Štěstí voní jako chleba
Pauline Mai
Potřebuje láska dovolenou? Podle Mily ano, a tak se ocitne úplně sama v ospalé skotské vesnici. A protože na trápení je podle ní nejlepším lékem pečení, brzy se z jejích oken line lákavá vůně čerstvě upečeného chleba. Kdo by odolal?
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2023 , CosmopolisOriginální název:
Liebe funkelt apfelgrün, 2022
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Štěstí voní jako chleba je odpočinkový nenáročný román odehrávající se v úžasném prostředí. Ve Skotsku.Není to nic světoborného, na zadek si z toho nejspíš nesednete, ale za přečtení určitě stojí.
Kniha ve mně probudila rozporuplné pocity. Na jednu stranu se to pěkně četlo, čtení mě bavilo a měla jsem přečteno na dva razy jako nic.
Při čtení jsem ovšem měla pocit, že něco chybí a něco přebývá, co se týče té komplikované romantické části. Na vysvětlenou - pozor možný spoiler - osobně si myslím, že ta dějová linka alá "pobláznění Theem" mohla být ukončena dřív a pozornost přesměrována k někomu jinému, tedy k našemu hlavnímu hrdinovi, který se objeví později.
Šíleně naivní romantička Mila a Theo se svými řečičkami "ve vztahu to není ono, chci se rozejít a tak dále" je takové klišé až bolí. Dalo se to utnout rychleji, vážně se to na můj vkus zbytečně táhlo.
Naopak Milyn pan osudový je sympaťák od začátku a vnese do příběhu energii a humor. Romantická linka typu slow-burn, od přátelství k lásce je příjemná, nese se v nevinném duchu, je plná neškodného flirtu, hašteření a poznávání se, ale to pomyslné "něco" tomu prostě chybí. Možná tím, že se vyvíjí realivně pozdě a nestačí se pořádně rozvinout? Škoda, škoda. Nechalo mě to poměrně chladnou.
Více jsem si užívala to, jak se Mila postupně začleňovala do společnosti lidí krásné skotské vesničky. Ze začátku jsem moc nevěřila, že se to stane, ale většinu obyvatel jsem si oblíbila. :)
Vítané zpestření byla určitě záhada a tajemství okolo rodiny, které Mila hlídala dům a bydlela v něm. A samozřejmě části pečení. Jo, na chleba nebo třeba sušenky se mi sbíhaly sliny a chytla mě touha začít péct. A to pečení nemám ráda! :D
Ke konci mě hrdinové docela doháněli k šílenství, to vám tedy povím! Ale stálo to za to. Takové konce prostě fungují.
Takže suma sumárum - pomalejší rozjezd, menší zklamání v romantice to dává 3,5*/5*
Krásná a jednoduchá obálka, která ladí právě se Skotskem, kam je příběh zasazen..
Celá kniha je velmi milá oddechovka. Já se u ní rozhodně nenudila a přečetla jsem jí celkem rychle!
Zamilovala jsem si (až na jednu) všechny postavy, přírodu, a i ten pomalejší vesnický život.. Autorčin styl psaní je velmi sympatický, opět dokázala do knihy vměstnat hned několik různých pocitů, cítila jsem jak radost a štěstí, tak i smutek a beznaděj..
"Dům je jako sen, je tu krb, a dokonce i malé kino. A když se podívám z okna, vidím jen přírodu: louky, divoké květiny, ovce, pole..."
Příběh nám vypráví hlavní hrdinka Mila, je to beznadějná romantička a miluje knihy. Většinu příběhu je hodně naivní a snaží se s každým vycházet, nejde si jí nezamilovat! "Pravá láska se objevuje v tolika knihách, filmech a seriálech - nemůže to být jen výplod mé fantazie. Někde přece musí existovat!"
A potom je tu Finley, i toho jsem si zamilovala! "Je fajn, někdy trochu otravný, ale taky docela vtipný, ale tohle nesmí slyšet.. Jinak bude ještě domýšlivější než teď." Finley je postava, o které budete místy trochu pochybovat, ale nakonec se třeba vzpamatuje..
"Takže mi chceš říct, že tvůj skutečný spolubydlící v tomhle domě je těsto. Teď už začínám chápu, proč jsi byla tak naštvaná, když jsem ho vyhodil..." Pečení je touto knihou doslova nabité! A proto Vás možná potěší, že jako bonus, najdete na samotném konci pár receptů (o všech se samozřejmě píše v příběhu).
Moc pěkná kniha, takové to milé čtení, co člověka pohladí po duši. Začátek mě moc nebavil, Theo mě úpně strašně štval, ale od momentu, kdy se Mila přesunula do Applemoru mě čtení úplně vtáhlo do děje. Představovala jsem si nádhernou skotskou krajinu, vřesoviště, ovečky a moc se mi líbily příběhy obyvatel Applemoru. Nasmála jsem si při tom, jak Mile tatínek poslal kvásek a Mila musela vysvětlovat, že ten podivný bílý prášek nejsou drogy. Dobrý nápad jsou také recepty na konci knihy na všechny ty dobroty co Mila celou dobu pekla.
Kniha mela hodne pomaly rozjezd a ponekud zvlastne se hlavni hrdinka v knize objevi az v jeji polovine. Misty dej ubihal tak strasne pomalu a rozvlacne, ze jsem mela pocit, ze snad o deset let zestarnu, nez knihu doctu.
Ah, tohle bylo tak milé a kouzelné čtení, že se i teď, při sepisování této recenze, musím usmívat. Myslím, že přesně takovéto knihy mi v mém knižním repertoáru chybí. Takové, při kterých bych měla po dočtení krásný pocit uvnitř. Zařekla jsem se, že podobný příběh budu číst alespoň každý měsíc. Abych nesahala pouze po detektivkách a thrillerech Ale i po něčem odpočinkovém.
Zpočátku, když se mi kniha dostala do rukou, tak jsem se podivila nad její tloušťkou, ale nebojte, jelikož je příběh velice čtivý, tak budete otáčet stránky ani nebudete vědět jak. Stejně jako já.
Ale k samotnému příběhu. Jestli znáte autorku Julii Caplin, tak velice podobným stylem se vyznačuje i Pauline Mai. Ta nás totiž zavede do krásné, útulné vesničky, která na Vás dýchne svou atmosféru i skrze stránky knihy. Sem se na nějaký čas dostane hlavní hrdinka a do tohoto místa vnese slibovanou vůni čerstvého chleba.
Čím déle jsem knihu četla, tím více jsem byla uvolněná a vlastně i unešená celým příběhem. Pokaždé když Mila pekla chleba, jako bych tam byla vedle ní a tuto vůni cítila. Já si příběh maximálně užila. Skutečně mi sedl jako ulitý a myslím, že se do příběhu pustím ještě jednou v létě. Kdy mi celkovou atmosféru příběhu podtrhne i sluníčko v zádech.
Já jsem opět spokojená. Autorčiny příběhy mám ráda a ani tento mě nezklamal. Doporučuji hlavně fanynkám Julie Caplin a její série Romantické útěky – kniha se nese ve stejném duchu.
Pečení chleba jako spojovací prvek přátelství byl skvěle promyšlen. Také to, že ho vyměňovala ze různé věci a naučení dovedností od místních lidí, byla super myšlenka. Bavilo mě to. Po překonání Miliny počáteční sebelítosti, mi byla velmi sympatická. Dobrý nápad bylo vyměnit chleba za kolo. Mila se stává více samostatná a poté, co nalezne místní kamarády, tak to má šmrnc. Romance byla hlavně v závěru. A i když konec byl až pohádkový, mě to vůbec nevadilo. Tak trochu proto to čtu. Moc hezká a čtivá romantika.
Příběh je hodně pomalu vyprávěn, hlavní hrdina se tam objeví až za první třetinou a vztah, který mezi hlavním párem vznikl byl za mě takový vlažný. Bavilo mě poznávat členy komunity i to jak příběh dopadl, celkově hodnotím spíše jako průměr.
Moje třetí kniha od autorky a opět příjemná oddechovka.Tentokrat se podíváme do Skotska a upečeme si pár bochanku chleba.
Štítky knihy
přátelství rodiče kavárny rodina Toskánsko dědictví Itálie sebepoznání, sebepoznávání dobrodružství studium a výukaAutorovy další knížky
2021 | Štěstí má barvu levandule |
2022 | Štěstí hřeje jako slunce |
2023 | Štěstí voní jako chleba |
2024 | Štěstí jiskří jako sníh |
Tohle je takový pohodový román se slowburn romantikou, který provází časté pečení chleba. Ano, připravte se na to, že na něj budete mít neuvěřitelnou chuť!
Byť je to čtivý román, tak mi tam trochu něco scházelo. Hlavní hrdinka mi úplně nesedla, ale záleží na gustu. Prostředí bylo krásné a klidně bych ho zvládla více. Škoda, že tu romantickou linku autorka nerozvedla více.