Královna ohně

26.02.2017

Jsem zklamaná, Píseň krve byla pro mě naprosto dokonalá, Pán věže šel mírně dolů a tohle?? Přijde mi, že potenciál námětu a nápadu byl naprosto nedotažen a přijde mi to jako strašná škoda... Nelíbilo se mi "černobílé" znázornění v podstatě všeho. Ach jo, tolik mě to mrzí. Mimojiné jsem očekávala ještě Šerin...
Reva byla stejně divná jako v Pánovi věže a nejvíc se mi zhnusila Lyrna... No nic, konec nářků, v budoucnosti se vrátím jen k Písni krve. Pěknou neděli!

23.02.2017

Takové, neslané nemastně. Příliš mnoho jmen, které jsou ve výsledku úplně nepodstatné. Spousta částí příběhu ve mne vyvolvá otazky, a jiné mi přijdou nedodělané, až zbytečné. Autor asi ani pořádně sám nevěděl co píše a jak to má zakonči, alespoň tak to na mne působilo. Je to škoda, protože po super prvním díle s celkem neotřelým nápadem jsem se na další díly opravdu těšila.

20.02.2017

Příběh byl jako v předchozích dílech velmi napínavý, ale zakončení a spojení jednotlivých dějových linek mi přišlo takové nedotažené a v některých případech trochu useknuté.

12.02.2017

Jak už jsem naznačil u Pána věže, představuju si, že když Anthony Ryan přišel do nakladatelství s prvním dílem, v následujícím rozhovoru proběhlo asi tohle: "Podívej soudruhu, my ti to vydáme, ale pod jednou podmínkou. Frčí trilogie, takže nám musíš napsat další dva díly. A když už budeš u toho, nezapomeň dohnat genderové kvóty, v prvním díle jsi je trestuhodně zanedbával." Co se mi nelíbilo na druhém díle, je zde přítomno ještě v míře daleko větší, a když na chvíli upozadíme Revu, půjčíme si Illian (která jako správná dívka samozřejmě utne rozvíjející se vztah, aby mohla jít bojovat, protože tak je to moderní a nezávislé).
Volaři jsou i nadále prostě jen tupá krutá a zbabělá masa a když to nestačí, přisadí si ještě jejich šílená císařovna, abychom měli opravdu nepřítele, jehož pohnutky není třeba nijak řešit. Každý střet se odehrává podle stejného schématu, svobodní Volaři utečou, zotročení se nechají pobít, to vše bez nějaké taktiky (dokonce i luky a kuše jsou pro ně zřejmě zbraní neznámou) nebo jakéhokoli náznaku zajímavého charakteru v nepřátelských řadách. Snad i pátý skřet ve třetí řadě v Pánovi prstenů má zajímavější duševní život než Volar. Když už se objeví náznak, že se snad tentokrát autor pokusí tenhle nudný (a po čtyřicáté šesté už vyloženě iritující) stereotyp nabourat (tj. na scéně se objeví Volar, který by snad mohl být zajímavější/méně krutý/trochu schopnější soupeř našich hrdinů), hned vzápětí to zase zašlape do země.
Postavy. Jestliže se v recenzi citované na obálce píše, že všechny postavy jsou zajímavé a jedinečné, tak já tvrdím, že je to lež. Z šedi nových postav druhého a třetího dílu nikdo nevyčnívá a staré postavy mají většinou tak málo prostoru, že to nezachrání. Dialogy víceméně slouží jen k tomu, aby se někomu (=čtenáři) vysvětlily další plány, sdělila nějaká prastará moudrost nebo se obdivovala královna. Žádné pořádné slovní střety, kdy bych měl dojem, že spolu mluví rozdílné charaktery, které se chtějí o něčem přesvědčit, něco jeden druhému předat nebo vypovědět. Občas s královnou nesouhlasí Nortah (snad jediná postava, co zůstala zajímavá), ale toho vidíme tak málo, že to nestojí za řeč. Pro méně chápavé dodávám: Ne, problém není více postav, problém jsou špatné postavy.
Ani popis míst a zvyků na severu a ve Volaru skomírající dějovou linku neoživí, všechno popisované je zbytečně rozsáhlé, zmatené a nesouvisející s dějem (ani ho nezpestřující).
Samotné finále v aréně je vysloveně špatné a plné klišé, takže např. záporná postava nám musí všechno hezky vyříkat než svůj plán uskuteční, a pak se diví, že vše dopadlo jinak než v jejích plánech. Co vlastně zamýšlela císařovna. Měla být šílená, ne však hloupá, ale nic z toho, co udělala, nedávalo smysl. Aspoň trochu zajímavé by bylo, kdyby autor nechal Pletače, aby se jí dotkl, mohli jsme se dočkat nějakého vnitřního boje či duševního vývoje, ale nic. A co vlastně bylo na konci motivací spojence, to bylo tak zmatené, že přiznávám, že jsem to úplně nepochopil (dílem také proto, že mě to vlastně nezajímalo, jen jsem to už konečně chtěl mít dočtené).
A hlavně to všechno působí tak odosobněně, jako povinné dopisování něčeho, co nebylo zamýšleno. Snad jen Vernierova linka měla něco z toho, co dělalo zajímavým první díl, ale to bylo příliš málo.
Verdikt: Po parádním překvapení v podobě prvního dílu na mne zbylé dvě knihy působí jako povinné, bez zájmu a z donucení dopsané přívěsky, které vůbec nemusely vzniknout. Z toho, na co jsem se po prvním díle těšil, v pokračováních není vůbec nic.

10.02.2017

Královna ohně bohužel završila sestupnou tendenci Ryanovy trilogie. Píseň krve sice nebyla zpočátku kdovíjak originální a také většina postav byla poněkud šablonovitá (čest výjimkám – Lyrna, Kenis, Nortah), nicméně řemeslně slušně napsané scény a zejména tajemně se rozvíjející zápletka mě přesvědčila, abych nad Stínem krkavce nelámal hůl a četl dál. Pán věže opustil výsostní Vélinovu perspektivu a nabídl čtenářstvu čtyři vypravěčské linky, které – pokud bych měl zhodnotit sportovní terminologií – skončily ve finále plichtou 2:2. Na jedné straně docela poutavé linky Lyrny a Frentise, na straně druhé pak příběhově ospalejší líčení znaveného Vélina a zejména neuvěřitelně otravná Reva. Nicméně díky volarské invazi měl Pán věže slušný spád a závěr vdechl naději, že Ryan se Revou při obléhání do sytosti vyřádil a že díky Vélinově ztrátě písně nabídne Královna ohně mnohem napínavější čtení

Bohužel, nic z toho se nekoná. Především proto, že děj se až neuvěřitelně vleče a ztratil veškerý náboj. Všechny cesty vedou do Říma, tedy pardon – do Volaru, a čtenář je nucen je projít fakticky čtyřikrát, s každou postavou zvlášť. A v tom je kámen utrpení. Jedna nezajímavá bitva střídá druhou, do toho se proplétají náhlé (a pro mě poněkud chaotické) mytologické exkursy, obyvatelstvo Volarského impéria se nechá masakrovat jak tupé ovce vlastní císařovnou, Vélin zdlouhavě putuje severem, Frentis ještě zdlouhavěji vede povstaleckou rebélii, která je ve finále vlastně bezvýznamná, do toho přibývají nové severské kmeny a další postavy – a obojí vlastně úplně zbytečně, protože rozuzlení je v režii starých známých.

Nutno dodat, že samotný konec je takový, no rozpačitý. Vzhledem k tomu, jak pekelně roztápěl Ryan zápletku v předchozích dílech, čekal bych něco rafinovanějšího a se záludnějšími zvraty. Doposud mi stále vrtá hlavou, v čem měl spočívat císařovnin plán na svržení Spojence. A aniž bych chtěl spoilerovat: také mi uniká, jak někdo, kdo zabíjí pouhým dotekem, zvládne nepozorovaně složit celou jednotku Vlčích lidí a nádavkem k tomu divokou kočku, aby nakonec mohl zabít XY a naplnit tak proroctví, které si přitom pozornější čtenář pamatuje z předchozích dílů.

Nu, raději to nechám být. Stejně tak jako měl Ryan nechat být Revu, kterou krom obvyklých ingrediencí superbojovnice a magnetu na pozornost ženského pohlaví nyní šmrncl i pocitem viny a mateřskými pudy. Po dočtení poslední strany marně tápu, k jakému hlubšímu dojmu vlastně trilogie spěla a jakou fantasy stopu chtěla zanechat, aby ji čtenář někdy v budoucnu znovu vzal do ruky. U mě se to Ryanovi s Královnou ohně nepodařilo. Bohužel.

03.02.2017

Taky jsem se na knihu těšil. Moc se mi líbila. Sic mě vyděsila její tloušťka, ale co, v lednu se hodí.
Čekal jsem trochu barvitější popis Volaru, méně bitev a více dialogů..ale proč ne, rád se k celé mašinérii Velina Al Sorny, vrátím.

01.02.2017

Neskutečně jsem se na tuto knihu těšil. Moje očekávání bohužel splnila jen z části. Hodnocení může obsahovat mírné spoilery.
První půlka je skvělá a troufám si tvrdit, že srovnatelná s předchozími díly. Problém ale nastává při přesunu do Volaru. Není zde snad kapitola, kde by nebyla popisována nějaká bitva. A věřte mi, že neustálé "hbité uhýbání před jeho útokem" a "ani si nestačil uvědomit, že jej trefila šipka přímo do očního důlku" se velice rychle omrzí a vy se budete modlit, aby si to lidé na chvilku sedli a povídali si. Myslím si ale, že tento problém musel tušit i Ryan, a proto se vždy snaží jednotlivé bitvy nějak ozvláštnit - ať už bojem s gorilou, ano čtete správně, s gorilou, nebo vyhledávání sedmi mini-bossů.
Každý, kdo někdy četl "Trůny" nebo právě Stín krkavce zná moc dobře problém dělení kapitol podle hlavních postav. Ne všechny vám prostě přirostou k srdci, a tak se kolikrát nemůžete dočkat, až se zase vrátí váš oblíbenec. V Královně ohně jsem bohužel trpěl přesným opakem - v druhé polovině mi přišli nesnesitelní téměř všichni kromě Vélina. Třeba Frentisovy kapitoly bych nejradši přeskočil.
I přes tato negativa jde o výborné, strhující, velkolepé a hlavně čtivé fantasy, které velice slušně doplňuje a uzavírá mytologii tohoto světa a já jen doufám, že se Ryan mezi Obdařené ještě někdy vrátí.

Autor ve třetím díle pokračuje s trendem přidáváním postav. Bohužel pro mě bylo postav tolik, že se v nich šlo jen těžko vyznat. Po chvíli už mě unavovalo přemýšlet kdo je kdo a co vlastně udělal a chvílemi to bylo i frustrující. Jsem rád, že podle komentářů to vypadá, že chyba není u mě. Staré postavy začaly být jaksi jednotvárné a nezajímavé. Jejich smrt se mnou prakticky ani trochu nepohla. Děj je zajímavý a popisování o posmrtném životě je fascinující. To prakticky knihu zachraňuje. Po výborné první knize a obstojné druhé, tohle prostě není ono. A to, že tu nebyla ani zmínka o Šerin, mě opravdu zklamalo. Do konce poslední stránky jsem doufal, že se Šerin objeví.

28.01.2017

Královna ohně je důstojným zakončením celé série, která je prostě úplná pecka:-)

Jen Vélin by si zasloužil alespoň trošku štěstí po tom všem, ale život ve světě, který autor stvořil, není ani milosrdný, ani spravedlivý. Ale rozhodně je nezapomenutelný, stejně jako celý příběh.

18.01.2017

S velkým zklamáním musím dát bohužel pouhé tři hvězdy. Kniha se neskutečně vleče a mě připadá, že na to, jak měl Ryan první díl skvěle propracovaný s perfektním dějem, tak zbylé dvě třetiny série oproti tomu neskutečně odflákl. Všechny postavy byly najednou tak ploché, občas se chovaly nesmyslně a já se s jejich osudy tak nesžil, jako v případě Písně krve a bylo mi takřka jedno co se s nimi stane. K tomu všemu zůstaly některé podstatné věci nevysvětlené. Celou knihu zachraňuje až zajímavý závěr a posledních 20 stran. Píseň krve si mou pozornost určitě ještě nejednou najde, ale s tím zbytkem jste to pane Ryan nezvládl a to vám neodpustím.

05.01.2017

Knihu jsem přečetla jedním dechem, moc hezky opět napsaná ALE ... To ale tam bohužel je, a týká se císařovny Volarska, proč jí udělal až tak šílenou a pomstychtivou? Místo toho, aby se bránila a měla pořádné vojsko, zabíjela všechny své poddané, to by přeci udělal jen blázen, který chce umřít. I přes to všechno byla kniha moc super ;)

28.12.2016

Skvělé! Překvapení, změny, děj se mi moc líbily. Jediné co mi moc nesedlo byla zamilovaná a stále šílenější "krvavá císařovna".
Za mě velmi vydařená série, děkuji :o))

27.12.2016

Výborná kniha, velmi mě bavila. Jen jsem čekala na konci více napětí. Na to, že to byla trilogie byl závěr moc rychlý...

11.12.2016

Já nevím, možná je to tím, že ty první dva díly už jsem četla před nějakou dobou, ale musím si stejně jako ostatní postesknout, že prostě byly lepší. I tak se mi s nimi se všemi je těžko loučilo a možná bych se dalšímu dílu ani moc nebránila. (kromě toho, kromě toho kamene mi to všechno přišlo tak nějak neuzavřený)

26.11.2016

Kdybych měl knihu hodnotit samostatně, znovu bych vyzdvihoval autorovo umění a nešetřil chválou. Například atmosféra války, smrti a krutosti, byla vybudovaná velmi sugestivně.
Bohužel, srovnání s předchozími díly se nedá vyhnout a v tomto případě je rozdíl obrovský. To, čím mě držel v napětí předešlý titul, v tomto úplně chybí. Dočkal jsem se jen hluchých míst, příběh ve mě vyvolával zájem spíš jen výjimečně.

SPOILER!

Nejvíce mě zklamal konec. Čekal jsem, že Vélin znovu objeví svou píseň, stane se ještě silnějším a v konečné, epické bitvě, ke které se celou dobu schylovalo, prokáže znovu svou nadřazenost nad prostými smrtelníky. Taky jsem trochu doufal, že se nějak vyvrbí vztah mezi ním a Lyrnou - sice by to odporovalo jeho charakteru, ale co, doufat jsem mohl.
Nestalo se ani jedno. Vélin prokazoval jen slabost, místo velkolepé bitvy jsem se dočkal nějakých těžko stravitelných čachrů se spojencem a kamenem a vyústění vztahu s Lyrnou bylo shrnuto do jedné věty.
Až budu tuhle sérii číst znovu, trojku vynechám.

25.11.2016

Zklámání. Veškerý děj je hrozně roztahaný. Postavy si projdou nějakými útrapami, aby se ty nejdůležitější sešly na konci, ale vesměs ve stejném stavu, žádné změny, žádný vývoj. Změna je v postavách mezi druhým a třetím dílem - respektovaný velitel Vélin je hrozně nevýrazný, Réva je svým dogmatismem stejně otravná, jen u Lyrny se objevují jakési náznaky budoucího kvalitního psychopata, ale nikam to nedospěje. Polovina postav by mi ani nechyběla.
Největší slabina je v připomenutí několika věcí, které se ovšem nijak nevysvětlí nebo nějak nevyústí (Píseň krve, Šerin). Závěr podivný a nepochopitelný - jak to bylo mezi Spojencem, Erlinem a jak nakonec skončil jejich příběh.

19.11.2016

Hmmm… co napsat… hmmm... čtěte až po přečtená knihy - raději.

Úplně se ztratil náboj. Táhne se to, táhne. Všechno už jsme četli v prvním nebo druhém dílu, nic nepřekvapí. Ta krutost ve Volaru už snad nikoho nezajímá, protože je všudypřítomná a s novou císařovnou už extrémní. Co z toho, když budou všichni mrtví?

Ten konec se Spojencem mě docela zamotal a to jsem měla pocit, že vím, o co jde. No tak ne… Nepochopila jsem. Spousta věcí mi unikala. Možná proto, že jsem přímo před posledním dílem první a druhou knihu znovu nečetla (ale i tak jsem je četla dvakrát), takže jsem asi na něco zapomněla. Někdy je to opravdu jen mezi řádky… No nevím. Schválně až je dám někdy najednou, jestli se to změní.

Vélin už je opravdu jenom stínem. Ta válka v Alžíru ho úplně změnila. A nikdo jiný to tam bohužel netáhl. Reva? Přišla mi navíc, protože nebyla v jedničce a ať už byla sympatická jakkoliv, není to Vélin a teď tam stejně neměla tolik prostoru. Frentis ok, i jeho grupa, i když jim v šestém řádu trvalo roky naučit se to, co umí a nějaká čtrnáctiletá holka to zvládne za pár měsíců? No nevím… to je víceméně případ i Revy, ale budiž. Lyrna? Hmmm… ve dvojce jsem jí měla raději, prostě nedokážu pochopit to slepé následování panovníka. Zabírám území ve jménu královny blablabla, bych se jim na to, víte co. A ona navíc teď nějak dvakrát sympatická nebyla. Měla štěstí, že ji Vélin neměl rád, jinak by to u mě holka měla o hodně těžší. A Dahrena? Jo, je mi Vélina trochu líto, ale ona byla úplně taková nijaká. Nebo mi to tak přišlo. A ten náčelník? Všechno ví, všechno zná? Tam se mi to začalo motat… A hlavně fakt žádný wtf moment. Maličko, když Reva skočila do arény, ale to nebylo až tak úplně wtf.

Kenis? Co z něj zbylo? Asi mi fakt vadí, že na něj autor úplně zapomněl. Aspoň, že tam byl trošku Nortah a že se vším nesouhlasil. Alucius? Úplně jsem na něj zapomněla a říkala si, proč o něm čtu? Jeho otec ano, ten byl určitě zajímavější, jenže byl tam pouze okrajově... Allornis? kdyby tam nebyla, ani bych si na ní nevzpomněla, přišla mi úplně zbytečná.

Takže... Četlo se to dobře, ne že ne, ale kapitoly byly na můj vkus moc rozkouskované a hlavně, dočetla jsem kapitolu a já klidně přestala číst. Cože? To se mi ani u jedničky ani u dvojky nestalo. Tam jsem musela číst nonstop a jenom, když jsem fakt něco musela, tak jsem přestala. Tenhle díl jsem četla cca 4 dny? Úplně na pohodu… škoda… ten závěr autor prostě nezvládl… nic extra, nic zajímavého, nic nového, a epického tuplem ne… no na závěr fantasy, která začínala něčím tak bombickým jako byla Píseň krve, je to fakt slabé…

15.11.2016

Hodnotím celou sérii, nikoliv jen tento díl.
Stín Krkavce je výborné dílo, postavy se vyvíjejí, nic se neděje náhodně, jsou vzájemně provázány a pokud jste jako já počkali na třetí díl a teprve pak četli celou sérii naráz , nikde se neztrácíte. (teda naráz - prokládala jsem oddechovkama po ženský, jsem si potřebovala od té krve občas odpočinout).
Od poloviny třetího dílu už jen očekáváte, kdy se 3 hlavní linie, které vznikly ve dvojce, setkají. Tušíte kam to spěje, cítíte tu gradaci , začínáte pociťovat čím dál větší odpor k Lyrně. Avšak název třetího dílu je pouhý halo efekt, který pouze způsobí, že jste ze závěru lehce zklamaní. Ač není vůbec špatný. Ale po těch 1500 stranách válčení otupíte a naopak po pořádné bitvě prahnete. Za tu gradaci, provázanost a pěkné spojení všech v jednom čase na stejném místě si rozhodně zaslouží 5 hvězdiček, to že neskončilo, jak jsem očekávala, je vlastně naopak dobré.

14.11.2016

Bohužel, tak jako byl první díl naprostá bomba a Vélin středobod knížky, tak druhý díl a střídání postav mě už trochu rozčilovalo. Stále to ale všechno stálo na Vélinovi, další postavy jen dotvářeli celkový obraz a děj. Třetí díl se na můj vkus věnuje Vélinovi až moc málo, jakožto hlavní postavě. Ale ke Královně ohně... polovina otázek zůstane nezodpovězena a plno odpovědí je podáno dost nesrozumitelně a v náznacích. Kniha přesto drží vypravěčskou laťku hodně vysoko. Nenudila jsem se, kniha měla spád, ale finále mě nenadchlo, Žádný velkolepý závěr se nekonal, žádná akce, žádná finální bitva. Spojencův konec byl až moc snadný. Navíc Vélin, po všem co obětovat, zůstane skoro sám a bez písně...Škoda, asi jsem měla moc velké očekávání. Kniha je napsaná fantasticky, akorát tomu konci prostě něco scházelo..