Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů
Mary Ann Shaffer , Annie Barrows
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/381138/bmid_spolek-pratel-krasne-literatury-a-b-EPG-381138.jpg
5
994
994
Je krátce po druhé světové válce a Juliet Ashtonová, úspěšná autorka humoristických esejů vydaných pod názvem Izzy Bickerstaff rukuje, se rozhlíží po námětu na novou knihu. Shodou okolností se prostřednictvím korespondence s jedním z jeho členů dozvídá o Spolku přátel krásné literatury a koláče z bramborových slupek, který během války založili obyvatelé okupovaného ostrova Guernsey, a jejich osudy ji natolik zaujmou, že se je rozhodne navštívit osobně. Juliet sama prožila válku v Londýně, kde neustále hrozilo bombardování, ale nikdy nepoznala přímý styk s nepřítelem a izolaci od okolního světa, jaké byli vystaveni ostrované. Guernsey má, tak jako celý svět, svoje podvodníčky, opilce a podivíny, dobráky, závistivce i hrdiny, a z jejich humorného i dojemného vyprávění začíná před Juliet vyvstávat živý obrázek společenství, kde v těžkých dobách krystalizují lidské povahy a osudy se proplétají zcela nečekaným způsobem. Kdy jindy by se mohlo stát, aby byl při tajných vepřových hodech založen čtenářský spolek, zvlášť když většina jeho členů jakživa nedržela v ruce jinou knihu než bibli? A co víc, aby noví čtenáři našli i v náročných knihách poselství, které je zaujme, a aby je četba podnítila k vášnivým diskusím na nejrůznější témata. Juliet se na ostrově dostane víc než srdečného přijetí a brzy se ukáže, že v novém prostředí dost možná najde víc než inspiraci pro svoji další knihu.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2018 , Ikar (ČR)Originální název:
The Guernsey Literary and Potato Peel Pie Society, 2008
více info...
Přidat komentář
Velmi se mi líbila dějová linka týkající se života za 2. sv. války. Ta druhá, romantická, mi přišla už trochu moc, o konci knihy nemluvě.
Ze začátku jsem si musela zvyknout na styl psaní, ale pak už mi to ani nepřišlo. Co mi opravdu vadilo, byla předvídatelnost.
Za přečtení to stojí, ke knize se už ale vracet nebudu.
Napriek tomu, že vojnovej literatúre sa vyhýbam, siahla som po tejto knihe celkom náhodne. A bola som nadšená. Kniha je písaná formou listov, čo ma zaskočilo, ale netreba sa dať odradiť. Listy sú písané po skončení vojny a príbehy v listoch sú naozaj smutné, ale sú popretkávané veselými príhodami a podávané akýmsi úprimným, otvoreným a prirodzeným spôsobom, že som sa pri čítaní smiala nad vtipnými poznámkami Juliet a uškŕňala popod nos nad listami niektorých snaživých členov čitateľského spolku.
Tak toto je jedna z nejlepších knih, co jsem tenhle rok četla. Kniha je tvořená pouze z dopisů (a pár deníkových zápisků), které si postavy ve knize posílají. Není to žádné dlouhé čtení. Kniha je poměrně krátká ale až po okraj naplněná skvělými příběhy a postavami, které si nejde nezamilovat. Během čtení jsem se několikrát od srdce zasmála, v knize je spousta úsměvných momentů, pasáží, které člověka zahřejí u srdce ale také těch, které ho rozesmutní. Zkrátka příběh lidí, kteří byli svědci válečných zvěrstev ale ze života se i nadále snaží těšit.
(edit: Dodávám, že knihu jsem četla v originále.)
Kniha mě zaujala svým názvem a proto jsem si ji půjčila. Netušila jsem, že je psaná v dopisech a že popisuje okupaci ostrova Guernsey. Kniha mě velice mile překvapila. Je to kniha o přátelství a lásce a i když osudy lidí z ostrova nejsou vždy veselé, není úplně smutná.
Tahle kniha mi na začátku strašně připomínala Dopisy z ostrova Sky, byť se později ukázalo, že děje obou knih spolu nemají moc společného. Nicméně Dopisy z ostrova Sky byly mnohem, mnohem lepší. Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů je sice zajímavý název, ale kniha jako taková místy celkem nudila. A milostná zápletka? Bylo jasné, jak skončí, ještě dřív, než pořádně začala.
Musím být upřímná...
Prakticky celá kniha mě nudila...
Jsem fascinovaná tím, že zrovna tato kniha má tak silnou fanouškovskou základnu, že se vtiskla do tolika srdcí. Nějak nerozumím tomu, co všechny ty čtenáře uhranulo.
Dle mého děj knihy neměl žádnou atmosféru. Netuším, zda to bylo tím, že byla psaná v dopisech, protože tento nápad se mi naopak moc líbil. A zpočátku mi připadalo, jako bych četla cizí korespondenci, jak to bylo uvěřitelné.
V příběhu jsem se zkrátka necítila jako doma. Nebyla jsem v něm uvelebená. Prostředí některých knih považujete až za náhradní domov, jak moc ho máte zmapované. Ale tady se mi nelíbilo.
Celé mi to přišlo napsané z důvodu toho, aby autorka vylíčila vše, co se dělo na Normanských ostrovech za druhé světové války. Cítila jsem z knihy naléhavost. Shafferová měla asi velké nutkání podat světu zprávu o okupovaném ostrově Guernsey. A do příběhu toho našroubovala tolik, že se mi zdálo, že mají být postavy snad jen prostředníci, kteří mají vše sdělit. Každý z nich nesl břemeno nějaké vzpomínky nebo události.
Mohlo se to zdát jen mně, ale příběh nevycházel z fiktivních postav, ale postavy vznikly na základě reálných událostí a dle mého to bylo dost poznat.
Můj komentář zde nemá žádnou váhu, neboť mě dvě stě čtenářů přetlačí opěvnými ohlasy. A asi je to tak dobře.
Cítím se zvláštně, že na mě její kouzlo nepůsobilo. Ale možná jsem čekala něco jiného. Možná více literatury, více čtenářů, více děje točícího se kolem knih. Ale válka zde měla přednost. A tak to asi mělo být...
Musím se přiznat, že nebýt toho úžasného názvu, asi bych ji nikdy neobjevila. Narazila jsem na toto dílko při loňské výzvě a hned mě zaujalo (kdo kdy slyšel o bramborovém koláči?), ale pak jsem na něj zapomněla, a když jsem ho před pár dny objevila znovu, musela jsem ho mít.
A nejsem zklamaná. Obvykle se k takovým knížkám často nedostanu - není to můj nejmilejší žánr, ale tato se mi četla krásně a cítila jsem se s ní tak nějak povzneseně. Škoda, že dopisy už nepraktikujeme.
Když jsem si knihu půjčovala, netušila jsem, že je to kniha o prožívání války na ostrově Guernsey. Ale nebylo to tak hrůzostrašné, přesto se člověku občas zatajil dech. Spíše je to kniha o přátelství, lásce k lidem i ke knihám. Odpočinkové a milé. Styl odpovídá tehdejší době a psaní dopisů a telegramů je nádherně staromódní, ale má svoje přitažlivé kouzlo. Jako by hrdinka Juliet vyskočila z románů Jane Austenové (až na pár rozdílů). Vřele doporučuji.
Přemýšlela jsem jestli dát knize hvězdičky čtyři nebo pět. Ale já si všechny ty postavy tak zamilovala, že této knize odpustím to jak je ke konci uspěchaná, dopisy občas tročku vykonstruované pro potřeby vyprávění příběhu i to jak je zatraceně krátká. Hned stahuji filmovou verzi a už se nemůžu dočkat, až se za nějaký čas pustím do čtení této knihy znovu.
Kouzelná sentimentální kniha o knihách, o krásách ostrova Guernsey, o přátelství. Ale i o životě a těžkostech tamních obyvatel za okupace a bezprostředně po válce. Přistihla jsem se, že jim ten literární spolek závidím. Nebylo to žádné literární veledílo, ale bylo to milé a okouzlující. Až na konec, ten byl trochu uspěchaný.
Zajímavá kniha, ve které je válka pojata z nezvyklého úhlu pohledu. A sice s humorem.
knižní poklad, kterým je Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů je opravdu vyjímečný. Knize přidává na hodnotě i neobvyklý styl dopisování, s kterým jsem se doposud nikdy nesetkala. Všechny spojuje jediné, láska ke knihám, která zmírňuje tragické osudy obyčejných lidí za 2 sv. války i těsně po ní. Kniha je navíc okořeněná i nemalou dávkou humoru a postupně rozvíjícím se romantickým vztahem. Moc doporučuji
Krásné pohlazení po duši. Příběh psaný formou dopisů, kde je popisována okupace Normandských ostrovů a životy jejích obyvatel. Mohu jen doporučit, moc hezky se čte.
Po několika stránkách jsem zjistila, že kniha je celá psaná pouze formou dopisů. To nedám. Chtěla jsem odložit. Naštěstí jsem to neudělala a o totéž prosím i vás. Protože se jedná o nádherný příběh, co duši pohladí. Postupně zjistíte, že jste se kouzlem přenesli na ostrov Guernsey a stali se členem spolku. Někteří jeho členové jsou prachobyčejní lidé, jiní vyjimeční, mají své lidské chyby. Ale všechny je spojuje to, co nás všechny tady na databázi. Knihy.
Krásný příběh na pozadí těžkých časů. Moc se mi líbila forma vyprávění skrze dopisy. U knížky jsem se zasmála i mi bylo smutno, měla prostě vše a jsem moc ráda, že jsem se k ní dostala. Nejdříve mi dělal trochu problém vyznat se v množství postav, ale stačí se začíst :)
Moc krásná knížka napsaná úžasným jazykem s jakým se už moc v knížkách nesetkáváme.
Příběh je psaný formou dopisů , což mě zpočátku překvapilo, ale rychle jsem si na to zvykla.
Přibližje nám život a osudy prostých obyvatel Normandských ostrovů v době druhé světové války a těsně po ní.
Knížka pohladí po duši a ukáže nám jak se lidé i v těžkých dobách dokázali podpořit a pomáhat si a jak i v této době čověku knížky pomáhaly.
Příběh je velice dojemný. Zahřál mě u srdíčka . Chvílemi jsem se usmívala, chvílemi jsem utřela slzu a někdy jsem se i od srdce zasmála.
Opět se mi potvrdilo, že čtenářské výzvy jsou skvělá věc. Po této knize bych pravděpodobně nesáhla, kdybych nepotřebovala knihu o čtenářském klubu. A líp jsem si vybrat nemohla. Když jsem začala knihu číst, překvapilo mne, že je psaná formou dopisů (nečetla jsem žádné recenze, jen anotaci). Ale již po přečtení pár stránek mne kniha zcela pohltila. Neměla jsem problém orientovat se v postavách, vše mi přišlo přehledné. Občas jsem se smála, občas jsem i uronila slzu. Bavilo mne číst postřehy členů spolku o spisovatelích a přečtených knihách, stejně jako osudy obyvatel ostrova během války. K této knize se určitě vrátím.
Úžasně milá kniha, která je psaná formou dopisů. Mohla by být i delší. Takové to příjemné pohlazení po duši.
Ráda jsem si po dlouhé době přečetla román ve formě dopisů. Ačkoli kostra příběhu (a romantická linka) se odehrává v roce 1946, v dopisech se převážně vzpomíná na nedávno skončenou válku. Bylo moc zajímavé si přečíst, co se během války odehrávalo v Anglii a hlavně na Normanských ostrovech, o tom se moc neví. Pisatelů i adresátů bylo víc, takže bylo potřeba pořád sledovat, kdo komu píše. Na druhou stranu se člověk dozvěděl o dění na ostrovech z více pohledů, každý přispěl svou troškou do mlýna, takže vznikla pestrá mozaika smutných i veselých příhod a vzpomínek.
Přestože se román odehrával (a hlavně byl napsaný) mnohem později, připomněl mi jeden z dílů série o Anně ze Zeleného domu - Anna v Summerside, který je také psaný formou dopisů Anny Gilbertovi.
Můj dojem z knížky je bohužel ovlivněný tím, že jsem ji četla velmi dlouho a posledních asi 50 stran jsem měla v hlavě už jen to, abych ji konečně "dorazila".
Štítky knihy
koncentrační tábory Anglie druhá světová válka (1939–1945) přátelství dopisy zfilmováno okupace sirotci o knihách romány v dopisech, epistolární romány
Nemám ráda knihy psané formou dopisů, ale jsem ráda, že jsem u téhle udělala výjimku, i když to nebyla "láska na první pohled" a knihu jsem nepřečetla jedním dechem.