Srpny
Jakub Stanjura
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/510828/bmid_srpny-YQa-510828.png
4
856
856
Kam až jsme schopni kvůli tomu druhému zajít? Daniela vyrůstá v rodině, kde ji místo lidí objímají úzkosti. Ty přicházejí s nevysvětlitelnou pravidelností každý srpen. Slunečné dny pro ni nejsou příjemné, nýbrž bolestivé. Když pak na univerzitě potká Štěpána, myslí si, že svým nepříjemným létům konečně unikne. Netuší však, že téhle minulosti se utéct nedá. Jakub Stanjura v románu originálním způsobem otevírá závažné téma gaslightingu zvláštní formy manipulace, při níž oběť zpochybňuje vlastní racionalitu, paměť i celkové vnímání reality.... celý text
Přidat komentář
Ještě ani třicet let nemá a napíše takovou propracovanou,zajímavou a tíživou prvotinu.Myslím,že se ještě dočkáme spousty knih od autora.
Ačkoli sám název knihy a abstraktně laděná obálka v růžových tónech vybízí k letnímu čtení, jsem ráda, že jsem po debutu Jakuba Stanjury sáhla až v říjnu.
Atmosféra knihy připomíná těžký, sychravý podzim, s neúprosně krátícími se dny, se studenými, nemilosrdnými poryvy větru a kapičkami deště ostře narážejícími na každý obnažený kousíček těla...
Bravurně zpracovaná tématika psychické manipulace. O tom, jak navenek zdánlivě neškodné, avšak velmi toxické jednání nejbližších lidí v dětství dokáže celoživotně narušit tenkou krustu sebevědomí, ze kterého v dospělosti ukusuje i partner, až jej vysvleče do naha a slovy, potažmo činy, ostrými jako břitva jej úplně ochromí. Natolik, že hlavní hrdinka pochybuje o svém zdravém rozumu, úsudku, a z obav z nástrah světa a své neschopnosti, kterou jí partner dávkuje do žil jako jed se raději znova uchyluje do "bezpečné" náruče tyrana.
Opravdu silné téma, silný příběh protkaný až poeticky květnatými slovními obraty, který v knize graduje... A ve mně i po několika dnech po odložení knihy doznívá nepříjemná pachuť .
Přiznám se k jedné věci, ale podotýkám, že se za to nestydím. Jako knihomolka se často vyhýbám vážným, tvrdým tématům, protože v životě dostávám občas zabrat (ostatně jako každý člověk, i když někdo víc a někdo míň) a tudíž si čtením nechci nějak tížit hlavu a spíše volím to, co je pro mne odpočinkové ač je to většinou krimi.
Ale občas se najdou tituly, které mi do hlavy vehnají booktubeři a já pak jdu do knihovny a ta knížka tam na mne čeká a volá a já prostě musím!
A toto byl ten případ - a naprosto vážně prohlašuju, že nelituju jejího čtení, přestože mi bylo z jejího obsahu zle, ale z její formy mi bylo krásně.
Dokonalý český jazyk, plný dvojsmyslových slovních obratů, které dovedou čtenáře tam, kam jej jeho vlastní nitro dovolí. Je to pravda, co se děje hlavní hrdince, a nebo to není pravda a je to jen v její hlavě?
Kloním se k tomu, že to byla pravda a že její okolí, které to nechtělo řešit, velmi silně zapříčinilo její osobnostní úpadek až na samé dno neúcty k sobě samé.
Bylo mi líto, že z počátku její odhodlání a síla dostaly postupně doslova na zadek a Daniela to vzdala. Ale jak to vzdala, to si musíte přečíst, protože to každý čtenář může vnímat jinak.
A mě napadá otázka - co z toho mají ti, kteří dovedou druhé takto manipulovat? Hnus fialový, fuj. A pak, kdo je v té knize normální?
Knihu jsem objevil díky časopisu Host, už podle recenze bylo jasné, že si novelu musím přečíst. Autor se v této své prvotině zařadil k autorům české psychologické linie. Musím říct, že celkem úspěšně. Čtenář se díky barvitým popisům dokáže (alespoň z části) vcítit do nitra hrdinky, dokáže s ní sympatizovat i prožívat její noční můry. Knihu "pohání nejen" samotný obsah, ale i forma. Struktura kratších kapitol, které znamenají průřez časovým spektrem, dává textu jakousi "naléhavost", nutnost, aby byl čten dál.
Věřím, že čten bude! Doporučuji a těším se na další knihu. P.S.: Tak obálka mohla být nápaditější.
Srpny Jakuba Stanjury jsou pro mě velkým překvapením, i když pochvalné recenze naznačovaly, že nesáhnu vedle.
Autor ve své prvotině (!!) skvěle pracuje s tempem vyprávění a buduje atmosféru tak hmatatelnou, až se mi u čtení napínalo tělo nevolí.
A samotné téma je určitě potřeba otevírat. S nějakou formou manipulace jsme se v různých vztazích bohužel setkali asi všichni. Stanjura ukazuje, kam až to může dojít a že mlčením se nic vyřešit nedá.
Doufám, že jméno Jakub Stanjura v literárním světě nezapadne. Držím palce.
PS: Obálku má na svědomí talentovaná Alena Gratiasová.
Jak velkou moc nad námi může mít jiný člověk, aniž bychom si to sami uvědomovali. Jak cíleně mířená slova a činy mohou změnit naše myšlení, jednání, zasét v nás pochybnosti o tom, kdo jsme, co je skutečnost a co není? Kniha a její děj ve mě doznívají ještě dnes a způsobují mi mrazení.
U čtení mi nebylo dobře, cítila jsem tíseň a zvedal se mi žaludek. Natolik dobře autor přibližuje závažná témata a dusivou atmosféru. Pokud se chcete podívat do hlavy a duše člověka, který opravdu trpí a je v bezvýchodné situaci, sáhněte po Srpnech. Připravte se, že vás nečeká příjemný příběh, ale zároveň možná objevíte nový talent na české literární scéně.
Jakub Stanjura - Srpny
Gaslighting je velice zákeřnou formou manipulace, při které jsou zpochybňovány vzpomínky, schopnosti a celkové vnímání reality. Oběť přestává důvěřovat vlastním schopnostem a stává se závislá na manipulátorovi. S tímto se musí potýkat i dospívající Daniela, jejíž matka je bezcitná manipulátorka, které je podřízená celá rodina. Během vysoké školy Daniela konečně uniká z toxického prostředí domova. Nachází si partnera Štěpána a doufá, že se dokáže vypořádat se svojí minulostí. Je ovšem Štěpán ten pravý člověk, se kterým dokáže žít šťastný život?
Jakub Stanjura, prostřednictvím příběhu Daniely poodkrývá děsivou problematiku gaslightingu. Ukazuje postupný a plíživý rozklad vlastní sebehodnoty, správnosti úsudku a zpochybnění zažívané reality. Nejhorší je zmíněna plíživost a nenápadnost, ze kterých plyne nepochopení okolí, pro které se něco tak zdánlivě nevýrazného a těžko pojmenovatelného stává malicherností. Domácí nási.í ale není pouze o modřinách.
Stanjura do knihy zpracovává i další témata týkající se mezilidských vztahů. Zdůrazňuje především zásadní důležitost komunikace a potřebu sdílení a pochopení ze strany blízkých. Celé vyprávění je velmi citlivé, intimní a dává prostor především Danieliným pocitům a myšlenkám. Je jen škoda, že autor témata jen popisuje a nesnaží se přicházet s vlastními otázkami a myšlenkami.
Srpny jsou velmi emotivní a rozhodně se nejedná o příjemné čtení. Stanjura napsal realisticky působící příběh, nepřekračující hranici sentimentality. Díky tomu v sobě tato tenká kniha ukrývá silné a autenticky působící emoce. Celým vyprávění se navíc táhne tíživá a nepříjemná atmosféra, symbolizovaná horkým, dusným srpnem.
Předností knihy je i její obrazotvorný a místy až poetický styl. Autor používá krátké a úderné věty. Do jedné krátké věty dokáže vměstat velké množství významů a z mého pohledu nemá vyprávění žádné hluché místo. Svojí obrazotvorností skvěle dokresluje atmosféru probíhajích scén a Danieliných pocitů.
Téma disfunkčních mezilidských vztahů je v české literatuře velice časté. Srpny dle mého názoru patří díky své formě mezi to nejlepší, co bylo na podobné téma v české literatuře napsáno.
Hodnocení 4/5
Přečteno za hodinu.
Ovšem moje realistická a racionální hlava tohle nechápe. Daniela vyzněla na začátku příběhu stejně, tak bych čekala, že na konci k tomu nějak dojde. Ale chápu, že příběh musel hlavně zapůsobit na čtenáře. Jo, stalo se, jo, děje se to a o to víc mě mrzí, že konec knihy nikomu nepomůže..
Ty vole, Jakube, k té knize by měl být poukaz na terapii, asi potřebuju vyhledat psychologa. Sakra kruciprdel. Když se řekne srpen, polije mě horko a nastoupí úzkost, a tohle přesně jsem cítila i u této knihy, přímo vystihuje moje pocity, ten srpen má asi nějakou obecně zvláštní auru. Kdybych chlastala, tak už se zřejmě válím někde ožralá a v bezvědomí, takhle mě jen sžírá úzkost, která vlezla až do nejmenších částeček mého nitra, mám rozervaný srdce, tělo těžký jak kámen a pulzuje mi to v hlavě. Prohrabal ses mi v duši a vnitřnostech, kam se málokdo dostal a kam jsem málokoho pustila, vyšplhal ses mi přes střeva až do krku, kde to všechno bobtná a dusí. Vlastně na to nechci myslet, ale musím. Neměla bych tě za to mít ráda, ale seš holt dobrej, jakožto prvotina - tleskám.
Takhle nějak si já představuju psycho. Nenápadné, pomalu se táhnoucí, vlastně jakoby nic, aniž by si to člověk uvědomil, schované za úsměvy, prožírající se do kostí a v hlavě se usazující temno, které se s každou stránkou stupňuje. Tohle mám pod kůží a už to ze sebe nedostanu. Nikdo nikoho nezabil, aspoň ne doslova, ačkoliv mě teda psychicky jo, nicméně účinek to má stejný, možná horší. Komorný, na obsah skoupý příběh, který ale psychicky i fyzicky vyčerpá. Jakub píše věcně, ale každé slovo zasáhne, kde byste to nečekali. Šla jsem do toho bez očekávání a skončila jsem zlomená, znechucená, nasraná, bolavá a zdeptaná, avšak taky spokojená díky dobré literatuře. Zasáhlo mě to v místech, která byla dlouho zavřená, a v myšlenkách a ranách, které byly dlouho potlačené.
Od začátku jsem se cítila strašně nepříjemně, přesto jsem nemohla přestat číst, až jsem na konci zjistila, že nedýchám. Horší bylo, když jsem se v tom příběhu začala poznávat, chvílemi mi přišlo, že čtu historii svého života. Mrazí mě, kolik dalších takových příběhů ve skutečnosti je, kolik jich znám, jsem jich svědkem, ať vědomě či nevědomě, ale není z nich úniku. Je strašný, když vám nikdo nevěří a vy nemáte komu věřit, ale nejhorší je, když už nevěříte ani sami sobě.
Knihu jsem si vybrala vědomě právě kvůli tématu, ale že se v tom najdu až tak a že to bude bolet až tak, jsem nečekala. No, jako by těch traumat nebylo dost, že jo. Dostals mě. Já si jdu lehnout někam do díry a utápět se v depresi, fakt díky, Jakube.
Jakub Stanjura v této své prvotině bravurně zpracoval téma jedné formy psychické manipulace a citového zneužívání. Díky gaslightingu oběť postupem času začíná pochybovat o sobě, o prožitých událostech, díky čemuž pak dochází ke zpochybňování vlastní paměti a vnímání reality. Tento teror může mít fatální následky, ostatně jako každé jiné týrání.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižních střípků.
No tak jo. Tady je v těch několika málo strankách stlačená hořkost, ignorance, netečnost, manipulace, rodinný mýtus... ten nejhorší možný koktejl zvrácenosti vztahů a problém s (ne)realitou předstírání i ubezpečování a zpochybňování sebe sama. Krůček od šilenství... nebo možná už sto kroků za ním. Jak snadno je překročena hranice běžné starostlivosti k totální destruktivní kontrole, jak lehce ten vlak soudnosti nemilosrdně prosviští kolem, jak, zdá se, neexistuje cesta zpět... jak izolovaně jedinec působí a jak jej samota nakonec obklopí docela. Dala by se snad trefněji vystihnout atmosféra jednoho hroutícího se světa i osobnosti? Uneslo by čtenářstvo rozsáhlejší tíhu emocí, než v této kondenzované podobě? Pochybuji. A smekám srpnem upocený klobouk nad autorovou dechberoucí empatií. A nad vykřičníkem (snad) naservírovaným všem nevěřícím tomášům i většině společnosti, že kdejaká domnělá "hysterka" možná jen mnohem dříve vnímá a žije to, co je pro okolí mnohdy navždy skryto.
Další příjemné setkání s českým autorem. Člověk si musí nechat odstup od přečtení. Špatné rodinné vztahy a drobná ubližování, která se postupně nabalují, až to dopadne tak, jako v případě Daniely...
Ke čtení jsem si brala lehoučkou knížku s krásně barevnou obálkou. Odkládala jsem ji těžkou jako kámen, nabobtnalou neonovými výstražnými terči. Tuto formu manipulace znám. Člověk v sobě najde vinu úplně za všechno. Děsivé. Kde je ale hranice mezi manipulací a Danielinými představami? Těžko soudit....
Srpny, debut od rodáka z Opavy, Jakuba Stanjury se mi zalíbil hned na první dobrou, ten přebal je prostě nádherný. Příběh je psán čtivě, autor si s češtinou hraje. Obsah už tak nádherný ani hravý není - odhaluje totiž jednu z forem manipulace, gaslighting. Hlavní hrdinka se tomuto fenoménu nevyhne v rodinných a později ani partnerském vztahu. Sice mě chvílemi její povaha a snaha o zveřejnění knihy až štvala, co se jí však dělo bylo naprosto šílené a nedovedu si to představit. Snaží se obhajovat své vzpomínky i činy, ale dokáže to? Myslím si, že do podobné situace se může člověk dostat raz dva a jsem ráda, že se o tomto tématu píše. Rozhodně knihu doporučuji přečíst, i když má necelých 200 stránek, pohltí vás. 5/5
Nemohla jsem to hodnotit hned,musela jsem si nechat odstup,ale stejně nevím .Nutí vás to číst dál,ale máte z toho tíseň na hrudi.Chcete znát konec,ale rozřešení nepříjde.
Pokud máte chuť dát šanci novému českému autorovi, tak toto je rozhodně ta kniha, která by vás neměla minout. Kdybych nesledovala některé knižní blogery, pravděpodobně by mi tato kniha úplně unikla, protože podle anotace, obálky, jména autora by mě asi nijak neoslovila, necítila bych se jako cílová skupina.
Hned na začátku mě docela překvapilo, že o takovém tématu píše zrovna mladý muž, prostě jsem si myslela, že nedokáže pochopit dívčí mysl a že mu problematika nějaké manipulace nemůže být blízká. Byl to jen můj hloupý předsudek a musím uznat, že jsem se mýlila.
Kniha působí skličujícím dojmem, vyvolává ve čtenáři pocit zoufalství a bezmoci. Budete s tím chtít něco udělat, budete chtít vstoupit do knihy a Daniele a její sestře nějak pomoct, budete mít chuť křičet, mlátit kolem sebe, vytrhnout Danielu z jejího toxického prostředí, ať má klid...
Ale je taky možné, že to ve vás bude vzbuzovat i druhou stanu mince.... Je to všechno skutečné nebo se to odehrává jen v hlavě Daniely?
Kniha Srpny na mě působila jako lehce, poeticky a přitom naléhavě a neuhýbavě psaný příběh. Jeho téma se týká velkého počtu nás všech. Četl se mi dobře i přesto, že téma není úsměvné.
Autorovi se podařilo na mě přenést Daniely prožitky.
Hlavní hrdinka v příběhu píše román,ve kterém otevírá pravdu o sobě a svém rodinném životě. Tato odvaha je mi na Daniele moc sympatická. Zároveň způsob psaní románu a práce na jeho vydání koresponduje s tempem a sílou gaslightingu. Vztah manipulátora a oběti je trefně a srozumitelně popsaný. Příběh zřetelně ukazuje také to, jak Daniela kopíruje v partnerském vztahu nastavené vzorce chování ze vztahu se svými rodiči.
Barvy na obálce knihy vnímám jako ukázku nevidomosti a zakalené pravdy.
Doufám, že román někomu otevře oči, rozhrne prapodivná, těžká a hustá oblaka nad čtenářovou myslí a pročistí dusnou, nedýchatelnou atmosféru která se nemusí objevovat jenom v srpnu.
Prvotina mladého autora, která nezklamala. Je to náročné čtení, rozhodně ne plážové. Ale když si uděláte čas (je to docela krátká kniha), tak toho nebudete litovat.
Štítky knihy
partnerské vztahy rodinné vztahy psychologické romány manipulace (psychologie) psychická traumata úzkost léto společenské romány české romány gaslighting (psychologie)
Srpny
3,5 hvězdičky
Téma gaslightingu je děsivé, naprosto šílené. Bohužel to rozhodně není žádné sci-fi, nýbrž problém, který existuje a reálně se děje :/
Srpny jsou velmi zajímavý titul, originální jak zpracováním, tak tématem. Sic mě nepohltily natolik, jak jsem očekávala (možná kdybychom měli možnost jít ještě hlouběji, mít daleko víc informací, zvládla bych se do příběhu více ponořit, takhle uběhl na můj vkus až moc rychle, ale chápu, že to u tohoto konceptu knihy šlo těžko udělat jinak) i tak musím uznat, že se mi příběh bude jen stěží dostávat z hlavy...
Na závěr chci jen dodat takovou připomínku pro nás všechny - vnímejme lidi kolem sebe, nezlehčujme jejich pocity a věřme jejich intuici. My všichni, třeba pak někomu pomůžeme ven z toxického vztahu.. Protože občas to někteří nemají šanci zvládnout sami..