Dobrodružství v temných uličkách
Jaroslav Foglar
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/102898/mid_stinadelska-trilogie-dobrodruzstvi--cFY-102898.jpg
5
627
627
Dobrodružství v temných uličkách - skalní "foglarovci" budou ten společný titul marně hledat ve své skvělé paměti, se Záhadou hlavolamu a s jejím pokračováním Stínadla se bouří to ovšem bude docela jiné. Proslulost tajuplného "ježka v kleci", jakož i nebezpečí neustále číhající ve stínadelské čtvrti jsou neoddiskutovatelné skutečnosti, a vzrušily už nejednu chlapeckou (ale i dívčí) generaci. Právem lze předpokládat, že tak budou činit i nadále, tím spíš, že příběhy v nich se odehrávající se tentokrát dočkaly i jakéhosi završení.To představuje třetí díl trilogie spojené událostmi kolem vynálezu Jana Tleskače, zešeřelými uličkami, rozechvívanými stále znovu hlasem zvonů, a samozřejmě postavami chlapeckého čtenářského klubu někdejšího časopisu Mladý hlasatel - Rychlými šípy - Tajemství Velkého Vonta. Po jeho odhalení, dramatickém stejně jako události předcházející, jako by však stále zůstávalo cosi nevyřešeného, nedořečeného. A je to logické, neboť dětské ideály, dětská touha po spravedlnosti, ale tady po dobrodružství, jsou stejně věčné. A tak tedy vzhůru - do vše dobrodružství v temných uličkách! 1/ Záhada hlavolamu 2/ Stínadla se bouří 3/ Tajemství Velké Vonta... celý text
Přidat komentář
Tak moc jsem po Rychlých šípech v 70. letech toužila, ale, u jóviše, nikdo je neměl! Jak já bych je tehdy ocenila. Parta kluků, dobrodružství, napětí, tajemství, neznala jsem lepší četbu. A teď bych sem bez rozmýšlení lupla pět hvězd, to je jasné. Dopadlo to tak, že ještě předtím, než mohl Foglar zase vycházet a být půjčován v knihovnách, jsem si vzala muže, který se cítí být morálně zformován právě četbou foglarovek (u mě se totéž povedlo mayovkám). A přečetla jsem ho až teď. Samozřejmě tady tedy vidím – stylistické nedorazy – – hlavně to ohromné množství vykřičníků! Jsou skoro – u každé věty! A taky – zvlášť ve třetím dílu – jsou skoro všude – pomlčky – – a dokonce dvojpomlčky – a někde – – – byla i trojpomlčka! Jenže, na tom vážně nesejde. Děti přijmou schémata, zjednodušený jazyk i patos, což moc dobře vím díky mayovkám, na které ať mi taky nikdo nesahá :-). A morální apel tu cítím i ve svém pokročilém věku. Funguje to.
Shodou náhod jsem narazila v předposlední přečtené knížce na tato slova týkající se morálky a víry Čechů (autor je Benjamin Kuras): „Národ, který je požehnaný tím, že si od malička může hrát na Rychlé šípy, si možná opravdu nemusí ze své bezbožnosti dělat mindrák.“
Nejlepší závěr.
Shrnutí kompletní stínadelské trilogie. Kdo by neznal legendární Rychlé Šípy, Stínadla, ježka v kleci, mrazivá a tísnivá atmosféra Stínadel, když se setmí a rozezní se zvony Dunivé Kateřiny. Nejlepší trilogie a klasika mezi českými knihami pro mládež
Rychlé šípy, Stínadla, ježek v kleci, Široko, Jan Tleskač jsou prostě kultovní symboly Foglarovy tvorby. V dnešní době sice mohou působit trochu zastarale a možná i lehce naivně, ale za sebe mohu říct, že jsem moc rád, že jsem na nich vyrostl. Navíc se příběh líbí i mým dětem, takže není co řešit. Tohle je prostě top kniha mezi dětskýma knihama pro kluky.
Mimochodem věděli jste, že ježek v kleci byl původně vyrobený v americe v 19. století. A právě Jaroslava Fogral byl tím, kdo ho zpopularizoval.
Za sebe dávám plný počet hvězd a to nejenom z nostalgie, ale zejména proto, že podle mého názoru se jedná o velmi dobrý příběh, který v sobě ukrývá silné symboly a stále má co nabídnout i současné generaci.
Tuhle relativně tlustou knihu jsem dostal na Vánoce 1991. Byla to moje první foglarovka a během svátků jsem ji celou přečetl. Naprosté nadšení, které odstartovalo nadšené shánění a čtení dalších knih Jestřába.
Lépe než david 5746 to nenapíši, protože mi mluví z duše. Ale zpět do roku 1990 . Kvůli Tajemství Velkého Vonta jsem musel tuto knihu opatřit už jen kvůli svým (tenkrát) pubertálním potomkům. Jejich věk způsobil, že je kniha (jako jedna z mála) "pocintána" čímsi tmavým. Dívám se na údaj vydavatele - 120.000 oficiálních výtisků - mluví za vše. Je to zřejmě věkem, ale ten poslední díl se mi líbí nejméně. Naopak jsem rád za Záhadu a Stínadla, vše v jedné knize. Bohužel čas plyne a obávám se, že potomkům našich potomků knihy pana Foglara již nic neřeknou. Tedy u mně alespoň ta nostalgie.
PS:
Mám rád Marko Čermáka, když rozezvučí své banjo. Pokusil se nahradit původního ilustrátora Dr.Fischera . Bohužel- není to ono !
Tato kniha zformovala (a stále formuje) několikero generací.
Četla to má matka, četl jsem to já a pravděpodobně to bude číst i můj syn.
Dobrodružství v temných uličkách, jež je stínadelská trilogie svázaná do jednoho díla je celkem objemná kniha. Má bezmála 600 stran, ale zároveň je tak čtivá, svižná, napínavá a zábavná, že obětujete nejednu hodinu spánku pro pár kapitol navíc.
Rozvedené příběhy hlavních i vedlejších postav na nás dýchá krásným, románovým dojmem, ale i přesto se v tom příběhu nezamotáváme a držíme se hlavně u pětice Rychlých Šípů, kteří vyšetřují záhadu hlavolamu a tak dále.
V zásadě nám ukazují krásu chlapeckého přátelství, důvěry, rozbrojů ale nad tím vším se snáší podivný oblak thrillerovou atmosféru, jelikož zde v takové dětské knize hodně lidí zemřelo a dotýkala se i spousta jiných, krutých, témat.
A zároveň detektivní práci hlavní pětky, která postupně rozkrývá tajemství za smrtí Jana Tleskače, sirotka zámečníka s létajícím bicyklem.
Velice specifická je pro toto dílo absence dívek, které jsou dány jen na okraj příběhu a leckdy se celé kapitoly neobjeví.
To vše ale vyvažuje celý můj nostalgický pocit z této knihy, která mě naučila milovat čtení, proto dávám velice subjektivní plný počet.
Žlutá je barva naše
Jednou za deset let, si přečtu Foglarovu slavnou trilogii o Ježkovi v kleci.
Něco, mezi touto knihou a mým mozkem vyvolává nepopsatelný pocit uvnitř mého já, který po přečtení cítím.
Během toho týdně přelouskám těch 500 stran jedním dechem a na konci brzdím...aby to neskončilo.
Když jsem to četl poprvé, byl jsem u vytržení jak je to napínavé, dobrodružné, originální a KRUTÉ (všimli jste si někdy kolik tak bylo mrtvých ??).
Podruhé, to již jsem byl otcem, jsem žasnul jak je kniha výchovná, laskavá a romantická.
Letos jsem knihu dočetl potřetí. Right now. (22/4/07 23:22). Je mi 35 let...a vychutnával jsem si to krásné politikaření a volby Velkého Vonta.....
Dovoluji si citovat Jestřába z poslední kapitoly této trilogie:
"Děkuji vám všem, kdo jste mne Velkým Vontem zvolili.
Budu se snažit vést Stínadla tak, aby jste byli všichni se mnou spokojeni, i Dabinelovci a Uctívači Ginga, i Modrá hvězda a snad ještě i jiní odpůrci.
Velmi rád vyslechnu všechny rady, návrhy a nápady kohokoliv, i toho nejmladšího Vonta!
Nepřipustím, aby měl kdokoli pocit křivdy, bezmocnosti a nespravedlnosti.
Nechci být vaším pánem, ale služebníkem.
Tak slibuji při památce Vojtěcha Vonta tím končím. Buďme svorni! Nevyzradíme nic co víme! Žlutá je barva naše!"
Líbilo by se mi, kdyby můj poslanec sliboval ve své řeči to, co Otakar Losna svým Vontům.
A ještě lepší by bylo, kdyby se toho držel.
Jen by si museli na konci tu barvu změnit. Každý dle své stranické příslušnosti.
ps: btw i u nás roste Gingo !!! vedle starých lázní.....
Ať si kdo chce, co chce říká... další moje srdeční ještě z dob dětství a dospívání, u filmové verze jsem se vždycky trochu bála. Před pár lety jsem si knihu přečetla poněkolikáté znovu - předčítala jsem ji svým synovcům, aby aspoň poslouchali, když samotným se jim moc číst nechce a odpoutala je tak od PC. I když jsem sama skautem nikdy nebyla, Foglarovy knížky jsem milovala a přečetla všechny. Ani mi nikdy nevadilo, že se to všechno odehrává mezi kluky.
Super kolekce všech tří kniho o Rychlých šípech :) Myslím si, že tyto knihy jsou již spíše pro nostalgiky. Asi typickej mladej teenager roku 2018 po této knize nesáhne. Děj, linie, styl psaní není zkrátka dnešní. Já tuto kniho oprášil po více než čtvrtstoletí a užil si ji stejně jako v 10 letech :) Je pravda, že během čtení všech tří knih po sobě můj zájem lehce upadal. Záhada hlavolamu = 100%, Stínadla se bouří = 95%, Záhada velkého vonta = 85-90%, ale ve výsledku musím knihu hodnotit jako 95% a proto dám 5 hvězdiček :)
Kniha, která se asi nedá hodnotit nějak extra objektivně. Záhada hlavolamu byla jedna z knih mého dětství, ještě to byla prastará, otrhaná knížečka plná úžasných ilustrací a jen to umocňovalo ten dobrodružný pocit při čtení. Druhý díl už nevím, kdy jsem četl a mám pocit, že třetí jsem teď četl poprvé. Každopádně výsledné hodnocení nebude ani zdaleka odpovídat dojmu, který jsem z toho pobral po přečtení s odstupem více než třiceti let. Ale, protože se na Losnu, Mažňáka, Bahňáka, Svatého Jakuba, ježka v kleci, Široka a tak dále, jen tak zapomenout nedá, tak se na knihy nedá ani aplikovat nějaké drsné hodnotící měřítko.
Příběh jako takový má sice sestupnou tendenci, ale jako celek je skvělý, pro chlapeckou dušičku každopádně. Nejprve hledáme Tleskačův hlavolam, pak hledáme znovunalezený Tleskačův hlavolam a ve finále odhalujeme, proč velký vont pustil Tleskačův hlavolam z ruky. Všemu dominují Rychlé šípy, dokonale organizovaný klub, který je kladný ze všech stran.
Při čtení v dospělosti ale nemohu než žasnout, jak je ten foglarův svět utopický a černobílý, nad organizací chlapců v každé čtvrti, no to je masakr. Absence děvčat dává o Foglarovi taky jakousi zprávu, je evidentní, že něžné pohlaví jen komplikuje život a nemá v tomto světě místo, je tak dobré jen k postávání na rohu při debatování o obsahu posledního tam-tamu. Že se v posledním dílu mihne pár evidentně hloupých a naivních Amazonek, to lze ignorovat, dohromady nemají víc jak 10 vět. Pak mi semtam vadilo to konání vyššího dobra. Rychlé šípy jsou dokonale kamarádští, nelžou a nejsou hrubí, ale pro vyšší dobro nemá Mirek Dušín problém poradit Losnovi, aby se uchýlil ke lži. Potažmo do tam-tamu se pravda "upravuje" docela často a v posledním díle to graduje a já byl vychovanej na tom, že Mirek Dušín nejen krásně běhá, ale taky že nelže. Nebo, že jen na základě neověřeného podezření vyloučej Červenáčka z klubu (a docela na pohodu se s tím vyrovnaj) a tak dále, dalo by se pokračovat, kroutil jsem dospělou hlavou docela často, ale zážitek to byl pořád, prostě nostalgie jako bejk.
Sice to sem moc nepatří, ale možná se na tomto místě dá ještě zmínit, že seriálová podoba z roku 1969 stojí docela za vidění, ikdyž je ho potřeba brát s opravdu velkým nadledem, protože předloze dává neskutečně na prdel.
Jo a pro skalní fanoušky, kteří rádi GC, že je na území matičky Prahy několik hodně slušných a povedených wherigo keší a že to opravdu stojí za odehrání. I ježek v kleci se pak třeba najde... ;) Ale to jen tak bokem. ;)
Když jsem se rozhodl přečíst tuto knihu, tak jsem se moc netěšil. Ale po prvních 20 stránkách mě kniha nepustila. Hrozně mě zaujali Stínadla a jejich tajemnost.
Kluci klukům. Osobní poznámka. Jedna z těch knížek, které mne naučily milovat knihy. Možná byla v tomto ohledu dokonce tou nejdůležitější. Vskutku, ne všechny z naší generace přivedl ke čtení onen obrýlený kouzelník, jehož jméno jistě netřeba připomínat. Ne, to vážně ne, třeba já se učil číst na Foglarových příbězích. Vyrůstal jsem vedle Mirka Dušína, Jarky Metelky, Jindry Hojera, Rychlonožky, Červenáčka... Dost mne v dětském věku ovlivnily Štorchovi také Lovci mamutů, to už je však jiný příběh... Každopádně, a to je gró tohoto příběhu, za to, jak si mě tyto knihy zpracovaly, jak mě pohltily, jak mě připravily na svět tam venku, kde je tolik knihoven a tolik knihkupectví, za to jim musím, respektive chci být, jsem a budu navždy vděčný.
Jako kluk jsem tuto knihu četl několikrát. Vynikající příběh, který dokáže vtáhnout do děje.
Dostal jsem tuto knihu od strýce k narozeninám když jsem chodil na základnu. A až v pokročilém věku jsem ji otevřel a už 5x přečetl. Už na ni připravuji syna.
To nej od Foglara kniha meho detstvi mnohokrát ctena a porad bravurni zalezitost a to nej chlapecke dobrodruzstvi co český spisovatel kdy vyplodil.
Dobrodružství v temných uličkách coby souhrn trilogie ze Stínadel vnímám jako vrcholné Foglarovo dílo.
Knihu jsem přečetl vícekrát a Ježek v kleci, TAM-TAM, Jan Tleskač, souboj Losny s Mažňákem, Široko, chudák pes Bublina a nalezený dopis Karla Dymoráka uvězněného v koši mi utkvěly v paměti navždy.
Pro příběhy, které Jaroslav Foglar napsal, je typická vysoká osobní integrita hlavních kladných postav, která je v tomto díle v podání členů klubu Rychlých šípů přímo ukázková.
Jaroslav Foglar napsal mnoho knih, které uchvátily několik generací malých čtenářů. Dobrodružstvím v temných uličkách vstoupil do dějin české literatury.
Úžasná kniha plná klukovských dobrodružství jedné skvělé a nesmrtelné party, tajemných Vontů a záhadného hlavolamu. Jak já si přál mít takovou partu .... jó to byly doby, kdy nám klukům stačilo jen pobíhat venku, zkoumat a chodit na výpravy - 95 %
Autorovy další knížky
| 2003 |  Záhada hlavolamu |
| 2007 | Rychlé šípy |
| 2005 | Hoši od Bobří řeky |
| 1991 | Dobrodružství v temných uličkách |
| 1990 | Boj o první místo |
Super po pár letech jsem si vzal knížku do ruky a opět nezklamala.