Staré pověsti české
Alois Jirásek
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/288888/mid_stare-povesti-ceske-5Z8-288888.png
4
1863
1863
Knížka od samotného prvního vydání v roce 1894 patří do zlatého fondu české literatury a její znalost patří k základnímu vzdělání. Jirásek tu sebral a beletristicky zpracoval nejznámější české pověsti. Je jich třicet pět a dočteme se mezi nimi např. o praotci Čechovi, Krokovi a jeho dcerách, Přemyslovi i Libušiných proroctvích nebo o staré Praze...... celý text
Přidat komentář
Jako literatura to není špatné. Text je většinou hutný, líčení dramatické, nudných míst pomálu. Pokud jde o výběr pověstí které Jirásek zpracoval, jde ovšem o nesoudržný slepenec. Nejstarší líčení se samozřejmě opírá o Kosmu, mladší o kde co. Líčení, které středověcí kronikáři zapisovali s pocitem, že zapisují reálnou historii (byť třeba nakrásně přibarvenou nebo různě interpretovanou) doplňují vyslovené báchorky a lidové zkazky, které samozřejmě s nějakou reálnou minulostí nemají nic společného (Ječmínek, Bruncvík, Opatovický poklad atd.). Všemu nakonec nasazují korunu už úplně nesourodá proroctví, která knihu uzavírají. Za mě, přečíst si Hájka, Kosmu nebo třeba Dalimila přímo je daleko zajímavější, než tyhle podivně vybrané a romanticky přežvýkané historky...
Při jedné z loupeživých výprav v babiččině knihovně jsem narazil na vydání z roku 1932, které dostal děda jako chlapec k narozeninám, nebylo nad čím uvažovat a pustil jsem se po letech ( naposledy čteno na zš ) do nejznámějšího díla páně Jiráska. Vytknout by šlo mnohé, vzhledem k jazyku a době vzniku se pověsti relativně těžko čtou a to navzdory tomu, že jednotlivé oddíly jsou poměrně krátké ( a že by si mnohé zasloužily rozvést ), spousta lidí bude mít i problém s vyzněním a "ideologickým" laděním díla ( všeslovanství, češství, vztah k němcům) - osobně však právě toto vidím jako velký klad díla, právě dnes, kdy je mnohdy modní na naši zem plivat a kdy národní povědomí stojí a padá v závislosti na výsledcích hokejové reprezentace. Navíc některé z pověstí jsou brilantní ( Lucká Válka, Durynk a Neklan ) a jak jsem již říkal, škoda že nejsou delší. Tři hvězdy za dílo samotné, jedna navíc za myšlenkové poselství
opravdu poklad české literatury... na pravdivosti či nepravdivosti až tak nezáleží, vždyť jsou to pověsti... (i když já na ty blanické rytíře stejně věřím). jednou budu číst svým dětem...
Jiráska a to musím přiznat otevřeně rád nemám. Právě z něj v popularizační formě a ještě více z Palackého vycházejí ty nejrozšířenější a zároveň nejhorší mýty o naší historii. Totiž o hrdinství Jana Husa a naopak proradnosti Zikmunda Lucemburského, negativní pohled na Přemyslovce a tak podobně. Navíc jsou to opravdu jen pověsti, většina věcí byla samozřejmě poněkud jinak a podobné pověsti má i řada dalších národů. A jak nám nedávno říkal pan profesor ve filosofii, tato kniha má s naší historií společného asi tolik jako Řecké báje s Řeckou historií. Nicméně pokud to člověk nebere jako fakta, ale jako pobavení, tak tato kniha ještě docela ujde. Takže na tři hvězdičky snad tato knížka je.
No a na závěr si nemohu odpustit citaci z Cimrmana: "Děti, viďte, že to bylo hezké, kam se hrabou Lojzovy staré pověsti české?!"
Vím, že to není fér a měl bych ke knize přistupovat jako ke klenotu. Já jí však hodnotím subjektivně. Je fajn, že střípky poztrácené historie jsou sepsány, alespoň jako pověsti. Tohoto "faktu" si cením a připomněl jsem si trochu, to co už znám a doplnil mezery. Že bych byl, ale nadšen, to opravdu ne. V tomto případě mi přijde lepší rozbor na českém rozhlasu v Toulkách českou minulostí, kde se samozřejmě opírají o Jiráskův výklad, ale i o starší Dalimilův, Kosmův, či Hájkův z Libočan. A když už jsem u toho, úplně nejlepší je fantasy příběh O Bijvoji od Juraje Červenáka
Jedna z nejoblíbenějších knih dětství, která ve mně probudila zájem o historii. Do dneška si vybavuji tu hrůzu, kdy jsem trnula při pověsti "Faustův dům" a když kolem něj dnes jedu, vybaví se mi spoustu detailů...Kdo nečetl, jako by nebyl ;)
Myslím si, že s touhle knihou by se měl seznámit každý. Patří mezi českou klasiku, která neodmyslitelně patří k české historii.
Tento druh literatury nemusím, takže nebýt to povinná četba, asi bych je nikdy v životě nečetla. Na druhou stranu, na to že to je klasika a ještě povinná, to zas tak špatný nebylo. Takové pohádky pro poněkud odrostlejší děti.
Kdyby si Jirásek půlku historie neupravil...ale tak je pravda, že to jsou pověsti...
My čtenáři, co máme rádi záhady a nevyřešené hádanky minulosti, se rádi opájíme představou, co kdyby na těch českých mýtech bylo zrnko pravdy, vždyť i archeologické nálezy a etnografické názvy mnohému nasvědčují.
Bájná Trója byla také legendou do doby, než ji H.Schlieman vykopal.
A naše dávná historie není o nic méně zajímavá, i když se ztrácí v legendách.
Snad úplně první knížka, v které jsem kdy něco přečetla. Jako malá jsem se v ní učila číst nadpisy, než jsem začala chodit do školy. Milovala jsem tu knížku, každou pověst jsem znala nazpamět. Tolikrát mi ji četli a později jsem si ji četla já sama. První věc, co jsem vždycky udělala, když jsem přijela k babičce, bylo vytáhnout tuhle knihu. :)
Česká klasika kterou by měl znát každý Čech.Možná mi ze začátku nesedla starší češina.Ale stejně stojím za svým,každý Čech by si tuto kniha měl přečíst.
Já nevím, mě prostě Jiráskův styl nesedí, možná kdyby to bylo přepracovaný do modernějšího jazyka... Ale je to česká klasika a každý Čech by to měl znát. Pamatuji si, že když mi mamka četla o Šemíkovi, tak jsem strašně rozbrečela, a aby mě uklidnila musela vymyslet lepší konec ;o)
Štítky knihy
pro děti česká literatura proroctví české pověsti slovanská mytologie klasická literaturaAutorovy další knížky
| 1970 |  Staré pověsti české |
| 1951 | Psohlavci |
| 1965 |  F. L. Věk I. |
| 2000 | Temno |
| 1955 | Z Čech až na konec světa |
Tuhle knihu jsme měli doma a otec ji otvíral jako poklad. Když jsem odešla z domu, pořád mi v mé knihovně chyběla, až jsem ji konečně v knize sehnala. Děti odrůstaly, pomalu se stěhovaly do svých domovů a já tušila, že když se s ní nechci rozloučit , musím koupit urychleně další dvě knihy, nebo se doma budeme rozčilovat, kdo si knihu vezme. Takže někde mají každý své auto, my máme každý své vlastní pověsti.