Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů
Mary Ann Shaffer , Annie Barrows
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/381138/bmid_spolek-pratel-krasne-literatury-a-b-EPG-381138.jpg
5
995
995
Je krátce po druhé světové válce a Juliet Ashtonová, úspěšná autorka humoristických esejů vydaných pod názvem Izzy Bickerstaff rukuje, se rozhlíží po námětu na novou knihu. Shodou okolností se prostřednictvím korespondence s jedním z jeho členů dozvídá o Spolku přátel krásné literatury a koláče z bramborových slupek, který během války založili obyvatelé okupovaného ostrova Guernsey, a jejich osudy ji natolik zaujmou, že se je rozhodne navštívit osobně. Juliet sama prožila válku v Londýně, kde neustále hrozilo bombardování, ale nikdy nepoznala přímý styk s nepřítelem a izolaci od okolního světa, jaké byli vystaveni ostrované. Guernsey má, tak jako celý svět, svoje podvodníčky, opilce a podivíny, dobráky, závistivce i hrdiny, a z jejich humorného i dojemného vyprávění začíná před Juliet vyvstávat živý obrázek společenství, kde v těžkých dobách krystalizují lidské povahy a osudy se proplétají zcela nečekaným způsobem. Kdy jindy by se mohlo stát, aby byl při tajných vepřových hodech založen čtenářský spolek, zvlášť když většina jeho členů jakživa nedržela v ruce jinou knihu než bibli? A co víc, aby noví čtenáři našli i v náročných knihách poselství, které je zaujme, a aby je četba podnítila k vášnivým diskusím na nejrůznější témata. Juliet se na ostrově dostane víc než srdečného přijetí a brzy se ukáže, že v novém prostředí dost možná najde víc než inspiraci pro svoji další knihu.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2018 , Ikar (ČR)Originální název:
The Guernsey Literary and Potato Peel Pie Society, 2008
více info...
Přidat komentář
Nenáročná oddechovka, která se tématu války spíš jen dotýká, aby ukázala v podstatě idylický život na jednom malebném ostrově. Příjemná limonáda, ovšem poprask kolem knihy je pro mne naprosto nepochopitelný.
Nemůžu tomu stále uvěřit - je možné abych se smála při čtení knihy o hrůzách druhé světové války? Přesně k tomu mě totiž tato neuvěřitelně nádherná kniha donutila! Předala mi sice informace o dalších hrůzách druhé světové války a dala mi nahlédnout a zamyslet se nad dalšími jejími stránkami, ale díky jejím hrdinům mi také přinesla spoustu úsměvů a pohlazení na duši. Dala mi i víru v to, že dobro v lidech vždy bylo, je a bude. Při jejím čtení jsem přijala hrdiny knihy za své přátele a tolik moc bych si přála teď sbalit kufr, jet na Guernsey a se všemi se tam setkat, povídat si a vyprávět jim o knihách, které mám ráda, třeba právě i o této knize!
Tak originální knihu psanou v dopisech jsem doposud nečetla. Celý příběh je okouzlující a dojemný, je plný podivuhodných hrdinů, kteří jsou milí a laskaví a jejichž útěchou jsou dobří přátelé a láska ke knihám.
Bylo to moc hezké čtení, takové jiné a zvláštní, připadala jsem si jako bych místo knihy držela v rukou poklad.
Je to knížka o lásce k literatuře. Ne, spíše o lásce k psanému slovu. Ani to není přesné; o lásce ke slovu, v jakékoliv formě, ale hlavně ve správnou chvíli na správném místě. Je to také knížka o lásce a přátelství mezi lidmi. A snad ještě víc o důvěře. Je také o statečnosti a o volbě, která je i není těžká; nemusí být, pro dobré lidi ne. A je také o naději, kterou sdílejí lidé, jež si zamilujete; právě oni totiž pochopili pravé hodnoty.
Je to vlastně prosté (jen škoda, že jsem to nevymyslela já): je to knížka o nejdůležitějších věcech života.
Jedna z nejkrásnějších, jakou jsem četla.
Páni, to bylo něco! Nejlepší kniha po mnoha letech. Nevěřila jsem, že kniha, tvořená jen z dopisů může být tak čtivá, tak dojemná a tak lidská. Mám chuť svůj komentář zaplnit samými vykřičníky :-).
Knihu jsem si na základě recenzí chtěla koupit už asi před 2-3 lety, ale byla nesehnatelná, jediná nabídka v bazaru byla za 850,-Kč, což mi přišla nemravná cena. Proto díky za nové vydání!
Kniha je zároveň smutná i veselá a přitom tak laskavá. Každý si může najít to své - poučení o nepříliš známé historii, pár romantických příběhů, laskavý humor a samozřejmě odkazy na zajímavé knihy. Prostředí, kde se hladoví lidé scházejí a diskutují o knihách mě očarovalo a popis ostrova Guernsey zarámoval všechny postavy i postavičky s jejich příběhy a já je považovala za své přátele. Díky za komentář od ModráLaboratoř - přesně tak to cítím, žádné klišé ani fráze není moc nadnesené. Bylo to nesmírně osvěžující a jsem smutná, že jsem dočetla a už není další dopis, který by mě dojal, rozzlobil nebo rozesmál.
DOPORUČUJI a dala bych i více než 5 hvězdiček.
Kniha plná príbehov. Smutných a veselých. A tie príbehy nám vyrozpráva veľká kopa listov, sem-tam nejaký lístok podšuchnutý pod dverami, pár telegramov a pred koncom zápisky jedného detektívneho pozorovania. Úžasná forma. Dej hladko plynie, bez hluchého miesta. Človek sa dozvie veľa z histórie nemeckej okupácie Normanských ostrovov, pre milovníkov literatúry je to pohladenie po duši a ani tá romantická duša nepríde skrátka. O ľuďoch, o vojne, o láske, o priateľstve, o umení, o sile, o pomoci, o spolupatričnosti. Nič extra prevratné, ale prudko čitateľné a veľmi ľudské. Kniha, po ktorej zostáva dobrý pocit.
To je tak laskavá kniha. Tak lidská. Je to neředěná radost svázaná inkoustem na listech papíru. Slyšíte, jak si tiše pobrukuje, doslova cítíte, jak se příběh líně převaluje na jazyku. Prská emocemi a hýří barvami duhy. Oslavuje maličkosti všedního dne a skládá z nich pestrobarevnou mozaiku života. Usmívá se i roní slzy. Je jako rozkvetlá louka. Je jako příslib jara po dlouhé zimě. Je to okamžik, kdy se otevře okno na zaprášené půdě, zatímco venku je jasný den zalitý sluncem. Co slovo, to pohlazení na duši. Co věta, to úsměv na tváři. Co odstavec, to oslava čiré radosti ze života. Zopakovat všechna ta tisíckrát omílaná klišé by nestačilo. Nechtěla jsem, aby příběh skončil. Nechtěla jsem ani na krok vytáhnout paty z Literárního spolku. Nechtěla jsem vůbec nic, jen přečíst další dopis poslaný z Guernsey. Naprostý skvost!
Na nové vydání téhle knížky jsem netrpělivě čekala, v čtenářských kruzích ji totiž provází pověst něčeho zvláštního a nezapomenutelného. A tak to i je. Epistolární forma dovoluje vyprávět o těžkých válečných časech obyčejně, skrz lidské příběhy, s nadějí i s humorem. Jistě, je to příběh jak z harlekýnky, ale zároveň je v něm i něco mnohem víc. A čtenář se jen tak mimoděk dozví něco jak o historii, tak o literatuře, možná i o sobě.
“Stačí, aby Vám v knize padla do oka nějaká drobnost, a ta Vás zavede k jiné knize, ve které se zase najde něco, co Vás zaujme a přivede ke třetí knize, a tak to postupuje geometrickou řadou, konec toho procesu je v nedohlednu a smyslem jeho pokračování je požitek, nic víc.“
Kniha se mi moc líbila. Nejvíce mě přitáhla svou formou románu v dopisech. Moc dobře se mi to četlo a děj krásně ubíhal.
Zápletka je jednoduchá, děj je zasazen do poutavého období po válce a krásného prostředí Normanských ostrovů.
Moc pěkné odpočinkové čtení jako stvořené pro období dovolených.
Sáhla jsem po ní užpodruhé a opět mě nezklamala. Když jsem ji četla poprvé, byla jsem o pár let mladší a tak ve mně zanechala jiné dojmy než teď. Při čtení posledního dopisu jsem se se usmívala od ucha k uchu, ale jakmile jsem si přečetla poslední větu ("P.S.:...") rozesmála jsem se dost nahlas. A bylo jen štěstí, že jsem zrovna byla doma a ne někde na veřejnosti. Za nějaký čas se k ní určitě zase vrátím.
S knihami, které mají pomyslný štítek „laskavé a humorné“ jsem občas v nesouladu. Nezřídka se mi zdají humorné málo a laskavé tak nějak až příliš. Takže jsem přistupoval ke Spolku trochu obezřetně. Ale obavy tentokrát nebyly na místě, laskavá atmosféra mě pohltila a úsměv mi byl při čtení častým společníkem.
Je totiž těžké odolat kouzlu příběhu, ve kterém mají lidé rádi knížky, jsou k sobě navzájem přátelští a projevují velkou ochotu riskovat a činit z formálních mezilidských vztahů vztahy blízké. Navíc jsou hrdinové románu neodolatelně sympatičtí, počínaje roztomile sebekritickou Juliet, které důstojně sekundují obyvatele Guernsey (přiznám se, musel jsem si ho vyhledat na mapě, kde jsem zjistil, že se ostrov nachází o stovky kilometrů jižněji, než jsem čekal :-), v čele s půvabně otevřenou Isolou – mojí oblíbenkyní.
Samozřejmě, přísné oko mrzoutského literárního kritika by mouchy našlo. Některé postavy jsou až moc kladné, hustota milých osob je nereálně vysoká, styl psaní dopisů jednotlivých postav si je příliš podobný. Zápletka ... no uhodnout, jak to celé dopadne asi nebude supertěžký oříšek. A tak dále.
Ale to nevadí, vůbec to nevadí. Protože nenásilný optimismus románu všechny výhrady překoná, a protože kniha přináší silný pocit, že život - přes všechny své tragédie - stojí za to žít. Že se vyplatí investovat do lidí okolo. Že když budeme myslet na své okolí, že se nám to vrátí a někdo pak bude myslet na nás. Žádná velká moudra, vím, ale zde jsou prezentována docela chytře, přesvědčivě a ... ano, skutečně laskavě.
Moc příjemné čtení, opravdu.
Tahle kniha není vhodné čtení do MHD (kde já ponejvíce čtu), pokud nechcete vypadat jako blázen. Každou chvíli se při čtení smějete a hned na to vám vyhrknou slzy. Prostě je to k smíchu i k pláči zároveň. A takové knihy jsou nejlepší.
Moje třetí schůzka - tentokrát dovolenková spolu s manželem - s Veselými poutnicemi z Cesty domů a rázovitými figurkami, dokonale realistickými, velice živými, pestře barevnými až hlubokými postavami této knihy.
Jde o naprosto dokonale vybranou audioknihu pro hospicové hnutí protože slovy hlavní hrdinky příběhu.
MĚNÍ TEMNOTU V JASNÉ SVĚTLO
Znovu jsem s nadšením obdivovala, způsob, jakým autorka vystavěla děj v dopisech. Jak na lidské blízkosti a pospolitosti ukázala základní životní principy, kdy sounáležitost dokáže překonat i smrt. Téma je vážné, ale podané s jemností až něžnou úctou k lidské duši.
"Dřív lidé mívali duši a nevěděli o ni pouze z doslechu a konali podle ní. Je škoda, že jsme hlas svých duší ztratili."
Nádherná kniha...dostala jsem se k ní jen a jen díky Čtenářské výzvě. A jsem za to opravdu ráda :-) Kniha je tak krásně napsaná, čte se suprově od první až do poslední stránky.Dlouho na ni budu vzpomínat :-) a to se mi do knihy vůbec nechtělo :-)
Čekala jsem jen odpočinkovou kratochvilnou letní četbu, takže mě Spolek přátek krásné literatury a koláčů z bramborových slupek mile překvapil. Hlavně tím, že jsem dostala i něco navíc, dozvěděla se o okupaci Normanských ostrovů, o čemž jsem popravdě neměla potuchy. Navíc čtení to bylo i úsměvné, Juliet má grády a je vtipná, bylo osvěžující, protože psané v dopisech. V rámci žánru moc dobré. Navíc mám další místa, kam bych se jednou ráda podívala.
PS: Nevím proč, ale fascinují mě knížky (i filmy) s víceslovnými "podivnými názvy", takže Spolek jsem si našla především na základě názvu. Podobně jako třeba film Boj sněžného pluhu s mafií.
Tato kniha je krásně napsaná a ještě lepší je její obsah. Postavy Juliet, Dawseyiho, Isoly či Kit mě od prvního okamžiku dostaly a já si je zamilovala. Úžasná knížka popisující hrůzy 2. SV války s humorem a příslibem, že utrpení netrvá věčně a na jeho konci se můžeme těšit na zasloužené štěstí.
Přiznávám, že cynik ve mně se téhle knížky trochu bál - kombinace Knižní klub, válečné téma a vysoké hodnocení převážně dámského publika lehce zavání emocionální ždímačkou… Ale byla jsem příjemně překvapená. Skoro žádný patos (velkou zásluhu na tom má bezesporu právě forma), jen milý lidský, i když samozřejmě předvídatelný, příběh. A tím „milý“ myslím pochvalu. I cynik jednou za čas potřebuje něco, co mu zahřeje prostor pod hrudní kostí.
Byla jsem zvědavá na knihu psanou formou dopisů, ale myslela jsem, že to nebude asi nic moc pro mne, že jenom tak nahlédnu a uvidím. A viděla. Co viděla, přímo jsem zírala. Včera večer jsem začala číst a už mám přečteno. Všechny ty postavy jsou tak blízké. Jako bych je znala. Jako bych s nimi žila. Autorce se povedlo přiblížit nám fiktivní příběh jako kdyby byl skutečný. Škoda, že již nic nenapíše.
Čtenářská výzva 2018. 16. Poslední kniha /již nežijícího autora/
Dala jsem pět hvězdiček a to se moc nestává. Co mě na tom ale udivuje ještě víc je to, že jsem dala pět hvězdiček něčemu, co je napsané formou dopisů ( nemám to ráda)... Spisovatelka, která se vydala na ostrov Guernsey psát příběh členů spolku, kteří byli přímo zasaženi válkou, mě ohromně upoutal. Každá postava přidala střípek ze svých vzpomínek a všichni byli tak báječně úžasní a podivní, smutní, ale zároveň veselí. Tak si říkám, že bych se tam mohla v létě vypravit :).
O knize jsem se dozvěděla díky filmu, na který se teď po přečtení těším ještě víc.
Štítky knihy
koncentrační tábory Anglie druhá světová válka (1939–1945) přátelství dopisy zfilmováno okupace sirotci o knihách romány v dopisech, epistolární romány
Přečteno na dovolené na jeden nádech. Moc pěkné čtení, krásný příběh.