Záhada hlavolamu
Jaroslav Foglar
Stínadelská trilogie série
1. díl >
Dobrodružná kniha Jaroslava Foglara. Hlavní roli v knize hraje chlapecký klub Rychlé šípy, již dříve čtenářům známý z komiksů. Foglar v knize poprvé představuje záhadnou čtvrť Stínadla a organizaci Vontů, hlavolam zvaný „ježek v kleci“ a ztraceného vynálezce Jana Tleskače, motivy později využité v dalších knihách, které se následně staly téměř kultovní součástí české kultury. 2.vydání - knihu obohatily přílohy Z Bobří hráze, Tábor - podnik pro celé muže, Hry v klubovně a venku a také vkládaná hra - Poselství ze Stínadel, citelně však chybějí ilustrace.... celý text
Přidat komentář
„Co sis nadrobil, to si musíš sníst! Nechoval ses jako správný kamarád ani k nám, ani k Bratrstvu Kočičí pracky. Byl jsi jako stéblo trávy ve větru. Zrazoval jsi kdekoho, dělal jsi klepy, znepřátelil sis už celou Druhou stranu. Každý tebou opovrhuje. A nikdo to z tebe nemůže dostat ven. Jen ty sám svým dobrým chováním správného chlapíka. Pak teprve i my budeme s tebou kamarádit!“
(projev Mirka Dušína k Bohoušovi z Bratrstva Kočičí pracky)
Rychlé šípy, parta správných chlapíků, kteří se pustí do placené investigativní žurnalistiky, aby odhalili tajemství Stínadel nejen čtenářům oběžníku TamTam, ale celým generacím dětí, které čtou a milují jejich příběhy až do dnešních dnů. Sám jsem ten příběh četl a miloval, a rád si ho připomínám dodnes.
Všem doporučuji přečíst celou/kompletní Stínadelskou trilogii (= Záhada hlavolamu (1941), Stínadla se bouří (1947) i Tajemství Velkého Vonta (1986)), které na sebe volně navazují. Všechny tři knihy vyšly i jako komplet 3v1 a všechny tři knihy jsou bez nadsázky naprosto skvělé a prakticky stejně dobré.. (mým favoritem jsou "Stínadla se bouří" = Širokko) kterou jsem poprvé (a poté snad 10x) četl někdy v 1979.
Je mi 52 let, někdy před 5 lety jsem si tuhle kompletní trilogii půjčil v knihovně a byl jsem stejně unešen, jako když jsem tyto knihy četl před 40ti lety..
PS: Většina ostatních Foglarových knih jsou také skvělé, např. Hochy od Bobří řeky jsem ve svých cca 9-14ti letech četl snad 10x, ale oproti Stínadelské trilogii, jsou psány takovým tím jednoduchým jazykem a slohem právě vyhovujícícm dětem v podobném věku..
Stínadelská trilogie je dodnes naprostá bomba i pro mně - člověka kterej je už bezmála 40 let fanouškem "drsný školy" - knih od Raymonda Chandlera nebo Ed McBaina..
Jedna z nejlepších autorových knih.
Kniha, na které jsme všichni vyrostli a kniha, kterou doporučuji i dnešní mládeži.
Asi jsem knihu měla číst před dvaceti lety, kdy jsem "partě" z knihy, byla věkově blíž, ale jsem moc ráda, že jsem si knihu přečetla aspoň teď.
Já fakt nevím, jak se snažím, tak se snažím, pořád se do toho nemůžu začíst. Pan Foglar to fakt uměl psát, to musím uznat, ale prostě mě to nebere. To je asi tím že patřím do té dnešní mládeže, ,,co jenom sedí u počítače a furt píše nějaký recenze". Ach, ti pamětníci !
Můj oblíbený pan spisovatel. Takto psát "dobrodrůžo" pro děti uměl psát jen on. A doteď jsem nenalezla nikoho, kdo by ho nahradil, je nenahraditelný. Doporučuji bez výjimky všechny knihy od pana Jaroslava Foglara, jsou jak pro děti, tak i pro dospělé.
Díky čtenářské výzvě jsem si znovu užila nádherný výlet zpátky do dětství. Hrozně jsem si to užila, zvlášť když jsem nedávno navštívila pražskou výstavu Město jako přízrak. Svět Vontů se nikdy nekouká a já se do něj každých pár let ráda vracím.
Tuhle knihu vlastním od 70 let, četla jsem ji už mnohokrát a stále mě baví. Dokonce jako děti jsme si s partou dětí hráli na rychlé šípy. Bylo to krásné období a věřím, že tolik zábavy, dělání bunkrů, hledání pokladů, dnes děti moc neužijí. Takže tato kniha by je mohla nasměrovat k dobrodružství.
Vůbec netuším, po kolikáté to už čtu. Když mi bylo asi tak deset, byla jsem schopna knihu dočíst a hned začít číst znovu od začátku.
Výstava Město jako přízrak - pražské inspirace Jaroslava Foglara, na které jsme byli v Praze, ve mně vzbudila neodolatelnou chuť si jí zase přečíst. A připadá mi pořád naprosto dokonalá.
Vrátila jsem se do dětství. Tenkrát jsem četla s baterkou pod peřinou a strašně moc jsem příběhy Rychlých šípů prožívala. No a dnes. Už nečtu pod peřinou a potají, ale tyto knihy mají stále své kouzlo a pan Foglar dokázal, že se k nim stále vracíme a se zatajeným dechem čteme stále :).
(18. 4. 22 - 8 380 - 20)
Ani nevím, co dodat. Příběh party kluků ze staré Prahy, kteří jsou na stopě něčemu v té době velkého. Mě hlavně zaujala ta čtivost, napínavost, lidskost a de facto i jednoduchost a stejně to má i po tolika letech náboj. Bez jediného sprostého slova, bez cizího slova, tak nějak v duchu česti, svornosti, bratrství a fair play. Takové to: přijít ze školy, udělat úkoly, hodit tašku do kouta a jít za dobrodrůžem. Krásná to doba :-)
Pořád skvělé. Četl jsem po hodně letech, takže jsem si děj hezky oživil. Ten příjemně ubíhá, postavy v podstatě ikonické. Foglar mistrně mixuje napětí, kamarádství, ale i humorné situace.
Tohle je prostě základ každé knihovny! Ač holka, tak příběhy Rychlých Šípů jsem doslova žrala a jako puberťačka jsem je četla pořád dokola. Tajemný příběh záhadného hlavolamu a jeho strůjce na vás dýchá krásnou, až děsivou, atmosférou a vy si přejete jediné; patřit do té party správných kluků, sedávat s nimi v klubovně, pobíhat po ztemnělých uličkách Stínadel a zažívat všechny ty útěky pryč od reality všedního dne.
Nejlepší Foglarova kniha. Četl jsem ji poprvé v 11 letech, totálně mě to zasáhlo a taky asi pro další život dost ovlivnilo. Stínadla jsou zde ještě záhadná a nebezpečná, děj komplikovanější než v jiných foglarovkách, zároveň ale logický a uvěřitelný (samozřejmě až na to létající kolo).
Fantastická kniha. Příběh jsem četla kdysi jako dítě a jsem ráda, že jsem se díky této výzvě ke knize znovu dostala. Je to tajemný příběh, který má spád a i teď jako dospělá jsem ho četla jedním dechem.
Štítky knihy
zfilmováno tajemství foglarovky Rychlé šípy Jaroslav Foglar, 1907-1999 Stínadla pro chlapce
Autorovy další knížky
2003 | Záhada hlavolamu |
2007 | Rychlé šípy |
2005 | Hoši od Bobří řeky |
1991 | Dobrodružství v temných uličkách |
1990 | Boj o první místo |
Z dětství jsem rámcově příběh znal, viděl jsem film, ale knihu jsem si nikdy nepřečetl, až opět teď v dospělosti. Musím říct, že tohle je Foglarovo vrcholné dílo. Tajemna je zde tolik, že si říkáte o jak dokonalý příběh se jedná. Už jen samotné názvy Stínadla, svatojakubský kostel nebo Jan Tleskač vyvolávají tolik pocitů a až mi bylo líto toho, co se s ježkem v kleci stalo, a že vše nebylo zjištěno...nebo bude? Čekají mě ještě další dva díly.