Stojedenročný starček, ktorý sa obával, že priveľa myslí
Jonas Jonasson
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/423056/mid_stojedenrocny-starcek-ktory-sa-obav-vKB-423056.jpg
4
1088
1088
Stoletý stařík série
< 2. díl
Všetko sa začalo výletom teplovzdušným balónom na počesť Allanových stoprvých narodenín a štyrmi fľašami šampanského. Allan a jeho priateľ Julius sa tešili na nádherný výhľad, lenže balón bez pilota a s odtrhnutým ventilom sa nečakane odlepil od zeme a vzlietol. Dvaja vzduchoplavci tvrdo pristáli v mori. Zachránila ich severokórejská loď. Vo sne by im nenapadlo, že kapitán lode pašuje aktovku plnú uránu pre vodcu Kim Čong-una na jeho tajné plány s jadrovými zbraňami. Allan Karlsson a Julius Jonsson sa tak ocitli uprostred šialenstiev celosvetovej diplomatickej krízy. V centre pozornosti sú jadrové zbrojenie, kohútie zápasy medzi mocnými, hlúposť, zloba a úskoky. Počas svojho putovania Allan narazí okrem Kima aj na Donalda Trumpa, Vladimira Putina, Angelu Merkelovú či švédsku ministerku zahraničných vecí, ktorá si udivene kladie otázku, či toto všetko je naozaj možné. Allana celý čas naviguje jeho najcennejší majetok – čierna tabuľka, teda iPad. V nej nachádza všetko, čo za niečo stojí, ale ešte viac toho, bez čoho by sa celkom rád zaobišiel.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2018
,
Ikar (SK)
Originální název:
Hundraettaringen som tänkte att han tänkte för mycket, 2018
více info...
Přidat komentář
Vice me bavil prvni dil,presto hodnotim velice pozitivne, a stojednalety Alan opet cimrmanovsky pusobi po celem svete.
Ale jo, nakonec to nebylo tak špatné. Sice to je výrazně slabší než první Stařík, a slabší než všecko, co jsem zatím od Jonassona četla, ale pořád to šlo. S audioknihou jsem se sice pinožila snad dva měsíce, což je fakt hodně, a to jí ještě nesmírně pomáhá geniální přednes Martina Stránského.... ale šlo to.
Místy jsem teda váhala nad dvěma hvězdami, zejména v té části s Trumpem v USA, ta mě vskutku nebavila. Ale v Africe to zase začalo být snesitelné. Je to přepolitizovaný, je to nedomyšlený a je to už hodně přehnaný, ale pořád se to dá. Postavičky jsou celkem milý, zážitky úsměvný. Dvě hvězdy jsou vyhrazeny pro těžko stravitelné věci s protivnýma postavama, což se tady naštěstí nestalo. Ale příště, pane Jonasson, prosím, odolejte Staříkovu volání a už mu tolik prostoru nedávejte. Noví a neotřelí hrdinové budou lepší.
Opět pěkně bláznivý příběh! Přes první půlku jsem se dostávala jen s obtížemi... Svižně a vtipně napsáno, jen té politiky na mě bylo docela dost. A závěr určitě stojí za zamyšlení...
Fakt hustá matematika. První díl se odehrával v roce 2005. Přidáme jedničku a dostáváme 2016. Cool. A máme tam Trumpa, iPady a tak. Kvůli takové blbosti a tomu, že půlka postav chybí. Třeba manželka.. Bože. Autor by měl předtím než se pustit do napsaní takové blbosti, přečíst vlastní knížku. Jediná příšerná kniha od dobrého autora. Nedoporučuji..
Jonas Jonasson píše podle měvelmi "specifické" knihy, které opravdu nesednou každému. Já mám jeho knihy ráda a druhý díl staříka se mi velmi líbil. Alanova dobrodružství prostě neznají mezí.
Kniha mě velmi zklamala.
1) Vůbec nenavazovala na Stoletého staříka. Jako kdyby autor úplně vypustil epilog první knihy - Alan Karlsson se ocitl (nebo si to aspoň myslím) v úplně jiném hotelu, zmizela většina původních postav a ani rok, kdy by se měl příběh odehrávat, nesedí.
2) Asi tak v polovině knihy se Alan dostává někam do pozadí. Jako vážně "zmizí" hlavní postava?
3) Alanova povaha se taky dost změnila. K horšímu... O tabletu nemluvě.
4) Autorův způsob vyjadřování se od Stoletého staříka také dost lišil. Bylo vidět, že autor se za tu dobu v psaní posunul, ale mně tam ty věty typu "děl Alan" chyběly. I ty dělaly Staříka Staříkem.
Nerada odkládám knihy, které mám rozečtené, z toho důvodu jsem knihu dočetla. Byl to běh na dlouhou trať. No, čekala jsem mnohem víc.
Knihu jsem nečetl, ale poslechl jsem si audioknihu interpretovanou Martinem Stránským (dobrá práce). On za to nemůže, že tam bylo tak málo Alana a tak moc politiky, politiků a jiných postav. On za to nemůže, že Alan se zbláznil do tabletu a má energie jak mladík (ani jednou si nepostěžuje na kolena). On za to nemůže, že je tam snad ještě více náhod, než v prvním díle. On za to nemůže, že původní děj se odehrával v roce 2005 a to bylo Alanovi 100 let, teď je mu 101, ale svět se najednou ocitl až v roce 2017 nebo kolik. A to poslední mi vadilo ze všeho nejvíc. Co se týká humoru, není moc dobrý a černého je tam taky málo. Celé je to prostě taková podruhé zalitá druhojakostní turecká káva. Nic moc. Celé je to nesourodé - dělme na 3 části: první severokorejská atomově bombová (nudná), druhá rakvoidně podnikatelská (dobrá, i když tu je Sabina, která až moc evokuje sprostou Gunillu z prvního dílu) a třetí africká (průměrná a tady už to s těma náhodama fakt přehnal). Celkově zklamání a vlastně i nuda, kterou jsem rád, že jsem slyšel, ale číst bych to nechtěl...
No tak toto byla jízda... Alan má vzdycky více štěstí než rozumu:-D líbila se mi jeho cesta z Indonésie přes Koreu, USA a další mocnosti a popis jednotlivých významných politických činitelů skvěle seděl.. Bylo to takové oddychove čtení pro mne a u některých pasáží jsem se i zasmála, ale pripadalo mi, že to více byla politická satira než osud a trampoty 101leteho staříka Alana.
Vtipné. A číst tento politicko-satirický příběh v době konání amerických voleb - veliká krása.
Jakmile jsem dočetla Zabijáka Anderse, tak jsem hned musela sáhnout po další autorově knize. Chtěla jsem se zase nasmát, což se mi povedlo jak u již zmíněného Anderse, tak také u Stoletého staříka. Alan ale o rok zestárl a musím říct, že čím je Karlsson starší a slabší, tak bohužel i kniha je o chlup slabší. Ač jsou přátelé Alan a Julius každou chvíli v nějakém průšvihu, tak přeci jen kniha neměla takový spád. Občas jsem se zasmála, ale také jsem hodněkrát knihu odložila. Některé pasáže jsem četla, ale myšlenkami jsem byla trochu jinde. Ke konci mi bylo sice líto, že dočítám, ale dost rychle mě to vlastně přešlo. Určitě se těším na další knihy od autora, tahle mne sice nenadchla, ale ráda jsem si jí přečetla, o tom žádná.
Stojednaletý stařík se mi líbil víc, než stoletý... navzdory všem absurditám, které obsahoval. Nesmírně jsem se bavila u vtipně trefných charakteristik světových politických činitelů, hlavně Kim Čong Una a Trumpa, a poté naschválům, které jim stoletý Alan - většinou nechtěně - prováděl. Knížka nabízí i celkem zajímavý vhled do světové politické scény, která byla velmi originálně začleněna do příběhu.
I když se mi první díl líbil, do druhého se mi příliš nechtělo. Z důvodu, že první díl mi připadal v některých scénách natahovaný, a také proto, že nemám ráda cokoliv politického. Ovšem nakonec se mi druhý díl četl lépe než první. Možná to bylo způsobené tím, že tentokrát se scény odehrávaly v současnosti. Přeci jenom Trumpa, Merkel, a toho malého Velkého vůdce znám, a dokáži si k postavám přiřadit obličeje, aniž bych musela googlit.
Kde se ocitne Alan, tam je zábava zaručena.
Vtipný stařík nezklamal, kdyby tak bylo všechno jednoduché. Já bych ale přivítala právě více politiky a Alanův pohled na ni. Je to takový rychlokurz světových dějin.
Dobrý. Čte se pěkně, člověk se v mnoha pasážích zasměje. Líbily se mi rozhovory se světovými vůdci. Pěkné odpočinkové čtení :-)
Stejně jako v prvním díle, až moc politiky pro mě nezajímavé téma. Naopak v kapitolách, kde se něco opravdu dělo kolem Alana - prodej rakví a konec v Africe byl celkem vtipný.
101-ročný starček opäť zablúdi do niekoľkých krajín, kde spôsobí chaos, ale zároveň vyrieši problémy mocných sveta:-) Vtipné, postavené na absurdných situáciách, ktoré sú spojené s realitou. Bavila som sa.
O rok starší stařík se mi četl o dost lépe, asi proto, že byl ze současnosti a taky mě potěšily pasáže z Keni, hezká připomínka :-)