře na jeho knihách tak fascinuje.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2006 , ArgoOriginální název:
The Fellowship of the Rings, 1954
více info...
Přidat komentář
S těmihle pop sériemi mám problém - všem se to líbí, jen já se nedostanu přes stranu 100. Zkoušel jsem to 3x a pak jsem to vzdal a další díly už jsem nezkoušel. To samé mám s Harry Potterem. No nedá se nic dělat .......
Přečetl jsem podruhé, po cca 15 letech. V podstatě jsem měl již v hlavě pouze film, takže během čtení knihy jsem byl u vytržení, protože jsem naprosto zapomněl, jak moc se kniha liší. Film je totálně skvělý, ale tohle je ještě výš. Prostě nádhera.
Tak se musím přiznat, že jsem asi 5 x usnula u začátku filmu a nikdy jsem nedokoukala. Tak táhlé a i když skvělá hudba, ta mě nekonečně uspávala. Takže kdo nedokáže usnout, vřele doporučuji. Ted se vrátím ke knize, tu jsem sice četla jeden díl zhruba týden, ale stálo to za to. Víc jsem to dokázala vnímat a prožívat ten samotný příběh než film.
Kdo by neznal Tolkiena a jeho dílo, minimálně z filmového plátna.
Já se až teď přidala k těm, kdo měli tu čest seznámit se s knihou a stát se doslova jedním ze Společenstva.
Příběh Jednoho prstenu, Temného pána, mocnostech zla a těch, kdo proti němu bojují je ve svém základu pradávný až banální. Ale díky Tolkienovi je nesmrtelný.
Epický úděl malého půlčíka Froda, který má ve svých rukou osud celé země.
Společenstvo prstenu je propracovanější než Hobit. Ten je taková předehra, než se odehraje to hlavní dějství s pořádnou porcí historie, postav, události, písní, času na svačinky….:-D
Odchována na filmu jsem se zpočátku prala s rozdíly. Věkovými, časovými, jiné scény, tempo…
Některé klíčové situace se též liší na stránkách oproti plátnu.
Upřímně rychle jsem si zvykla a stala se díky přednesu Aleše Procházky imunní k nespokojenostem a jen si užívala cestu Středozemí.
Postavy mají větší prostor, jak pro poznávání jejich minulosti, tak pro projevení svých vlastností.
Ani v nejodvážnějších snech jsem nečekala, že budu víc milovat:
Chrabrost Aragorna
Smělost Sama
Odvahu Froda
Moudrost Gandalfa
A každá z postav se díky prostoru se stane o tolik barevnější.
Víc chápeš jejich chování, jejich motivaci, víc si na jejich vlně. Aragorn je smělejší a víc si vědom svého dědictví, Bilbo ukecanější, Gandalf váženější.
Celé je to v pomalém roztáhlém tempu oproti akčnímu filmu, kde se furt jen někde běží a prchá.
Tady je čas na vyprávění, svačiny a zpívání.
Přednes Aleše Procházky, který dal život audiopodobě tohoto veledíla si zaslouží odstavec. Chtěla jsem jen začít a zbytek pokračovat knižně, ale nešlo se odtrhnout, opravdu ne. Jak tady pan mistr měnil hlasy je neuvěřitelné, hned jsem poznala, kdo má zrovna řeč. Sebevědomá, poctivá práce, kterou slyšíš každou minutu z těch 21 hodin. Dodal knize další rozměr, bravo, bravo, bravo!
Zatímco Hobita zpracoval Tolkien v pohádkovém duchu, pro Pána prstenů již zvolil výpravnější a lyričtější pojetí, kdy čerpal z široké severské a germánské mytologie. Proto ani nemůžete čekat psychologicky prokreslené charaktery, jelikož jsou odrazem mytických hrdinů a i ono putování tomu svými táhlými pasážemi, dialogy a vším ostatním odpovídá. První polovina, kdy Frodo opouští Kraj a putuje do Roklinky je tak třeba celkem nudná a opravdu se táhne, ale následná druhá část je již daleko výpravnější a Elrondova rada je velmi dobře napsaná, stejně tak celý výstup u Morie a v ní. Byť mne zdlouhavé části kolikrát nudily, až jsem chtěl dát knize nižší známku, učinit tak nemohu, protože to vynahrazují části jiné a stejně tak celý komplexně vymyšlený svět, který nemá obdoby.
Společenstvo Prstenu jsem četl minimálně šestkrát (v různých vydáních) a stále se k němu rád vracím. Doma mám jak prastaré vydání z Mladé Fronty (1993) tak ilustrované vydání od Arga s úžasnými ilustracemi Alana Lee. Svět Středozemě je až neuvěřitelně propracovaný. Příběh je skvěle napsaný a hodně mě baví. Děj se sice rozjíždí pomalu, ale atmosféra předvečeru války je výborná. Moje nejoblíbenější části knihy jsou cesta společenstva skrz Morii a Elrondova rada.
Tak jsem si po letech zase přečetl tento velkolepý kousek. Čistě pro tu radost jej číst. Abych mohl shledat toto čtení nejen potěšujícím, ale i užitečným, protrénoval jsem na originále angličtinu. V tomto kontextu si dovolím postesknout, že překlad (který jsem si občas otevřel právě pro to, abych viděl, jak je kvalitní) Stanislavy Pošustové je leckdy mechanický a doslovný, dokonce i co do větné skladby a působí tak zbytečně kostrbatě, složitě a pateticky, což není vlastností originálu, nebo alespoň ne v dané míře.
Mohu opakovat co jsem již dříve napsal – jedná se o skvělé fantasy, iniciační text žánru, který je snad takřka nepřekonatelný. Je pomalý? Ano. Je leckdy zdlouhavý? Ano. Tolkienovy nešlo o znázornění pološílených řežeb, od toho ostatně dnes máme Warhammery a podobné, jemu šlo o vtažení čtenáře do dokonalého světa, který přes všechnu svou magičnost není méně realistický než svět živý. Text Tolkienova originálu je precizní, fantastický, dokonalý, neobsahuje navíc slovíčko, neobsahuje zbytečnou kontrakci. Vše je takové jaké být má, je to skvost, ze kterého je třeba se radovat. Proti mému zvyku se tak nebudu dále rozepisovat, budu se jen radovat.
Nie som zrovna fanúšik Fantasy, no kniha Pán Prsteňov so svojím svetom Hobitov, Elfov, Trpaslíkov, Ohyzdov, dobra, zla, pokušenia a príbehom o dôležitej úlohe, ktorá bola daná jednému zdanlivo obyčajnému hobitovi, pre mňa predstavovala balzam na dušu a pocítenie, že som čítal niečo výnimočné so silným presahom, s pravdou skrytou v detailoch pri niektorých dialógoch, opisoch okolia aj básňach, ktoré som nie vždy dokonale obsiahol , no čítať aj tieto časti bolo pre mňa osviežujúce. Film je vynikajúci tiež - pri putovaní Froda a jeho partie v knihe, som mal v hlave ten skvelý soundtrack, ktorý ma sprevádzal filmom a ktorý kniha poskytnúť nemôže. Obe diela - knižné aj audiovizuálne predstavujú vrcholy v danom type umeleckého sprostredkovania. Kniha, okrem iného upúta jazykom či lyrickými pasážami, film, okrem iného hudbou, výpravou a celkovo réžiou.
Sú to roky, odkedy som poprvýkrát narazil na mená Tolkien a Pán prsteňov, no až teraz som sa konečne odhodlal prečítať si knihy samotné (čítal som dávno rôzne útržky, no to sa nepočíta) a spúšťačom bolo počúvanie starých nahrávok brnenskej Insanie.
Škoda, že som knihu toľko ignoroval, verím, že v minulosti by som ju náležite ocenil oveľa viac, no ani dnes nemôžem povedať, že by nepotešila oko i fantáziu.
Hodnocením bych asi nosil dříví do lesa.. Tolkienovy knihy má čtenář buď rád, nebo ne, já patřím k těm prvním.
Těžko psát hodnocení takového rozsáhlého a detailního díla, jako je Pán prstenů a celá Středozem. Vymyslet tento celý a obsáhlý svět, to muselo dát velkou spoustu práce a Tolkien pro mě zůstává géniem číslo jedna!
Společenstvo prstenu je temnější než Hobit, který byl opravdu takovou pohádkou v porovnání s prvním dílem této temné série. Tolkienův vypravěčský jazyk je kouzelný a taky náročný. Dokud jsem se pořádně neponořila do čtení Společenstva prstenu, neuvědomovala jsem si, jak náročné čtení to vlastně může být. Úžasné a dlouhé popisy, květnatá mluva a vyjadřování... Místy to chce číst pozorně, aby čtenáři něco neuniklo. Dnes už je tento příběh natolik známý, že kde kdo ví, jak probíhá a jak skončí. Ovšem ty detaily jsou důležité pro pochopení souvislostí.
Několikrát se mi během čtení potvrdilo, že abych se do knihy pořádně ponořila, chtělo to přečíst tak ze dvě tři kapitoly opravdu pozorně a pak, jak jsem si zvykla na květnatost a poetičnost jazyka, příběh se mi četl o dost lépe. Bylo to tak pokaždé, když jsem knihu vzala do ruky, ne jen prvních pár stran, když jsem příběh rozečítala.
Mám radost, že jsem se konečně pustila do Pána prstenů a do prozkoumávání Tolkienových knih. Bude to asi víc časově náročnější čtení, než jsem myslela, ale ten jazyk a příběh za to stojí! Těším se na každou další přečtenou stránku.
Kdysi jsem četl Hobita, na Pána prstenů jsem byl po zhlédnutí filmu zvědavý. Musím uznat, že jazykově je Pán prstenů lepší než Hobit. Jde cítit, že autor vyzrál.
Já filmové zpracování Petera Jacksona miluji, nebylo pro mě tedy těžké rozhodnutí sáhnout po knize. Vzhledem k tomu, že je film dnes oprávněně kultovní, nebylo potřeba vytvářet si prostor v představivosti, co se týče hlavních postav. Příběh je plynulý stejně, jako když se díváme na celou trilogii. Tolkien byl neobyčejný spisovatel, který využíval nadčasových obratů i literárních "pomůcek", které mě bavily. Další velká výhoda knihy jsou postavy, které dostaly prostor a vlastní příběh. Jedná se například o postavu nejšťastnějšího muže na světě (respektive člověka) Toma. Kniha má větší napětí a hustější atmosféru. Ačkoli můžeme znát film, kniha nás překvapí na každé stránce. Postavy jsou o několik stupňů propracovanější, sympatičtější, vyprofilovanější...dokonce jsem si v knize oblíbila Froda. Zároveň je v knize velké množství ponaučení a krásných, laskavých myšlenek.
Abych pravdu řekla, filmového zpracování jsem nikdy kdovíjak velký fanda nebyla a dost možná mi i trochu zkreslilo představy o knize. Budu se ale snažit být objektivní a vidět tenhle první díl trilogie v celé své kráse, kterou každý vychvaluje oprávněně.
Příběh rozhodně mimo svou dobu, za což si autor zasluhuje poklonu a potlesk ve stoje. První díl je velmi obohacen historií neexistujícího světa, že to místem až působí reálně. Historie popsaná tak do hloubky, že to může některé čtenáře unudit k smrti, ale nesmírně důležitá pro pochopení dějové linky.
Do druhého dílu se nijak nehrnu, ale byla by škoda od takové fantazie odejít hned na začátku.
Možná to je blbost komentovat takovou vykopávku, pohřbenou navíc ještě filmaři...
Ale možná se dneska zapomíná na to, co i odlišuje JRRT od běžné fantasy:
On vlastně nepsal jenom příběhy z nějakého fiktivního světa, ale spíš psal mytologii nějakého fiktivního světa. Ta působivost příběhů je založená ve shodě mytologií...
Je to takový pěkný trik - nedá se tomu nic moc vytknout, protože toho, co je na tom divného, si nikdo ani nevšimne: Například toho, že žádní skřeti nejsou :-)
Klasika, klasika a ještě jednou klasika :). Dá se číst opakovaně a pořád je to skvělá kniha. Filmy jsem neviděl a ani se na ně nechystám. Pro mě prostě není nad knihu! :)
Pán prstenů - klasika nad klasiku. Už jsem začala kdysi začala tuto trilogii číst a skončila jsem pouze u prvního dílu. Tak jsem si tentokrát řekla, že to dotáhnu konečně celé.
Myslím, že celý příběh je tak notoricky známý, že se nemá cenu k němu asi ani vyjadřovat. Ale aspoň pár postřehů z celého tohoto prvního dílu:
1. Obdivuju Tolkienovu fantazii a hlavně jeho paměť. Filmy jsem viděla mnohokrát, tento první díl jsem četla podruhé, ale absolutně nemám šanci pobrat všechny ty historické souvislosti dějin elfů a trpaslíků a hobitů a Rohanu a nevím, čeho ještě. Jakože fakt hluboký respekt, že se nejedná jenom o jednorázové dílo, ale je to geniálně promyšlený svět.
2. I když filmy jsou podle mě skvělé, z knihy dýchá naprosto jedinečná atmosféra právě vnitřního prožívání těch jednotlivých postav, které film velmi těžko zachytí. Toto jsem si velmi užila.
3. Dost jsem se bavila na tom, že v podstatě jak film, tak i tento první díl je z velké části pouze o tom, že skupina jde. A celý svět to žere. Geniální Tolkien, opravdu :-)
4. Za mě jedna z velmi oblíbených postav je Glum. V tomto dílu toho o něm zas až tolik není, ale přece se tam táhne jako zlatá nit, celým tímto příběhem. Nicméně už se nemůžu dočkat druhého dílu, kde bude podle mě vystupovat ještě výrazněji.
5. A poslední postřeh je o překladu - musím uznat, že český překlad mě velmi baví (Frodo a Bilbo Pytlík a jeho příbuzní ze Sáčkova :-))
Na fantasy moc nejsem, ale tohle je výjimka. Je plná napětí, dobrodružství a také přátelství. Líbila se mi víc než Hobit a už se moc těším, až si přečtu pokračování:)
Moje naprostá topovka. četl jsem snad 5x a stále mě baví.
Jen velké POZOR. Najděte si originál. Četl jsem ČTYŘI VERZE u kterých mnoho věcí chybělo.Je i verze knihy, která je napsána jen podle filmu a tudíž tam chybí mnoho postav.
Štítky knihy
elfové magie zfilmováno putování Středozem, Středozemě (Tolkien) bitvy rozhlasové zpracování fantasy Pán prstenů hobiti
Autorovy další knížky
| 2006 |  Společenstvo Prstenu |
| 1991 | Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky |
| 2007 | Návrat krále |
| 2006 | Dvě věže |
| 2007 | Húrinovy děti |
Zdlouhavé pasáže popisující přírodu a postavy. Dělalo mi potíže se do knihy začíst. 5 hvězdiček dávám hlavně za to, že se mi po Frodovi, který ujel na loďce ve finální části, začalo stýkat. Zvláštní.