Stín kapradiny
Josef Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/454494/bmid_stin-kapradiny-Kvh-454494.png
4
351
351
Baladický příběh dvou mladých vesnických pytláků, kteří zavraždili hajného a před trestem se skrývají v lesích. První zločin je následován dalšími, a tak oba mladíci na útěku za sebou zanechávají krvavou stopu tak dlouho, až jsou konečně dopadeni a své činy zaplatí životem. Autor citlivě vykreslil vnitřní proměnu, způsobenou několikadenním skrýváním v nesmiřitelném tichu přírody - od původního furiantství ke strachu, vzájemnému obviňování a výčitkám svědomí až ke konečné rezignaci.... celý text
Přidat komentář
Poetické dílko, které mě hodně vtáhlo, a to jak svým květnatým jazykem, i když někdy tak hůře čitelným, tak psychologickými pochody prsících se vrahů, ale i dichotomií krásy a hnusu, resp. překrýváním obojího. Skvělá záležitost!
Tak už viem, čo je balada. Desivé, skľučujúce, no zarámované do krásnej prírody. Niekedy je Vám chlapcov ľúto (spomienky na domov, sny o nenaplnenej láske), vzápätí chcete, aby ich rýchlo chytili a potrestali (pri napadnutí krajčírky). Nádej na záchranu v sebe živia, no na pozadí počujete tikať hodiny spravodlivosti...
No tak do toho jsem asi jeste nedospel. Knizku jsem vlastne koupil omylem, kdyz jsem v levnych knihach bezhlave hazel do kosiku knizky Karla Capka. A kdyz uz byla doma, tak se docela hodi do letosni ctenarske vyzvy do kategorie "precist a darovat" . No, precteno a odvazim do knihobudky, treba nekomu udela vetsi radost.
Pro mě vůbec první přečtená knížka od Josefa Čapka. Knihu jsem dostala k narozeninám a velice mě zaujala. Miluji detektivky a velice mě zajímalo, jaká tato kniha bude. Sice byla napsána trochu složitější formou, než tou, na kterou jsem zvyklá, ale nenechala jsem se zastrašit - udělala jsem velmi dobře! Kniha mě moc bavila a přečetla jsem ji jedním dechem.
Autor mě krásně zatáhl do kruhu všeho dění a já se z něho doteď nemůžu dostat ven, jak nad tím pořád přemýšlím. Dva chlapci, kteří zabijí hajného a utíkají před zákonem po lese, během toho se vloupají do jednoho z obydlí, napadnou dívku a dojde k dalším vraždám. V příběhu jsou krásně popisované postavy, krajina, myšlenky a děj.
Velice se mi kniha líbila a určitě se k ní ještě vrátím, doporučuji!
Poetická próza o dvou pytlácích, Václavu Kalovi a Rudolfu Aksamitovi, kteří po úspěšném ulovení srnce jsou načapáni hajným, kterého zastřelí. Vydají se na útěk, ale svému odudu utéci nedokážou.
(24.10.2009)
Oooo, ten kosaty jazyk autora, nadhera. Styl psani asi nemusi sedet kazdemu, ale ja se kochala barvitymi popisy lesni prirody. Ale i samotny kratoucky pribeh, kde sledujeme dva pytlaky na uteku, kteri nezustali jen pri zabyti lesni zvere, me bavil. Bavilo me sledovat to dusevno tech dvou prchajicich, Rudy a Vaska. Prchajicich pred cim ? Pred trestem ? Pred spravedlnosti? Pred sebou samym ?
Bom dia.
Pepé Čapek se v této knize věnuje pytlákům, kteří vodkráglují myslivce a začnou hrát deset dvacet za bukem. Takže tihle policajti, pardon, zabijáci se schovávají v lese a občas vběhnou do nějakýho stavení ukrást boty nebo kořalu, a v lese je to čím dál víc sere. Není divu, zde vám vypíšu jen ukázku toho, co v lese není: Playstation, záchod, energy drinky, kuřecí křídla, cigára. A teď upřímně, chtěl by tam někdo z vás bydlet? POCHYBUJU.
Jim z toho taky začne šibat. Popisy přírody jsou sice vysoce imaginativní a sugestivní, ale taky vyčerpávající a jestli se ještě někdy rozhodnu číst dvě poezie v próze během jednoho týdne, tak mě prosím hoďte někam do rokle.
Atmosféra 8, děj 5, takže celkem 6,321
Rozečteno, nedočteno. Nemohu si pomoci nějak mě to nebaví. Úplně se mi vybavili vzpomínky na čtení Hordubala. Čtu, čtu a po 2 stránkách zjistím, že nevím co.
Zajímavé, takové impresionistické, poslouchala jsem jako audioknihu a dojem ve mě kniha zanechala podivuhodný. Hluboké úvahy a vině a odličtění rámované tajemnou lesní scenérií.
Dlouho jsem se na začátku prokousávala dějem, ale pak se příběh začal rozvíjet a kniha začala být zajímavá. Kniha od druhého Čapka nebyla špatná, ale více sympatizuji s Karlem než-li s Josefem Čapkem. Závěr byl dobře sepsán, ale spíš na mě kniha působila průměrně.
Tísnivý příběh. Je skvělý a strhující od okamžiku vraždy hajného, ale dost mi tam chybí pořádný motiv. Skoro to vypadá, že k vraždě došlo nedopatřením, že se oběma mládencům prostě přihodila, aby je pak mohla zbytek příběhu pronásledovat.
Subjektivně na knihu nahlížím jako na psychologický vývoj dvou kriminálníků, jež zpočátku přemýšlí nad svými činy vítězoslavně, ale postupně cítí, jak se okolo nich utahuje smyčka. Děj působí, jako by útěk trval snad i měsíc či víc, ne pouhých deset dní.
Josef Čapek psal hezky, obzvláště se mi zde líbily jeho vzletné, poetické metafory v kontrastním spojení se syrovým, zlověstným dějem. Povídka svým pojetím dost připomíná McCarthyho Dítě boží, je ale poetičtější a ne tak explicitně brutální.
Poetické drama,napsáno trochu složitější formou.Na čtení Kapradiny to chce klid.Zajímavá kniha
Stín kapradiny pro mě dosud představoval pouze famózní píseň Jany Kratochvílové, a tušení, že existuje kniha a kdo jí napsal. Text je to skvostný a to naprosto ve všem. Jak malý krok je od zakázaného zabíjení zvěře v panských lesích, k zabití panského úředníka a kdo zabil jednou, zabije už kdykoliv. Jak rychle se může osud změnit a člověk už se nestačí divit, kam ho to žene. Výstižné popisy duševních pochodů všech postav, které se dějem byť jen mihnou, nádherný a velmi bohatý jazyk vyprávění. A do toho ten les, který je psancům útočištěm a vězením současně.
Skutečně nevšední kniha. Určitě při čtení musíte mít klid a plně se soustředit. Styl kterým je příběh napsán nemusí asi úplně každému sednout a i mně se chvílemi kniha četla poněkud obtížně.
I přesto Josef Čapek úžasně zachytil jak povahu a myšlení dvou hlavních postav, tak i krásu lesa.
Příběh byl velice silný a myslím si, že jsem tuto knihu rozhodně nečetla naposledy.
Sledujeme útěk dvou psanců. Krásná líčení krajiny, rostlin (v opravdu pestré paletě) a lesního klidu, a v kontrastu k tomu pohled do dvou pokřivených duší. Knížka je řemeslně napsána kvalitně. Ale žádný přesah nebo myšlenku si z ní neodnáším.
Zajímavé je, že pasáže, kdy dochází k nějakému násilí, jsou zastřené básnickostí popisu, která v těchto momentech jaksi vystupuje do popředí. Jakoby nás chtěl autor ušetřit pohledu na krev vytříbeným jazykem. Ta myšlenka je dobrá, ale občas mě to při čtení spíš rušilo.
Rozesmutnilo mě to. Je to moc hezky napsaný, až je vám z toho úzko a začnete zpytovat svědomí – a to nemusíte mít na svědomí takovej průšvih jako tihle dva. Tohle je literatura!
V některých částech až hodně popisující ( to mi docela vadilo) jinak taková oddechová knížka, kterou máte přečtenou cobydup :-)
Část díla
Stín kapradiny
1930
Autorovy další knížky
| 1956 |  Povídání o pejskovi a kočičce |
| 2004 |  Ze života hmyzu |
| 1964 | Stín kapradiny |
| 1997 | Kulhavý poutník |
| 1990 | Proč nejsem komunistou |
Moje oblíbená, ke které se vracím, když se chci potěšit krásami jazyka.