Píseň krve
Anthony Ryan
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/256044/bmid_pisen-krve-256044.jpg
5
1899
1899
Stín Krkavce série
< 1. díl >
Vélin Al Sorna, zasvěcený Šestému řádu, byl od dětství cvičen k boji a zabíjení ve službách Víry. Řád se stal jeho jedinou rodinou. Vélinův otec sloužil jako rytíř králi Janusovi, panovníkovi Sjednoceného království, rozhodl se však Vélina zbavit jeho práv a v pouhých deseti letech ho zanechal na prahu Šestého řádu. Chlapec ho za to nenávidí. Během pobytu v řádu se Vélin dozvídá zatím netušené podrobnosti o své matce, která zemřela, když byl ještě dítě. Postupně také odhaluje důvody, jež jeho otce vedly k tomu, že ho řádu svěřil. Jedna pravda je však důležitější než všechny ostatní: Vélina Al Sornu čeká budoucnost, kterou má teprve pochopit. Budoucnost, jež změní nejen království, ale také celý svět. Ceny Akademie science fiction, fantasy a hororu za rok 2014 — Nominace v kategorii Nejlepší fantasy a horor ----- Dotisk v roce 2018.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2015 , HostOriginální název:
Blood Song, 2013
více info...
Přidat komentář
Úvod mě dostal, pak ale jako bych s postavami mírně ztratil signál. Pořád se jedná o nadprůměrné fantasy, na můj vkus je ale - od chvíle, kdy Vélin opustí řád, snad až příliš hrdinské a odtažité. Komplexní svět, touha vědět co bude dál a nevyřešené tajemno v pozadí, snadno lapí čtenářovu pozornost.
Pěkná fantasy, propracovaný svět s kladným a docela i sympatickým hlavním hrdinou. Sice nejsem žádný znalec, ale pro mě je tahle knížka docela originální. První knížka nás vtáhne do víru děje a nezbývá než začít s dalším dílem a těšit se. Jen škoda, že tolik z Velínových přátel už v této knize zemře.....
Skvělé, úžasné, výborné. Nevím jak jinak vyjádřit pocity z této knihy. Rozhodně stojí za přečtení!
Ahm Lin pokrčil rameny. "Kdovi, bratře? O osudu toho vím jen málo, ale musím řict, že jsem v životě viděl už tolik náhodných a nečekaných věci, že o jeho existenci pochybuji. Určujeme si svou vlastní cestu, ale píseň nás vede. Tvoje píseň jsi ty sám, nezapomeň na to. Dokážeš s ní stejně dobře zpívat, jako jí naslouchat."
Nikdy jsem nenašel ve čtení knih zálibu, ale při studiu na vysoké škole jsem zjistil, že toho vlastně přečtu až až. Byla to většinou odborná literatura a skripta a proto mě napadlo zkusit si přečíst něco z jiného ranku. Hledal jsem a nevěděl co. Brouzdaje si tak po databázi jsem narazil na toto dílo. Ihned mě zaujalo obalem, hned poté žánrem a po přečtení anotace jsem byl rozhodnutý pro koupi. Stalo se tak asi 3 týdny před státnicemi a já byl v háji, protože jsem se nedokázal od knihy odtrhnout. Má úžasnou čtivost a člověk se v ději neztrácí. Plynule přechází z pozvolných vysvětlujících částí do těch bitevních a naopak. Skvěle jsem se sžil s hlavním hrdinou a věřil jsem mu každý pohyb, chvat či rozhodnutí. Žádná postava mě nenudila a byl jsem rád, že autor lehce popisuje každou z nich, aby si čtenář mohl udělat vlastní obrázek o jejich charakteru. Určitě bych vymyslet mnoho superlativ, ale pro začátek to stačí. Jsem rád, že se toto dílo stalo mou prvotinou a bránou do světa větší sečtělosti :)
K Písni Krve jsem během čtení získal trochu ambivalentní vztah. Občas se mi dílko strašně líbilo a občas jsem se nudil. Možná to bude tím, že v hrách na hrdiny jsem vždycky preferoval mágy před kleriky-bojovníky s bojovými sekerami, a právě o nich kniha je. Asi i proto se mi více líbila "potterovitá" první polovina knihy o hrdinově výcviku v klášteře a souvisejících trablech (zejména skvělá pasáž o věšení prvního ministra - otce jednoho ze studentů) než ta druhá válečná "hro-o-trůnovitá". V druhé polovině jsem totiž začal mít pocit jakési roztříštěnosti a navíc mne trochu iritovalo, kterak v první půlce sebou docela rozumně vyhlížející hrdina nechává vláčet osudem. Místo toho, aby se ostatním vzepřel, podniká akce, které vlastně vůbec nechce podnikat a popírá tak vlastní v zásadě humánní a pacifistickou podstatu.
Jinak se mi ale Ryanův spíše středověký a jen velmi mírně fantasy zaměřený svět docela zaujal - trochu mi připomínal první díl Wetemaa nebo Petera V. Brett, i když magie je zde poskrovnu. Také jsem byl nadšen tím, že kniha skončila opravdovým koncem, a i když už dnes jde o sérii, nečiší to z knihy na sto honů. To vše je třeba ocenit a tak dávám 70%.
Pieseň krvi si ma získala kvôli hrdinovi, ktorý si nemyslí, že je dokonalý, práve naopak. Jeho "dar" mu je skôr na obtiaž ako by ho vystavoval na obdiv celému svetu. Skromnosť a zásady boli niekedy až cez čiaru, najmä keď sa v mene viery a všetkého čo Rád predstavoval postavil aj voči svojim priateľom, schopnosť sa kontrolovať som obdivovala. O tom, že to nie je rozprávka pre násťročných svedčí aj fakt, že jeho spolupútnici kapú ako huby po daždi. Dúfam, že sa svoj dar naučí ovládať a využiť v boji so zlom. Zapôsobil na mňa rozprávačský talent autora, ktorý bol pre mňa úplnou neznámou a naozaj som netušila do čoho idem. Avšak porovnávanie s Menom vetra, či dokonca s Hrou o tróny je viac ako trúfalé. Skôr by som ho "jemne" prirovnala k Willovi z Hraničiarovho učňa, kde autor opisuje prerod chlapca na hrdinu svojim chytľavým vyprávačským talentom a postupne tým vťahuje do deja, pridáva a rozvíja ďalšie postavy a odhaľuje tajomstvá. Teším sa na druhý diel, dúfam, že nestratí na kvalite prvého.
Anthony Ryan vlastně nepřináší nic nového, co se týče fantasy žánru. Píše o víře, o cti, o přátelství a to vše zasazuje do skvěle propracovaného světa. Co však pohání Píseň krve je neuvěřitelný vypravěčský talent. Jen tak dále.
Asi jsem četl něco jiného.
Titul už mě nezaujal, když jsem ho prvně spatřil. Obálka - pf. Anotace - zív. Pak jsem četl první recenze a čekal, že to bude bomba. A ono nic. První půlka jakž takž čtivá, druhá byla dobrá leda na spaní. Postavy nudné, charaktery ploché, skoro jsem nevěděl kdo je kdo. Tolik Mirků Dušínů v jednom románu se jen tak nevidí. Děj je pospojován oslími můstky. A je jich tam až neuvěřitelně moc. Náhody a chování postav se dějí pouze proto, že to tak autor chce a je jedno, že je to nereálné až na půdu.
Druhý díl si přečtu možná někdy v důchodu, až si samou nudou ukopám prdel v domově důchodců.
Lord Verniere, doprovázející na poslední cestě veřejného nepřítele Vélina Al Sornu, má možnost zaznamenat skutečný průběh událostí, které jeho zem přivedly na pokraj zkázy. A rychle zjišťuje, že je rapidní rozdíl mezi skutečností a historkami…
Píseň krve je založena na prostých základech. Na šesti stech stranách sledujeme osudy hrdiny, jehož budoucnost je nám už od začátku známa. Postupně se tak před námi skládá obraz příčin, souvislostí a následků, které formují charakter muže, jenž se jednou stane známý jako Vrah Nadějného.
Román nepředstavuje žádnou revoluci v žánru, naopak Anthony Ryan je staromilec a podle toho vypadá i první díl jeho trilogie. Namixoval mnohokrát použité ingredience do podoby, které můžete vytknout pouze to, že nepřichází s ničím novým. Přesto je dokonalá hlavně po stránce jazykové, díky čemuž mě strhla od prvních stran. Není to pouze řemeslo s elfy a draky, ale vybroušený klenot, který dokazuje, že epická fantasy se dá dělat i jednoduše. Stačí vypravěčský talent.
Během čtení jsem měl několikrát s knihou problém, ale musím přiznat, že závěr to celé obrátil tak, že většinu mých výtek zcela pohřbil "za hranicemi světa, mezi zemřelými". Jednou z hlavních byla Víra, nebo spíše oddanost lidí, kteří se vlastně jinak jako věřící neprojevují. Tohle poslední kapitola převrátila naruby tak, že mi poklesla čelist.
Druhý problém, který ovšem trochu zůstal, je určitá odlidštěnost většiny hlavních hrdinů. Většinou až příliš potlačují svá osobní přání a touhy ve jménu povinností. Asi proto jsem si z celé skupiny nejvíc oblíbil Nortaha, který se nikdy nedokázal svých pocitů zbavit a také se jako jediný skutečně osvobodil. Díky tomu působil nejživotněji. Vélin naproti tomu to své sebeobětování někdy až přežene, ne že by neměl udělat to, co mu svědomí velí, ale v určitých případech by měl dát průchod svým pocitům. Ve skutečnosti právě proto, aby nezranil ty, které se svým mlčením v určitých situacích snaží chránit.
Trochu mi vadila i Šérin, zejména ze začátku, takové to klišé "jsem nadaná víc než jiní a proto se mnou nikdo nekamarádí a já si zase nechci nikoho pustit k tělu", navíc její postoj k nenásilí byl tak nepřirozený, že i Gándhí by vedle ní vypadal pomalu jako španělský conquistador.
Naopak styl vyprávění, propracovaný svět, posmutnělá atmosféra a již zmíněný závěr mi nedovolily knihu odložit.
Pokud bych Píseň krve srovnával s jinými knihami, tak často zmiňovanému Jménu větru se dle mého zas tak moc nepodobá, má s ním společné víceméně jen to, že se hrdina na začátku ocitne tzv. "ve výcviku", a že je jeho příběh pojat jako vyprávění historikovi. Vélin není zdaleka taková "Mary Sue" jako Kvothe, není ve všem nejdokonalejší a nejlepší (i když si to o něm někteří myslí). Mnohem víc než Kvotheho připomíná Jona Sněha.
Už to, že okamžitě začínám s druhým dílem svědčí o tom, že si mě Ryan získal.
Byla jsem velmi ráda, že kapitol, které se odehrávají v přítomnosti, je opravdu málo. Nejvíce jsem si totiž užívala minulost, kdy Vélin prožíval svůj život vojáka v Šestém řádu. Těšila jsem se na jejich závěrečné zkoušky, jako například „Přežití v divočině, boje s holí, mečem, střílení z luku, běh, jízda na koni...!“
Styl autorova psaní je jedinečný, protože (k mému překvapení) jsem za celou dobu čtení nikdy nepřeskočila ani jednu jedinou větu. Tak moc mě tato kniha bavila! Od začátku do konce se neustále něco dělo!
Dokonalá kniha! Opravdu vřele doporučuji!!!
Dokonalá kniha,Vaelina jsem si oblíbila,nemám ráda když je hlavní hrdina nereálně dokonalý. Kniha se skvěle čte a styl vyprávění jsem si zamilovala. Určitě doporučuji.
Odporúčam všetkými desiatimi :D ... Po dlhšej dobe opäť kniha, ktorá ostane v mojej mysli ešte nejaký čas. Velina, hoci nie je vykreslený ako klasický kladný hrdina, neide neobľúbiť si už hneď na začiatku. S každou kapitolou pribúdajú nové informácie, ktoré si pomaličky skladáte do celkového obrazu. Hovoríte si, že už vás nič neprekvapí, no otočíte stranu a hovoríte si: "Čožee??" :) A takto to je až do konca knihy. Veľkým plusom je taktiež štýl písania, ktorý ma nesmierne bavil a žiadne "hluché" miesta v knihe, ktoré často preskakujem. Problém sa od nej odtrhnúť, keď sa človek raz začíta. :D
5/5
Skvěle! Jen tak dál!!! :) Kniha mě tak pohltila, že jsem hledala každou volnou minutu, abych ji mohla znovu otevřít a číst. Nechtěla jsem, abych ji dočetla, byla opravdu skvělá!
(Jo, jasně, měla určitá negativa, jako například jména postav, která se mi do teď pletou, ale to nic nemění na tom, že jsem konečně zase našla knihu, od které jsem se nemohla odtrhnout.)
Od samého začátku naprosto čtivá kniha. Nechybí intriky, souboje, přátelství, trocha té lásky a temných sil. Přečetla jsem to jedním dechem a hned vyrazila pro dvojku. Charaktery všech postav jsou vykresleny výborně a přesto ne rozlekle. Vřele doporučuji všem!
Úžasná kniha. Vůbec nelituji toho, že jsem si ji koupil. Je dokonce velice pravděpodobné, že si koupím i druhý díl, snad i třetí. I když to nikdy nedělám, u téhle knihy dokonce připouštím, že si ji někdy přečtu ještě jednou. A navíc ta nádherná obálka!
Štítky knihy
přátelství meč a magie plánovití, inteligentní vrazi čest nájemní vrazi fantasy hrdinská fantasy
Autorovy další knížky
| 2014 |  Píseň krve |
| 2018 |  Oheň probuzení |
| 2016 | Královna ohně |
| 2015 | Pán věže |
| 2020 | Volání vlka |
Velmi zajímavé fantasy. Téma a zpracování se mi líbí, je to tak odlišné od toho co se poslední dobou nabízí. Činy a málo omáčky, to se do rána pěkně četlo :o))