Staré pověsti české
Alois Jirásek
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/306200/mid_stare-povesti-ceske-7LZ-306200.png
4
1847
1847
Knížka od samotného prvního vydání v roce 1894 patří do zlatého fondu české literatury a její znalost patří k základnímu vzdělání. Jirásek tu sebral a beletristicky zpracoval nejznámější české pověsti. Dočteme se mezi nimi např. o praotci Čechovi, Krokovi a jeho dcerách, Přemyslovi i Libušiných proroctvích nebo o staré Praze...
Přidat komentář
Staročeština mi občas dávala zabrat, ale jinak jsem si čtení moc užívala.
Bylo by na čase, aby se rytíři v Blaníku začali probouzet!!!
Četla jsem povinně na základní škole, nyní s vnučkou v rámci její doporučené četby.
Nelze hodnotit jinak. Četla jsem ji za život vícekrát. Poprvé už někdy z kraje druhého stupně na základní škole. Potom na střední a teď jsem se k ní dostala v její audio podobě a znovu jsem příběhům propadla. Některé bych mohla poslouchat pořád dokola a dokonce si je pouštím před spaním, když mám náladu.
Je to klasika, kterou jsem šťastná, že znám. Některé příběhy jsou poutavé více, některé méně. Všechny dohromady ale tvoří báječný celek.
Říká se, že každá báje i pověst mají pravdivé jádro a mě se chce věřit, že některé milníky v našich dějinách opravdu proběhly tak, jak je autor popisuje.
Jejda, to ale bylo počteníčko! Řadu let poté, co jsem tuto klasiku četla jako povinnou školní četbu, jsem se k ní až nyní vrátila a osvěžila jsem si všechny ty krásné, starobylé pověsti a legendy z pera pana Jiráska. Některé detaily jsem už od těch časů zapomněla, např. čím byl zajímavý ten Brunclíkův meč, nyní zazděný v Karlově mostě, jehož čas přijde, až bude národu nejhůře a vyjedou Blaničtí rytíři v čele se sv. Václavem, který bude třímat v ruce právě tento meč.
Před mnoha lety někdy ve škole jsem četl tuhle knihu. Teď jsem rád, že jsem se k ní po tolika letech zase dostal. Je to klasika a myslím, že by si jí občas měl přečíst každý a oživit si naše nejstarší dějiny.
Tak, konečně dočteno. Jirásek je zajímavá zkušenost, opravdu. Kdysi jsem se pokoušela číst Psohlavce, ale ve dvanácti to asi dobrý nápad nebyl. No, Staré pověsti české jsou oproti tomu pohoda, jen to chce trochu se soustředit. Nelituji, že jsem si je přečetla úplně všechny, mám úžasné vydání s pěknými ilustracemi a grafickou úpravou celkově. Rozhodně mi jsou všechny tyto pověsti bližší než Staré řecké báje a pověsti. A baví mě v tom i ty historické souvislosti - propojení pověstí a pravdivých příběhů.
Zajímavé taky bylo číst knihu paralelně s Vondruškovou Husitskou epopejí. Jak se na události patnáctého století dívá Jirásek a jak Vondruška, to rozhodně stojí za porovnání.
Celkově si myslím, že Staré pověsti české jsou klasika, kterou by měl mít každý Čech v malíčku. A já jsem ráda, že knížku i vlastním (dobře, je sestry :D) a že do ní můžu kdykoliv nahlédnout. :)
Dohnala jsem povinnou školní četbu. A jsem za to ráda. Postavy, o kterých každý Čech slyšel - Krok a jeho tři dcery, Bivoj, Ctirad a Šárka, Horymír a Šemík....jen jsem vůbec nevěděla, o čem to je. Konečně to vím.
Kniha je dobře napsaná, dějová linka je srozumitelná. AJ krásně barvitě popisuje prostředí, přírodu. Někdy až moc, ale obdivuji tu rozmanitost výrazů a slovních obratů.
Mezi mé oblíbené pověsti patří Lucké války, Dívčí války a Horymír se Šemíkem.
V době našeho dětství jiskřičky naší fantazie rozdmýchávalo čtení knih. Je i pro mě nepochopitelné, že o počítačích a mobilních telefonech a jiných technických udělátkách, které považujeme za běžnou součást životů se toho moc nevědělo. Ale knihy byly. I za minulého režimu vycházely Vernerovky, Májovky, dokonce s přestávkami i Foglarovky. Nu a rozhodně vycházel Jirásek. Jeho Staré pověsti české s fantazií pracovaly také zdařile. Můj oblíbenec byl Bivoj a nemusela jsem Dívčí války, protože to holky nakonec prohrály. Vlastním vydání s ilustracemi Věnceslava Černého, které jsou krásné. Hlavně z koní jsem bývala nadšená.
Na Jiráska nedám dopustit. Staré pověsti české jsou nádherný pohled do historie. Kniha má co nabídnout mnoha generacím. Pověsti jsem milovala od dětství a ráda si je přečtu i jako dospělák.
Řekl bych, že takhle knížka by měla být základem vzdělání každého Čecha. Pověsti starých dob připomínají, že si naše vlast sáhla kolikráte na dno, jakož se i vyhřívala na vrcholu slávy, závěrečné proroctví už jsou však trochu úsměvná a spíš pomáhala ve svých dobách k víře, že bude líp. Téhle knize vysázím rovnou 82%.
Ať je to jak chce,je to klasika a povinnost přečíst.Spousta replik se člověku v životě opakovaně vrací na jazyk:-)
Ještě dnes si kolikrát jednu z mých oblíbených pověstí ráda přečtu. Poprvé jsem se s tímto vydáním setkala na ZŠ, kdy jsme si z ní četli, a některé byly k přečtení za domácí úkol. Což mně vůbec nevadilo, nakonec jsem ji přečetla celou.
Moje první setkání s Aloisem Jiráskem zprostředkovala tato kniha. Bylo to na základní škole a setkání díky úpravě pro dětské čtenáře bylo velmi úspěšné. Mám rád Jiráskův styl psaní, ukazuje nám, jak krásný jazyk máme.
Je až s podivem, nakolik Jirásek ovlivnil touto knihou náš pohled na nejstarší historii naší země. Příběhy praotce Čecha, Libuše, Bivoje, krále Ječmínka, Bruncvíka s jeho lvem, Horymíra se Šemíkem a spousta dalších.
Odkud tyto příběhy všichni známe?
No přeci od Jiráska!
Je to klasika klasik a hanba Čechům, kteří Staré pověsti české neznají!
Staré pověsti české jsem četl za svůj život dvakrát. Poprvé jako čtenář velice raného věku a tenkrát jsem tuto knihu miloval. Přiznávám, že jsem si v té době ještě asi myslel, že jde o zčásti pravdivé příběhy a měl takový jakýsi patriotický pocit, co se to všechno v té naší malé kotlině událo. Podruhé se mi tato kniha dostala do ruky jako studentovi české literatury a nestačil jsem se divit, jak jsem se nudil. Jazyk je sice krásný, ale zvláštně prostý, příběhy jsou někdy až nelidsky utahané a nezáživné. A když si ještě vezmu v potaz historický podtext, jakým byla tato kniha využita... A proto hodnotím přesně uprostřed.
Jsou to takové drsnější pohádky, osobně se mi v dětském věku pro častou smrt v příbězích moc nepozdávali, lákali mě však krásné obrázky. V pubertě jsme povinně četli znovu - to už jsem ocenila realističtější pohled na svět i ilustracce.
Tato klasická kniha zde nemá sice zrovna nejlepší hodnocení, ale já jsem ji vždy četla ráda. Bez ohledu na to, zda to byla povinná četba. I mé dceři se líbila.
Autorovy další knížky
| 1970 |  Staré pověsti české |
| 1951 | Psohlavci |
| 1965 |  F. L. Věk I. |
| 2000 | Temno |
| 1955 | Z Čech až na konec světa |
O některých pověstech jsme se učili na základní škole, ale podrobnosti časem upadají v zapomění, proto je hezké si je jednou za čas přečíst - a ruku na srdce, tyto pověsti za to stojí. Text je sice kvůli staročeštině a množstvím archaismů náročnější na čtení, ale vyvažuje to poutavost vyprávění. Plusem je, že nakladatel v poznámkách pod čarou vysvětluje zastaralé výrazy a přidává doplňující informace k osobám či místům. Vychválit musím nádherné ilustrace Věnceslava Černého.
Moje oblíbená pověst: Růžový palouček.