Staré dluhy
Peter Temple
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/534734/bmid_stare-dluhy-65fc62272f830.png
4
97
97
Jack Irish série
1. díl >
PRVNÍ PŘÍPAD SVÉRÁZNÉHO DRSŇÁKA S DOBRÝM SRDCEM JACKA IRISHE... Život v Melbourne není lehký – obzvlášť když se člověk pokouší splácet dluhy sázením na dostizích, snaží se vlastníma rukama vyrobit v truhlářské dílně stůl a v australském fotbalu fandí klubu, jenž prakticky nevyhrává a jehož největší hvězdou byl kdysi jeho otec. Otec, kterého zbožňují fotbaloví pamětníci z jeho oblíbené hospody. Když se s Jackem Irishem snaží spojit jeden z jeho bývalých známých, Jack nejdříve netuší, o koho jde. A ani poté, co se rozpomene, příliš nespěchá, aby mu telefonát oplatil. Danny McKillop mu totiž připomíná časy a události, na něž by nejraději jednou provždy zapomněl. Mezitím ale Danny přijde o život a Jack, který se po smrti své ženy protlouká životem jako člověk mnoha řemesel, musí uznat, že mu něco dluží. Netrvá to ale dlouho a sám zjistí, že tam, kde zákon nemá čisté ruce, se některé dluhy splácejí opravdu těžko. Podle knih s Jackem Irishem byla natočená brilantní televizní série s Guyem Pearcem v hlavní roli. MP3 ke stažení.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno:
2024
,
Audioteka
Originální název:
Bad Debts, 1996
Interpreti: Jan Dolanský
více info...
Přidat komentář
Příběh slušný i když korupce politiků atd. + Sázení na koně jak zbohatnout ok. Časti kde se mluví o fotbale by určitě chtělo doplnit že se jedná o australský fotbal, protože výsledky 110:77 apd může někoho zmást.
Zajímavá detektivka. Za mě měla trochu pomalejší rozjezd, ale ty závěrečné kapitoly za to stály! Bylo zajímavé rozklíčovávat propojenost politiky a businessu. Nejsem ovšem fanoušek do koňských dostihů, takže za to dávám hvězdy dolů, protože tyto kapitoly mě prostě vůbec nebavily. Jinak knihu doporučuji.
Jack Irish, advokát, který krom svého zaměstnání stíhá vypomáhat v truhlářské dílně, vybírá dluhy a jede v nějakých těch dostihových sázkách. Když na záznamníku objeví vzkaz od dávno zapomenutého klienta, který se nakonec ukáže být mrtvým, přibírá si mezi své činnosti i práci detektiva. A jeho vyšetřování sahá opravu vysoko… Ale jo, docela fajn detektivka, která se hrdě hlásí k tradici americké drsné školy. Jack při svém vyšetřování potkává rozličné postavičky australského velkoměsta a pomaličku rozplétá pavučinu korupce a množících se mrtvol, jejichž spojení nejspíš nebude čistě náhodné. Na rozdíl od mnohých podobných detektivů už nechal své zhoubné démony za sebou a učí se žít s pocity viny ze smrti své manželky. To je na jednu stranu osvěžující, na druhou stranu mi tam nějaká ta hlubší hrdinova rozervanost a víc kousavých poznámek chybí (já mám ty ztroskotance prostě rád). Taky to na mě bylo místy až moc „politické“ a rozehrávalo to vysokou hru, která mě po chvíli začínala trošku nudit. A do třetice, australské prostředí je sice pro mě neotřelé, ale zároveň mě bohužel jeho atmosféra nijak moc neuchvátila. Každopádně, rozuzlení celého případu se mi líbilo a tahle knížka rozhodně stojí za přečtení.
S Jackem Irishem jsem se setkal poprvé před několika měsíci ve stejnojmenném seriálu s Guy Pearcem v hlavní roli, který byl skvělý, takže jsem si nemohl nechat ujít knižní předlohu, když vyšla v češtině. Bylo to dobré rozhodnutí, Peter Temple stvořil zajímavou postavu Jacka Irishe, svérázného advokáta (příležitostného truhláře, detektiva, dostihového spekulanta), který se začne vrtat do dvanáct let starého případu. Všude tam, kde se Irish obrátí se svými dotěrnými otázkami, se najednou objevují mrtvoly, jako houby po dešti. Když to shrnu, jsou Staré dluhy výborně vystavěný detektivní příběh plný napětí, se zajímavými postavami, které nešetří vtipnými dialogy a v ději je i špetka akce, která ho dokáže zpestřit.
australská drsná škola v celé své kráse. sice dnes už trochu retro a nostalgie z těch devadesátek, ale korupce, pocity viny, finanční čachry atp zůstávají stále aktuální.
Autoři detektivek, učte se od Petera Templa! Tomuhle kousku nechybí vůbec nic, všechno do sebe skvěle zapadá, rozehrává se několik linek a příběh je navíc okořeněný humorem přesbě podle mého gusta!
Jen víc takových knih!
Byla to dobrá detektivka klasického střihu. Žádná moc high tech záležitost. Celou dobu mě ale rozptylovaly dvě věci: i když se mělo jednat o první díl série, tak jsem měl pořád pocit, že mi unikají souvislosti z předchozích dílů, a ta dostihová linka... Proč tam vůbec ty dostihy byly? A ještě tak divně? Nešlo tam o nějaký doping nebo jinou černotu? Ale možná to byla rozehrávka pro příští díl. Uvidíme.
Poctivá detektivka. Musím souhlasit s ohlasy, že více než samotnou zápletku jsem si užil ty různorodé postavičky, které se na stránkách rojily a zasahovaly do ústřední zápletky, která byla výborně promyšlená a nakonec to bravurně zapadlo do sebe. Jack Irish je obyčejný chlápek, co občas udělá v dílně stůl a občas po něm jdou lidi z těch nejvyšších pater a hlavně není hrdina, spíše se zdá že se k tomu všemu nachomýtl omylem. Rozhodně naděje pro další dobrou sérii.
vždycky, když tu vyjde drsná škola, je to událost. A Staré dluhy událostí do velké míry jsou. Je tu všechno, co má drsná škola mít. Detektiva buldoka, co si rád přihne, do všeho strká nos... ale naštěstí má spoustu schopných kámošů, který vám utkví nějak v paměti. U Jacka Irishe je podmanivý i to, že to není klasickej detektiv s kanclem... o zločin spíš tak nějak zakopne. Čímž příjemně navazuje na Kena Bruena a Lawrence Blocka. Je tu úžasná atmosféra, koňský závody (zdravíme fandy Dicka Francise) a spousta černýho humoru. Ale taky ne úplně zajímavá zápletka, takže někdy v půlce knihy jsem si uvědomil, že je až moc dlouhá... a že mě ten hlavní příběh moc nebaví. Jako kdyby si Temple na prvotinu ukousl moc velký sousto, ostatně televizní adaptace se s tímhle dokázala poprat zcela elegantně. Starý dluhy nejsou velkou peckou, ale díky dobrýmu řemeslu, jsou čtivou knihou, která si svojí šanci zaslouží... a potěší fanoušky všech zmíněných autorů, protože Temple jim ani drsný škole rozhodně ostudu nedělá. Naopak. Navazuje se vší ctí. Snad se dočkáme i zbytku týhle série.
Peter Temple patřil k té generaci autorů, kteří si raději vyhráli s chytrou zápletkou na malém prostoru, než aby vodili čtenáře pět set stran za nos jen kvůli překombinované brutalitě či konspiraci. Ostatně, těch pět Cen Neda Kellyho nezískal pro svoje krásný modrý oči, o Zlaté dýce z roku 2007 ani nemluvě. Nic z toho mě ovšem nepřipravilo na to, jak moc je jeho románová prvotina Staré dluhy dobrá.
Tohle není příběh o vnitřních konfliktech či utápění se v sebelítosti, ale poctivá drsná škola v kulisách australského velkoměsta, přičemž člověk se víc baví seznamováním se s městskou galerkou, než samotným odhalováním zločinu. Na ten však spisovatel nezapomíná a postupně skládá jeden dílek záhady ke druhému, čímž dává vyprávění pevný řád i logiku. Zkrátka přitom nepřijdou ani chytlavé dialogy, hýřící bezděčným ostrovtipem, který dokonale utváří charisma napraveného ztroskotance Jacka Irishe. Jednoduše řečeno - takhle střízlivou a na nic si nehrající detektivku jsem v ruce už dlouho neměl.
Štítky knihy
Austrálie zfilmováno thrillery detektivní drsná škola krimi dluhy, zadluženost koňské dostihy zfilmováno – TV seriál kriminální thrillery
Autorovy další knížky
| 2020 |  Staré dluhy |
| 2021 | Temný příliv |
| 2007 | Drsné pobřeží |
| 2011 | Pravda |
| 2022 |  Konec světa |
(SPOILER) Tak od téhle detektivky jsem čekala mnohem víc. Bohužel, no. Příběh je vystavěn poměrně ambiciózně, autor chytře vsadil na osvědčený recept zkombinovat vícero linek. Takže kromě samotného vyšetřování starého případu tu ještě najdeme organizované sázení na dostihy a jinak v podstatě bezúčelnou linku o tom, jak Jack chodí pracovat do truhlárny, včetně popisu konkrétních prací se dřevem. V té souvislosti jsem si vzpomněla na příběhy inspektora Gamache, které jsem četla nedávno. I když je to jinak dost odlišný typ detektivky, tak tohle tam autorka použila také, tu mnohovrstevnatost. Až na to, že ona to zvládla mnohem lépe, vše jí skvěle funguje a je přirozeně propojené. Tady je to: BUM – Jack vyšetřuje, BUM – Jack jede kout pikle na dostihy, BUM – Jack lepí desku stolu klihem. Proč? Prostě aby to bylo různorodé. Jenže to nějak nevyšlo. Zatímco Louise Pennyová působí ve svých dílech jako vyzrálá spisovatelka skvěle ovládající řemeslo, Temple z toho vychází jako snaživý absolvent rychlokurzu tvůrčího psaní, kterému se závěrečná práce sice docela povedla, nicméně vedoucí kurzu by mu tam určitě červeně vyznačil plno míst, kde by to ještě chtělo zapracovat.
Samotná zápletka je pro mě osobně dost hrozná, protože machinace s realitami jsou pro mě španělská vesnice, zvlášť když je to propojeno s politikou. Tahle společnost koupila nějaký pozemek, jiná zase jiný, pak to převedli na jinou třetí společnost, která sídlí na Kajmanských ostrovech, a ta je zase propojená s tímhle politikem, který se zná s... bla bla bla a já jsem totálně ztracená. Ale to je můj problém. Prorostlost zločinu do nejvyšších struktur a policejního sboru je trochu přitažená za vlasy. A celé je to korunováno dětskou pornografií na úrovni vrcholné politiky, což tam vlastně nemělo žádný význam ani tomu nebyl věnován skoro žádný prostor, byla to jen taková třešňička navrch, asi aby byl příběh ještě šťavnatější.
V postavách jsem se dost ztrácela, hlavně zpočátku, protože nejsou skoro nijak charakterizovány, fungují jen jako jména, čili přehlednost nic moc. Zvlášť když jsou v úvodu jména, která už se pak vůbec nevyskytují. A abych nezapomněla, tak do kotlíku tvůrčího psaní nutně patří i jistá dávka erotiky, tentokrát ve stylu: „Vytáhla sukni ještě výš. Neměla na sobě kalhotky. Moje oči se nacházely přímo v úrovni jejího rozkroku. Dala si ruce v bok a vystrčila na mě pánev. ,Vždycky nosím podvazkový pás a punčochy, když se mě někdo snaží na podlaze před krbem vyšukat do bezvědomí.'"
Tak jakmile má nějaký spisovatel potřebu zahrnovat něco podobného do příběhu, kde to není nutné, je mi ho spíš líto. Jasně, sex prodává, ale vážně ne každý ho v knížkách potřebuje. Já rozhodně ne a automaticky jdu v hodnocení níž, protože se to dnes v literatuře používá automaticky, pro pochybné zvýšení atraktivity, a tudíž je to laciné. Málokdy se totiž erotické pasáže podaří do textu vklínit tak, aby nepůsobily čistě prvoplánově. Kdybych chtěla číst podobné věci, koupím si erotický, a ne detektivní román.
Po celou dobu jsem měla problém se opravdu začíst, je to takové nijaké, občas nepřehledné. Na posledních stránkách najednou nastal předěl a všechno se naopak začalo dít strašně rychle a akčně. Aspoň že vše dobře dopadlo, i když teda že by to celé působilo reálně? Ale Austrálii a život v ní neznám, takže kdo ví.