Sbohem, a díky za ryby
Douglas Adams
https://www.databazeknih.cz/img/books/86_/86486/sbohem-a-diky-za-ryby-86486.gif
4
1148
1148
Stopařův průvodce Galaxií série
< 4. díl >
Čtvrtá část bravurní parodie na sci-fi, která je dnes již klasickým dílem. Ve vesmíru se může stát cokoliv a tak i odstrkovaný tvor, jako je Pozemšťan Arthur Dent, může slavit svou hvěznou hodinu. Čtvrtá část stopařského cyklu je věnovaná z velké části jemu a jeho milostnému románku.
Literatura světová Humor Sci-fi
Vydáno: 2008 , ArgoOriginální název:
So Long, And Thanks for All the Fish, 1984
více info...
Přidat komentář
Že by romantika? Tenhle díl se mi moc líbil - méně šílený, více reálný, obsahující myšlenky a s Marvinem v závěru - co více si přát :-)
Sbohem a díky za ryby už jde trochu jinou cestou než předchozí díly, příběh už je takový více komornější, ale to nic neubírá na tom hlavním- na humoru, jak tomu Adamsovi přijdete na chuť, jak pochopíte, že ty věčné odbočky od příběhu, ty nikdy nekončící okecávačky jsou vlastně hrozně nutné, tak si jeho pětidílnou trilogii zamilujete. A třeba takoví delfíni už nikdy nebudou stejní jako dřív. A teď bych prosil minutu ticha za nejlepšího robota ve vesmíru ;-)
(možné spoilery)
Arthur Dent z Anglie kdysi opustil Zemi krátce předtím, než byla zničena Vogony. Při této příležitosti se seznámil se svým přítelem Fordem Prefectem, u kterého ho překvapilo zjištění, že ve skutečnosti nepochází ze Země, a spolu se potom pustili do celé řady intergalaktických dobrodružství. Nyní je Arthur zpět a je překvapen, když zjistí, že Země stále existuje ;-). Postupně si zvyká na svůj staronový život a jen říká, že byl nějakou dobu v Americe. A také se seznamuje s Fenny, která (jako jediná v jeho okolí) mluví o velkých žlutých vesmírných lodích a do které se Arthur zamiluje. Kromě toho se zdá, že Fenny je jediná, kdo si na vogonské vesmírné lodě vzpomíná a také skrývá tajemství, které Arthura opravdu překvapí ;-). No a poté se na scéně objevuje i Ford Prefect... Tento díl je úplně jiný než ty předchozí, ale líbil se mi stejně ;-). Za sebe jsem měla velkou radost z toho, že se na závěr přece jen objevil depresivní robot Marvin, který mi předtím dost chyběl. Sice pořádně poškrábaný, stále však ještě funkční ;-). Původně jsem ani náhodou nečekala, že bych si tuto sérii mohla oblíbit - ale opak byl nakonec pravdou :-). A proto si rozhodně nenechám ujít ani pátou část...
Příběh se najednou stává neuvěřitelně civilní, ale příčetnost rozhodně nepřichází. Autor si se čtenáři hraje, něco slíbí, něco zmíní, něco otevře, ale pak to nesplní, nedořekne a (zdánlivě?) bez pointy pokračuje dál. Já bych ho hnal... Cítím tam něco z Holistické detektivní kanceláře Dirka Gentlyho – i zdánlivé nesmysly a drobnosti mohou mít smysl a často se propojují. Jenže, v tomhle případě knížka dojde až do konce bez konce a nic z toho opravdu zásadního se nespojí. To důležité (myslím pointu se Zemí, nikoli Boží poselství) se mihne skoro nepovšimnuto ve dvou větách. Slabý díl, který je spíše spojením (ne)povedených gagů, vtípků a scének...
...a stejně jako u předchozího dílu přidávám hvězdičku za interpretaci Vojty Kotka, který celé té bláznivé nesmyslnosti přidává v audioknižní verzi trochu té zábavné příčetnosti.
V těchto dnech dalších zbytečných voleb se hodí z knihy citovati:
"Na jeho světě jsou lid lidi. A vůdci jsou veleještěři. Lidi ještěry nenávidí a ještěři jim vládnou."
"Zvláštní," prohodil Arthur, "myslel jsem, že jsi říkal, že je to demokracie."
"Říkal," potvrdil Ford. "Taky že je."
"Tak proč," Arthur jen doufal, že to, co říká nebude znít směšně a tupě, "tak proč se lidi ještěrů nezbaví?"
"To je totiž vůbec nenapadne," vysvětloval Ford. "Všichni mají volební právo, a tak předpokládají, že vláda, kterou si zvolili, víceméně odpovídá vládě, jakou by chtěli."
"Chceš říct, že oni ty ještěry skutečně volí?"
"No jasně," Ford pokrčil rameny, "ovšem."
"Ale," Arthur se opět dostával k velké otázce, "proč?"
"Protože kdyby nezvolili jednoho ještěra, mohl by se na to místo dostat nesprávný ještěr. Máš tu nějaký gin?"
_________________
A tak si lid žije i nadále ve sladké nevědomosti. A vůbec je podle mě tahle sága tak oblíbená a vtipná proto, že se v mnoha věcech vidíme a poznáváme. Pak se jen tak uchichtáváme pod vousy s přiblblým výrazem, že nás se to přece netýká - je to sci-fi ...
Ve čtvrtém díle, který je oproti předchozím trochu netradiční, se vrátíme na Zem, kde Arthur Dent se zamiluje a prožívá milostný románek. Opět skvělý britský humor, který Douglas Adams dávkuje postupně. A co ten maniodepresivní robot Marvin? To si radši přečtěte.
Oproti předešlému dílu, který mě vůbec nebavil, je tohle zase vtipné a zábavné a má to hlavu a patu. Takže za mě spokojenost.
Vlastně za mě jeden z těch lepších dílů... Jen jsem pak úplně nepochopil přechod čtvrtý a pátý díl...
U této knihy si dávejte pozor a neočekávejte střelenou sci-fi jízdu jako v předešlých dílech. Tohle je romance, která dokazuje, že Adams uměl psát nejen o vesmírných lodích, pohybujících se nepravděpodobnou rychlostí, ale i o vcelku intimních prožitcích, které dokázal pojmout... krásně a vcelku nevulgárně.
Do psaní téhle části SP se navíc promítla i Adamsova nešťastná zkušenost s pobytem v Americe (Hollywoodu), kam jel vyjednávat o filmu, ze kterého nakonec sešlo (min. do roku 2005).
Čtvrtý díl sice nepostrádá šílené situace (hlavní hrdinka se jmenuje podle nádraží, kde ji její nudící se rodiče zplodili ve frontě na lístky, prekérní situace se sušenkami, létání a sex na křídle Boeingu,...), zároveň je ale znát, že Arthur je po osmi letech v kosmu jinačím člověkem, toužícím se usadit a najít lásku, čemuž zákonitě odpovídá i rytmus příběhu.
Za zmínku stojí pořád skvělé ilustrace Dana Černého (slovo „meganádud“ se nastálo uhnízdilo v mém slovníku), kterých je ale v tomto vydání jaksi méně, a některé jsou ještě k tomu rozházené mimo stránky, kam by měly patřit (redaktoři by měli dávat lepší pozor).
Jakkoliv usedlejší, přesto dávám solidní 4* (minimálně za jednu z nejlepších leteckých scén, jaké jsem v beletrii objevil), a zcela jistě se k ní vrátím- jsou tam eště nějaké myšlenky k pro(z)koumání. 1* hvězdu strhávám za trochu rozlepený konec.
P.S. Zafod a Trillian jsou zde zmíněni jen max. dvěma větami, naproti tomu Ford Prefect se zde vyskytuje v hojné míře.
P.P.S. Doporučuji knihu Neila Gaimana a spol. „Nepropadejte panice“ k lepšímu pochopení zákulisí nejen jednotlivých dílů SP.
P.P.P.S. SPOILER: Bude se mi po tobě stýskat, Marve!
Byla to jízda,to nemohu říct.Je to takový ošklivý,zlý nepěkná věc.Až se vám to bojím říct,poněvadž by se vám to potom už nechtělo číst :)
Zas až tak se nezmněnilo a celé je to zároven trošku jiné.Dějově rozstříštěné a vskutku zároven nedějové.Někdy bezbřehé zavánějící geniálností,zároven v zápětí s pocitem vycucanosti z prstů.Samej paradox tak jako vesmír sám :)
Čtyřka má více silnějších praštěných momentů a je přímočarejší.Pokud se tedy dá o něčem takovém jako je toto něco podobnýho říct či dokonce psát ?
Čtivější o chloupek více než trojka.Skvělé bez vypointovaných situací a neřešící klišé románů se smyslem vypravování a zabředlých v hledání detailů.První polovina mě přišla více než dobrá.V té druhé už to bylo více méně roztomile (jenom) prdlé :-D
Pocity jak halušky z vašeho životního tripu.Stavy jak na schodišti na kterém vysíte vzhůru nohama a valí se toho mnoho do vaší šišky horem i částečně dolem.Ale kde je vlastně dole,že ? Stejně podobnej pocit mám i ze čtvrtýho Stopaře :)
Ještě vydržte,blíží se konec.
Parodie na sci-fi ? Snad parodie sama ze sebe.Stopařův průvodce na kaši a dělá si prdelky sám ze sebe a tlemí se své proslulosti a všemu co z toho nakonec vzniklo.
Představuju si,že někdo přečte třeba něco tlustýho vážnýho těžkotonážního a pak dá "sbohem a díky za ryby",ale na druhou stranu proč vlastně ne.Pro úskoprsáče a vážnomily se smyslem pro absurdno velmi nadčasově vhodné.
Zaručeně a Nepropadejte panice !
Co říkají Fuolorští ohnivý draci o lidech:
To jsou lidé,
víme o nich jen to,
že když nehází cihlami,
tak se páří.
Čtvrtý příběh ve Stopařově průvodci Galaxií je opět tak trochu jiný. Jak záhy zjistíte, je to skoro červená knihovna. Všichni tu lítaj, jsou zamilovaný a vrcholem toho všeho je sexuální vztah s Boingem 737. Tedy spíš na něm, než s ním. Naštěstí mu nemusíte děkovat za ty ryby. I když akvárko už máte doma, tak proč si ho ještě brát do letadla. No, v každém případě mi to už moc nepřipadá jako sci-fi. Mám pocit, že už se pan spisovatel totálně zbláznil......a nebo, což je logičtější – dělá blázny z nás.
Citát: Uvolni se, nepropadej panice, soustřeď se a zhluboka dýchej.
Důkazem střeštěnosti je i to, že se zbláznili i Čeští tvůrci. Příkladem je obrázek na straně 91. Dan Černý na něm zachytil sexuální scény vykonávané ve frontě na jízdenky ve Fenchurch. Dokonce do obrázku zakomponoval soutěž: „Kdo najde šest myší vyhrává 10 000 Kč“. Našel jsem jich sedm – čumíte co? Vlastně ne tak sedm jako spíš pět a dva ocásky, což by se s trochou fantazie mohlo brát jako plnohodnotná myš. Pane Černý, mám u vás nějaký prachy!!!
Malá ochutnávka:
Na chvilku mu to udělalo dobře. O chvíli později začal mít výčitky z toho, že mu to udělalo dobře. Pak mu udělalo dobře, že má výčitky z toho, že mu to udělalo dobře....a odjel to tmy.
Jako vždy, je tu opět pár situací a postav, které rozeženou chmury nad ostatním obsahem. Jednou tou osobou, která mě fascinovala, je Bůh deště Rob McKenna. Jeho dilema je zajímavé, stojí za zamyšlení a při těch dlouhých nocí, co na to myslíte, krom ryb a akvárka, pak nakonec zjistíte, že jeho situace je beznadějně srandovní. Chudák jeden deštnej. Ale co i na takovém osudu se dá něco vydělat. Více viz: Stopařův průvodce Galaxií: Sbohem a dík za ryby.
Citát: Ztratil všechno, na čem mu záleželo, a teď jen čekal na konec světa – a neuvědomoval si, že konec světa už byl.
Další takovou podivnou postavou je Fenchurch. Ne, není to nádraží, je to postava, která byla na nádraží … jak to jen napsat, aby to bylo do 18-ti přístupné? Prostě si to její rodiče na nádraží ve Fenchurch ve frontě na jízdenky užili. A prc, je z toho holka. A té vlastně patří skoro celý tento příběh. Je to dívka, která není zrovna nohama moc na Zemi a to skoro doslova. A navíc se do ní zamiluje Arthur Dent – chápete tu katastrofu? No, ještě že mám to akvárko....sbohem a díky za ryby.
Citát: Nakonec si vrzne skoro každej.
Tak tenhle díl se mi zdál asi z celé série zatím nejhorší. Je tam pár výborných vtipů, které se bohužel ztrácí v chaotickém ději.
Tak tenhle díl se mi zdál asi z celé série zatím nejlepší. (ale i tak slabota)
Občas se však vyskytla kapitola, na kterou se hodí úplně poslední věta této knihy:
"Tahle historka ovšem měla nějakou pointu, která však momentálně uniká kronikářově (autorově i čtenářově) mysli."
První díl je perfektní, druhý pořád fajn, třetí se taky ještě dal, ale ten čtvrtý? Achjo. Všechno začíná být trochu přitažený za vlasy a Arthura byste nejradši nakopali do zadku (pokud jste to neudělali uz po třetím díle). Nebudu říkat, že jsem to dočetla, protože po dvaceti stránkách bezvýznamnýho zamilovanýho žblekotání Arthura a Fen-něco v parku jsem na to už neměla náladu.
Celá série je skvělá, hodně vtipná, některé pasáže jsem si přímo zamilovala. Trošku mi ale u všech dílů chyběl ten pocit, kdy se nemůžete od knížky odtrhnout a hltáte příběh od začátku až do konce.
Štítky knihy
anglická literatura parodie humorné sci-fi sci-fi romány
Autorovy další knížky
| 2003 |  Holistická detektivní kancelář Dirka Gentlyho |
| 2002 | Život, vesmír a vůbec |
| 2002 | Převážně neškodná |
| 2002 | Sbohem, a díky za ryby |
| 1991 | Stopařův průvodce po Galaxii / Restaurant na konci vesmíru |
Na boha dažďa si spomeniem vždy keď prší viac ako jeden deň, až teraz som uvedomil z ktorej knihy vlastne pochádza. Knihu som čítal dávno , teraz som si ju osviežil ako audio, z odstupom času som si uvedomil kopec súvislostí čo mi najskôr ušli.