Nůž
Robert Lawrence Stine
Stopy hrůzy - Ulice strachu série
1. díl >
Je jedno malé město a v něm Ulice Hrůzy (i tak by se dal přeložit anglický název Fear Street). V nemocnici na téhle ulici se začíná odvíjet záhadný příběh, u jehož zrodu je naříkavý pláč nemocného chlapce. Studentka Laura, která je v nemocnici na praxi, se o malého Tobyho zajímá a je znepokojena, když náhle z nemocnice zmizí. Při pátrání po něm najde jednu z ošetřovatelek zavražděnou… Laura se však nevzdává, i když i její život se ocitá v nebezpečí. Modrá honda s neznámým řidičem ji sleduje na každém kroku… Podaří se Lauře a její přítelkyni rozplést síť záhad kolem nemocnice v Ulici Hrůzy a zjistit, jaký zločin se skrývá po bílým pláštěm…?... celý text
Literatura světová Horory Pro děti a mládež
Vydáno: 1992 , Studio dobré nálady - nakladatelství KreditOriginální název:
The Knife, 1992
více info...
Přidat komentář
Vrátila jsem se do mých asi 11 nebo 12 let, kdy jsem tyhle knížečky hltala. Je to brak, ale zábavnej a čtivej :D
Mám ráda Stina, je to autor, který mě provázel pubertou. Je to jako vrátit se do svého starého pokoje v podkroví. Sice je to trochu "béčkové", ale přiznejte se, kdo z nás nemá občas rád nostalgii. Navíc je to svižné, přímo dovolenkové čtení.
Jako mnoho čtenářů i já jsem se ke Stopám hrůzy vrátila po mnoha letech. Nůž je slabší, souhlasím, že Posedlá byla lepší. Ale co - jako oddechovka na pár dní ta knížka není vůbec špatná.
Název knihy "Nůž" nezní zrovna atraktivně... nebo aspoň ne pro mě. Představovala jsem si nudný příběh o nemocničním vrahovy, kterého se budou snažit dopadnou. Pekelně jsem se zmýlila.
Jedná se o super napínák, který mě chytil hned na začátku a nepustil. Starosti o malého Tobyho, nepříjemná sestra a najednou nebezpečný vrah. Chudák Laura toho měla hodně k potýkání. Hned po první vraždě mi bylo jasné, kdo vrah není a ihned jsem začínala přemítat nad identitou "lapiducha".
Překvapilo mne, že kniha má tak nízké hodnocení, protože mě opravdu bavila. No sto lidí, sto chutí. Byla to skvělá oddechovka pro chladné podzimní odpoledne. :)
První Stopy hrůzy, co jsem před dvaceti lety přečetla a nyní jsem si to zase připomněla. Hezká detektivka, pachatele jsem tušila správně, prostě dobrá oddychovka.
(5.5/10) Děj mi přišel o něco zajímavější a promyšlenější než u Posedlé a taky mě bavil o něco víc. Jen to rozuzlení mi přišlo trochu přitažené za vlasy...
Druhý díl této série byl o něco slabší než kniha Posedlá. Ale když bude čas, ráda si ho přečtu znovu.
Tuto knihu jsem ještě nečetla ale tohoto spisovatele mám ráda protože mám ráda horory. Určitě se ještě polepším.
Dobře, myslím si o sobě jak moc náročná nejsem a spousty knížek hodnotím vysoce, ale tohle prostě ne.
Charaktery jsou prázdné, příběh je neuvěřitelně předvídatelný a má v sobě tolik nerozumností až je to nepochopitelné. Kdyby alespoň postavy používaly nějaký mozek.
Zpočátku se kniha zdála jako horor, ale v průběhu se z toho rozlouskl takový průměrný thriller.
další díl ze série stopy hrůzy..pro mě trochu slabší díl, oproti 1 - Posedlá, ale to bude asi tím nemocničním prostředím, co mě moc nebere.. ale i tak mě to neodrazuje, a jdu na další díl.. je to super odreagování mezi učením.. každá kniha je za den přečtená!!
Tento díl patří mezi velmi slabé díly v kterém nebylo skoro žádné napětí a člověk u toho usínal. Moc mě tento díl nepřekvapil nic moc.
Nůž
Krimi thrillery, ve kterých hlavní postava tuší nějakou nekalost a jelikož ji nikdo nevěří, rozjíždí pátrání na vlastní pěst, přičemž se do všeho zamotává stále víc, jsou osvědčeným, leč třeba už lehce vytěženým mustrem. Stinovi se však podařilo hlavní hrdinku vystavit tak, že veškeré napětí a akce pramení především z její hysterické, respektive spíš těžce paranoidní povahy, protože nebýt jejího tuze iracionálního chování, například věčných útěků před každým, kdo se ji chce na něco zeptat, zdaleka by to tak nefungovalo. Takhle je to v první řadě nechtěně zábavná jednohubka, které snad jen škodí zbytečně utnutý závěr.