Stepfordské paničky
Ira Levin
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/47439/mid_stepfordske-panicky-iJ3-47439.jpg
4
827
827
Jaké tajemství skrývá městečko Stepford za nablýskanou fasádou svých domů? Co vede zdejší muže k tomu, aby trávili veškerý volný čas v uzavřené společnosti pánského klubu? Když se do Stepfordu nastěhuje Joanna Eberhartová se svým manželem Walterem, ještě netuší, že sen o skvělém životě se může snadno změnit v noční můru… Slavná hororová próza již inspirovala nejednoho tvůrce k převedení na filmové plátno.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2010 , Knižní klubOriginální název:
The Stepford Wives, 1972
více info...
Přidat komentář
Perfektně napsaná jednohubka. Není to dlouhé a zbytečně natahané, přitom poutavé, přehledné, napínavé. Znala jsem povrchně jen film, kniha mě mile překvapila. Je fakt skvělá, doporučuji.
Dokonce tak, že jak nad knihou přemýšlím, jdu si pustit film. Hned!
Skvělý psychologický horor, s otevřeným koncem. Co je ještě skutečnost a co už fikce? Opravdu se osobnost člověka může takto od základů změnit nebo je v tom něco jiného? Něco nadpřirozeného? Odpověď si musí najít každý sám...
Málokdy se mi stane, že se mi film líbí víc než kniha. A tady se to stalo. Tím netvrdím, že kniha není dobrá. Zpočátku rozvláčná a ke konci velmi napínavá. Jen ten závěr mě zklamal. Asi potřebuji nějaké dokončení, které (i když bylo trochu přitažené za vlasy), nabídl film. Kniha dokázala stupňovat napětí a tíživou atmosféru. Manželé vyžadují od manželek, aby byly stále upravené, aby měly doma naklizeno, aby jejich jedinou touhou byl uklizený dům a spokojený manžel. Oni to vyžadovali, ale nikde v knize jsem nezaznamenala, že by i oni byli upravení, příjemní apod. Být mužem, určitě by mě nebavilo mít doma loutku bez vlastního názoru. Ale mužem nejsem a nevím, co se mužům honí hlavou. Možná po tom někteří muži opravdu touží.
Na téma emancipace žen (např. film Úsměv Mony Lisy) bylo v 50. létech asi sepsáno dost příběhů a tohle byl jeden z nich. Ne každá žena si přeje stát celý den u plotny, pečovat o domácnost atd. Líbilo se mi, jak Levin analyzoval postavu Joanny a zároveň dal najevo, že i muži mají své potřeby (mít doma taky ženskou, která o sebe dbá).
Když si to vezmu, tak všechny ty stepfordské paničky byly celý den doma, děti ve škole, tak co sakra mají jinak dělat a co od nich muži jinak můžou chtít, než mít uklizenou domácnost a být fit a hezké? Mně osobně by to asi štvalo, kdyby manžel byl celý dny doma (bez dětí) a doma by byl bordel a on by s velkým pupkem ležel na gauči. Jasně, nejde o to, aby byl poslušný a plnil všechna má přání, což v povídce tak vyznělo, ale...
No, každopádně film byl zklamáním, hlavně už některé scény byly přes čáru a vymykaly se knižní předloze, která byla podaná vážněji než film.
upřímně nemůžu říct, že bych z knihy byla úplně nadšená. Jako první jsem viděla film a překvapilo mně, jak moc si autoři "pustili fantazii na špacír" a zároveň mně překvapilo, jak nejasně to ukončil autor...každopádně film se mi líbil vizuálně (dokonalé dámičky, domečky apod. - nakonec s původním literárním podkladem neměl kromě původní myšlenky moc společného) Já sama bych do stepfordského kolektivu fakt nezapadla, domácnost v troskách, choť nenaškrobený límeček, děti zvlčilé...no má manžel co měnit :)
Poslušné ženušky, co svým mužům dnes a denně škrobí límečky, vzorně a úhledně do klopy skládají kapesníčky, pulírují domečky. Páni, to oni, hračičkové - hlavičky, páni tvorstva vyvinuli, upravili tvary. Vlastní klíč na dokonalé drahé polovičky. Dálkově ovládají kroky "Sněhurek - marionet." Pohádkový třpyt, celofánový svit. Loutkový svět. Nenápadně "jiný" růžový sen v rudý osten, jíní reality mění.
Zábavná klasika, výborně napsaná fantazie s hororovým přídechem. Film se nedá ani přirovnat, až na věrné kulisy 50. let je dost blbý s podivně upraveným stupidním závěrem.
Po dočtení mě napadlo jenom "psycho". Škoda, že ten konec je tak uspěchaný, klidně by zasloužilo trochu rozepsat proč se to vlastně děje :).
Levin píše pútavo a pritom jednoducho - vety sú jasné na prvé prečítanie, netreba v nich hľadať podstatu, čo vlastne autor chcel povedať. Dej sa odvíja plynulo, no koniec sa mi zdal rýchlo ukončený. Určite by som novelu neradil medzi hororové tituly, na to tam bolo málo hrôzy. Každopádne príjemné čítanie.
Taková blbost, ale tak dobrá blbost. Nešlo přestat číst. Klidně bych uvítala o trochu delší příběh, Joanna mi bylo ohromně sympatická.
Mám za sebou teprve druhou knížku od Levina, ale..po dlouhé době jsem měla z četby pocit, že ztrácím cit v prstech, třesu se a dělá mi problémy se nadechnout.. Člověk tuší, co by se mohlo stát, jaké by to mohlo mít následky a modlí se, aby to tak nebylo.. Doporučuji!
Stephen King popsal Levina jako „švýcarského hodináře napínavých románů, který z nás ostatních dělá levné stánkové prodejce“.
Promiň Stephene..momentálně mám stejný pocit..
Kniha se mi líbila víc, než Rosemary, jelikož tady se člověk nikde nijak nedozví, co se vlastně děje a jestli jde o něco nepřirozeného, či o duševní chorobu hlavní hrdinky. Co jsem ale nepochopila, byl účel pasáží typu: vstala, dala prát prádlo, vyfotila pár fotek atd atd, zdálo se mi, že v příběhu neměly moc význam, snad jenom ten, že dotvářely atmosféru ubíjejícího stereotypu. Přesto jich tam bylo trochu moc a způsobily, že jsem se u čtení chvílemi dost nudila. Jako oddechovku ale doporučuji.
I přes žánrovou změnu v tomto případě preferuji film. Ten měl atmosféru, osobitý styl, budoval napětí a i přes komediální prvky se jistým děsivým způsobem zaryl do paměti na léta. Právě tohle všechno knize chybělo.
Ano, konec krásně vygradoval a hororová atmosféra v něm pracovala na jedničku. Jenže to se bavíme o posledních pár stranách. Předtím - nic. Kniha měla zkrátka navíc, atmosféra se měla budovat od začátku a chvilky pro napětí se mohly začít objevovat mnohem dříve. Nemluvě o tom, že mě naprosto ubíjely časté a naprosto bezvýznamné odstavce o tom, co manželé zrovna dělali ve stylu: "Udělala jsem snídani, poslala děti do školy, šla nakoupit, nafotila pár fotek. Manža zatím byl v práci, cestou domů mluvil s XY, doma dal nádobí do myčky." Kniha má 160 stran, námět na regulérní román, a přesto tu jsou zbytečné vycpávky.
Úplná ztráta času to ale není. Text je psaný vcelku lehce, těch pár stran se přeletí snadno a rychle, nápad je zajímavý a čtení vás bude převážně bavit. Jen to zkrátka nemá hloubku a za chvíli na knihu zapomenete.
Kdo by nechtěl žít ve Sepfordu! Všechno je tak dokonalé, všichni jsou tak krásní, chytří, milí, prostě úžasní. Jenomže cosi hodně shnilého je ve „státě Stepfordském“ a navíc se zdá, že zlo se neúprosně blíží a na záchranu už je pozdě.
Ira Levin opět tahá mistrně své čtenáře za nos – horror, společensky angažovaná sci-fi nebo studie psychologického traumatu, způsobeného duševně ubíjejícím stereotypním životem na luxusním venkově? Tak to už je na každém čtenáři, co zvolí.
Někdy mi kniha přišla zbytečně zdlouhavá, ale pořád mě něco drželo, abych ji přečetla. Dost jsem byla zhnusená z manžela hlavní postavy.
Mestecko, ktere vyleci pretizene a uspesne zeny. Prekvapive jiny konec, nez ve filmovem zpracovani. Doporucuji!
Krátká kniha na jedno odpoledne. Žádné okolky, děj jede rychle a stále se vyostřuje. Pro mě málo vysvětlování "proč",ale nevadí mi to. Jak se mohl milý muž takto změnit a chtít jinou ženu, než tu, kterou si vzal? Postupně jsem trnula s Joannou, věděla jsem, jak to dopadne, byla s ní sama a snažila se ubránit nevyhnutelnému.
Také jsem, tedy pro změnu slyšela, dvojknihu - spolu s Rosemary. A první se mi líbila víc.
I když mají paničky něco do sebe, nic převratného se vlastně nestalo.
Chlapi mají rádi prsaté, poslušné blbky bez názoru, za nímž by si stály. A ty jim přizvukují. Ať už se pak změní tak, jako v příběhu, nebo vlivem vztahu, což už jsem také párkrát viděla - dokonce jako až tak, že dotyčné poslaly do háje bývalé přátele - je to smutné. Považuji tento druh slepic, pardon manželek, za exkluzivní vzorek povrchnosti lidstva a doufám, že to v jeho evoluci bude jen pomíjivou kapitolkou.
Každá rodina má být trochu chaotická, jednotlivci v ní nestejní, děti svého času neposlušné a dospělí na pochybách. Ne jako ze škatulky, reklamy, časáku. To neexistuje a fungovat nemůže.
Jenom můj názor založený na vlastním pozorování :).
Autorovy další knížky
| 1976 |  Rosemary má děťátko |
| 2010 | Stepfordské paničky |
| 1997 |  Rosemary a její syn |
| 1994 | Ten báječný den |
| 1982 | Rosemary má děťátko / Stepfordské paničky |
Já teda film neviděla (respektive viděla, ale někdy před 15 lety) takže nemám to srovnání, každopádně... Mě knížka nijak extrémně nezaujala. Je pravda, že jsem ji měla opět přečtenou během jednoho odpoledne ve vaně, ale dost dlouho (možná třetinu / polovinu knihy) jsem se nemohla pořádně začíst. Potom to bylo už lepší a je pravda, že konec knížky mě docela chytil, ale je pravda, že znova bych se k tomu asi nevrátila. 2,5*