Šťastní lidé čtou a pijou kávu
Agnès Martin-Lugand
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/280736/bmid_stastni-lide-ctou-a-pijou-kavu-Eid-280736.jpg
3
1091
1091
Šťastní lidé / Šťastní ľudia série
1. díl >
Dá se vyléčit zlomené srdce? Mladá Pařížanka Diane je přesvědčená, že šťastní lidé čtou a pijou kávu, a proto tak nazve svou kavárnu. Když však při automobilové nehodě zahyne její manžel i malá dcerka, Diane ztratí smysl života. Zcela se uzavře před světem a přestane se starat i o svou literární kavárnu. Nakonec se rozhodne odjet do Irska, které toužil navštívit její muž, a na jeho bouřlivém a drsném pobřeží dát do pořádku svůj život. Netuší, že tu potká muže, který rázem její život změní. Záhadný fotograf Edward, kolem nějž se dějí podivné věci, ji přiměje vrátit se do života. V současné době se podle knihy natáčí i film.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2016 , MottoOriginální název:
Les gens heureux lisent et boivent du café, 2013
více info...
Přidat komentář
Byl to zajímavý pohled na to, jak se člověk vyrovnává se ztrátou svých nejbližších. Můžete mít kolem sebe kamaráda, práci, kterou jste si vysnila, ale svůj žal si musíte odžít sama. Jen jsem to nějak nevychytala, první se jsem četla pokračování tohoto příběhu, mi, co už ...
Nenechte se zmýlit, v téhle knize nikdo nečte a kávy se tu také moc nevypije. Asi proto, že tu nejsou šťastní lidé. Hlavní hrdince bych její nelogické chování ještě odpustila, prošla si peklem a má na to právo, ale proč se tak chovají i ostatní, to mi nějak unikalo. Možná to bylo tou cigaretovou mlhou z nepřetržitě zapalovaných cigaret, kterou by nepronikl ani Rákosníček. Nic proti červené knihovně, občas se chce člověk prostě jen pobavit, ale z téhle francouzsko-irské romance mi byl nakonec nejsympatičtější ten pes... P. S. ... a prosím, už nikdy líbání na skráň!
Tato kniha me napoprve nenadchla. Ale po precteni cca 10ti stranek jsem ji nejak nedokazala zavrit a cetla jsem pouhe dva dny. Tak strasne me zaujala, ze jsem viděla i v predstavach cely pribeh a prala si ten nejkrasnejsi konec. Ten me bohužel zklamal. Prisel mi otevreny a ocekavala jsem neco jineho. Jinak nadherne pocteni.
Krásná kniha ale od příběhu jsem očekávala více a ten konec nebyl moc dobrý. Bavila jsem se bojem mezi hlavními hrdiny. Je to taková odpočinková kniha na dovolenou. Neurazí ale člověk na ní hned zapomene.
Od knížky jsem víceméně dostala to co jsem čekala. Chtěla jsem oddechový příběh, u kterého budu moct vypnout a bude se rychle číst. Moje čtecí tempo bylo díky skvělému stylu psaní dvojnásobné, což bylo super. Bohužel musím říct, že romantická linka byla nic moc, hlavním hrdinům jsem to nevěřila a nic mezi nimi nebylo. Stejně tak jsem se těšila na prostředí Paříže, které ale bylo jen na začátku a na konci, což mi bylo líto. Líbilo se mi zasazení těžkého tématu do knihy, ale i přes to, že jsem si odpočinula jsem nebyla tak na větvi. Každopádně se k autorce určitě vrátím, až budu chtít zase něco oddechového.
Nejdříve jsem se nemohla začíst a pak jsem se nemohla otrhnout ... krásná knížka o smutných věcech .
[audiokniha]
Asi mě dostihl letní oddechový čas i v typu knih, ale nebyla to trefa do černého. Po úvodní tragédii jsem příběhu nedávala šanci na víc jak dvě hvězdy. Asi v polovině trochu šílela z interpretky audioknihy (M. Baladová), která zvolila cestu přehrávání, co se teprve před koncem stalo výstižným. Hlasové přechody mezi drsným Irčanem, opilou či afektovanou ženou byly místy dokonalé, místy jsem se lehce ztrácela nebo působily zkresleně.
Děj příběhu z nadhledu není až tak špatný, Diana mě střídavě bavila i lezla na nervy. Jízda na horské dráze se vším všudy, včetně zkaženého žaludku a cigarety v tom nehrály roli. Velký soucit s Edwardem.
3/2
Příběh smutný, ale vlastně hezký. Četlo se to vyloženě samo, za jeden den přečteno. Ale těch cigaret tam teda vykouřili dost.
Vskutku, mám dojem,že umírám na rakovinu plic za všechny ty cigarety v knize. Každý holt máme svůj zlozvyk. Ačkoliv jsem to vůbec nečekala, kniha mě celkem bavila a pomohla mi na chvíli se dostat od mých starostí zabýváním se starostmi nešťastné Diane. Pro mě to byl oddech, i když téma příběhu samo o sobě až tak oddechové není.
Psané je to celkem čtivě, takže jsem zvládla celou knihu během jednoho odpoledne. Myslím, že to nebude poslední kniha, kterou si od autorky přečtu. Přesně takovéto osvěžování odborné literatury, kterou obvykle čtu, je důvodem, proč chodím na tyto stránky.
Za mě moc fajn příběh, který sem četla jedním dechem :) možná trošku předvídatelný konec, možná ne :P ale sem moc ráda, že se mi kniha dostala do rukou a mohla sem s ní strávit příjemné, i dojemné chvíle..
Knihu jsem si koupila v roce 2016, nevím jak vy, ale knihy, co si koupím, vždy odkládám a vím, že mi neutečou, takže tuto jsem odkládala 4 roky, a teď, když jsem začala hodně poslouchat audioknihy, tak jsem se vrhla i na tuto.
Jak název vypovídá, tak jsem si říkala, to bude kniha plná optimismu, a ono ejhle. Hned na první stránce se dozvíte, že hlavní hrdince zemře manžel a dcera. A ona se utápí jen v depresi a ve vzpomínkách na ty dva. Pak se rozhodne odjet do Irska a jejím sousedem je protivný Edward. Jojojo, jako ve všech jiných knížkách, víte, že spolu skončí, i když ne tak docela… ale, to se nechte překvapit.
Kniha byla pěkná, ale že bych si jí přečetla znovu, to asi nehrozí... možná ji někomu daruji i s druhým dílem, který mám ...
Čtivý slaďák s chytlavým titulem. Nevyužité téma kavárny, nevyužitý titul knihy. Jak píší čtenáři pode mnou, v některých částech smutné.
Pro milovníky Irska (jako jsem já) to pravé ořechové. Četlo se dobře, někdy trochu rozesmutnilo.
Kniha se četla prakticky sama ... jen děj byl dost smutný ... tedy více ta první polovina ...
Líbil se mi název knihy. Škoda, že tam v knize o kavárně toho bylo tak málo.
Velmi smutný příběh.
Autorka touto knihou odstartovala svou literární kariéru. Díky jejímu blogu vznikla její prvotina a svět tak získal velmi sympatickou autorku s ještě sympatičtějšími postavami a krásnými příběhy. V Česku je autorka velmi populární, proto máme skoro všechny její knihy hned přeložené.
Francie a káva?! To jde přeci dohromady. Jakožto milovník obou zmíněných mám její knihy moc ráda a vždycky, když potřebuju pozitivně naladit nebo vypnout, sáhnu po paní Agnes. :-)
Stále přemýšlím nad tím, jak knihu ohodnit. Textově mě bavila. Téma je bezpochyby zajímavé, ale podle mého se vše odehrálo strašně moc rychle, což je dáno určitě i rozsahem. Klidně by mohla být delší.
A pak je tu ta věc s obálkou. Naladí vás na idylický příběh uprostřed Paříže, ale o tom to ani trochu není. Z textu jsem pochopila, že Diane je blondýnka, ale na přebálce je tmavovláska. Tak nevím... Tři a půl hvězdičky?
Štítky knihy
fotografování láska Francie Irsko cestování venkov rodina Paříž vdovy ztráta blízkých
Autorovy další knížky
| 2016 |  Šťastní lidé čtou a pijou kávu |
| 2016 |  Šťastní lidé mají snadný život |
| 2017 | Lituji, čekají mě |
| 2019 | Kapka štěstí v ranní kávě |
| 2018 | Štěstí mi uniká mezi prsty |
Větší bezduchou slátaninu jsem snad nikdy nečetla. Všechny postavy (kromě psa) byly na facku, Diane byla ufňukaná, drzá a naivní nána, která se chovala jako kdyby ji bylo 16, nějak si ji nedokážu spojit s dospělou ženskou, která měla manžela a dítě. Edward byl nevychovanej, ale o něco snesitelnější než Diane. Název knížky je dost zavádějící, v knížce je sotva někdo šťastný, ani jednou tam nikdo nečetl žádnou knížku a kávu tam pili tak třikrát. Místo toho tam neustále někdo pil alkohol a bánil jednu cigaretu za druhou. Četla jsem tuhle blbost jenom kvůli výzvě, druhý díl určitě číst nehodlám a spisovatelce se do konce života budu vyhýbat obloukem. Jednu hvězdičku dávám za svižnost příběhu, alespoň jsem to rychle přečetla a měla to rychle z krku.