Staré odrůdy
Ewald Arenz
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/476585/bmid_stare-odrudy-hyU-476585.png
4
571
571
Román o tom, jak snadno lze ztratit kontrolu nad životem a jak je obtížné získat ji zpět Sally a Liss — dvě ženy, které by nemohly být rozdílnější. Sally má před maturitou, ale jediné, co si přeje, je mít pokoj. Na všechny se zlobí a všechno nesnáší: návrhy, nabídky, pravidla, předpisy, dospělé… Nejvíc ze všeho ale nesnáší otázky, hlavně ty, které se týkají jejího vzhledu. A tak se rozhodne utéct. Mlčenlivá Liss žije sama na statku mezi poli a vinicemi a vypadá to, že všechny práce kolem hospodářství bez problémů zvládá. Hned při prvním setkání Sally zjišťuje, že Liss je jiná než ostatní dospělí — pokradmu si ji neprohlíží, nesoudí ji, neklade jí podezíravé otázky. Liss nabídne Sally nocleh a jedna noc na statku se změní v pobyt na dobu neurčitou. Sally pomáhá Liss s hospodářstvím a mezi starými hrušněmi a včelími úly objevuje kouzlo obyčejnosti. Liss však není zdaleka tak silná, jak se zdá, a možná to nakonec nebude Sally, kdo potřebuje zachránit.... celý text
Přidat komentář
Zvlastni zpusob psani, zvlastni pribeh i obe hlavni postavy, kdyz si odmyslim to nehezke co si zazily, chtela bych taky obirat, cesat, palit, pect, nezit to co se zije ted.
Asi jsem taky stara odruda ;-)
Na knihu jsem se dlouho chystala, nejsem si ale ve výsledku jistá, zda jsem z výsledku natolik nadšená. Myslím si ale že to bude spíš mým rozpoložením při čtení knížky než tím, že by příběh nebyl dobrý.
Moc se mi líbila celková myšlenka i styl psaní, od autora si určitě přečtu i další knihy
Navzdory tomu, že děj není vůbec akční, mě kniha hodně bavila. Někdy si pomůžou dvě zraněné duše navzájem lépe než všichni psychologové. Moc se mi také líbily popisy zemědělských činností. No a samozřejmě jsem měla hroznou chuť na hrušku. :-)
Po takhle silným příběhu vždy sedím a musím ho do sebe pořádně vstřebat. Při jejím čtení jsem zapomínala jíst, pít i chodit na záchod. Ba si myslím, že jsem místy ani nedýchala.
Styl psaní, samotný příběh, jeho vyjádření, to vše mě velmi zasáhlo. To, že na každého někde čeká někdo pro koho stojí za to žít. A není tím myšleno jen partnerský vztah. V tomto románu na sebe čekaly dvě osamělé ženy různého věku.
Každá si prožila své trápení, měla své křivdy a bolesti. Potkaly se úplně náhodou a prožily spolu několik týdnů. Aniž by se jedna druhé na něco vyptávaly. Jenom byly. Jenom žily. A rozumněly si beze slov. Sand proto, že jsou obě rozbité
Dýchla na mě atmosféra vesnice, dozrávání, práce okolo toho. Je to dřina, zároveň u toho člověk vyčistí hlavu a práce je za ním opravdu vidět. Příroda, zahrada hrušní, vinice, kostel.
Nejvíce mě bolelo, že si obě prošly nepochopením v rodině. Liss o generaci starší žena je ve výsledku víc mámou a přítelkyní pro Sally než kdy byla pro Sally její vlastní máma.
Bolest, kterou si v sobě nesou je tak velká, že když se pak ocitnou bez sebe, nejde už žít. Je ještě něco pro co žít? Vždycky je nějaký důvod, jen ho zlomení lidé už někdy nevidíToto je jedna z knih, kterou budu všem doporučovat a nutit je, si ji přečíst
Střet dvou úplně odlišných žen, chvílema mě to štvalo a chvílema jsem skoro brečela, nádherně vykreslenej život a práce na vesnici.
Ve výsledku dojemná a hluboká kniha.
Pohlazení po duši. Knížka kde se navenek vůbec nic neděje, zato uvnitř hlavních hrdinů to vře.
Když se dvě ztracené duše potkají a pomohou si navzájem se zachránit. Je to taková terapie prací. Krásně popsaný podzim na statku. Jen nevím jestli by to ve skutečném životě šlo tak lehce.
O léčení vnitřních zranění skrze přijetí, přírodu a práci s půdou. Uvěřitelné a přitom tak pohádkové.
Z této knihy sálá podzim všemi stranami, cítíte vůni brambor právě vyoraných z půdy, chuť zralých hrušek v ústech, tíhu hroznů v rukou i poslední záchvěvy léta zkrz sluneční paprsky..
Dvě ženy, které společnost již odepsala.. ztracené duše..
Elisabeth, žena ve středním věku, která nikdy nemohla rozhodovat o svém životě a Sally sedmnáctiletá slečna, které nikdo nerozumí.. Tak odlišné a přitom tak stejné. Obě touží po svobodě, po volnosti duše, po porozumění beze slov..
Jejich setkání je osudové, jedna potřebuje druhou aniž by o tom věděli, či o to stály..
Každý člověk totiž potřebuje někoho, kdo ho opravdu chápe, kdo mlčí a při tom řekne vše, kdo vám nemaže med kolem pusy a netrousí obligátní fráze, ne každý však takového má...
Dokonale vystižená psychologie postav, skvěle napsaný příběh ze života, cítíte s postavami každou jejich emoci, dokážete se vcítit do jejich životů, prožíváte s nimi prosluněné podzimní dny, jako byste byli součástí příběhu..
Prostě skvělé a vřele doporučuji!
Knížka pro dny, kdy potřebujete zvolnit a vzpomínat, kdy se chcete vrátit ke kořenům a připomenout si, jaké to je nořit ruce do voňavé hlíny, utrhnout si sladkou, šťavnatou hrušku nebo projet se na kole ne proto, abyste zhubli, ale protože prostě potřebujete dojet odněkud někam.
Knížka pro období, kdy chcete pochopit nepochopitelné, kdy potřebujete, aby vám bylo odpuštěno, abyste odpustili sami sobě i těm okolo vás.
Knížka pro ty, kdo vědí, že soudit a odsoudit je až příliš snadné, ale že v pozici toho, kdo je souzen, se octnete, ani nevíte jak a proč, prostě se jednoho dne stane něco, co už nelze vzít zpět.
Knížka pro ty, co mají pocit, že se narodili do rodiny, do které se svojí povahou ani trochu nehodí, i pro ty, kdo nechápou, co se stalo s jejich dcerou či synem, proč nesdílí jejich hodnoty a proč to všechno nemusí být nutně nic špatného.
Knížka pro ty, kdo cítí, že právě teď musí udělat dobrý skutek, ale připadá jim to příliš obtížné, ba šílené, je to přece něco, co by normální člověk nikdy neudělal, je to něco, co po nás nikdo nemůže chtít...
Knížka, kterou jsem dlouho sháněla, která z internetových antikvariátů rychle mizela navzdory vysoké ceně. Pak jsem měla štěstí na jeden výtisk, který byl o dost levnější než obvykle, asi proto, že obálka vyhlížela, jakoby čtenář přede mnou knihu četl někde na prašné půdě nebo rovnou v komíně. Jistě by se i tento výtisk dobře uplatnil v dobročinném bazaru, ale nakonec jsem se rozhodla nechat si ho, snad právě pro tu netradiční "výzdobu", která se dost dobře hodí k obsahu knihy, k tomu, jak obě hlavní hrdinky občas blbnou, ať už ze zlosti, nebo z legrace.
Zvláštní kniha, rozhodovala jsem se mezi 3 a 4 hvězdami a nakonec se misky pomyslných vah sklonily ke 3. Obálka je nádherná, ale obsah knihy byl pro mě něčím, čemu jsem nedokázala věřit. Příliš velký přerod za tak krátký čas u jizev, které jsou tak hluboké.
Tato kniha je krásná! Četla jsem pomalu, abych si ji užila. Tohle byl velký zážitek a já mám na dlouho náměty na přemýšlení a plno pocitů, které můžu znovu prožívat, když se znenadání vynoří. Ano, tato kniha je krásná...
Zvláštní silný příběh, kde se první 3/4 jen velmi pozvolna odhalují životy dvou hlavních ženských postav a otvírají se jejich staré rány, aby se v posledni čtvrtině vše rozjelo na plné obrátky. Zajímavé bylo, že i na mě příběh občas působil, jako bych se vracela v čase. Na druhou stranu mi ale některé momenty přišly bohužel málo uvěřitelné.
Knížka přetékající emocemi; působivými spíš tam, kde nejsou tak (ne)únavně vypjaté.
Nesympatická sedmnáctiletá protagonistka, smýkaná pubertální umanutostí vtisknout svobodě zcela a jen podobu svých představ.
No a ta druhá. Pragmatická a málomluvná. Dospělá žena, jejíž dosavadní život a jeho pozvolné rozkrývání teprve dává přehuštěnému příběhu směr.
Líbily se mi jednotlivé pasáže. Hrušky. Včely. Popisy rutinných prací. Přírody...
Vytáčel mě stereotyp jednání, vykonstruovaná moudra a tupá útočná agresivita.
Vyhlížela jsem konec.
No a právě díky němu jsem nakonec dospěla k uspokojivým 65 - 70%. Překvapil mě příjemně, vyhnul se nečekaně sentimentu i laciným efektům, nabídl malebné kulisy pro přijatelně uvěřitelné vyústění. (I když, jedna věc by se asi nabízela: okamžitý poprask ve chvíli, kdy by holčina zase zmizela z domova, no ale budiž).
Obdivovala jsem profesionalitu interpretky Jitky Ježkové. Nezůstala, co se týče intenzity emocí, nic dlužná předloze.
[audiokniha]
Fascinující styl vyprávění.
Všechno do detailu promyšlené.
Smysluplný řád práce i roční doby.
Kouzelná poetika, jemnost přírody i venkova.
Přehledná srovnanost i zemitost života na statku.
To všechno autor používá jako ochranné a léčivé pouzdro člověčích bolestí na duši a starých ran z dětství.
Obě ženy mají v sobě vzdor a tím i sílu a moje sympatie. Oběma vnucuje rodina i společnost něco, co bytostně nechcou - která jsme to trochu nezažila ?
Ewald Arenz svojí Liss i Sally, a tím i každé jedné z nás, nabízí pobýt pospolu při pracích na statku, co se často tolik liší od moderni současnosti. Nabízí holčičí soudržnost - třeba i v postavě stařenky Anny - empatii a vzájemnost, co dokáže léčit a posílit.
Lehce úsporný styl, nedopovězené věty a situace, trocha tajemství.. .. .. ..nabízí prostor skoro každému čtenáři najít si své. Třeba rodičům do vztahu k dětem:o)
V příběhu je hodně taktu, nadhledu, pochopení, křehkosti, hloubky, citlivosti i mlčení, ale i často nezbytná drsnost, vulgarita a syrovost.
Literární klenot. Díky!
Jitku Ježkovou většinou v audioknihách nepreferuji, ale toto zvládla excelentně!
7/5
(SPOILER) Líbilo se mi to moc, ačkoli osnova příběhu ničím nevybočuje z "klasiky", která je očekávatelná. Ale zpracování je dobré, motivy a jazykové obraty rovněž, i když některé také trochu sklouzávají ke kýči (psaní neodeslaných dopisů, skrytá zarostlá zahrada, kostnice). Ale v rámci textu i ty fungují, byť se na ně někdy trochu programově upozorňuje. Dobrý vhled do pocitů a názorů dnešního teenagera, o což se snaží hodně lidí, ale nezvládá to, i když někdy také trochu výchovně (Hamlet). Ovšem doporučuji. V rámci výzvy čteno jako "kniha, která mě zaujala názvem", o autorovi jsem jinak nic nevěděl. Ale nebyla to špatná volba :)
Zvlastni pribeh, ktery cloveka vede k zamysleni nad zivotem, ktery je plny neporozumeni. Ctive, celkem zajimave.
Štítky knihy
útěk německá literatura dospívání psychologické romány mezilidské vztahy osudy žen
Staré odrůdy
(Audiokniha)
Liss: "Jak? Jak mám žít?!! Pro co?!!"
Sally: "Pro mě!!"
Dvě ženy, dva osudy, které se jednoho dne protnou.. Každá je úplně jiná, ale stávají se jedna pro druhou velmi důležitou osobou v životě.. Smutné, depresivní, zajímavé, ale hlavně nadějeplné vyprávění o tom, že je stále pro co žít... i když to někdy opravdu bolí a dochází síly a víra, ale vždy je pro co - pro koho žít. Závěr byl moc krásný, docela bych uvítala i nějaký epilog :-)
Opět bravurní Jitka Ježková, jak ta dokáže postavy oživit, až mám někdy pocit, že se ocitám uprostřed příběhu..