Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů
Annie Barrows , Mary Ann Shaffer
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/548277/bmid_spolek-pratel-krasne-literatury-a-bramborovych-kolacu.jpg
5
998
998
Je krátce po druhé světové válce a Juliet Ashtonová, úspěšná autorka, se rozhlíží po námětu na svou novou knihu. Shodou okolností se prostřednictvím dopisu dozvídá o Spolku přátel krásné literatury a koláčů z bramborových slupek, který během války za neobyčejných okolností založili obyvatelé okupovaného normanského ostrova Guernsey. Jejich osudy ji natolik zaujmou, že se je rozhodne navštívit osobně. Juliet se na ostrově dostane víc než srdečného přijetí a brzy se ukáže, že v novém prostředí dost možná najde víc než inspiraci pro svoji další knihu... Román v dopisech zkrácená verze na 1 MP3 CD celková délka nahrávky 4 h 36 min benefiční nahrávka na podporu hospicového sdružení Cesta domů čtou: členky čtenářského spolku Veselé poutnice Cesta domů provozuje v Praze domácí hospic a věnuje se osvětové činnosti na poli hospicové péče www cestadomu cz Veselé poutnice je spolek čtenářek, které spojuje láska k literatuře a přírodě.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2012
,
Tympanum
Originální název:
The Guernsey Literary and Potato Peel Pie Society, 2008
více info...
Přidat komentář
Jeee, to byla tak krásná kniha a jak hezky se četla. S citlivým a chytlavým humorem o vážných tématech. Moc mě bavila, hlavní hrdinka mi celou dobu připomínala mou nejlepší kamarádku. A hlavně moc děkuji, že se člověk dozví i věci, které nevěděl, jak se žilo na okupovaných ostrovech, jak těžká to byla doba, že lidé neměli kolikrát téměř nic. Velký palec nahoru.
Knihu jsem dlouho sháněla a jen jsem doufala, že dlouhé čekání bude stát za to. A ano. Stálo to za to. Nenechala jsem se odradit formou dopisové korespondence (taky se Vám zdá, že vyprávění několika postav, psaní deníků nebo dopisů je momentálně jediný platný způsob, jak napsat knihu?) a pustila se do čtení.
Do příběhu klidně vplujete a užíváte si slova a jednotlivé postavy. Vyprávění zastihuje hlavní postavu, autorku válečných povídek (nacházíme se těsně po druhé světové válce), kterou zaujme situace malého anglického ostrova, za války obsazený nacisty. Vydá se na něj a seznamuje se s místními lidmi a jejich malými/velkými příběhy. Všechny příběhy spojuje literární spolek: Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů. Název spolku a knihy je tak poetický a neotřelý a naprosto odpovídá knize. Tentokrát obal odpovídá obsahu. Tak neváhejte a čtěte.
Možná proto že jsem nic neočekávala tak jsem byla vážně nadšená. Román v dopisech mě fakt uchvátil. Juliette i všichni ostatní byli k pomilování
Na první stránce knížky jsem se trošku zalekla, protože knížku formou dopisové korespondence jsem snad ještě nečetla, ale velmi rychle jsem do toho vplula a byla nadšená a unesená. To je tak krásná, milá, ba až kouzelná knížka. Všechny postavy jako by z knížky vystoupili a vyprávěli mi svůj příběh. Rozhodně tuto knížku doporučuji k přečtení a já se jdu s velkou zvědavostí podívat na filmovou podobu této knížky.
Otevřela jsem ji, začala číst první stranu a řekla jsem si, že to asi nedám. Román v dopisech. Jenže jsem knihu neodložila - ještě kousek a ještě kousek. Po několika stranách bylo jasné, že ji neodložím. Pak už bylo nad slunce jasné, že mne kniha nejen chytila, ale nadchla. Žasla jsem nad tím, jak se také dá psát o strašné realitě.
Nemám příliš ráda předvídatelnost, ale v osudech Elizabeth a Juliet mi nevadila. Jen jsem se smutkem čekala na pravdu o jedné a rozhodující událost či slovo u druhé.
Škoda, že autorka už nic jiného nenapíše.
Krásna kniha, milá, láskavá, no proste pohladenie na duši. Aj keď popisuje ťažké časy, osudy ľudí sú tak pekne opísané, že človek sa často zamyslí, ale aj pousmeje. Aj ostrov je nádherne vykreslený, chcela by som sa raz vybrať na Guernsey. :)
Knihu řadím mezi své oblíbené, a to hned z několika důvodů. Především mě zaujal její námět: o okupaci ostrova Guernsey německými vojsky za 2. světové války jsem toho doposud věděl docela málo. Díky knížce jsem si takříkajíc "rozšířil obzory".
Líčení smutných osudů obyvatel ostrova autorka prokládá laskavým a inteligentním humorem, který přímo čiší z korespondence hlavních aktérů. Samotná forma dopisů knihu ozvláštňuje a činí ji tak ještě zajímavější. Jednotlivé postavy jsou vykresleny plasticky a většina z nich si postupně získala mé sympatie.
Myslím si, že kniha nese i určité hlubší poselství a zároveň je pro mě inspirací k zamyšlení se nad významem literatury. Vřele všem doporučuji!
Moc fajn knížka, velmi se mi líbila a ikdyz pojednává o smutných věcech je to krásné a moc milé čtení
Další z příběhů o knihách a lidech, který mne moc potěšil! Nejen tím, jak je zpracován (román v dopisech není tak běžný a vypovídá někdy víc než obyčejné vyprávění), ale i skvělými postřehy a pěkně vykreslenými postavami. Jak by bylo možné si je nezamilovat? A osobním ziskem je roztomilý postřeh, že knihy si intuitivně hledají své čtenáře - a na tom něco je... :-)
Chtěla jsem si to přečíst neboť jsem na to slyšela pouze a jen samou chválu. Kniha už byla nedostupná a čekalo se na její znovuvydání, tak jsem tedy počkala i já. Předně musím vyjádřit své zklamání nad přebalem knihy. Původní nádherný obal nahradil naprosto kýčovitý přebal jako od těch nejotřepanějších románků. Ale což, na obsahu knihy to rozhodně nic nezměnilo. Nejprve mi chvíli trvalo si zvyknout na formu, přeci jen kniha psaná jen a pouze prostřednictvím dopisů není úplně běžnou záležitostí. Chvíli jsem si i říkala, jestli mě to vůbec bude bavit, vždyť se tam nic neděle... Ale stačilo překonat pár stran než jsme poznali většinu postav a hned mě to vtáhlo a nepustilo. Nádherný příběh o síle přátelství, které navíc vzniklo díky tomu nejkrásnějšímu prostředníkovi - knize. Co víc si knihomol může přát :)
Milá knížka psaná formou dopisů. Nejdřív trošku nezvyklé, ale za chvilku si zvyknete.
Čte se dobře. I když je kniha z druhé světové války, přesto si u ní oddechnete.
Popravdě jsem se dost bála, že mě příběh podaný formou dopisů dlouho ve střehu neudrží. A měla jsem pravdu, zhruba v půlce jsem knihu odkládala...a nakonec se kousla a dočetla až do konce! A jsem za to moc vděčná. Ono to téma není úplně sluníčkový - okupace normandských ostrovů, hlad, němečtí vojáci, strach, beznaděj. Jenže je to tak nějak nenásilně napsaný: jakmile se objeví v dopise nějaká válečná hrůza, je vzápětí odlehčena humorným příběhem či hláškou. Romantická linka byla docela milá, já to až tak nemusím, ale tady mi to vykouzlilo úsměv na rtech. Zkrátka laskavý a čtivý příběh, co má silnou atmosféru.
Ze začátku se mi dost pletlo, kdo dopisy psal a očekávala jsem větší zážitek, ale druhá polovina knížky to vylepší. 3 ½ *
Na tuto knihu jsem se hodně, hodně těšila, ale bohužel z toho bylo lehké zklamání a mé hodnocení je proto velmi průměrné. Bavil mne ten nápad literárního spolku a také fakt, že je kniha napsaná ve formě deníků. Historické události, kterým se zde autorky věnují, byly pro mne novinkou, to jsem si moc užila a dozvěděla jsem se spoustu nových věcí. Ale zhruba od poloviny kniha začíná sklouzávat do předvídatelné, plytce napsané romanťárny, což mi vůbec nesedlo, a ten konec mi přišel hrozně kýčovitý a na můj vkus až moc přeslazený. Takže tak...
chvíľami som sa od toho nevedel odtrhnúť, chvíľami som čítal do kopca. v súčte všetkých kladov a protikladov však táto kniha stojí za prečítanie. čitateľ sa úplne mimovoľne dozvie veľa dôležitých detailov a maličkostí, ktoré by v historickej monografii ani nečítal, resp. rovno prehliadol.
okrem lásky ku knihám a spisovateľom je tu veľmi citeľná láska k ľuďom.
pekné a príjemné čítanie.
Laskavá a humorná kniha o vážných a důležitých věcech života. Když jsem ji začala číst, dýchla na mě atmosféra Anglie a knih Agathy Christie, byť to není detektivka. Moc se mi líbíla forma dopisů, i když postav bylo požehnaně... Určitě doporučuji k přečtení a ráda bych si ji časem pořídila do vlastní knihovny, protože jsem ji měla pouze půjčenou.
I když je kniha spíše o těch špatných událostech, nechá ve vás opravdu krásný hřejivý pocit. Po přečtení mám šílenou touhu napsat někomu dopis, zažít úplně jinou dobu, vypravit se na Normanské ostrovy, sedět na útesech, vdechovat mořský vzduch, věřit, že mě obyvatelé ostrovů přijmou za svoji, dají mi ochutnat svoje koláče a nechají mě hladit si jejich selata a králíky. V téhle útlé knížce je hrozně moc života a lidskosti. Dávám jen 4*, a to hlavně za rozbředlý začátek, kdy jsem se moc nechytala, ani v postavách, ani v ději, nic moc se nedělo. Přála bych si, aby část na ostrově byla delší, ale bohužel i ta už musela být ukončena jinou autorkou. ..... ale ten mořský vánek a vůně květin, to ve mně prostě zůstane :)
Jak mohla (tato knížka) tak brzy skončit!!! Nejspíš proto, že byla potřená nějakým speciálním lepidlem, jelikož sotva jsem ji otevřela, nemohla jsem se odlepit a četla jsem a četla a najednou tu byl KONEC. A navíc, jak tak koukám, ta knížka byla zjevně nakažlivá, neboť já (však se znám) srším vtipem, jak se nepamatuji. Prostě, až budete mít splín, jako jsem měla včera já, tak si otevřete tuto knihu dopisů. Dokáže Vás přenést do Britska 1946 a vzpomínkami hlavních hrdinů i do doby válečné. Objevíte Normanské ostrovy (ke své hanbě konstatuji, že jsem netušila o jejich existenci) a především jejich obyvatele, ktěří jednou, okolnostmi přinuceni, založili čtenářský kroužek. Recept na koláč z bramborových slupek je v knize také, ale ten zkoušet nebudu. Skvělá kniha, která nejenom pobavila a rozněžnila, ale také přinesla hodně poučení. Nejen o literatuře, ale i o historii, zeměpisu a spoustě dalších věcí. S potěšením knížku odkládám na poličku oblíbených.