O Červenáčkovi
Pavel Čech
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/418216/bmid_o-cervenackovi-Zxo-418216.jpg
4
121
121
V tomto příběhu čelí Rychlé šípy největší výzvě, s jakou se kdy setkaly. Dospějí až k hranici, vedle níž bledne i Rozdělovací třída a jejímuž překročení se Jaroslav Foglar ve své tvorbě vždy vyhýbal. Přesto není komiks Pavla Čecha popřením díla jeho velkého předchůdce – právě naopak, je upřímnou foglarovskou poctou a zároveň autonomním příběhem, který svět Červenáčka a jeho přátel citlivě rozšiřuje o nové barvy a emoce.... celý text
Přidat komentář
Moc respektuji Pavla Čecha, ale také miluji Rychlé šípy. Chápu, o co se Pavel Čech snažil, ale prostě Rychlé šípy by neměly vyrůst. Moc se mi líbil závěr, ve kterém píše, jak se k tomuto stavěl, ale přesto... Kupříkladu udělat z Červenáčka úplného chudáčka úplně nevím. Nehledě na Mirka, který by se takhle určitě nechoval (on zrovna je velice zodpovědný a nenechal by to jen tak). Ale líbil se mi nápad, co se dělo s Červenáčkem tehdy ve Stínadlech. Plus naprosto úžasné obrázky.
Pro mne byla kniha hlavně nostalgií za něčím, co už se nikdy nemůže vrátit. Červeňákovi vzpomínky na různé okamžiky, které prožil s Rychlými šípy, moje vzpomínky, kdy jsem se dostal k prvním hodně osahaným sešitům, které na mne působily jako zjevení, kdy jsem jednotlivá dobrodružství hltal s očima navrch hlavy a záviděl, že takové příběh neprožívám sám. A jak autor v doslovu zcela vystihnul "Je mi smutno. Snad z Červenáčkova příběhu, snad že už si nikdy nepřečtu Rychlé šípy dětskýma očima a poprvé. Snad že je knížka opravdu hotová, snad že něco skončilo, snad že ta bílá oblaka na obloze plují rychleji a rychleji.". Nakonec si toto pomalu musí uvědomit i Červenáček.
Jako pastiš na Rychlé šípy je to masterpiece. Vlastní pojetí nekoliduje s úctou ke klasice.
Doufám, že pan Čech v tomto směru nepoleví a bude pokračovat. Co člověk to názor a já si troufám říct, že Červeňákův příběh je v této knize především lidský. Odklonění od ducha Rychlých šípu mi nevadilo, protože příběh se odklonil tím správným směrem. Panu Čechovi děkuji za další lahůdku, kterou nám připravil ke kochání.
Žádné velké očekávaní jsem neměl, proto mě kniha velmi kladně překvapila. Připadlo mi, že motiv zahrady od strany 53 byl převzat z filmu "Láska mezi kapkami deště" (film to zase převzal z bible), hlavně 4 obrázky na stránce 55. A ten šok Červeňáčka na straně 73 vpravo nahoře se opravdu povedl. Kniha se dá přečíst rychle, příběh Rychlý šípů znáte, kniha vám ale říká, že ho vlastně celý neznáte, určitě nevíte, co bylo v pozadí toho, jak Červeňáček nedostal od Mirka žlutý špendlík, když Rychlé šípy vyrazili do Stínadel.
Nedalo mi to a Knížku si půjčila, a jsem ráda že jen půjčila... Pro mě byla velkým zklamáním.Kresby jsou hezké ale k rychlým sipum mi bohužel nesedí... Záměr byl asi dobrý, ale tak trochu nemistny a jako celek víceméně bez pointy.. Rychle šípy si podle mého takovéhle rádoby pokračování nezasloužily
Knížka byla moc hezky nakreslená a příběh jistě vzdával poctu panu Foglarovi, ale mně se nelíbil. Nevěřím, že by takto Rychlé šípy dopadly. Vzhledem k povaze Mirka Dušína bych věřila, že by narovinu vše vyřešil. Navíc si Rychlé šípy tohle "pokračování" nezasloužily, protože na nich je právě krásné to, že budou pořád kluci a nemusí řešit nástrahy dospělosti.
"Je mi smutno. Snad z Červenáčkova příběhu, snad že už si nikdy nepřečtu Rychlé šípy dětskýma očima a poprvé. Snad že je knížka opravdu hotová, snad že něco skončilo, snad že ta bílá oblaka na obloze plují rychleji a rychleji." Pavel Čech, jaro 2019
Pocta Jaroslavu Foglarovi obsahuje vše, co je typické pro Rychlé šípy: dobrodružství, tajemno, obrázkový příběh.
Klíčové, na co se zaměřil Pavel Čech, pozorný čtenář odhalí dřív než Červenáček.
Otevřete knihu, prohlížejte, čtěte, rozjímejte.
Moc, moc se mi knížka líbila. Kresba, vlastní příběh a i pokora a hold dílu J. Foglara.
Nejsem komiksový typ, ale na tento jsem moc těšila! Příběhy Pavla Čecha mám ráda, jsou zvláštně magické a to se mu povedlo i v příběhu, který věnoval Červenáčkovi.
Umně doplňuje a navazuje na tradici příběhů o Rychlých šípech a zároveň do příběhu promítá také kousek svého snového světa.
Tak po četbě, no spíše po prohlédnutí (protože je to komiks a textu tam je ještě méně než v jiných komiksech, za 15 minut jsem byl na konci knihy), musím za sebe říci, že jsem poněkud zklamán... on Jestřáb asi dobře věděl, proč onu hranici u Rychlých šípů nikdy nepřekročil, pane Čechu. V podstatě ze sedmdesáti procent Červenáčkovy vzpomínky na známé události z komiksových příběhů Rychlých šípů a několik vlastních, silně realistických doplnění jednání dospívajících hochů z klubu R.Š. Ty tři hvězdy dávám za snahu a kresbu, nikoli za motiv a text knihy. Howgh.
I když jsem se na komiks o Červenáčkovi moc těšil, snažil jsem se nepodlehnout očekávání, abych se nezklamal, držel jsem si jakýsi odstup a přistupoval ke knize jako k jedinečné, abych se nenechal ovlivnit již vydanými věcmi od Pavla Čecha a nesrovnával, protože v každém svém novém díle autor zkouší jak výtvarně, tak i příběhem vytvořit něco nového...V nitru jsem byl zvědavý, jak toto téma zpracuje, jaký odkaz dílo ponese...Samotného mě překvapilo, jak moc se mi knížka o Červenáčkovi líbila - ano, je to možná tím, jak mi jsou příběhy Rychlých šípů a dobrodružství ze Stínadel blízké...je to i tím, že autor protkl do Foglarovy inspirace sám sebe ( tajemná zahrada )...samozřejmě i tím, že jsme mohli nahlédnout jak to vlastně bylo s Červenáčkem, když se sám vydal do Stínadel...ale především pro odkaz o nezadržitelnosti času a o tom, jak vše je pomíjivé a křehké...
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2011 |  Dědečkové |
| 2014 | Dobrodružství pavouka Čendy |
| 2012 | O zahradě |
| 2012 | Velké dobrodružství Pepíka Střechy |
| 2016 | A |
Málokdy se mi stane, že na člověka z knížky dýchne tak silná atmosféra. Vzpomínky na léta, kdy jsem byl malý kluk a svět se zdál tak velký a plný dobrodružství. Dnes jsem se před otevřením knížky byl sám projít v lese a poté v jedné brněnské zahrádkářské kolonii plné starých, omšelých, krásných dřevěných domků, a tak je dojem z knížky ještě o to víc silnější. Je mi 22 let, Rychlé šípy jsem nikdy nečetl (pouze pár stran jejich komiksu) - znám je jen z vyprávění. A přesto mi je tato kniha dokázala představit - dle mého skromného mínění - dokonale! Dobrodružné výpravy, silná přátelství, objevování skrytých pokladů a zahrad, okouzlení světem - vše, po čem kluk touží. A co do jisté míry buď prožil nebo o tom alespoň snil. A přesto je ten přechod z dětství do dospělosti přes veškerou svou bolestnost tak důležitý a potřebný.
Jsem moc vděčný, že nejen ve mně (nýbrž i v lidech mnohem starších) stále zůstává kus dětské duše, která hledí na svět s dokořán rozevřenýma a udivenýma očima. Bohu díky za ně - za ty lidi i za ty oči.