Aphra / Citadela hrůzy
Kieron Gillen , Jason Aaron
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/422991/bmid_star-wars-aphra-citadela-hruzy-NCT-422991.jpg
4
59
59
Doktorka Aphra jen o vlásek unikne trestu z rukou Dartha Vadera. Tuší, že pokud se Vader někdy dozví o tom, že přežila, bude ji pronásledovat až na samý konec galaxie. Pro tuto chvíli se však může vrátit k tomu, co dělá nejlépe, a vydá se s droidy Nulákem a BT1 na výpravu za vzácnými artefakty. Musí konec konců z něčeho zaplatit své dluhy. Vše záleží na tom, zda se jí podaří zůstat krok před Impériem, lovci odměn… a téměř všemi obyvateli galaxie! Aphra osloví Luka Skywalkera s nabídkou, která se neodmítá, a zavede ho na vzácné shromáždění v srdci nechvalně proslulé Citadely hrůzy. Najde zde však Luke to, co hledá? Nebo i s Aphrou padnou za oběť královně citadely? A když tato dvojice vstoupí do doupěte nejmocnějších, nejuzavřenějších a nejnebezpečnějších žen v galaxii, budou jim Han s Leiou nablízku?... celý text
Literatura světová Komiksy Sci-fi
Vydáno: 2019 , Alicanto (Egmont ČR)Originální název:
Doctor Aphra / The Screaming Citadel, 2018
více info...
Přidat komentář
Super. Aphra je na mě sice pořád zbytečně "edgy" a namachrovaná, ale ve spojení se zbytkem její posádky funguje parádně. První část je výrazně lepší, má více osobnější ráz, druhá je lehký nadprůměr. Hvězdu dolů dávám hlavně za závěr knihy, kde se na každém sešitu střídají kreslíři a když máte na jedné straně téměř realistického Luka a vedle je jeho opožděný bratr Chad (tím myslím, že je to naprosto ohavně nakreslené), tak to čtení dost ruší.
Velmi fajnový komiks. První příběh je vcelku dobrý a dobrodružný. Hezké rozšíření charakteru Dr. Aphry. Ale ten druhý je mnohem lepší. Už jenom tím, že tu máme Luka, Hana a Leiu, kteří v prvním příběhu nejsou, a to je znát. Obecně i děj a zápletka jsou v tomto příběhu lepší. Stále ale nic převratného. Zatím nejslabší komiks, který jsem z canonu četl.
Za mě asi zatím nejslabší kniha. Navíc se mi nelíbí změna stylu kresby v Citadele hrůzy.
Taková rozporuplná knížka. Jsou zde skvělé věci jako je vývoj vztahu mezi Lukem a Aphrou, ale celkově jsou příběhy spíš nudné.
Aphra nám do světa Star Wars přináší ve velkém jeden prvek - archeologii. S touto "Larou Croft" z předaleké galaxie tak čtenář prozkoumá staré chrámy a odhalí nejedno tajemství spojené s Jedii nebo Sílou. Kresba komiksu je velmi pěkná, především pak první části Citadely hrůzy. Jelikož jde ale o crossover, v každém čísle se kresba mění a oproti předešlému Vader sestřelen je to více do očí bijící a rušivé. Tato nová hrdinka ale vesmírnou ságu skvěle obohacuje a já doufám, že jí jednou uvidíme i v hrané podobě.
Podobnost prvního příběhu s Indianou Jonesem, kterou zmiňuje uživatel KubaHanzelin, není rozhodně náhodná, protože začíná jako Dobyvatelé ztracené archy, pokračuje hledáním mystického artefaktu za doprovodu otce, což je zase jasný Indiana Jones a Poslední křížová výprava, a končí opět ve stylu Dobyvatelů - velkým tajuplným "skladištěm". Ohromně mě to bavilo především díky tomu, že Aphra je skvělá postava. Psal jsem to už v komentářích u předchozích knih, ale tentokrát jsme se toho o ní dozvěděli suverénně nejvíce a díky tomu dostala kromě gaunersky sympatického i hezký lidský rozměr. Druhý příběh mě překvapil hlavně tím, v jaký horor se zvrhl, a při čtení jsem si všiml, jak mazaně se při práci střídají jednotliví kreslíři - zatímco styl jednoho se hodí k akčním scénám, druhý dokáže úžasně zachytit výrazy v tvářích a stačí jeden pohled do královnina zlověstného obličeje, aby bylo postaráno o stoprocentní hrůzu.
Obával jsem se, že Doktorka Aphra jakožto hlavní postava tohoto svazku mě nebude bavit, ale naopak, oba příběhy stály za to.
V prvním příběhu jsme se podívali právě na origin Aphry, trable s její rodinou, její vášeň k archeologii a hlavně na to jak se vypořádá s tím, že pracovala pro Vadera, trošku mi to připomínalo Indiana Jonese ve světě SW.
Druhý příběh se odehrávál chvíli po prvním, Aphra narazí na našeho oblíbeného farmáře a lží ho naláká aby ji pomohl ohledně záležitosti z prvního příběhu, ale lehce se nám to zvrtne v až horovější záležitost.
Jsem zvědav s čím příjde Egmont příště:)
Kdysi dávno v jedné předaleké galaxii se jedna doktorka archeologie nečekaně vydala na výpravu do chrámu zapomenutého řadu. Se svým otcem archeologem. S fašisty v zádech. Jestli vám to připomíná Indianu Jonese a poslední křížovou výpravu, tak to musí být podoba čistě náhodná. Obličej Indyho v této povídce s názvem Aphra nenajdete. Ten je až v té druhé. Je to zábavné a děj skvěle šlape. Nechybí ani oba zabijáčtí droidi a Černý Krrsantan, u kterého občas zapomínám, že to není Chewbacca. Na kresbě spolupracovali tři výtvarníci a rozdíly v jejich kresbě jsou minimální. Přinejmenším mě jejich přechody nebily do očí. Navíc mi kresba silně připomínala Ú.P.V.O., což jsem tady vnímal silně pozitivně. Aphra se zkrátka povedla.
Druhá povídka Citadela hrůzy navazuje na tu první. Doktorka Aphra přesvědčila Luka, že to s ním myslí dobře a vzala jej do Chrámu zkázy. Možná si říkáte, že jsem už trapný, s tím Indym, ale počkejte až uvidíte ovládaného a zlého Hana Sola Citadela hrůzy má pěknou atmosféru, která by se popravdě mohla přirovnat k atmosféře v Chrámu zkázy. Celý příběh pak docela pěkně vyvrcholí laserovou přestřelkou. Problémem Citadely hrůzy jsou střídající se výtvarníci. Zatímco v první povídce byly přechody téměř neznatelné, taky je každý kousek nakreslený úplně jinak, výrazně jiným stylem a je výrazně jinak kolorovaný. Nejhorší byla kresba s fotorealistickým koloringem, protože to místy vypadalo, jako by tam někdo nalepil obličeje vystřižené z fotek. Ve výsledku to ale nebylo tak hrozné, aby to zkazilo zážitek ze čtení.