Staré povesti české
Alois Jirásek
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/127067/stare-povesti-ceske-127067.jpg
4
1840
1840
Staré pověsti české vycházejí ve dvojím vydání, jak s původním Jiráskovým textem a Trnkovými ilustracemi a tak s obrázky z Trnkova stejnojmenného filmu s krátkými slovesnými pasážemi. Staré pověsti české, inspirované Kosmovou kronikou a Kronikou českou Václava Hájka z Libočan, napsal Alois Jirásek v roce 1894 již jako zralý autor a knihu věnoval Františku Bartošovi. Česká mytologie je i významnou součástí tvorby filmového tvůrce, ilustrátora a malíře Jiřího Trnky. Loutkový film Staré pověsti české z roku 1952 se těšil velkému mezinárodnímu ohlasu a získal mnohá zahraniční i domácí ocenění. O devět let později pak vznikly ilustrace k Jiráskovým pověstem a knížka se dočkala několika českých i cizojazyčných vydání. Poprvé vyšla v roce 1961 v SNDK. Film se stal součástí poslední výstavy v hlavní budově Národního muzea v Praze, které zde končí svou činnost před dlouholetou rekonstrukcí a při příležitosti této výstavy vychází nyní i kniha konečně v takové podobě, jakou si zaslouží. 66-046-86... celý text
Přidat komentář
Vážení rodiče a vyučující, prosím, toto už ne. Chceme děti rozečíst? Chceme jim zprostředkovat látku z okruhu starých pověstí českých? Proč tedy sahat právě po tom nejctihodnějším, nejarchaičtěji myslitelném zpracování? Pana Jiráska, který jistě má své zásluhy, raději přenechme literárním historikům a historizujícím bohemistům. Chceme-li se pokoušet o cosi smysluplného, co má naději na úspěch, sáhněme raději (v pořadí od nejsnazšího po nejnáročnější) po "Starých pověstech českých a moravských" od Aleny Ježkové, po beletristickém "Poli a palisádě" Miloše Urbana či po pečlivém zpracování Petra Piťhy "Paměť a naděje". Dosti ctihodnosti v čítankách! Učme pro život. :-)
Některé povídky jsme si četli již na základní škole, poté na střední. Připomněla jsem si tuto historickou aknihu nyní a řekla bych, že se mi více líbí než v dětství. Kniha je rozdělena na staré pověsti české a pověsti doby křesťanské. Určitě doporučuji, je potřeba znát historii naší krásné vlasti.
KLasická povinná četba - ruku na srdce - kdo ji miloval? Asi nikdo... A přesto patří k základnímu klasickému vzdělání a přehledu.. Akorát ten jazyk textu mi pro 5. třídu, kdy jsme to měli číst (a předesílám, že celou knihu, a ne jak dneska, kdy je v povinné četbě taky, ale mají přečíst jen prvních 6 nebo 7 pověstí - do křesťanství) nesedl....:-(
jako kluk, ač je to povinná četba, jsem Staré pověsti české nečetl. Nyní jsem si je doslova užil a jsem rád že jsem po nich sáhl a doplnil si vzdělání :-) Na jazyk kterým jsou psány jsem si rychle zvykl.
Dneska vůbec nechápu, jak jsem to mohla číst jako dítě a chápat to. Na čtení jsou příběhy hodně těžké, ale jsou nádherné. Doporučuju.
Uf, nečekal jsem, že se to bude tak TĚŽKO číst. Autor musel být svým psaným projevem hodně RETRO už v době prvního vydání... ve škole jsem pár tlustých Jirásků dal, ale že by to bylo takhle "šroubované" si nepamatuji.
Velmi ráda jsem se vrátila do dětství a něco si připomněla. Styl psaní mi sice nevyhovuje, ale velmi mě těší obsah dané knihy.
Nejlepší verze našich pověstí ever. (A ano, úmyslně poselství sděluji pubertální slabomyslností dneška, aby vynikl Jiraskův jazykový um. Což nic neubírá upřímnosti, kterou do svých slov vkládám. Zejména do: "nejlepší" a "ever".:))
Jirásek asi nikdy nebude můj šálek čaje, nesedí mi jeho styl, ale toto je klasika a minimálně s obsahem pověstí by se měl každý z nás seznámit.
Nám je četla máma, když jsme byli malí. Až teď oceňuji její čtecí schopnost nezašmodrchat si jazyk a umět vysvětlit věci, na které jsme se ptali.
Jasně, měli jsme oblíbené příběhy, které byly srozumitelné i bez vysvětlování, ale stejně ta staročeština je hustá :).
Staré pověsti české v musí mít v mé knihovně své místo. Ráda jsem je četla a občas se vracím.
Co napsat ke knize, k jejímuž přečtení musí čtenář dospět sám. Snaha základních škol se slovem MUSÍŠ PŘEČÍST vedo k odporu cokoli jakkoli číst, přesto, že se jednalo o kvalitní literaturu.
Pověsti od Aloise Jiráska...naše česká Bible, ve které se potkávají nalše dějiny s naší českou, trochu bojácnou,trochu hrdou a trochu vysněnou českou náturou.
Dějiny své země by měl znát každý, kdo se pyšní tím, že absolvoval základní školu. Pověsti , které tak nádherně pan Jirásek popsal nejsou dějiny jako takové. Měly by...a podle mě i dávají ...čtenáři možnost odkrýt čtivou formou to, odkud jsme, odkud přicházíme...a to je základ hrdého češství. Vědět odkud pocházíme a to zač se tady naši předci prali. A možná nám to ukazuje i cestu, kudy jít, aby se naši potomci, co budou šlapat po naší krásné , české zemi za 100, 200...500 let nemuseli stydět za historií, kterou jim zde zanecháme my, součastní nájemníci země České.
Mám ráda pověsti a legendy. A které že jsou nejlepší? No přece TY NAŠE ! STARÉ, ČESKÉ ! Mám je ráda od školní povinné četby. Knížku máme doma i sem tam poslouchám audio. Trochu nechápu to nízké hodnocení zde
Staré pověsti české se pro naši zemi staly takřka mytologií, a to jednak díky Aloisi Jiráskovi a jeho nádhernému jazyku, jednak pro výstižnost národního charakteru, k čemuž pověsti slouží.
Je to opravdu národní klenot, tato kniha, vybízející těmi nejprostšími příběhy k čirému vlastenectví.
na zakázku Vilímkova nakladatelství psaná kniha, jeden by až řekl "pro mrzký groš" (původně vycházelo na pokračování). dohromady napatlané všeliké staré české letopisy a cizokrajné historky rozličných národů. za socíku to bylo dětem huštěno do hlavy, že je to skutečná historie - není a nikdy nebyla. neprávem to zastiňuje Wintera a zejména Sedláčka (jirásek sám byl prý velmi soudný člověk, a dokonce snad někde napsal, že není žádný Sienkiewicz nebo Scot, že je jen řemeslný obrozenecký spisovatel, pohříchu s křížkem po funuse, tedy dávno po skutečném obrození).
snad se dá se snad ocenit jazyk, kdo se chce dopouštět přechodníků a jiných okrajových jevů v psaném projevu a nepáchat zvěrstva, ten by měl jiráska číst.
Staré známé pověstí, tak jsem si je konečně taky přečetla. Sice audio, ale asi mě takhle bavila víc. Bylo to fajn poslouchání.
Kniha Staré pověsti české autora Aloise Jiráska vypravuje pověsti z dávných období českých zemí.
Je rozdělena na tři hlavní části, které jsou dále tvořeny jednotlivými pověstmi.
Vyskytují se zde historicky doložené události.
Ve větší míře ale autor vycházel z pověstí šířených mezi lidem.
Právě proto je třeba, aby se čtenář příliš nesnažil ověřovat historická data.
Knihu doporučuji ke čtení spíše jako pohádku.
Pokud by někdo nechtěl číst celé dílo, mohl by si přečíst alespoň některé pověsti.
Pro obyvatele a návštěvníky Prahy doporučuji pověst Staroměstský orloj. Vždy, když Prahu navštívím, první mé kroky vedou právě k orloji. Naopak pověst Dívčí válka hodnotím jako příliš krutou. Ale to už nechám na každém čtenáři zvlášť, aby si svou nejoblíbenější pověst vybral podle svého. Knize dávám vysoké hodnocení a v budoucnu se k ní budu vracet.
Četla jsem tak nějak z pocitu, že by to každý Čech a Moravák měl přečíst.
Ačkoliv mně historie naší země opravdu zajímá, pan Alois to napsal strašně obsáhle.
Možná je to jen můj dojem, ale i když má knížka jen 285 stran, tak jsem měla pocit, že nemá konce.
Je mi líto, že to nedokážu lépe ohodnotit, ale opravdu jsem se těšila na konec.
Přesto nelituji, že jsem ji četla.
Štítky knihy
pro děti proroctví české pověsti slovanská mytologie
Část díla
Autorovy další knížky
| 1970 |  Staré pověsti české |
| 1951 | Psohlavci |
| 1965 |  F. L. Věk I. |
| 2000 | Temno |
| 1955 | Z Čech až na konec světa |
"Skliď z našich očí svůj dar,nešlechtíče! Já abych svého nepřítele zhubil,ale tys svého pána zabil! Tys ho měl stříci,a tys takto s ním udělal?"
Prosím vás...už ne. Tohle už vážně ne a určitě ne jako povinnou četbu,pokud to nebude napsané srozumitelně. Teď po letech znovu otevírám tento "skvost" a opět koulím očima. Je důležité,abychom všichni měli alespoň trochu v patrnosti dějiny,ale ne tak,že po každé větě musím dítěti vysvětlovat co vlastně čte,jelikož tomu nerozumí ani zbla a opakovaně se táže "Proč,mami? Proč? Proč si musela ty a musíme i my?".
Přesně tato kniha je nucené zlo a museli jsme to číst vážně všichni.
Pan Jirásek je šikula,když to tak pěkně sesbíral,ale zpracovat to měl nechat někoho jiného a jít na procházku. Bohužel,bohužel,bohužel.
A upřímně...koho to vážně bavilo číst a něco si z toho vzal? Ruku na srdce...