Stopařův průvodce Galaxií
Douglas Adams
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/3996/bmid_stoparuv-pruvodce-galaxii-qT0-3996.jpg
4
4552
4552
Stopařův průvodce Galaxií série
< 1. díl >
Tato bravurní parodie na sci-fi je dnes již klasické dílo. Komplikovaný a originální příběh začíná zničením Země, která musí udělat místo nové galaktické dálnici. Hlavní hrdina příběhu, docela obyčejný pozemšťan jménem Arthur Dent, má to štěstí, že s pomocí svého přítele Forda Prefecta, údajně nezaměstnaného herce, z něhož se vyklube mimozemšťan, stopne kosmickou loď, a tak se mu podaří uniknout z místa katastrofy...... celý text
Literatura světová Humor Sci-fi
Přidat komentář
Opravdu zábavná knížka, ale malé upozornění pro ty, kdo ji ještě nečetli - Douglas je anglický autor a jeho humor tudíž nemusí sedět všem :-)
Ta knížka vás nutí smát se už od první stránky. Postavy si přímo zamilujete (Arthura, Forda i Zafoda) a jiné budete nesnášet hned (Vogoni).
Geniální styl britského humoru 80. let s ještě geniálnějšími postavami. Prachobyčejný Artur Dent, kterého si prostě oblíbíte. Ford nepropadající panice. Zafod, který ani sám netuší co dělá. Klidná Trilien a její hodně myšky. Nejdepresivnější robot ve vesmíru. Počítač zpívající hymnu Liverpoolu. Vogonský býsník. Vogonský strážný. Budete se neskutečně bavit u často neskutečně nesmyslných rozhovorů.
Doporučuji poslechnout si i Audio knihu namluvenou mladým Dykem
Každopádně se jedná o vtipnou knihu. Troufám si tvrdit, že kniha je přímo prošpikována dobrými vtipy. Nadruhou stranu se jedná o knihu veskrze nudnou. Pokaždé jsem se musel překonávat, abych pokračoval v četbě. Rodhodně mě nevtáhla do děje. Celkově mi příběh i jeho hrdinové byli tak nějak fuk.
Mnohokrát se tady v komentářích objevuje slovo absurdní. Absurdní ale jistě není ten správný výraz. Více by možná slušelo, že jsou události v knize jen málo pravděpodobné, nebo spíše nekonečně nepravděpodobné. A nechť mi to někdo zkusí vyvrátit ... :-) Pasáže o sklonech k byrokracii jsou ale bezvýhradně dokonalou parodií naší vlastní společnosti.
Vzhledem ke kapesnímu formátu knížečky jsem si s její pomocí krátil čas na veřejných místech, čímž jsem své okolí s jistotou utvrdil v tom, že nejsem zcela zdráv. Jen shodou různých náhod jsem po mnoha explozích smíchu nebyl vykázán kamkoli z dosahu na bázi uhlíku z opic vzešlých forem života. :-)
Tahle knížka patří k těm nejvíc veselým a vtipným taškařicím, které jsem kdy četl a musím říct, že se k ní moc rád vracím. Některé z konstrukcí ze stopařova průvodce se natrvalo uhnízdily v mojí hlavě i v mém slovníku, nenapadá mě jak tomuto dílu vzdát větší pochvalu než právě toto přiznat.
Možná to někteří (možná většina) z vás nevědí, ale Douglas Adams spolupracoval s firmou Infocom na velmi úspěšné počítačové hře založené na Stopařově průvodci, psal se rok 1984. Ve světě se prodalo přes 350000 kopií této hry a D.A. potom mohl, také díky tomuto úspěchu, trávit svůj život posloucháním "jak mu za oknem sviští dedlajny". Pokud byste v sobě našli dostatek trpělivosti pro textovou hru, pak vězte, že tenhle skvostný počin se dočkal před pár lety oživení a BBC4 hostuje "Hitchhikers guide to the galaxy" ve dvou grafických verzích. (viz. http://www.bbc.co.uk/radio4/hitchhikers/game.shtml) Hra běží online ve flashi a můžete ukládat pozice a loadovat. Začíná stejně jako kniha, ale pak se rozběhne jiným směrem a vy si můžete plně vychutnat Douglasovské "rozhovory a popisy", leč jednu drobnost budete muset překousnout - hra je pochopitelně anglicky.
Ještě jednu poznámku ke knize: Setkal jsem se s lidmi, kteří "Stopaře" prostě nedokázali číst. Měl jsem původně samizdatové vydání na A4 a celá úvodní scéna (L. Prosser, digitální hodinky a pytlík buráků) se vešly na dva listy. O "Stopaře" byl emnormní zájem a vždycky když jsem ji někomu půjčoval, činil jsem tak s poučením, že pokud dotyčného kniha nezaujme již na těchto dvou listech je pratrně nekompatibilní a nemá cenu aby dále četl. Takže ochutnávku dvou listů bylo možno provést o přestávce a pokud to nezafungovalo mohl ji zkusit ochutnat někdo jiný. Dlužno uznat, že "Stopař" nechutnal jen několika málo nešťastným lidem, o kterých jsem díkybohu již nikdy neslyšel.
Jak někdo nemůže mít rád tuto knihu? Je to Douglassův, nebojím se říct, geniální počin. Inspiroval stovky dalších autorů. Zaslouží si plné hodnocení!
Nechápu to. Jo. To je ono. Vážně to nechápu. A přitom jsem se na stopaře tak těšil. Ne, určitě jsem neměl přehnaná očekávání. Jednoduše jsem se chtěl pobavit, nic víc. Bohužel se mi v jedné z těch nekontrolovatelných částí mozku, které bych si přál umět kontrolovat, stále dokola omílal pocit, že bych se nejspíš měl bavit, že by mi to mělo přijít vtipné, ale nedokázal jsem se zasmát. A to v žádném případě nemám na mysli hlasitý smích, kterým bych vyvolával nechápavé či soucitné pohledy na tvářích okolo přísedících. Mluvím o úsměvu, který můžou zahlédnout i nepozorní, či o rozjařeném stavu mysli, který naopak z mého obličeje nepřečtou ani pozorní. Nic z toho se však nedělo.
Tohle je část, kde bych se mohl smát. Tady taky. Nebo tady. Jo, téhle myšlence se určitě smálo mnoho lidí přede mnou, tak proč se nemůžu zasmát. Nevím, nechápu to. Prostě mi to nepřišlo vtipné.
Vlastně čím déle nad tím přemýšlím, mohlo to moje hodnocení dopadnout daleko hůř. Pasáže citující z průvodce byly dosti otravné, avšak naštěstí povětšinou krátké. Stejně tak jsem si nedokázal oblíbit jedinou postavu, i když silně deprimovaný robot Marvin mohl být klidně nosnou zdí knihy. Nedostal však od svého stvořitele do vínku ani párek zábavných hlášek (pár by se jich možná našlo, ty jsou ale zbývajícími hláškami silně přetlačeny, popř. je to vše zabito například nevtipným vtípkem o počítání oveček), a tak se i on stal bohužel dalším kamenem úrazu. Škoda tě Marvine.
Abych ale stále nevytýkal. Z děje jsem měl paradoxně radost. Dokázal si víceméně udržet mou pozornost. Což se mimochodem Zeměploše nepodařilo. Taky je fakt, že byla v knize dvě, tři místa, která mi na té mé kamenné tváři dokázala vyloudit úsměv. Sice opět následovaný úlekem či údivem, ale co.
Závěrem snad jen můžu slíbit (tedy hlavně sám sobě), že s odstupem jistého času určitě opět po stopařově průvodci sáhnu. Třeba mi momentálně v objevení jeho humoru něco brání.
Na knize se mi zejména líbilo, jak až mrazivě přesně odráží můj názor na náš svět. Aneb „převážně neškodná“. Kombinace sci-fi a satiry mě naprosto pohltila.
Perfektná knižka na odreagovanie, wogonská poézia je špica a najdepresívnejší robot ktorý v dôsledku rozhovoru o zmysle galaxie s hlavným počítačom nepriateľskej lode ho primäje k samovražde to sú len niektoré perličky z mnohých dialógov, ktorými je pretkaná táto kniha. Fanúšik tradičného sci-fi si možno na svoje nepríde, lebo toto je čosi iné, niečo ako osviežovač mozgovej kôry. Dávam maximálny počet bodov.
Všemi doporučovaná knížečka a potažmo série mě zpočátku iritovala pocitem, že Adams napodobuje Vonneguta, speciálně hned na začátku. Nakonec jsem do toho však (jak jinak) spadl, ale protože jsem nebyl schopen si to od začátku plně vychutnat, stala se pro mě kniha v mých očích jaksi slabší, to zaprvé a zadruhé jsem asi nejspíš očekával něco ve stylu Red Dwarf, víc dialogů, méně příběhu. Prakticky jsem dojel na svoje očekávání, jež se neubírala správným směrem. P.S: Trochu mě zamrzelo, že ač je deprimovaný robot Marvin naprosto uvěřitelně vylíčen (možná trochu jako starý dědek, co si pořád stěžuje), mohl dostat v knize nikoliv víc prostoru, ale pár zajímavějších hlášek nebo situací.
Nevyčítám ti to, řekl s povzdechem Marvin a napočítal pět set devadesát sedm miliard oveček, než o vteřinu později usnul.
Povinnost a opravdová lahůdka pro milovníky anglického humoru. Nesmíte v ní hledat nějaký význam, je to opravdu jen bláznivý, etapový výlet po vesmíru. Líbí se mi Adamsova otevřená fantazie.
Výborná knížka. Původně jsem viděl film a proto mě překvapilo, jaká je to doslovná kopie knihy. Bavily mě hlavně slovní hříčky autora a různé narážky na dění, které je aktuální i dnes, více než 30 let po vydání knihy. Ačkoli to není kniha u které se budete nahlas řáchat co minutu, jedná se o velmi příjemné a nenáročné čtení. Bavilo mě to, určitě si seženu pokračování!
Musím říct, že mě knížka nechytila. Hodně lidí mi ji sice doporučovalo, ale po přečtení pár stránek jsem ji prostě nemohla číst dál...
Ze začátku možná trochu obtížné na najetí stylu, ale po pár stránkách se do knihy zakousnete a už nepustíte. Spousta zábavných momentů, skvělých slovních hříček a dnes již klasického příběhu dělají z první části stopaře legendu!
Autorovy další knížky
| 2003 |  Holistická detektivní kancelář Dirka Gentlyho |
| 2002 | Život, vesmír a vůbec |
| 2002 | Převážně neškodná |
| 2002 | Sbohem, a díky za ryby |
| 1991 | Stopařův průvodce po Galaxii / Restaurant na konci vesmíru |
Tak to je jedna z nejhumornějších knížek, co jsem za poslední dobu četl, opravdu... pomalu co stránka, tak to jsem se válel smíchy.