Sto rokov samoty
Gabriel García Márquez
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/292023/bmid_sto-rokov-samoty-IuY-292023.jpg
4
2166
2166
Marquezov román Sto rokov samoty, odmenený r. 1968 v Kolumbii cenou Chianciano, r. 1969 vo Francúzsku cenou za najlepšiu zahraničnú knihu a r. 1972 vo Venezuele cenou Romula Gallegosa, rozpráva o zrode, rozkvete a zániku mestečka Maconda, ako sa odzrkadľoval v osudoch Buendíovcov. Je to široko koncipovaná a očarujúca kronika života a smrti, tragikomický obraz ľudského údelu. Čas, ktorý v dramatických udalostiach prebieha naoko rýchlym, strhujúcim rytmom, akoby zastal; popri celkom všedných veciach a udalostiach odohrávajú sa tu príbehy nezvyčajné a fantastické, dávne mýty a legendy sú rovnako skutočné a pravdivé. Základný tón románu určujú odveké témy: láska a túžba, vojna a revolúcia, chudoba a bohatstvo, mladosť a staroba, rozmanitosť života a nekonečnosť smrti. Za vznešenými, smiešnymi i dojímavými príbehmi troch generácií Buendíovcov vidíme vlastne celé ľudstvo. Sto rokov samoty je dielo plné fantázie, plnokrvných postáv a nezabudnuteľných príbehov, dielo, ktoré je medzníkom v svetovej próze storočia. (záložka knihy)... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1973 , Tatran (Bratislava)Originální název:
Cien años de soledad, 1967
více info...
Přidat komentář
tak to je kniha podle mého gusta.... taková nobl telenovela bych řekla :D super bezva skvělé čtení.. sice je tam tedy pár pasáží, které nejsou moje parketa (bojové scény) ale jinak paráda
Poněkolikáté se mi potvrdilo, že „velká literatura“ není většinou nic pro mne.
Nemám žádné znalosti z latinskoamerické historie, což možná také ovlivnilo můj dojem z knihy. Protože jde vlastně o ságu jednoho rodu, jména hrdinů se opakují nebo jsou podobná, takže jsem se občas ztrácel a přemýšlel, o kom zrovna čtu. Nikdo z nich mi také nebyl sympatický. Přesto jsem knihu zvládl za dva dny, takže čtivá rozhodně je. Budu hodnotit podobně jako u abstraktního obrazu, kterému nerozumím, ale může se mi líbit. Tuto knihu si budu pamatovat, a jsem rád, že jsem si ji přečetl, ovšem můj dojem z ní je spíše negativní. Fantasmagorický příběh, kde láska na mne působila spíše vulgárně a pocit, který ve mně zanechal, je pouze beznaděj samoty. Doporučuji číst pouze ve chvílích dobré duševní pohody.
Autor je geniální, to se mu nedá upřít...dlouho jsem nečetla takhle náročnou knihu. Střídavě jsem se bavila a ztrácela:-)
Škoda, že až když jsem byla skoro na konci knihy, mi jedna kamarádka říká, že ji napadlo si během čtení kreslit rodokmen, hodně by mi to podle mě pomohlo...
Takže vy, co jste se do čtení ještě nepustili, doporučuju; pomůže vám to zorientovat se v celé rodině a příběhu.
Dlouho jsem se chystala na tuto knihu. Nečekala jsem však, že z ní budu až tak moc nadšená. Od začátku mě četba vtáhla do osudů několika generací jedné rodiny. V knize je vše - láska, vášeň, válka, samota, magie, smrt. Ani mě vlastně moc netrápilo, že jsem se občas ztrácela ve jménech, protože většina postav je od A a jména se po generace opakují (Aureliano, Arcadio, Amaranta...), takže jsem občas koukla na Wiki na rodokmen. Určitě tímto dílem od tohoto autora nekončím a sáhnu ještě po něčem dalším.
Čtenářská výzva 2020: Kniha, ve které se odehrává svatba nebo pohřeb.
Naprosto dokonalá a moje vůbec nejoblíbenější knížka. Pokaždé v ní najdu něco dalšího, co mě dostane.
„Španielska telenovela“ a dobrá knižná klasika, fantasy, ktoré sa tvári, že je realizmom a príbeh, ktorý skončí odviaty vetrom. Doslova.
Na tuto knihu myslím už od školy. Vždycky mě nějak zvláštně přitahoval už ten název a zvláštní žánr, magický realismus, o němž jsem toho vlastně nikdy moc nevěděla a nedokázala jsem si pod ním nic konkrétního představit. Kniha se ke mně jednou konečně dostala, ale stejně čekala dlouhé roky v knihovně, než jsem si na ni vytvořila tu správnou chuť. A čekat se oplatilo. Ani se mi nechce do těch prapodivně příjemných a zároveň posmutnělých pocitů, které po dočtení mám, nějak rýpat. Bylo to opravdu magické. Jako s klidem zavřít oči a v brebentění kapek deště na parapetu otevřeného okna vdechovat zemité předlétí.
Další z knih,co stojí za to číst.Je až neuvěřitelné s jakou lehkostí a přirozeností nám autor předkládá existenci zázraků a směsicí bizarních postav,jmen a příhod a to vše bravurně mísí s obyčejnými lidskými osudy.Kniha,která ve mně zanechala silný dojem.
Wow. Do první poloviny jsem to chtěla odložit. Změť neustále stejných jmen, bordel, a ani mě to zas tak moc nebavilo. Od druhé poloviny jsem však pochopila, proč se jména neustále točí, a co se kniha snaží sdělit. Poslední stránky... Skvělé.
V jednom ze stěžejních latinskoamerických děl jsem se dozvěděl příběh 6/7 generací rodiny, která byla podobná všem ostatním rodinám a zároveň jedinečná. Ani jeden z životů jejích příslušníků (snad vyjma Krásné Remedios) nebyl jen šťastný nebo smutný; vztahy byly nalézány, aby o pár stránek dál zase zchladly, život se skvěl v blahobytu nebo byl žit v chudobě, byl klid a mír nebo se válčilo; a lidé se rodily, abychom se dočetli o jejich smrti a mohli lépe zhodnotit smysl a váhu jejich pozemských dní. Nejen jejich životy, ale postavy sami si byly svými vlastnostmi a ve svém jednání podobny (potomci předkům), a když se Úrsula snažila svou výchovou zabránit dokola probíhající minulosti, nepodařilo se jí to. Jedinečnost každého žití je v jeho okolnostech, délkou trvání šťastných a smutných období, intenzitou blahobytu a chudoby.
Kromě alegorie na opakovanost a pomíjivost lidského života, jsem rozpoznal i podobnost mezi historií Maconda a Kolumbie, o které jsem se dočetl už před otevřením knížky a která byla úmyslně zakomponována do díla.
Ze začátku jsem byl překvapen zaujetím, s jakým jsem četl. I když jsem se do příběhu dvakrát zamotal, díky pevným rozdílům mezi jmény postav mi netrvalo dlouho nalézt zpátky dějovou nit. Příběh by mě jistě dlouho nebavil, nebýt magičnosti, jenž umožnila autorovi provádět nečekané zvraty jako například nanebevzetí Krásné Remedios.
Četbu jsem si užil, knihu doporučuji!
Velmi mě udivuje tolik záporných komentářů a nízké hodnocení této knihy. Ale chápu, že čtenářský vkus se vyvíjí a např. kniha, která měla zásadní význam a byla i čtenářsky oblíbená v 19 století dnes už mnohé čtenáře nezaujme. Já jsem si tuto knihu náhodně vybrala v 15 letech v knihovně, bylo to v hlubokých dobách socialismu, a nevěděla jsem vůbec nic o magickém realismu nebo o slavném G. M. Marquesovi. Prostě jsem vytáhla knížku z regálu a otevřela. Hned první věta mě vtáhla do děje a já potom doma četla a četla.....a jak se mi tak stávalo při četbě dobrých knížek, po přečtení na mne padla lehká deprese, jako bych se musela rozloučit navždy s nějakým milovaným místem nebo člověkem. Naštěstí jsem se pak mohla do Maconda občas vrátit, ale ten první zážitek, jistě daný i určitou čtenářskou nezkušeností a neopotřebovaností byl jedinečný. Takže za mne alespoň 6 hvězd a doufám, že se stále najdou i mladší čtenáři, které osloví.
Tolik myšlenek, tolik slov, tolik stránek.... A mně v hlavě rezonuje jediná.... O čem to vlastně bylo? Nepochopila jsem ani jedno jediné zpropadené a zbytečné slovo.
Prvních sto stran jsem měla velký problém se do knihy začíst. Zdlouhavé, vleklé vyprávění o spoustě postav s neustále se opakujícími jmény.
Ale potom to najednou všechno začalo dávat smysl. Cyklicky se opakující rysy postav, podobnost prožívaných situací i prolínající se dějové linie. Kruh se uzavřel, a po dočtení mi kniha připadá krásná, nadčasová a snad i jediná svého druhu.
Bohužel patřím k těm čtenářům, kteří ani pořádně neví o čem četli. Knihu jsem dočetla, protože mi připadala tak neuvěřitelná, že jsem byla zvědavá, co bude dál. Většinou jsem nevěděla o kom je řeč a v jaké době se to děje. Mám ráda knihy s magickými prvky a lidské příběhy, ale tady jich na mě bylo moc.
Omlouvám se všem, ale za mě teda ne. My tomuto doma říkáme intelektuální peklo. Přečetla jsem ji jen proto, abych o tom mohla říct, ó ano, četla jsem to. Začala jsem asi 10x, přibližně na stránce 60 jsem zjistila, že vůbec nevím o čem čtu, pak jsem to nějak docmrndala do konce a byla jsem fakt ráda, že to mám z krku. My lidi z dědiny, co máme okna směrem na hnůj...zlatej Lada, jo a ty hvězdičky jsou pro mě, že jsem s tím neškrábla do kouta.
Literární klenot. Pravý magický realismus , příběh otevírá svět magie , mýtú, svět snový , fantazijní až halucinační. Vesnice v bažinách , příliš podnikavá žena, dívka, která ve stresu jí hlínu , podivný muž uvázaný u stromu , vše to je jedinečné , nenávratné , stejně jako ti lidé bojující proti nadvládě, proti natírání domů dle přání vlády , důmyslné podobenství hodnot národa , lásky , patriotismu , lidské spravedlnosti a dodržování tradic. Každá věta je silná, každý osud jednotlivce by vydal za knihu , ty postavy vystupují , žila jsem s nimi. Kniha mě velmi obohatila , četla jsem pomalu , soustředěně , nádhera.
Rozhodně nesouhlasím s tím, že by četba byla složitá, snad schválně byla jména postav volena opakovaně - aby se čtenář nesoustředil na jednotlivé postavy, ale vnímal příběh jako celek, jako nekonečně se otáčející kolečko. Atmosféra člověka pohltí a nepustí.
Po přelouskání Márqueze mám pocit, jako bych těch 100 let s Buendíi doslova prožil. Úžasných 350 stran, po kterých si budete připadat, jako by jste jich měli za sebou alespoň 1500, dokonce čím méně jich zbývá, tím ubývají pomaleji. Jako by se spolu s poslední generací obyvatel Maconda zpomaloval i samotný čas. Že by jedno z kouzel magického realismu? Pocit ze čtení u mě krásně korespondoval s budovanou atmosférou. Literárně jde o skvost, byť o docela náročný kousek.
Není magický realismus jako magický realismus. Můžete být nadšení u Murakamiho abstraktních příběhů, ale může Vás děsně nebavit například tato kniha, která je zároveň stěžejním dílem samotného autora a údajně jeden z nejzásadnějších představitelů onoho magického realismu vůbec. Pokud bych začal pozitivem, tak musím říct, že psaná forma jistou formu rozhodně má. Autor ale v tomto případě čtenářovi neusnadnil vůbec nic. První stránkou rozjede nekonečná série vět, která nebere konce a neusnadní to ani absence kapitol. Autor se ujme vyprávění příběhu jednoho snad z tisíce postav, které se v knize objeví a jakmile rozjede vyprávění, tak ho různými vedlejšími linkami rozvětví na nekonečný příběh. Přirovnal bych to asi k situaci, jako když mi máma jednou vyprávěla pád skleničky ze skříně, která se dá popsat jednou větou, ale máma popisovala pád skleničky asi dvacet minut a k tomu zahrnula vše v okolí skleničky, co se dělo, včetně pohybu vzduchu, který zapříčinil ten pád takový, jaký vlastně byl. Autor se v tomhle příběhovém větvení vysloveně vyžívá a psaní rodokmenu tu v tomto případě není doporučení, ale nutností, jinak se v tom ztratíte hned po několika stránkách. Určité kouzlo ale kniha ve své těžkosti má. Vypráví o tehdejším vnímaní světa, o lidských vlastnostech, o Kolumbii, o válce, o smutku a samotě…vlastně je to hodně depresivní vyprávění, ale je to to všechno, co je v nás a málokdo tomu dokáže otevřít dveře tak, jako autor. Škoda ale, že jsem měl co dělat, abych při čtení této knihy neupadl do kómatu z toho množství…všeho...co tato kniha nabízí.
Štítky knihy
rodinné vztahy Jižní Amerika magický realismus rozhlasové zpracování ságy Kolumbie kolumbijská literatura hispanoamerická literatura Macondo
Autorovy další knížky
| 2006 |  Sto roků samoty |
| 2008 | Láska za časů cholery |
| 2005 | Kronika ohlášené smrti |
| 1997 | O lásce a jiných běsech |
| 2005 |  Na paměť mým smutným courám |
Srdeční záležitost...