Srdce včely má pět komor
Helen Jukes
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/418143/bmid_srdce-vcely-ma-pet-komor-UWD-418143.jpg
3
104
104
Na prahu třicítky se Helen Jukes cítí uvězněná v městském kolotoči kancelářského pletichaření a dočasných adres. Snaží se usadit ve své nové práci v Oxfordu a tu jí dojde, že aby prožila smysluplný život naplněný láskou a prací, musí se sama změnit. Tehdy jí kamarádi darují včelstvo (podle starých mýtů darované včelstvo přináší štěstí) a Helen začíná svůj první včelařský rok. Co ale obnáší "chovat" tyto divoké tvorečky? Jak mohou nové vědomosti o včelách přispět k objevování sebe sama? A přinese jí cesta do útrob úlu uvolnění? Zatímco Helen hledá svou roli v úžasném ekosystému úlu, samotný akt chovu jí přináší nový pohled na život, prohlubuje její přátelství (stará i nová) a oživuje její svět. Její vyprávění je fascinující cestou ve stopách včel a jejich úlu i dějinami našeho pozorování včel. Jde o úchvatné zamyšlení nad zodpovědností a péčí, nad zranitelností a důvěrou, nad tvorbou nových pout a vstupem na pole dosud neprozkoumaná.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Příroda, zvířata
Vydáno: 2019 , KazdaOriginální název:
A Honeybee Heart has Five Openings, 2018
více info...
Přidat komentář
Zaujala mne obálka. Knížka je něco mezi beletrií a naučně populární knížkou s trochu filozofováním. Dost zajímavých info. Trochu i o tom, jak nás péče o včely mění, ale je to takové nedopovězené - možná schválně, abychom se sami zamysleli.
Hezká knížka, ale spíš pro včelaře, nebo milovníky přírody.
Citát:
"Možná je spíš pravda, že se starám spíš o úl než o včely. Jsem úlař."
Taky jsem čekala beletrii a dostala spíše naučné pojednání o životě včel. Nevadilo mi to a dověděla jsem se dost ze života včel i včelařů.
Právě dočteno, knížku jsem si pořídila proto, že letos budu začínat s včelařením a podobně jako autorka se snažím čerpat informace, než včelky ubytuju.. Nicméně toto byl bobrik vytrvalosti, už jsem to chtěla mít za sebou, protože jsem se nechtěla rozčilovat další a další vecer před spaním. Autorka mi lezla příšerným způsobem na nervy.. Než se rozhoupe k tomu, abys pořídila ul, tak je strana 90, vcely si pořídí o pár desítek stránek později. Nad vším přemítá několikrát dokola.. To není nic pro me, já jdu do všeho po hlavě a nemusím se ujistovat 100x dokola pořád o tom stejným.
Co se týká formy, jakou je knížka psaná, tak mě tedy upřímně překvapuje, že autorka učí na Oxfordu tvůrčí psaní, ale tady by možná seděla hláška "kdo neumí, ten učí". Na druhou stranu si říkám, že když někoho napadne v knížce psát takový zbytečný informace (jakože si o půl hodiny později utrela z rukávu flek od polivky?! WTF?!), tak uz tu knížku můžu napsat taky a nebát se, že na to nemám ????
Ale abych nebyla jen negativní.. I přesto, že některé její čerpání informací mi přišlo být naprosto nepodstatné a nedůležité, tak některé informace získané z dopisu Hubera a jeho asistenta, pro mě byly velmi zajímavé a doslova jsem je hltala.. Ještě obsahem knihy mohlo být to, jak včely dopadly po zimě po stránce varroazy..
A zaplať Pán Bůh, že si našla chlapa, potřebovala to jako prase drbání..
Dávám 3hvezdy, třetí hvězdu zachránili Huber s Burnensem..
Knížka je od nakladatelství Kazda, takže ač beletrie, věděla jsem, že v ní bude část spíše naučná. Na to jsem byla připravená a těšila jsem se, že se aspoň dozvím více o včelách a budu to mít hezky "zabalené" v příběhu. Jenže to bylo přesně naopak. Byla to naučná a příběhem pouze šmrnclá. Sice tam bylo hodně zajímavostí a pro mne novinek, co se týče včel, ale bylo to na mne až moc. Vnímala jsem jí jako devadesát procent naučnou a pouhých deset příběh... Knihu jsem v polovině vzdala.
Kdo jde po příběhu, bude asi zklamán, ale koho zajímají informace o včelaření, přijde si na své.
Přebal krásný, kniha slabší, po přečtení Historie včel vlastně naprosto bez nápadu. Autorka učí kreativní psaní, ale nepřijde mi to... pár dobrých pasáží knihu nezachrání
Kniha představuje zajímavou kombinaci filozofování a včelařství. Příběh jako takový je zanedbatelný, autobiografie mě nijak zvlášť neoslovila. Filozofování autorky o kdejaké "hovadině" mě příliš nezaujalo. Plně se ztotožňuji s názorem Ctv níže: "Autorka... podle mě potřebuje spíš psychiatra, než včely." Co se týče té včelařské stránky, ta pro mě byla překvapivě čtivá. Samozřejmě jsem naprostý laik, nemohu posoudit správnost a relevantnost podávaných informací, ani se nechystám s včelami si něco začínat. Hlavním benefitem knihy je podle mě schopnost přitáhnout čtenáře a zaujmout jej tématem, které není prvoplánově až tak lákavé. Čtenář se začte do něčeho, ještě k tomu do něčeho o přírodě, co by jej standardně ani nenapadlo číst. Podobný pocit jsem zažila jen jednou - u knihy Tajný život stromů. Takže tak, svým způsobem je ta knížka dost divná, nečekaná a asi hlavně tím je čtivá.
Jedná se o knihu čtivou, která nechá nahlédnout jak zájemcům o včelaření, tak se dá i přečíst jako klasický příběh splynutí města s přírodou.
Za mě, jedná z nejlepších knih posledních let.
Pro mě byla kniha velké zklamání. Nelíbí se mi, když se kniha uměle zvětšuje, aby mohla být dražší. Tolik zbytečně volného prostoru a stránek jsem už dlouho neviděla. Autorka (hrdinka) mi lezla na nervy, protože podle mě potřebuje spíš psychiatra, než včely. Typ ženy, která než rozkrojí citron do čaje, přemýšlí o tom čí ruce ho sklízely, jaký měl ten člověk a jeho matka a jeho babička život, kdy se vlastně poprvé začaly využívat citrony, proč a jaký má citron v čaji vlastně duchovní rozměr. Nepopírám, že nevčelař si tam najde řadu zajímavých informací, což je dobře a jsem ochotna odpustit autorce i pár chybných údajů. Rozhodně tuto knihu nevnímám jako příručku pro začínající včelaře. Na to je tam příliš málo odborných informací a vysvětlených souvislostí.
Místy zajímavé - co běžně nevíme o včelách (už ten úderný název). Jinak je kniha, pro větší čtivost, kombinací průvodce biologií včel a praktickým včelařstvím (historie a moderních poznatků) a čtení pro ženy (jak se žije a pracuje v Oxfordu třicetileté ženě bez partnera, ale s mnoha kamarády a spolubydlící - nakonec i na pořádnou romantiku dojde).
"Zapomeňte na získání nadvlády nad včelstvem
- vaším úkolem je získat nadvládu nad sebou samým."
Na knize mi docela vadila obálka, která se sice tvářila náramně (zlaté dekorativní vlysy), ale k obsahu se nehodila a rušila při čtení (fyzicky - při umělém osvětlení nepříjemně oslňovala na okrajích).
Pozn.: spousta odborných informací a rovnou tři příběhy (včetně sci-fi) jsou v čtivé knize Historie včel.
„Uvnitř úlu probíhá jasně vyladěná komunikace. Vše je tak blízko, že už ani nevím, zda lze odlišit mluvení od poslouchání a jazyk od vnímání. Nutí mě to přemýšlet. Jak velká část řeči, jak velká část toho, co ze sebe vydáváme, je spojena s tím, jak posloucháme, jak se díváme, jak se dotýkáme? A co říká o potřebě blízkosti či vzdálenosti?“
Ano, skutečně lze tuto knížku pojmout jako včelařského průvodce pro začátečníky, jak zmiňují předchozí komentáře. Je v ní spousta praktických informací a užitečných odkazů pro toho, kdo by se chystal založit si vlastní úl. Ale zároveň se jedná o nepřetržitý tok poměrně příjemného filozofování, které se netýká pouze včel. Přiznám se, že jsem moc nevěděla do čeho jdu. Čekala jsem nějaký příběh. Tak úplně jsem z anotace nepochopila, že se jedná o autobiografii. Vlastně o takový „deník“, ve kterém autorka zaznamenávala nejen, co se skutečně dělo, když se rozhodla chovat včely, ale rovněž co se jí při tom honilo hlavou. Takže příběh se sice nekonal, ale to nevadí. Nechat se unášet proudem myšlenek na téma fascinujícího života včel, potažmo komunikace a vztahů života lidského, bylo docela příjemné.
Medu jsem si vážila vždy, ale teď to hraničí s uctíváním.
Pěkné a pro včelařského neodborníka zajímavé povídání o roce života jedné tápající duše (je překvapivé, jak moc někteří lidé řeší a bojí se nenastalých věcí) a jejího včelstva.
Kniha je napsaná s jistou opatrností, která je autorce vlastní, čte se příjemně a doporučuji mít poblíž sklenici domácího medu.
"Úl vlastně nikdy neznamenal únik, ale výpad mého vlastního tvrdě vybojovaného přesvědčení, že je možné něco jiného - jiný druh vnímání či propojení - v rámci tohoto nedokonalého světa."
Kniha se příjemně četla a byla v ní spousta informací o včelkách, přátelsky předávaných laikům od autorky, která se sama v průběhu knihy z laičky stala včelařkou. Řekla bych, že by i dokázala člověka nadchnout k tomu, si také své malé včelstvo pořídit, alespoň proto, aby jim poskytl prostor k životu a radoval se z toho, že o něco živého, křehkého, vzácného a důležitého pečuje. Pro mě pěkné počtení.
Odborný poradce včelaře začátečníka, který je prokládaný autorčinými zkušenostmi. Je mi líto, že zde nejsou fotografie, což by knihu příjemně podtrhlo.
Nejsem včelař a tak asi neumím vše posoudit plně. Podtitul “Jak jsem se stala včelařkou” vystihuje knihu celkem přesně. Mohl by znít i “Rok včelaře začátečníka”. Je tu i dost odkazů na další literaturu. Ale nebylo to nečtivé.
Štítky knihy
životopisy, biografie paměti, memoáry příroda hledání smyslu života syndrom vyhoření včely nový začátek láska k přírodě
Srdce včely má pět komor
Hezká knížka. Není v ní sice moc romantiky, přesto zaujme. Autorčiny znalosti o včelach byly obrovské a fascinující. Některé informace jsem ani netušila. Pro včelaře moc dobrý.