Staré řecké báje a pověsti
Eduard Petiška
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/34649/bmid_stare-recke-baje-a-povesti-bhP-34649.jpg
4
2520
2520
Dávné řecké báje a pověsti zrodila lidová fantazie starověkých Řeků v době, kdy lidé ještě neznali ani železný pluh. Vytvořil je génius slavného národa Helénů a obstály ve zkouškách tisíciletí. Jen těžko si lze představit kulturního člověka, který by nevěděl, kdo byli Herkules nebo Prométheus, Afrodita či Europa, Kyklopové, Sirény, Múzy nebo hromovládný Zeus. Výběr z těchto bájí a pověstí zpracoval na počátku druhé poloviny minulého století spisovatel Eduard Petiška a čtenáři si knihu, napsanou velmi moderně, ale přitom s velkou úctou k tradici, oblíbili hlavně pro její poutavost a svěžest.... celý text
Přidat komentář
Jako upřímně - celá tahle kniha je jen neustále opakujícími se příběhy, kde vládnou sexistický a patriarchální bohové se spousty levobočků a padesáti manželkami. Bohyně jsou tam jen tak, aby se neřeklo. Hrdiny bývají pouze muži a o ženách se rozšiřují klepy, že jsou "lehké děvy", když si rozpustí vlasy. Antické Řecko mám ráda, ale tohle se skoro nedá číst. I když se tu najde pár slušných příběhů, nevyhradí to ten zbytek. Ale chápu, že je to důležité pro světovou historii a respektuju to.
K tomuto asi ani niet čo dodať.. Najlepšia detská knižka akú len svojmu dieťaťu môžte dať. Najkrajšie príbehy aké kedy boli. Tisícráz záživnejšie a radostnejšie, epickejšie a mnohostrannejšie než taká Biblia..
Bola to moja prvá knižka vôbec, ktorú mi ešte čítali rodičia a veru nemohli vybrať lepšie. Do smrti ma poznamenala láskou ku Grécku a Antike. Lepšie príbehy ako tieto jednoducho už asi ani nikdy nebudú.
Ke klasice české literatury o řecké kultuře asi není moc, co sdělit. Velmi čtivě a příjemně napsané a zpracované s jasnými myšlenkami a pointami. V rámci mého sledování průzkumů k mým poměrům nešlo o nijak extra přínosné čtení, ale za nic nemohu za to shazovat dílo.
Poslouchal jsem audioknihu, původně jen abych si rozšířil kulturní přehled. Již brzy mě však tato kniha začala velmi bavit a těšil jsem se na každou další báji či pověst.
Knihu o bojích lidí a bohů sídlících na Olympu jsem přečetla několikrát. Nejraději mám Prométhea, Trojskou válku a Odysseovy cesty. Knihu by si měl přečíst každý, aby věděl, jak se má chovat. Sice nehrozí, že by ho bohové potrestali, ale člověk nikdy neví, jak může dopadnout, když bude někomu škodit.
Pověsti ze starého Řecka jsem vždy četla ráda. A pan Petiška je výborně zpracoval. Knihu doporučuji.
Nedělní stínohru mariánské kolonády křižuje obyčejně vyhlížející rodinka, v rámě hlavy rodiny zaklesnutou choť obíhá všetečně skotačící plod jejich lásky; nic zvláštního, řekne si každý a jde dál...
...to ještě blahého času nikdo netušil, co se v olysalé hlavě oné hlavy rodiny rodí za myšlenku.
Ano, ona hlava nepatřila nikomu menšímu, než Eduardu Petiškovi; jméno to děsivější nad Brumlu, či Zbyňka. Jméno, jenž v budoucnu poznamená na tuny tuzemské plastelíny dětských myslí smilstvem, lstí, mstou, destrukcí, splácením dluhů, vraždou, tvořením a příčinami. Jméno, jenž se stane aviváží souboru příběhů (jejichž původní vyznění bylo na základě zběžné konzultace s wikiorákulem přecijen syrovější) vpravujích nic netušícího človíčka do protivenství života...jak ostatně s krutostí sobě vlastní činí všechny pohádky/báje/mýty toho označení hodné.
Pravdu vám dím. Nebýt Eduardovy osvěty, tak tuším, kolik zhruba procent našinců by něco o existenci jakýchsi řeckých bájí tušilo - navzdory ní i mě samému (!) z dětství v paměti utkvěly spíš příběhy..hmm..dětinštější; ty o kůzlátkách, trhání vlasů starcům apod...dík zbytkovému povědomí o existenci příběhů řeckých (o kteréžto se v součinnosti se školní docházkou zasadil právě Petiška) jsem si je na stará kolena, nyní z vlastní vůle, přeslabikoval znovu a jsem nefalšovaně nadšen; narozdíl od většiny sbírek tvorby dnešní je totiž již tato zkouškou času plev zbavená a tak se vám v ní vyprávění marné bude hledat špatně. Mými favority jsou Prométheus (Pandořina skříňka - Evino jablko / lidé uplácání z nutnosti, nudy, osamění a přijetí odpovědnosti za ně i vzdor utrpení - Ódin, Ježíš...) Potopa (není nad staré dobré smáznutí všeho pod čarou ponoru pravidel božského rozmaru) Heraklés (protože „půjdeš-li za rozkoší, budeš jíst bez hladu, pít bez žízně a nebudeš vědět, po čem bys měl toužit.“ a protože hrdinně necouvne ani před úkoly těžšími - chvíli nese za Atlase nebesa - a jen tak mimochodem osvobodí Prométhea!) Perseus (protože „...spal tvrdým spánkem hrdinů...“ a protože je výstrahou všem uchazečům o post Bondovského padoucha; když chceš někoho zabít, nespoléhej na metody typu zatlouct dotyčného do bedny, kterou následně odevzdáš moři...) Sisyfos a Meleagros (kde se ukazuje, že i nad Bohy někdo stojí; zde sudičky Moiry...a nad nimi, to už nejde za Petiškou, [https://en.wikipedia.org/wiki/Ananke] potomci rozkolu prázdna Chaosu; Nezbytná Omezenost Ananké a Čas Chronos) a tak bych pomalu mohl vyjmenovat všechno.
S udělením pěti archetypálních ***** ani chvíli neváhám.
PS: Ottovo vydání (2019) obsahuje krom antické malbě poplatných, a ve své jednoduché lince i docela hezkých obrázků Václava Fialy, také užitečný seznam postav a mapu zeměmoří s lokacemi popisovaných dějů.
Řecká mytologie dodnes dodává inspiraci nejen umělcům. Troufám si říci, že její základy jsou i ukázkou vzdělanosti. Knihu bych zařadila do povinné četby. Příběhy se mi moc líbily, nedokážu ani říct, který je můj nejoblíbenější.
Tato kniha rozhodně patří k jedním ze základních kamenů vzdělání. Četla jsem ji, když mi bylo 10 a byla to krása!
Pro mě výborně sepsaná kniha řeckých bájí a pověstí, kdy o osudech lidí rozhodovali pouze a jen Bohové, dobrodružství hrdinů jako byl Herkules, Prométheus, Iason a jeho cesta za zlatým rounem a hlavně Odysseus a jeho dlouhý návrat od Troje k domovu. Krásné příběhy o Filemonovi a Baucis nebo Midasovi. A když se dnes člověk setká s přirovnáními, pak díky tomu víc ví co jsou vlastně tantalova muka či sisyfovská práce.
Řecká mytologie - jeden ze základů vzdělanosti, je prospěšné občas si ji připomenout. Najdeme tu vlastní jména a příběhy, s nimiž se potkáváme celý život. Četli jsme ještě na základní škole a dost si pamatuji, ještě víc jsem ale zapomněl (nebo mi matně bliká někde v nedobytné části mozku). K druhému čtení mě postrčil El Greco se svým dramatickým Laokoónem. Kdo to byl Laokoón? Petiškovo zjednodušené převyprávění jsem si znovu užíval, je poučné, dobrodružné, stručné, dramata vyplývají přímo z bájí, autorův styl je učesaný, dramatičnosti zas tak moc nepřidává.
A Laokoón? Zajímavá postava, ale podrobnosti jsem musel zjistit někde jinde…
85 % (1863 hodnotících je aktuálně na průměru 87 %).
…
Původ pojmu „zlatý déšť“ z příběhu Perseus, aneb jedna z možností, jak se nad někým slitovat:
Nářek a vzdechy vězněné královské dcery se donesly až k sluchu vládce bohů Dia. Zeus se nad osamělou dívkou slitoval, snesl se do sklepení v podobě zlatého deště a rozzářil podzemní temnotu. Zamiloval si Danaé a netrvalo dlouho a princezně se narodil synáček. Dostal jméno Perseus.
Knížka byla pěkná a i čtivá, ale nějak mě to momentálně moc nechytlo. Ale to bude asi proto že knížka patří do povinné četby a já mám neskutečný odpor k něčemu co prostě musím. A řekla že by mě asi i bavila, kdybych to nečetla večer před písemkou z Řeckých bají a pověstí a nečetla to tak neskutečně na rychlo. Ale myslím že jinak velice fajn knížka, která vám trochu rozšíří obzory o řecké mytologii.
Jelikož bohové a antická kultura není zrovna můj šálek kávy, přečetla jsem jen polovinu knihy. Na jednu stranu jsem vcelku ráda, že jsem si četbou rozšířila obzory, ale na tu druhou si říkám, zda jsem čas strávený nad Starými řeckými bájemi a pověstmi nemohla využít lépe (čtením jiné, pro mne zajímavější knihy). Ale určitě DOPORUČUJI všem, které toto téma zajímá (styl psaní je moc pěkný, Petiškovo převyprávění vskutku zdařilé, před spaním naprosto ideální volba ;)).
Štítky knihy
pro děti pověsti starověk bohové pro mládež řecká mytologie báje hrdinové dějiny pro děti a mládež
Část díla
Autorovy další knížky
| 2005 |  Staré řecké báje a pověsti |
| 1975 | Birlibán |
| 1996 | Alenčina čítanka |
| 1986 | Příběhy tisíce a jedné noci |
| 1987 | Anička a básnička |
Opět nostalgie. Velmi krásná a bohatě ilustrovaná nestárnoucí klasika. Pěkně napsané řecké báje včetně jejich hrdinů i lotrů. Mám starou knihu,ještě po mé mamce a babičce, je z roku 1953. Velice si knihy vážím a střežím jí okem bdělým. Na knihu nedám dopustit a jako holka jsem jí četla a četla a četla a neměla dost. Fascinovaly mně ty příběhy a bájné bytosti.