Starý kraj
Dörte Hansen
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/278920/bmid_stary-kraj-2qQ-278920.jpg
4
311
311
Pětiletá Vera uprchne se svou matkou v roce 1945 z východního Pruska na sever Německa do regionu Altes Land. Útočiště najdou na starém statku s rákosovou střechou. Vera se ve velkém, chladném selském stavení celý život cítí cize, ale přesto z něj nedokáže odejít. O šedesát let později se jí přede dveřmi nečekaně objeví neteř Anna. Utekla i se svým malým synem z předměstí Hamburku, kde ambiciózní ekorodiče nosí svoje děti ulicemi jako vítězné trofeje — a kde se Annin muž zamiloval do jiné. Vera a Anna se téměř neznají, přesto toho mají společného víc, než tuší. Dörte Hansenová, vládnoucí bystrým okem i suchým humorem, v této knize vypráví příběh dvou samotářek, které nečekaně najdou něco, co ani nehledaly: rodinu.... celý text
Přidat komentář
Je hodně způsobů, jak psát o problémech, které vyvstávají z toho, že my, lidé, jsme tvorové společenští, tedy, sdružující se v různorodých společenstvích. No, a nejvíc problémů pak vyplývá z toho, když někdo „nedrží basu“ a rozhodne se žít po svém, a stačí, že to je třeba jen trochu jinak, než jak se všeobecně pokládá za „správné“, a navíc, těch způsobů, co je pokládáno za správné, je taky asi milion a jeden, a velmi se liší nejen časem ale i místem, lokalitou, kde se právě nacházíte.
Dörte Hansenová si vybrala vlastní, osobitou, autorskou cestu a vydala se po ní, prochází Starým krajem …
… „Annu napadlo, že ten kraj zná jen v létě. Krajina ve své chladné nahotě se jí nyní odhalila úplně … pohlédla na ovocné stromy, které stály v těžké zemi, jako vojáci v nekonečných řadách a mezi nimi pevně zamrzlá naplavená zem. Hluboké brázdy od traktoru plné dešťové vody, která se proměnila v bílý led. Obrovští draví ptáci … posedávali po větvích … příkopy byly pokryté rozcuchanou prořídlou trávou, krajina bez barvy“,
… zprostředkovává nám tak jeho obraz krásně poetickým a trochu zádumčivě melancholickým způsobem. Je to totiž kraj starých selských usedlostí, který už svým názvem evokuje dodržování starých tradic, způsobu života, založeného na tvrdé práci. A tak je příběh, který Dörte vypráví, příběhem o … potkávání se, ale možná ještě víc o míjení se … starého a nového, tradic s cool trendy, lpění na starých postupech s novými moderními myšlenkami.
Není to zrovna veselé vyprávění, je to spíš takové povzdychnutí, ze kterého je, jako jemný podtón, cítit i určitá bezradnost, přesně taková, jakou je možné vystopovat všude kolem, jen se občas schovává za drsná slova, tvrdé výzvy, ostrý křik a silná gesta, v tomhle příběhu je ale nenajdete, v tomhle příběhu, jsou všechny ty obavy pečlivě „obalené“ do příjemných slov, aby neranily, neřezaly a nebolely, přesto tam jsou, a jsou zvláštně zneklidňující … určitými výzvami, které, jak víme, a nechceme si přiznat, na nás čekají, nevyhneme se jim, a bude těžké, najít nějakou, řekněme přiměřenost, zvlášť, když všude kolem můžeme dnes a denně vidět, jak obě „strany“ mají klapky na očích a tvrdošíjně trvají na té své „pravdě“ … cestě, směru, myšlence … a o nějakém kompromisu, natož „prolnutí“ zatím nemůže být ani řeč.
Na téhle cestě vás budou provázet „osamělé duše“, Anna a Vera, ještě spíš by se dalo říct, solitéry (pozn. solitér - v zahradní architektuře pojem pro strom přirozeně rostoucí osamoceně), protože to přesně ony jsou, přirozeně osamocené, nezařaditelné, nespoutané tradicemi (v případě Very), ani novodobými trendy (v případě Anny), pro obě pak nespoutané konvencemi společnosti, žijící své životy tak, jak se samy rozhodly? … asi spíš by se takhle nerozhodly, takže spíš tak, jak nejlépe, za daných okolností, dokázaly …
… „příroda zase pomalu přicházela k sobě, jako pacient, který se probouzel z dlouhého kómatu, byla ještě bledá a zesláblá … půda vypadala uplakaně a stromy se třásly zimou, kapala z nich voda, ale na větvích už rašily pupeny … když člověk přitiskl ucho na kmen, bylo slyšet šumění vody „proud mízy“ … Heinrich z keřů růží sejmul jutové pytle, vypadalo to, jako by jim po dlouhé, skličující zimě, udělil milost …“.
Přečteno v rámci ČV. Příběh minulosti a současnosti, vztahu v rodině a příběh jednoho celého domu..
V této knize bylo snad úplně všechno. Místy smutné, dojemné, a místy jsem se bavila (např. vši u Leona a jeho kamaráda).
Klid, ticho, čas, šálek dobrého čaje a můžete se začíst.
Kniha která stojí za přečtení a která se nebude líbit všem. Příběh ovlivněný "druhou stranou války", plný podivinů, jejich strachů, zvyků, snů... Surové popisy, žádná načančaná pohádka. Záložka slibuje "suchý humor", moc smíchu jsem si ale neužila, spíš pousmání a ještě poskrovnu... Připomněla mi Mornštajnovou, ale je drsnější, úspornější. Mornštajnová by stejný příběh napsala jednou tak dlouhý. Mnoho postav jen projde, všechny linky nejsou ukončeny. Nemyslím ale, že je autorovou nezbytnou povinností, sdělit nám vše. Neuvěřila jsem Marlenině chování a našlo by se i pár jiných věcí... 4 hvězdy, doporučuji.
My máme Mornštajnovou, Němci mají Hansen.
Nádherná kniha obsahující několik příběhů postav, které na sebe vzájemně působí a ovlivňují se. Je tu Vera, která ve svém domě a v kraji, kde vyrůstala, nikdy nebyla doma. Je tu Anna, která se s malým synem Leonem nastěhuje k Veře z města a o životě na vsi nic neví. Je tu jejich soused, který trpí nezájmem synů. Atakdále. Všechny postavy jsou ovlivněny špatným dětstvím až do dospělosti. A pak je tu krásný Starý kraj, který nikomu nic nedá zadarmo.
Tak dlouho jsem chodila se záložkou okolo, až jsem přeci jen neodolala a na pár dní se do tolik opěvovaného Starého kraje vydala... a cestou mezi písmenky jsem přišla na to, že tohle příběhové chladno v mé maličkosti nedokáže pošťouchnout jakoukoli emoci... ta odosobněnost všech zúčastněných jaksi čišela takovou podivnou prázdnotou, že jsem jejich osudovými okamžiky jen tak proplula, řekla si "inu, dobrá"... a nakonec s úlevou hledala útočiště zase o vyprávění dál...
Starý kraj je kniha bez zásadní zápletky, dějem je tu život sám. Příběh se odehrává na německém venkově, kde v malebné a úrodné krajině žije spousta svérázných obyvatel a navíc tu dochází ke střetávání dvou kultur - starousedlíků a lidí přicházejících z města. Mimo života dvou hlavních postav, podivínské Very a její neteře Anny, autorka syrově vykreslila i spoustu dalších lidských osudů.
Četba této knihy se nedá uspěchat, má svoji jak poetickou, tak drsnou atmosféru a je lépe ji číst ve správný čas a pomalu vychutnávat.
Pochválit musím i skvostný překlad.
Pěkná knížka plná trefných postřehů o životě obyvatel venkova a přistěhovalců, aneb venkov není pro každého. Kontext německý, ale klidně by se to mohlo odehrávat i u nás.
Takový jako za sklem. Sledujete příběhy lidí, které spojuje místo, kde bydlí. Antiromantický pohled života na vesnici, který je ale ve výsledku vlastně docela romantický. Balancování mezi psychologickým románem a humorným příběhem, šmrncnutý depresí z války. Jako kdyby si autorka nemohla vybrat. Není to špatný, ale prošumí to kolem jako Labe :)
Překvapená, co všechno poví jeden dům. Čtivě psaná knížka o osudech rodiny, na jejímž začátku stojí uprchlíci - matka s dcerou....o opakování lidských osudů, vztazích matka- dcera, o vztahu město - venkov, o jablkách...Ráda si přečtu další knihu od této autorky.
Mam z knihy takove rozpacite dojmy. Moc nerozumim, proc byla napsana. Co je tady tou nosnou linkou, co nam mela sdelit? Spousta linek byla nacata, ale nerozpracovana, jak by si zaslouzila. Dej nemel zadne smerovani.
Napsáno úsporně, bez zbytečných kudrlinek, a přesto krásně a čtivě. Kniha popisuje poválečné osudy jedné rodiny, ale stejnou měrou přibližuje i současnost německého venkova, a to velmi trefně a vtipně. Čtení jsem si opravdu užila.
Syrový příběh vyprávěný velmi dobrým stylem. Od první věty jsem byla pohlcená. Přesně dávkovaná slova v každé větě. Nic nepřebývá, nic nechybí. Pro mě dokonalé. Miluji malého Theise a jeho úspornost. A za pomoc Willymu "Chov o samotě. Druhově nepřirozené." :)
Krásná kniha o bolavých duších, přátelství, pomoci, venkovu a selském rozumu.
Na prvních stranách jsem se těšila, že si přečtu kvalitní text, ale ve 2/3 knihy jsem četbu vzdala. Děj ve výsledku neustále o ničem, velmi pomalá záležitost, na kterou nemám náladu ani čas ztrácet čas. Připadá mi, že děj ani nikam směřovat nemá, prokousávat se tím dál nehodlám. Škoda, opravdu mne kniha zklamala.
Já to přečíst nedokážu. Zpočátku se to tvářilo čtivě a zajímavě, ale není tam jediná postava, ke které bych si vytvořila vztah. Pokud to mám jen tak z rychlíku hodnotit, pak snad, že je to typicky německy studené.
Knihu jsem vzala jen tak náhodou a nečetla se špatně. Zřejmě se k ní už nikdy nevrátím, ale i tak to byl pro mě zajímavý příběh...
Nemohla som sa začítať, nemohla som sa začítať, nemohla som sa začítať. Bohužiaľ. Pravdepodobne mi nesedel autorkin štýl, u niektorých pasáží som vôbec netušila o čo ide, v akom prostredí a s kým sa postavy nachádzajú. Celé to bolo plytké. Možno som som si zle načasovala čítanie takéhoto typu knihy.
Někdy se to tak přihodí - sáhnete po knize, nevíte, proč právě k ní vás náhoda přivedla, ale po prvních pár stránkách máte pocit, že to ani náhoda nebyla. Tenhle příběh prostě máte číst právě teď. Starý kraj je pro mne taková kniha. Příběh několika generací, příběh silný, bez zbytečného sentimentu, s dobře dávkovanou ironií a humorem, s láskou, nenávistí, strachem a démony, které nedají člověku spát a také (pro mne hlavně ) - o vztahu matek a dcer. Skvělý román . Děkuji i za výborný překlad.
Starý kraj
Kniha zdánlivě bez příběhu poodkrývá vlastně několik propletených osudů a jako by lehce plynula, proložená odkazy na přírodu, ale pod tou lehkostí číhají noční i denní můry. Bylo to velmi zajímavé a jazykově bohaté čtení, s kapkou suchého humoru. Hvězdu ubírám za skorohappy end s hasičem, ten byl podle mě trochu navíc. :)