Staré pověsti české

02.04.2019

Krásná klasika. A stejnojmenný film Jiřího Trnky, nad tím se tají dech, ať jste ve věku školním, nebo pokročilém.

10.03.2019

Pověsti, jejichž znalost by měla patřit asi k základnímu všeobecnému přehledu každého Čecha. Přesto že kniha není napsána moderní, současnou češtinou neměla by chybět v žádné knihovničce.

06.03.2019

Výborná knížka, kterou by si měl přečíst každý čech

23.02.2019

Pověsti jsem poprvé četl jako dítě a celkem se mi líbily. Tehdy jsem ještě vůbec nevnímal poselství, celkem jasně zakódované mezi řádky. Když jsem knihu vzal do ruky o řadu let později, nestačil jsem se divit, kolik zamindrákovaného nacionalismu a protigermánské nenávisti z pověstí čiší.

06.01.2019

Jediná Jiráskova knížka, co se mi líbila - jako dítěti. Brala jsem to jako pohádky. Tak možná proto. Jinak cokoli dalšího, po čem jsem sáhla, mě zklamalo. S odstupem času se však můj pohled i na pověsti změnil - vadí mi jejich až žlučovitý protigermánský nacionalismus, který ostatně tryská z celého Jiráska.

09.12.2018

Kniha se mi nečetla zrovna nejlíp, ale myslím si, že by ji každý měl přečíst.

05.12.2018

Je to klasika, pověsti jsou pěkně napsané, jen starší verze jsou staročesky, a tak by s tím možná měli někteří čtenáři menší problém. Za mě ale super kniha, ale nám přibližuje naši historii a hrdost českého národa.

21.11.2018

Staré pověsti české jsou tím dílem, které může za to, že je Jirásek vnímán jako autor, jehož díla se čtou náročně a jejich přelouskání vyžaduje značné odhodlání a úsilí. Přestože ve skutečnosti tomu tak není. Jirásek vás naopak dokáže pohltit a vtáhnout do života svých románových hrdinů. Jenže, co naplat? Převyprávění příběhů z Kosmovy kroniky do souboru pověstí se skutečně čte nesmírně těžkopádně a přihlédneme-li k tomu, že se této četbě nedá utéci při školní docházce, čelí pak Jirásek značnému čtenářskému strachu z jeho dalších knížek. Což je velká škoda, především pro čtenáře samotného.

10.11.2018

Klasika a povinná četba na základní škole. Musím přiznat, ze tenkrát jsem se u toho trochu nudila, četla jsem, protože jsem musela. Neškodilo by možná se k tomu teď vrátit.

18.08.2018

Zlatý fond české literatury - má 3 části:

staré pověsti české /např. O Čechovi, O Krokovi a jeho dcerách, O Libuši.../

pověsti doby křesťanské /např. O králi Svatoplukovi,O králi Václavovi IV.../

ze starobylých proroctví /např. Sibylina proroctví, Blaničtí rytíři.../

Další z knih, které by neměly chybět v naší knihovně.

18.08.2018

Naše kořeny. A své kořeny by měl znát každý. A pečovat o ně. Protože z nich rosteme.

02.08.2018

Klasika, kterou by měl každý znát. Četla jsem i se syny a oba překvapivě zaujala.

14.07.2018

Staré pověsti čeké - nejznámější kniha Aloise Jiráska. Vlastenecky podaná. Vycházejí i z růzkých středověkých kronik. Jirásek zde skvěle skloubil mýty a pověsti spolu s historickými fakty a události. Spolu s husitskými trilogie je toto moje oblíbená kniha od Jiráska a stejně dobře čtivá.

29.06.2018

Druhá kniha od Jiráska v mojí statistice. Těžkopádná čeština, některé dějově zajímavé jiné méně. Čtivé to moc není, tomu odpovídá i čas, než jsem se prokousal na konec (2 měsíce). Mám za sebou i Psohlavce a to bylo něco úplně jiného, přečteno za pár dní. Češtinářsky určitě zajímavé pro školáky, aby si uvědomili, jakou podobu čeština taky mohla mít a kam se za dlouhé roky posunula, ale v rámci povinné četby bych nenutil číst celé - jednu, dvě pro jazykovou ukázku, zbytek převyprávěný do současné češtiny, aby to bylo stravitelné.

19.06.2018

Klasika, kterou by měl každý znát, jako nedílnou součást naší historie. Pravda, není to psáno na dnešní poměry už úplně čtivým jazykem, ale přelouskat se to dá. I když dětem je to lepší trochu převyprávět než poctivě číst.

15.06.2018

Určitě kniha, kterou by si každý Čech s kapkou vlastenectví v krvi měl přečíst. Přestože je napsaná starou češtinou, Jirásek občas volí i zajímavý slovosled, informace jde pochopit z kontextu. Na spisovatelově stylu jsem si všimla i neustálým nutkáním, psát i dva odstavce o přírodě. Ano, je sice hezké myslet na Matičku přírodu, ale osobně mě tyhle opisy úplně nezajímaly, protože jsem se chtěla dopracovat k jádru příběhu.

Jde většinou o ne-zvlášť zapeklitou zápletku, pod vrstvami popisů se většinou skrývá prostý příběh, o hrdinství a čestnosti, občas i o nějakých těch úplně nepozitivních vlastnostech. Nějaké byly o náboženství, ty mě úplně nebavily, naopak jsem byla mnohem napnutější u těch dobrodružnějších částí. Celkově by si ale z tohoto národa, měl tyto pověsti každý přečíst, aby se dozvěděl základní informace o té naší české zemi.

19.05.2018

Když jsem v knihkupectví viděla toto vydání, neváhala jsem a knížku si koupila. Poprvé jsem ji dočetla až do konce. Právem patří do povinné četby a každý Čech by měl znát alespoň základ pověstí. Ilustrace jsou úžasné a dělají z knihy pravý poklad.

06.05.2018

Nikdy jsem to nedočetl :) :)

09.04.2018

Kniha se mi líbila. Knihu jsem četl už dvakrát a ke knize se určitě ještě vrátím, abych si oživil jednotlivé pověsti. Kniha je určena pro mládež, nicméně si knihu oblíbili také dospělí čtenáři. Alois Jirásek čerpal z kroniky Kosmovy, Dalimilovy, z kroniky Václava Hájka z Libočan a dalších pramenů.

Líbily se mi také ilustrace.

Citát z knihy, z pověsti Boží soud:

Sem do té prostory přivedli Kozinu. Kolem se vše utušilo. Smutným tichem jen vzlyk a pláč Kosinovy rodiny a jeho krajanů se ozval. Sám mladý hospodář, stanuv pod šibenicí, políbil kříž knězem mu podaný a naposled se kolem rozhlédl, po svých lidech, po zástupu. A vtom uzřel mezi důstojníky na koni také toho, jenž by příčinou všeho – Lammingera. Kozina se vzpřímil, podíval se mu do tváře a vtom už volal velikým hlasem, jenž se jasným vzduchem mrazivého dne jasně rozléhal: „Lomikare! Lomikare! Do roka budeme spolú stát před súdnú stolicí boží. Hin se hukáže, kdo z nás - “ Vtom se velící důstojník vzpamatoval. Obnažený jeho kord se zableskl vzduchem, kat podtrhl a Kosinův hlas umlkl. Navždy. Jana Sladkého, nazvaného Koziny, nebylo naživu. Na smrt bledý hleděl na něj Lamminger, ale již obrátil koně a jel rychle do města. Chodové a lid kolem klečeli a v pohnutí a rozčilení modlili se z té duše za nebožtíka. Plakali a vzlykali nejen lidé z Chodska, nýbrž i cizí, a plni vzrušení opakovali si, jak ten Chod pozval trhanovského pána na boží soud.