Stepní vlk
Hermann Hesse
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/475129/bmid_stepni-vlk-QWl-475129.jpg
4
862
862
Samostatné vydání světově proslulého románu z roku 1927. Hesse v něm bilancuje krize uplynulého desetiletí a pokouší se formulovat východiska z nich. Poučen psychoanalýzou odhaluje ponor ke kořenům vlastní osobnosti i snahu o překonání sváru ducha a pudů. Román vyniká neobvyklou strukturou, poetickou hrou fantazie i působivým prolínáním snu a skutečnosti.... celý text
Přidat komentář
Začátek s předmluvou nakladatele mě bavil. Pak jsem se ponořil do světa Harryho odmítání maloměšťáctví a samotářského životního stylu, z čehož jsem byl jsem chvíli trochu zmatený a nutil se k dalšímu čtení. Kniha nabere grády, když se hlavní hrdina setká s tajemnou Hermínou a následně i krásnou Marií. Konec je pak jedna veliká psychedelická haluze, kdy jsem nevěděl, zdali se jedná ještě o divadelní představení v režii Pabla anebo... Hodně rozporuplný román, ale nutno dodat, že nadmíru krásně napsaný.
Neskutečnost. Kniha před čtenářem několikrát změní tvář a ani v jednu chvíli není o tom o čem se do té doby jeví. Je to kniha o uzdravení. Zůstala nepochopena, ale přesto za mne asi nejsilnější čtenářský zážitek. Vstupte do magického divadla, navštivte tisíc svých životů, které by mohly být, kdyby byly věci jinak, polochtejte stepního vlka pírkem na prdeli, protože ten vlk je ve vás...
Tak upřímně vlku chápu, že ti tehdejší kritikové dali na budku. Co to vlastně bylo? A na čem to vlk ujížděl radši ani nechcit vědět. Hermína rozhodně zachránila především čtenáře a hlavně chci pevně věřit, že si ji vlk jen vyhalucinoval ze svých nejlepších vlastnosti, (a cheche to nejlepší v něm bylo ženského pohlaví), aby na konci to nejlepší v sobě "zničil". Protože pokud by Hermína byla skutečný člověk, tak si mě nepřej potkat vlku, to bych ti řádně vyprášila kožich.
A mimochodem musíme brát život (a toto hodnocení) s humorem, jinak nám všem hrozí sebevražda nebo předávkování houbičkama.
Dílo, které mohu považovat pouze za velkolepé. Jedná se o skutečnost kdy na každé dvojstránce se minimálně najde aspoň jedna věta, která se dá citovat, jak je svým obsahem poučná, či pravdivá. Kniha se čte výborně a rozhodně se jedná o nadčasové dílo, které mi přijde, že hlavně v dnešní době, zde u nás, je velmi blízko. Harry je postavou se kterou dokáži soucítit, ztotožnit se i se s ní společně mýlit a i přesto, že jsem na jeho věk ještě příliš mladý, cítím, že jsou mi jeho pocity velmi velmi blízké. Filozofické úvahy, duše, duchovno, pomatenost, nekonformnost, měšťáctví to vše a mnohem víc zde je. A já už snad mohu pouze smeknout nad autorovým veledílem, které navždy zůstane v mém srdci a nebudu se bát po něm sáhnout kdykoliv, kdy mne skutečnost sama o sobě srazí na kolena.
Nelekněte se depresivního začátku, autor nám postupně začne ukazovat, že život není tak marný.
Osobně sdílím myšlenku, že na deprese jsou velmi účinným lékem přátelé, kteří se smutného člověka snaží rozesmát a zapojit ho do společnosti a jejího dění.
Rozum chápe, srdce je od toho daleko, tak raději nehodnotím. A pořád jsem musela myslet na Fowlesova Mága, pocitově se mi to spojilo poměrně brzy.
Takhle dlouho jsem snad ještě žádnou knihu rozečtenou neměla. Bože, díky, že jsi přivedl Hermínu a stvořil bod v čtenářské výzvě "Kniha se zvířetem v názvu", jinak bych to nedala! Dokonce jsem snad i pochopila ten optimistický počin, ale totálně neoptimisticky jsem se k němu prokousavávala, ač se stylu vyprávění nic nepodobá (v mém pojetí). Tuze ponuré hledání, na které jsem neměla sílu.
Nevím co k tomu napsat. Úžasná kniha o kráse života a uzdravení. Mohl bych ji číst znovu a znovu, a pokaždé v ní najít něco nového, jiného.
Pro mě osobně zklamání. Asi jsem čekal něco jiného. Sice jsem se v něčem s hlavním hrdinou ztotožňoval, ale v tomto případě to bylo spíše ke škodě. Děj knihy na mě působí nesmírně stísňujícím dojmem. Sice má vést k uzdravení, ale já ho nenašel. Možná ještě tak rozumově, ale rozhodně né emocionálně. Zůstává ve mně pocit sklíčenosti a deprese.
Pěkné... nejdříve jsem našel zalíbení k hlavní postavě, pak zase averzi a po traktátu jsem si myslel, že se to zlepší - kdo četl, ten ví. Je to jak na horské dráze a cesta k uvědomění je do poslední chvíle nejasná... ale přesto je to moc pěkné :) .
Kniha o tom, jak zdeprimovaný sociálně izolovaný padesátník (=stepní vlk) na pokraji suicidia opět nalezne radost ze života. Výborný psychologicko-filosofický román.
Skvělá připomínka toho, že se člověk musí umět smát. Když člověk bere všechno moc vážně, onemocní mu duše.
Naprosto skvělá kniha, jak píše většina čtenářů, rozhodně se k Harrymu vrátím. Jsem zvědavá, co mi prozradí příště.
Jedna z kníh, do ktorých musíte dospieť. Čítala som ju vo veku, keď už aj v Amerike smiete piť, a rada by som povedala, že aj moje mladšie ja by ju tak dokázalo oceniť, no nemám o sebe žiadne ilúzie. Tak ako ich nemal ani Hesse. Pretože akokoľvek civilizovane sa chováme, stále ostávame vlkmi. I keď nás od slobody, či snáď zdivočenia, delí nejaká tá ohrada...Od 21ky ju čítam každý rok. Pre istotu. Pre toho vlka vo mne. A preto, aby som opäť prekonala jednu z tých ohrád...
Pro mě velice osobní kniha, působící na mě jako zjevení. Jako by mi zde Hesse, o čtvrt století starší a zkušenější než já, ukazoval, čeho se vyvarovat, abych neskončil jako hrdina románu. Je třeba nalézt rovnováhu mezi intelekuálností a pudovou světskostí, mezi apollinským a dionýským. Poslední Hesseho kniha, kde se vypořádává s Nietzscheho filosofií.
"Slyší, jak za okny žijí lidé a svět, ale ví, že je z něho vyřazen, avšak nezabije se, neboť zbytek víry mu říká, že musí toto utrpení, toto zlé trápení vychutnat ve svém srdci až do konce a že toto utrpení je to, nač musí zemřít."
Velmi se mi líbily autorovy pitvy vlastní osobnosti... vůbec mi nevadilo, že se děj téměř ztrácí, naopak.
Závěr knihy mi však trochu uletěl, nejspíš budu muset knihu přečíst znovu až budu starší, treba to pochopím lépe!
Za sebe bych řekl, že mě nejvíc štvala ta nekonečná sebelítost stepního vlka, ten pocit, že jen on sám takhle strašlivě trpí, že je prostě tak výjimečný a nepochopený...
Jinak celkovou hloubku díla nezpochybňuji a možná by mě to v jiném rozpoložení oslovilo více. Takhle mě bavil hlavně začátek a konec, kde bylo víc zajímavého děje a méně zdlouhavých úvah.
Dočetla jsem knihu a až zpětně mi dochází určité věci. Jsem ale stále poněkud zmatená. Ke knize se určitě znovu vrátím, jako k ostatním knihám H. Hesseho. Dvacet let je nejspíš brzy k pochopení celistvé myšlenky díla.
Nějak jsem se nemohla přinutit knihu dočíst. Rozvláčné popisování a omílání zdánlivě rozpolcené osobnosti na tři sta stranách. Zpočátku zajímavé, ale jinak nic nepřinášející.
Úžasné. Souhlasím s komentářem nemám slov.... Kniha, která mne vtáhla do čtení jedním dechcem....Nosila jssem ji ty dny všude s sebou, četla jsem ve frontě na pokladnu... Tohle nikdy nedělám.
Štítky knihy
zfilmováno německá literatura švýcarská literatura samota
Autorovy další knížky
| 2006 |  Stepní vlk |
| 2003 | Siddhártha |
| 2008 | Demian |
| 2005 | Narcis a Goldmund |
| 2012 | Hra se skleněnými perlami |
Pokaždé, když Stepního vlka čtu, chápu ho o něco méně. Asi si s každým čtením uvědomím, že opravdu nejsem cílová skupina této knihy (muž ve středních letech) a časové i místní umístění děje pro mě už taky není tak uchopitelné. I přesto mi ale kniha vždycky pomůže a trochu mě nakopne žít. A proto ji mám tak ráda.