Stín větru
Carlos Ruiz Zafón
Pohřebiště zapomenutých knih série
1. díl >
Stín větru, literární thriller s prvky historického, gotického i detektivního románu, se stal kultovním knižním fenoménem a celosvětovým bestsellerem vydaným ve 45 zemích. Carlos Ruiz Zafón v něm poprvé uvedl čtenáře do magického světa Pohřebiště zapomenutých knih – a k jejich radosti tak učinil ještě třikrát, v prózách Andělská hra, Nebeský vězeň a Labyrint duchů. Ukryté hluboko v srdci starobylé Barcelony leží pohřebiště tisíců ztracených či odložených svazků. Sem je jednoho chladného rána roku 1945 přiveden desetiletý Daniel Sempere, aby si vybral jeden titul. Daniel zvolí román Stín větru záhadného autora Juliána Caraxe – a nastoupí spletitou a nebezpečnou cestu iniciace do světa literatury i dospívání. Životní osudy Daniela a Juliána se začnou protínat, až nakonec vytvoří složitý mnohavrstevný propletenec…... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2018 , Knižní klubOriginální název:
La sombra del viento, 2001
více info...
Přidat komentář
Jedna z nejlepších knih, kterou jsem kdy četla. Prostě Román. Kniha v knize. Úžasný příběh, atmosféra staré Barcelony a stín zdánlivě zemřelého spisovatele, který se vrací, aby spálil své knihy. Zafón je silně návykový, tahle u mě kniha vede. Andělská hra i Nebeský vězeň jsou dobrá pokračování, ale Stín větru je nedostižný...
Knihu jsem si vybrala ke čtení, protože jsem v několika diskusích narazila na to, že je skvělá. Za sebe tedy nemůžu říct, že by mě nějak uchvátila. První polovina mě příliš nebavila, nemohla jsem se začíst a občas jsem se i ztrácela v postavách. Možná to bylo tou pro mě nezvyklou španělštinou, každopádně jsem několikrát musela zalistovat, abych si připomněla, kdo je kdo. Druhá polovina už byla lepší, děj zajímavý a konec takový miloučký. Nijak mě ale nepřekvapil, čekala jsem ho. Když tak o tom přemýšlím, vlastně bych si raději asi přečetla některou z těch Caraxových temných knih.
Líbily se mi v knize dvě myšlenky:
"Knížky jsou jako zrcadlo. Člověk v nich vidí to, co nosí v sobě."
"Někdy si myslíme, že lidi jsou něco jako losy do loterie. Že jsou tu proto, aby proměnili ve skutečnosti naše absurdní přání."
Příběh vás téměř spolkne. Přestože jsou tam častá naprostá literární a jiná klišé, líbilo se mi to. Tohleto je dle mého dobrá literatura pro masy. Někdy je fajn si přečíst něco nenáročného, kdy vás děj povede za ruku a vy nemusíte vynakládat příliš intelektuálního úsilí :)
Ojedinělý, chvílemi ponurý, napínavý příběh, s prvky detektivky, který ani nevím, kam zařadit. Možná právě to činí tento příběh zcela originálním.
Je ovšem pravdou, že ne všechny události v knize mi připadaly reálné, a že zvláště postava Fermína byla místy zbytečně přehnaně křečovitá, a její chování nesmyslně afektované. Stejně tak neomezené pravomoce inspektora Fumera, který se podle popisu zdál být jediným vládcem Barcelony, a jemuž v knize prochází jakýkoliv trestný čin, včetně nesmyslné vraždy Nurie, nevyznělo v knize příliš přesvědčivě.
Každopádně jsem se rozhodně při čtení nenudila, a knihu vřele doporučuji.
Ne každá kniha, která se stane světovým bestsellerem mě nadchne. A to je právě případ tohoto díla.
Zajímavý příběh, jakoby z jiného světa. Trochu rozvláčný a asi jsem zrovna nebyla naladěna na stejnou strunu. Dočetla jsem, ale často jsem se musela do čtení nutit.
Pro mě zajímavý a ojedinělý výlet do jiného žánru. Začátek (ten byl pro mne nejhezčí), konec i některé části velmi strhující, ale také trochu moc odboček - i když všechno mělo smysl a účel, jak se ukázalo v závěru. Ale jsem ráda, že jsem román přečetla, i když jiní čtenáři určitě knihu ocení více.
Originálna zápletka, pekne zamotaný príbeh, pátrači majú čo rozuzľovať, čitateľ čo hltať. Napísané je naozaj zručne. Ale tu je to ale. Príliš z toho cítiť, ako je to celé písané na efekt, tak, ako to Koka vystihla vo svojom komentári. Občas príliš cukrové, občas trochu moc naivné. Navyše autor ako by sa bál napísať dlhú knihu. Pekne pomaličky varí príbeh ako večeru doma na sporáku a pred koncom akoby mu došla trpezlivosť a ide sa najesť do reštaurácie. Podanie vysvetlenia celej záhady v tej forme, akou to autor urobil, bolo pre mňa najväčším mínusom celej knižky.
Nedá mi nepristaviť sa pri slovenskom vydaní od Ikaru, taký hrozný preklad a korektúru, ako majú v tomto vydavateľstve, to sa len tak nevidí. Držať cigaretu medzi ukazovákom a prstenníkom, to ako? Podobných faux pas je tam žiaľ viac.
Báječná kniha, poutavý děj, místy mrazivé okamžiky, kdy přeskakuji nedočkavě odstavce jaké bude rozuzlení :-)...
Mohu jen doporučit
Totální literární eintopf. Hodně postav má povolání spojené s literaturou - spisovatel, vydavatel, knihkupec, antikvář, korektorka - a mnohé jsou jak vystřiženy z jiných literárních děl: hlavního hrdinu Daniela peklem i očistcem provází vtipný a moudrý glosátor Fermín a do ráje už jde s Beatriz (viz Dante - Božská komedie); jedním z klíčových míst děje je knihovna - pohřebiště zapomenutých knih, svým labyrintem nápadně podobná jiné literárně proslavené knihovně (viz Eco - Jméno růže); Penelopina chůva Jacinta a její role v celém příběhu mladých milenců jsou vypůjčeny ze Shakespearova dramatu Romeo a Julie; ještě i závěrečná vtipná scéna služby prostitutky Rociíto najaté pro jednoho chovance sociálního ústavu jakoby z oka vypadla slavné scéně z Keseyova Přeletu nad kukaččím hnízdem.
Autor v knize použil snad všechny možné čtenářsky vyhledávané ingredience: tajemství, pátrání, sex, msta, smyslové postižení, brutální násilí, transvestie a crossdressing, střet náboženské víry a hříchu, politické persekuce, válka, disent, odboj, emigrace, hospodářský vzestup a krach, zazděná hříšnice, šikana ve škole, nepřekonatelné sociální rozdíly, láska v mladém i v pokročilém věku no a samozřejmě - nesmí chybět happy end.
Desítky smyšlených příběhů zasazených do naprosto reálných měst a míst a reálné, historicky doložené doby. Byly chvíle, kdy jsem se do knihy opravdu zahloubila a moc mi pomohlo, že spleť postav a předchozích nepřehledných událostí autor čas od času zpětně rekapituloval prostřednictvím převyprávění a shrnutí děje pro některou z neobeznámených postav, tedy i pro mne. Ale každou chvíli jsem dostala ránu mokrým hadrem - největší asi, když přivolaný lékař 5 (!) dnů po inkriminované „události“ nejenže potvrdil ztrátu panenství jedné z andělsky krásných hrdinek, ale rovnou už i konstatoval otěhotnění (dnes, téměř po 100 letech, to tak brzo nedovede prokázat ani ultrazvuk!), to jsem už opravdu padala ze židle! C.R. Zafónovi se z rukou úplně vymknula kapitola, která má být jakože dopisem, jímž jedna z postav podává zprávu o událostech, jichž byla svědkem či aktérem v průběhu uplynulých 22 let. Jsem opravdu ochotna uvěřit, že si po mnoha, mnoha letech pamatuje i barvu potisku na ložním povlečení a také že právě tento detail potřebuje uvést ve zprávě psané v smrtelné úzkosti a předtuše smrti, ale že dovede ve svých vzpomínkách zreprodukovat i vnitřní monolog, který se honil hlavou zloduchovi při jedné z nejintimnějších činností?! To už bylo příliš.
Ano - čtivé, akční, plné vět, které se mohou stát frekventovanými citáty. Ale všechno na mě působilo jako vykalkulované jenom na efekt. Od evropské literatury v 21. století čekám něco jiného.
Svět Stinu větru je zajímavý, temný a pro mě byl často hrůzunahánějící.
Příběh obsahuje spoustu myšlenek s kterýma nesouhlasím (osudovost, femme fatale...), a o to víc mě to čtení bavilo.
A Daniel se místy choval jako tele, až jsem z něj rostl (Ale co může člověk chtít po sedmnáctiletém výrostkovi...)
Do knížky jsem byl vtažen jak už dlouho ne.
Na začátku je 10ti letý chlapec a kniha... Kniha, která ho tak zaujme, že ji přečte na jeden zátah a pak začne pátrat po autorovi.. A kluk pátrá a pátrá... Už to není jen kluk, už je to mladík a furt pátrá.... A pak se stává mladým mužem, mužem stále pátrajícím...
Úžasná knížka, kterou jsem objevila víceméně náhodou a za tu náhodu jsem strašně ráda..
Čtení Stínu větru bych přirovnala k procházce mlhou, která vás zastihne v prosluněném lese. Nejdříve jemně hladí a vy jí proplouváte naprosto unešeni. Postupem času vás ale začne mlha studit až se nakonec změní v ostré ledové kousky, které vás bodají a mrazí po celém těle a vy najednou zjistíte, že už nejste v lese, ale na nějakém temném a děsivém místě, kde číhají tajemství, jež byla dlouho pohřbená a vy máte tu drzost je znovu odkrývat.
Nádherný, melancholicky laděný příběh z prostředí magické Barcelony, ve kterém se velmi snadno ztratíte a jen těžko a neradi budete hledat cestu zpět do reálného života.
Začátek úžasný, uprostřed poněkud nuda a některé ukecané postavy měly průpovídku opravdu na všechno (Fermín), zato konec to zřetelně vylepšil. Bohužel myslím, že někteří netrpělivější čtenáři by se už ke konci ani neprokousali :-(.
Dalo by se říct, že knihu Stín větru jsem si nevybrala, naopak ona si vybrala mě. :) Před tím, než se ke mně kniha dostala, tak mi jméno Carlos Ruiz Zafón vůbec nic neříkalo. Nikdo z mých známých tohoto autora nečetl, nikdo o něm nemluvil, prostě ticho po pěšině. A já se po přečtení této knihy ptám: JAK TO??? :) Jak to, že jsem o Zafónovi nikdy neslyšela? Jak to, že mi po celou dobu unikal? :) Nechápu to. :)
Stín větru je román z prvky thrilleru, který je podávaný takovým zajímavým filozofickým a trošku i humorným stylem. Kromě napětí, je v něm i trochu tajemna a mystiky. Čím víc pronikáte do děje, tím víc zjišťujete, že mu naprosto propadáte a že bloudění ve spletitých uličkách Barcelony je vám více než příjemné. :) Na celém příběhu se mi líbila lehkost dialogů postav a jak mezi sebou dokázali lehce debatovat o lásce a životě. Moudra, která autor do těchto rozhovorů ukryl, působila jako balzám na moji čtenářskou duši. Určitě si v budoucnu ráda přečtu i další knihy od Zafóna. :)
Kniha vracející se zpátky nikoli pouze obsahem,ale i stylem a docela je možné,že by se tento autor mohl nazývat spisovatelem,který píše krásnou literaturu. Příběh přitahuje svým tajemstvím.Která mají v sobě něco zvláštního. Je to neuvěřitelně zajímavě napsaná kniha a nejenže stojí za přečtení,ale je to kniha,kterou si přečtu s radostí znovu.
Na můj vkus až příliš mnoho milostných pasáží a průpovídek, občas mi to přišlo nudné, nicméně nápad dobrý a konec mě úplně úchvátil- překvapil mě a chtěla jsem, aby to pokračovalo dál...
Štítky knihy
láska tajemno španělská literatura intriky incest Barcelona mysteriózní, mystéria fantaskní o kniháchAutorovy další knížky
2018 | Stín větru |
2012 | Marina |
2019 | Labyrint duchů |
2018 | Andělská hra |
2013 | Kníže z mlhy |
Jsem ráda, že jsem jako první četla Andělskou hru a už o knihkupectví starého pana Sempereho a Isabelle věděla víc. Možná proto mě konec tak dojal, úžasný příběh s krásným koncem...