Starec a more
Ernest Hemingway
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/498652/bmid_starec-a-more-tDX-498652.jpg
4
6715
6715
Na začiatku príbehu sa starý rybár Santiago vydáva na more po osemdesiatich siedmich dňoch bez úlovku. To ho neodradí a skúša to znovu. Tentoraz má šťastie a chytí na háčik veľkú rybu. Tá je však taká veľká, že sa nemieni vzdať bez boja, a začína sa jej súboj na život a na smrť s naším hrdinom. Ryba ťahá čln aj so starcom a on vie, že nemôže robiť nič iné, iba čakať a unaviť rybu. Starec je vyčerpaný z tohto súboja, vzdoruje prudkej sile ryby, vlastnému hladu, smädu a trápi ho aj poranená ruka, takže má všetky dôvody, aby rybu nenávidel. To sa však nestane. Ryba, takisto ako more, je pre rybára jeho bratom i sestrou, rybár sa cíti súčasťou tohto celku a nijako sa z neho nevydeľuje. Starec napokon o rybu v súboji so žralokmi príde, ale to ho nezdrví a nerezignuje na svoj ľudský osud. Naďalej bojuje, plahočí sa a vie, že na druhý deň sa zobudí a všetko sa začne odznovu. A v konečnom dôsledku ho nič nemôže zničiť, a tak to povie aj nahlas: „Veď človek nie je stvorený na prehru... Možno ho zničiť, ale nie poraziť.“ Prekrásnou baladou o starom rybárovi Santiagovi sa autor dostal nielen medzi nositeľov Nobelových cien, ale priradil sa aj k veľkým básnikom mora, ospevujúcim nezlomnosť človeka. Ernest Hemingway v jednom z interview vyhlásil, že hneď ako sa rybárovi v rybárskej dedinke Cojimara neďaleko Havany stal tento príbeh, rozhodol sa o ňom napísať...... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno:
2014
,
Ikar (SK)
Originální název:
The Old Man and the Sea, 1952
více info...
Přidat komentář
Zvláštní kniha. V prvním víceméně dobrodružném plánu až jakoby psaná pro děti, ale podobně jako Hobbit, Malý princ, Alenka či jiné jde až kamsi mimo rámec dětské literatury a v případě Starce a moře se mi zdá že mimo rámec běžné literatury vůbec. Je to jakási snová freska, téměř bezdějová, s několika vzpomínkami. Odtažitost umocňuje zastarání. Něco takového se dnes neděje už snad ani na Kubě. Maňana a jakási nevyhnutelnost bytí a řádu věcí v dnešní uspěchané době? Pochybuji že v takové míře a v takové svobodě. Pomalé tempo a minimum akce mi ještě podpořilo namluvení, neboť jsem poslouchal. Jakoby existovalo jen slunce a moře a dálka. Lidství je jaksi odložené, zploštělé na naprosté minimum. A zbývá co? Zápas, o kterém je dopředu jasné, že je prohraný? Nebo zbývá naděje? A stojí o ní hrdina? A stojíme o ní my? Určitě je to alegorie, ale nejsem si jist čeho. Bílá velryba je čtivější a obohatila mne mnoha informacemi, silou vize a krásným jazykem. Stařec a moře mi přišel beznadějný a nedějový a obohatil mne jen zvláštním pocitem skutečného neskutečna a defétismu.
Tuhle novelu jsem zkoušela přelouskat na konci střední školy, ale přiznám se, že jsem ji nedočetla. Ta únavná zdlouhavost mě prostě utloukla. Teď, po více než dvaceti letech, jsem ji zkusila jako audioknihu. Předčítání Ladislava Mrkvičk bylo skvostné, i přesto jsem si musela poslech dávkovat a hodně se přemlouvat, abych tuhle klasiku vůbec doposlouchala. Prý se to změní v důchodu, říkala moje máma, která Starce a moře četla třikrát a až ve svých více než šedesáti letech mu přišla na chuť. Ta rozvleklost chce prostě starého čtenáře, který je nezdolný a trpělivý.
Starce a moře jsem zkoušela číst už pár let zpátky, ale tehdy jsem to nedočetla. Nyní jsem se rozhodla sáhnout po audioknize a to mi přeci jen sedělo o něco víc. Minimálně jsem to doposlouchala až do konce a vím tak nyní, co tato kniha přináší.
Potkáváme se tu s odvěkým bojem člověka a přírody. Přírody, která má kolikrát převahu, ale lidský duch se jen tak nevzdává a bojuje, vzdoruje. Je to tu míněno jako metafora pro boj se životem? Kdy se člověk má prát sám za sebe a za své místo na zemi, i když jsou překážky nesmírné? Člověk musí někdy bojovat bez přidané pomoci jen s těmi kartami, které dostal. Nevzdávat se. Štěstí totiž může přijít nečekaně. Zároveň je ale potřeba umět přijmout porážku. Nenechat se odradit a příště to zkusit znova.
V tomto mi ta kniha přišla zajímavá a podnětná. Přesto hodnotím jen průměrně. Pořád si v sobě nosím to, jak jsem s touto knihou napoprvé bojovala. A tak asi ve mně pořád zůstává troška pachuti. A že mne to asi nezasáhlo či neoslovilo tolik, co jiné čtenáře.
Nicméně jsem ráda, že mám tuto klasiku naposlouchanou a vím, oč jde, byť se to mezi moje oblíbené tituly asi zrovna nezařadí...
Slyšeno jako audiokniha.
Krátké, stručné, spíše povídka. Ale i na stáří knihy to má jistý šmrnc a zajímavost.
Hodnocení: 4/5
Naprostá klasika, kterou hodně lidí čte k maturitě, protože má málo stránek a přitom je to zároveň krásné čtení.
Sledujeme příběh rybáře, který má prostě smůlu. Už několik měsíců nechytil žádný pořádný úlovek a tak se vydává na dlouho a dalekou cestu na moře. Tam mu nakonec na návnadu zabere úlovek jeho života a to obrovský merlin. Tady však jeho souboj s přírodou teprve začíná.
Já si knihu k maturitě nevybrala, ale nyní jsem po ní sáhla ve formě audioknížky a bylo to dobré. Sice trochu zdlouhavé (i když to je opravdu kratičká knížka), ale perfektně popisuje souboj člověka s přírodou o kterém nám říkala ještě češtinářka na střední škole.
Pokud zrovna vybíráte knížky k maturitě na příští rok, tak rozhodně doporučuju, protože se Vám bude krásně číst nebo i poslouchat.
Moje první kniha od Hemingwaye. Prý krátká, velmi se hodící k maturitě. Krátká? To ano. Čtivá? O tom by se dalo spekulovat. Vím, že je velké množství lidí, kterým Hemingwayův styl psaní nevyhovuje. Co se týče mne, nejsem si úplně jistá, jestli se na jejich stranu přikloním, či nikoli.
Pro mne jakožto pro člověka, který nikdy nebyl na rybách a o rybaření nemá ani učebnicové znalosti, bylo občas těžké číst technické pasáže popisující starcovu manipulaci s vybavením lodi. Naproti tomu Hemingway zde ukazuje svou rybářskou technickou expertizu, kterou za mnohá léta získal.
Kniha je samozřejmě alegorie a jsou do ní silně promítnuty Hemingwayovy myšlenky a světonázor. Po dočtení je mé smýšlení o ní z nějakého důvodu mnohem pozitivnější než při čtení samotném, nicméně hodnocení ponechávám na třech hvězdách. Abych to shrnula, přestože mne čtení v určitých momentech až nudilo, myslím, že způsob, jakým se autorovi podařilo vtisknout do díla tolik, mimochodem se mnou souznějících, myšlenek, je obdivuhodný. Tu Nobelovu cenu si zasloužil.
(SPOILER) Kniha je velice krátká, a přes to je schopna zachytit krásu tvrdé práce a uvědomění jak moc pomáhá mít přátele okolo sebe a to i přes to že člověk po nějaké době většinou dosáhne úspěchu a někdy dostane i úspěch neplánovaný.
"Rybář je rybář, chlapec je chlapec, ryba je ryba, moře je moře a žraloci jsou žraloci nic víc nic míň. Všechny symboliky které v tom různí čtenáři nacházejí jsou sr*čky." - Ernest Hemingway -
Těch symbolik je tam opravdu hodně a těžko říct, jak velkou část tam záměrně Ernest vložil a kolik si toho literární mágové domysleli. Kniha se mi nevryla více pod kůži a nijak závratně jsem ji nehltal. Bylo to skoro jen osmdesátistránkové komentování rybolovu asi tak kvalitní jako komentář Roberta Záruby při hokejovém utkání. Cítil jsem se jako bych byl na moři přítomen také! 41/52
Podruhé v životě jsem to přečetl, a "plný počet" si zaslouží zaslouženě. Kniha která zbytečně trpí nálepkou "děsivá doporučená školní četba". Krásný příběh starého rybáře z Kuby, který je hrdý a tvrdohlavý. Tři dny osamocený na moři s úlovkem svého života vlastně hodnotí a hledá jeho smysl, někdy až na hranici halucinace. Vřele doporučuji.
Audiokniha
Kniha je krátká a vlastně toho děje tam moc není, přesto jsem se nenudila. Ten boj s rybou mi oripomel všechny boje, které člověk svede sám se sebou.
Ke knize jsem se v rámci povinné četby nikdy nedostal. A vlastně nevím, jestli mě to mrzí. V dospělosti už člověk posbíral mnoho zkušeností, které v textu vidí. A nejspíš bych si dříve knihu tak neužil. Byla to četba na chvíli, jednodenní záležitost, i tak se mi ale stihla dostat pod kůži. Díky krásným popisům moře a ryb jsem skoro cítil, že jsem na moři se starcem. Těším se na ni znovu. Snad zase za pár let...
Přečteno v rámci povinné četby, kniha je krátká poměrně, příběh jako takový se četl pěkně, že by se mi ale kniha vryla nějak do srdce se říct nedá ...
Stařec a moře není jen kniha o rybolovu, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je to kniha o životě, jeho hodnotách a důležitostech. Kniha o člověku jako takovém, jeho životních radostech a strastech, ale i vztahu k přírodě. A pro nás rybáře je tam bonusem ta syrová radost z lovu, to napětí, ale i pokora a přátelství k ulovené rybě i když ji hodláte zabít. Knihu jsem četla současně se svojí kamarádkou, která ji má jako povinnou četbu ve 3. ročníku gymnázia. Moc se jí nelíbila, bodejť, je jí 17 let. Prý ten chlap pořád jenom chytal ryby. Musela jsem se pousmát :-) Trochu jsme spolu začaly o knize hovořit a rozebírat ji a pak najednou připustila, že z toho, co jsem řekla, je spoustu věcí pravda a že to vlastně v knize všechno je, ale při zběžném přečtení to jejímu věku zůstalo skryto. V tomto vydání je ještě bonusem pár kapitol o rybolovu v různých oblastech světa, protože pan Hemingway byl vášnivý rybář. Je to moc hezké srovnání hlavně ve způsobech rybolovu tehdejší a dnešní doby.
Velice silný příběh a jsem moc rád, že jsem se k němu dostal až teď. Nejsem si totiž moc jistý, že kdybych knihu četl před 25 lety jako povinnou četbu, pochopil bych jeho hloubku. Možná to bude odžitými lety a zkušenostmi. V příběhu prakticky najdeme vše co se týká života. Přátelství, odhodlanost, vytrvalost, porozumění, soucit, zmar a svým způsobem i štěstí. Dokonalé a plný počet.
Smutný příběh, mám ráda smutné konce, ale tentokrát bych mnohem radši četla happyend. Plánuji číst znova.
zatraceně dobré, úsporné, neplýtvající, chlapácké a karibické. ani slovo zbytečně.
Štítky knihy
moře a oceány zfilmováno americká literatura Pulitzerova cena senioři rozhlasové zpracování Nobelova cena za literaturu
Autorovy další knížky
| 2015 |  Stařec a moře |
| 1974 |  Sbohem, armádo |
| 1966 | Pohyblivý svátek |
| 2016 | Komu zvoní hrana |
| 1985 | Fiesta / Stařec a moře |
Nejzábavnější na tom všem je, že Nobelovku i Pulitzera dostal autor za něco tak krátkého, jako je Stařec a moře - vždyť tato novela nemá ani sto stran. Z toho lze usoudit, že na to, aby knížka byla vážně dobrá, není potřeba ukecaných autorů :) Parádní příběh.