Starověké báje a pověsti

26.03.2012

[096/11] Mytologii mám ráda. Ne, že bych ji vyloženě „studovala“, ale je to jedna z věcí, kterou, když mám příležitost, upřednostním před některými jinými tématy. Spíše ovšem než samotné příběhy mám ráda jednotlivé postavy a monstra, která dokázala v průběhu věků lidská rasa vyplodit tou svou bujnou představivostí. Kyklopové odvození od sloních lebek bez klů, které postrádající jakoukoliv svalovou hmotu z čelní strany opravdu vypadají, jako by měly jedno oko vprostřed čela. Různí draci vycházející z kosterních pozůstatků dinosaurů a křížení domácích zvířat s divokými a hrůzu nahánějícími predátory. A vlastně proč ne. Vždyť dinosauři byli a jsou takoví bájní draci a matička Příroda si určitě občas ještě ráda udělá nějaký ten genetický šprým.

Ne, že by tato sbírka legend a mýtů byla špatná, ale bohužel ji Rudolf Mertlík nedokázal pojmout více osobitě a originálně. Pouze přepisuje jednu legendu za druhou a to tak, jak se vypráví už tisíce let. Bez větší obměny a novátorského přístupu. Jistě, zachovávat klasickou podobu a dějovou kostru je v takových věcech opravdu důležité, ale rozhodně bych se nebránila různým vylepšením. Tvůrce sbírky mohl srovnávat různé autory převyprávěných pramenů a porovnat odlišnosti v jejich výkladech. Sestavit nějaký rozbor vzájemného propojení jednotlivých příběhů a zmínit se i o geografii, která by více ulehčila se zhruba orientovat ve středozemském prostoru, protože sedět s atlasem a při čtení do něj nahlížet je trošku komplikované. Navíc by určitě celé knize napomohly ilustrace, či dobové vyobrazení, které by podpořily prožitek a navíc zpříjemnily poněkud … jednotvárný(?) výklad.

Co mi vadilo asi nejvíce, byl nepřehledný přechod z přímé řeči do opětovného vypravěčského stylu. Občas jsem ztrácela nit a neorientovala se v tom, kdo ještě mluví a kdo naopak už ne. Některé pasáže byly líčeny opravdu zdlouhavě a jiné naopak nedostatečně. Většina textu na mě navíc působila dosti suše a nejednou jsem cítila nepříjemný odtah od samotné práce ze strany autora. Ovšem, nedá se panu Mertlíkovi upřít, že dokázal do knihy zařadit většinu těch nejdůležitějších bájí a legend, i když co se týče římského kultu, tam mě docela zklamal. Pokud se do něj ani moc pouštět nechtěl, neměl to jednoduše dělat. Takto nechal čtenáře pouze nahlédnout a nic moc si odnést a přitom ani Římané nebyli na své příběhy chudí, i když se jim už tolik nevěnovali.

Kniha se mi každopádně hodila k dalšímu studiu a zase jsem si zopakovala věci, které jsem už pozapomněla. Pro člověka, který si chce udělat zápočet z mytologie na vysoké škole to navíc hezky pomůže v orientaci, ale osobně si myslím, že i na toto existují i daleko lepší sbírky. Pokud ovšem člověk nechce hledat něco víc a starověkým klasikům se ještě rád vyhne, tohle je myslím dostačující. Jen mě trošku mrzí, že se jedná opravdu jen o ten z nejzákladnějších základů a celý tento svazek vlastně nepřináší vůbec nic nového. Zvláště ne na dvacáté století, kdy byla kniha sepsána.