Smrt na druhou
Robert Lawrence Stine
Ulice strachu série
< 23. díl >
Zpočátku to vypadá na příjemný prázdninový týden, který čtyři kamarádky mají strávit v přepychovém domě jedné z nich na útesu nad mořem. Zdá se, že i hrůzná událost, kterou prožily na táboře před rokem je zapomenuta. Ale pak se všem začínají stávávat podivné nehody, které nejdřív považují za náhodné, třebaže při nich mohly přijít o život. Ale když jich přibývá, pochopí, že se někde na blízku skrývá vrah, který je chce zabít. Ale kdo to je? Má s tím něco společného chlapec, který se objevuje jako přízrak a jako přízrak zase mizí? A proč vlastně chce někdo jejich smrt? Příliš mnoho otázek, na které neexistuje odpověď…... celý text
Literatura světová Horory Pro děti a mládež
Vydáno: 1996 , SignetOriginální název:
Sunburn, 1993
více info...
Přidat komentář


Za mě parádní příběh. Luxusní dům, léto, prázdniny, čtyři kamarádky a nebyly by to klasické SH, bez podivných nehod a napětí. Parádní oddechovka na jedno odpoledne. 4*


Za mě ta lepší ze série Stopy Hrůzy. Člověk sice tuší, kdo a proč za tím vším stojí, ale s napětím očekává, jestli je to opravdu tak. Knížka se čte sama. Odebírám hvězdičku za četnost překlepů a nesmyslů v překladu.


Příběh se mi líbil, i když konec byl trošku předvídatelný. Kniha byla napínavá a poutavá, super oddechovka.


(SPOILER) Jo jo jo a jo, tohle je klasická kniha SH - velký dům u moře, náhodné nehody a jejich napínavé stupňování a parádní závěr při noční bouřce ve stylu nemužeme se dostat do bezpečí. Nicméně při vysvětlení záhady jsem se začal smát - slušně řečeno velmi originální :D......ale to asi k příběhu na letní pláži patří - béčko jak malovaný letní den..... 78%


Jedna z mých hodně oblíbených. Zajímavá forma pomsty na kamarádkách. Fakt stojí za to. Jak ta pomsta, tak za přečtení.


Začátek nic moc ale pak se mi způsob příběhu líbil ale některé náhody byli teda mimo mísu :-D ale závěr byl super nečekané ale nějaká předtucha tam byla :-)
Smrt na druhou je jedním z mnoha kousků série Stop hrůzy a nijak z ní nevyčnívá. Ani v dobrém ani ve zlém smyslu. Příběh holek trochu připomíná horor Tajemství loňského léta. I tady se odkrývá určité tajemství a na konci čeká čtenáře překvapivý twist. Není to zlé, když pomineme horší sloh, triviální děj a klasicky kostrbaté vyprávění. Atmosféru to ale má dobrou.