Strach a hnus v Las Vegas
Hunter Stockton Thompson
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/426916/bmid_strach-a-hnus-v-las-vegas-HL2-426916.jpg
4
301
301
Novinář Raoul Duke (Thompsonovo alter ego) a jeho samojský právní zástupce doktor Gonzo uhánějí v zářivě rudém kabrioletu nevadskou pouští vstříc Las Vegas. Co je žene kupředu, však nejsou hazardní hry ve slavných místních kasinech, ale touha najít a důkladně prozkoumat bájný „americký sen“ i „úžasné možnosti“ konzumního způsobu života. Vybavení širokou škálou drog, které se nebojí v hojné míře užívat, se ústřední protagonisté protloukají nejrůznějšími místy města hříchu a jeho okolí, přičemž se střetávají s více či méně bizarními postavičkami z řad běžných Američanů – se zaměstnanci kasin a hotelů, policisty či novináři. Jejich putování je plné divokého, nespoutaného humoru, psychedelických vizí a místy až nesnesitelné paranoie, stejně jako břitkých a trefných komentářů vztahujících se ke všeobecně známým – a mnohdy falešným – ideálům soudobé americké společnosti. Strach a hnus v Las Vegas představuje jedno z nejpřesvědčivějších a nejčtivějších svědectví o konci éry hippies a zároveň jde o nadčasový text, který se stal milníkem moderní americké literatury a základním dílem tzv. gonzo žurnalismu, jehož je Thompson otcem.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 2020 , Kontrast VintageOriginální název:
Fear and Loathing in Las Vegas, 1971
více info...
Přidat komentář
Hmm...tady už pomůže jen volné asociační pásmo; Vegas topí žetonama, hoří plastem, umělá palma, rychlo-svatba, Slunce pojídá lítající talíř, zlá znamení, den sen, noc nonstop, vydechuje neon, démon, fata morgána, škorpión, amíci na Měsíci, v džungli, ve Woodstocku, věk Vodnáře, boží hněv padá na hlavy všech..tam Steadmanova perokresba brousí hrotem hladinu vln hlubin Thompsonova maelströmu, co k dna kaňonům gramodesky doby přiléhá; fajn, Kerouack, Ginsberg, Leary i Burroughs své době, jako i ona jim, osobitý rukopis vtiskli, ale Thompson? Ten si její vyděšený obličejík surově přitáhl k svému a s obcénností hlemýždě jí vlepil francouzáka, na jehož sprostou pachuť eau de´ Champagne z popelníku zdobeného limetkou jistě jen tak nezapomněla, stejně jako na ni těžko zapomene ctihodný, znásilněný čtenář...a tak mi k několika dosavadně zvažovaným destinacím (pozdní Křída, Neanderthalské údolí 42 000 l.př.n.l., starověký Egypt, Řím, vrchol Incké říše, Praha Karla IV., Japonsko počátku 17.století, s kolíčkem na nose viktoriánský Londýn, bitva o Stalingrad a Praha 2002) výhledově spíchnutého časostroje útěšně přibyl i přelom 60/70. let v jú es ej.
Welcome to fabulous ***** Las Vegas!
PS: Ale upřímně, vybrat si mezi pobytem na hotelu s Thompsonem a co já vím, uvelebením se s dekou přes nohy v ušáku a následným zásobením příbuzenstva nevyžádanými svetry...dejte mi pletací jehlice.
Steadmanovy původní ilustrace ve vydání Kontrast Vintage (2020) jsou estetickou hodnotou samy o sobě.
Jeden velký, šílený, drogový trip umocněný prostředím Las Vegas! Tohle opravdu není pro každého. Příběh je poplatný době ve které se odehrává.
Opravdu vtipný příběh. Bezstarostnost hlavních hrdinů a relativně okamžitý nápad vyřešení každé situace..perfektní.
Co mě na téhle knize mrzí, je fušařská práce překladatele. Šlo by to lépe. (vydání 2020)
Drogy jsou svinstvo. O tom žádná. Na druhou stranu... nevzniklo by bez nich spousta skvělé muziky, literatury atd.
Do jisté míry se k nim dá přistupovat jako k ohni: "Dobrý sluha, ale zlý pán".
H. S. Thompson byl opravdu blázen a celkem se divím, že se dožil věku, kterého se dožil. Celá tahle kniha popisuje jeho krátký pobyt v Las Vegas s jeho neméně šíleným právním zástupcem. Důvod jejich cesty do Vegas byl napsat článek o pouštním motoristickém závodě kdesi na kraji města a najít bájný Americký sen. Auto narvaný takovým množstvím všemožných drog, že by se z toho sjela celá Čína i s Indií. Hází do sebe pátý přes devátý a to v takovém množství, že by to nerozchodil ani Ozzy Osbourne. Ostatně už samotný název knihy mluví za vše. I v dnešní době se jedná o dost kontroverzní knihu a to platí i o filmu, který osobně považuji za naprostý kult a to, co tam předvádí Johnny Depp a Benicio Del Toro nemá obdoby. A to celé ještě v geniální režii Terryho Gilliama. Je to prostě dílo, které budete buď milovat nebo nenávidět.
Hodnocení: 9/10
Nepříjemné čtení. Tahle knížka mě poučila: jaké drogy letěly v šedesátých a sedmdesátých letech dvacátého století, ale nejsem si jistá, jak s touhle informací naložím a druhá věc je, že drogy dělají z lidí sobecké kreatury, které rozumí tak maximálně sami sobě. Možná chápou, co se děje se stejně sjetýma "kolegama", ale to je strop. Přesto to mělo děj a chvílemi jsem si říkala, jak tohle vůbec mohl napsat někdo s úplně chemicky vybrakovaným mozkem. Na tuhle knihu jsem málo feťák...zažila jsem toho prostě s návykovými látkami příliš málo.
Nejznámějšího dílo mimořádně kontroverzního novináře Huntera S. Thompsona. Hunterovo alter ego se se svým kamarádem právníkem vydává v luxusním fáru do Las Vegas kvůli reportáži a přitom se předhánějí, kdo toho víc vyfetuje. Oba jsou velmi často paranoidní a hysteričtí, ale také dokážou být ve správnou chvíli přesvědčiví a efektivně s lidmi manipulovat.
Hlavní téma je pozorování tehdejší Ameriky, kde tyhle dva magoři můžou fungovat. Kromě toho, že mají velké štěstí a určité konexe, tak dokáží vychytrale využívat, zneužívat a různě obcházet systém. Například si ve VIP půjčovně pořídí drahé auto, které úplně zdevastují, ale protože měli předtím výhodné pojištění za pár dolarů, je jim to jedno. Autor si ale všímá i těch méně šťastných, kteří na nefunkčnost systému někdy tvrdě doplácí (např. kvůli zkorumpované policii).
Thompson si v románu asi příliš nevymýšlí, maximálně jen věci sem tam přifoukne, a tak vidíme provokativní život feťáka až příliš zblízka. Zároveň však možná čtenář trochu otupí, protože Thompson je jako feťák spíše jen pasivní a cynický pozorovatel děje, takže jako bysme někdy dost šílené a odporné věci vnímali přes dvojí filtr. Což nevadí, protože tahle drogová jízda se snaží být hlavně zábavná, což minimálně pro mě určitě byla.
Strach a hnus v Las Vegas je i dnes dost kontroverzní, až šokující kniha, i když kromě zábavného a sem tam zajímavého pohledu na nixonovskou Ameriku toho zase tolik nepřináší.
Sedm bláznivých feťáků, které nechcete potkat, z deseti.
Drogy, bizár, psycho, drogy, bizár, psycho - pořád dokola a dokola, popsáno tak autenticky a s tak halucinogenním dojmem, až budete mít pocit, že to zažíváte současně s knižními postavami.
Ač je to celé prostě úplně a totálně crazy a nepůsobí to zcela jednotným dojmem, spíše jsou to takové šílené útržky z deliria sjetého novináře a jeho právníka, tak jsem se dost pobavila. Jediné minus je za mě styl vyprávění - nečetlo se mi to úplně snadno a byla místa, která mě příliš neoslovila - první polovina drogového road tripu mi sedla o trochu víc než ta druhá, byla parádně rozjetá, v té druhé už to tempo pro mě ztrácelo na dynamičnosti a zajímavosti.
Tahle knížka mi trochu připomínala situaci, kdy přijdete ke svým známým na návštěvu, stáhnete kalhoty a vyserete se přímo na jejich zářivě bílý ubrus, načež to okomentujete slovy: „Když umyjete ten přebytek, máte z toho kubistický obraz.“
Je to jedna z nejzbytečnějších knížek, jaké jsem kdy četl, kde se extrémní nadužívání drog, ponižování, napadání a šikanování kolemjdoucích a obyčejných zaměstnanců (nezřídka docela jednoduchých lidí) schovává za hledání amerického snu, případně za kritiku Nixonovy doby. Hlubší myšlenky zde nejsou ničím jiným, než shlukem náhodných slov (s výjimkou snad jednoho či dvou odstavců). Prakticky jediným plusem samotného příběhu bylo zjištění, že kdybych tu knihu četl už na střední, mohl jsem mít z chemie daleko lepší známku.
Mé zdejší, v kontextu komentáře relativně vysoké, hodnocení tedy plyne z těchto faktorů:
Bylo to krátké (naštěstí), rychle se to četlo a první čtvrtina byla snad i vtipná (= 1*), mělo to jistou atmosféru (= 1*) a disponovalo to absolutně bezchybnými ilustracemi Ralpha Steadmana, které byly nezřídka lepší, než samotný text (viz. obrázek „As your attorney I advise you to slow down. I can't keep up, man!“), za to tedy další *.
Shrnuto a podtrženo: pro mne rozčarování, které si ale možná ještě někdy přečtu, abych se znovu pokusil najít ty avizované hlubší vrstvy. Zatím si to u mne ale moc nestojí, a pokud jde o podobný typ četby, v mém žebříčku to nesvrhlo Kerouacovo Na cestě, ke kterému to bývá někdy přirovnáváno.
Palec nahoru na závěr dávám i Kontrastu za technicky vcelku krásné vydání.
Když najedete na drogy, rázem je realita grogy. Pod nebem opiátovým. Krev narkomanova. Barevně vyladí city na poušti. Hnízdo neřesti. Star surreálná. Dávka závratného, úzkostně nechutného stavu výstřednosti. Šílení vetřelci, punkoví mozkožrouti /ko/operující v otevřených hlavách.
Znal jsem jen film, který patří do mých TOP10, takže jakmile jsem viděl tohle nový vydání, tak jsem si ho obratem musel pořídit a vůbec nemůžu litovat. Párkrát sem se i solidně zasmál a všechno dokreslují parádní ilustruce.
Jediný, čím jsem si po přečtení téhle knihy jistej, je to, že Thompson nebyl úplně v pořádku... :-) Příšery lezoucí po stěnách, policajti hádající se s recepčním, to vše zní tak neuvěřitelně, až to Thompson podává jako něco relativně normálního - prostě něco, co se v Las Vegas děje denně a většinu to ani nezajímá. Stejně tak si člověk může položit otázku, jak to mohl on a jeho právník všechno přežít. Brali snad všechny drogy na světě (až jsem musel googlit), ale pro ně je to prostě "v pořádku". Nespornou výhodou knihy je to, že Thomspon neprovádí bezúčelnou drogovou exhibici, ale provádí nás významnou americkou proměnou společnosti, kdy končí "květinové děti" a přichází vláda ním nesnášeného Nixona. Divoká pouť do srdce amerického snu. Existoval, existuje, bude existovat? Nebo shořel před pár lety na popel (abych citoval knihu - byť jde o záměnu s nějakým klubem)? Ke knize mě přivedl film Terryho Gilliama v hlavní roli s Johnny Deppem, který se až neuvěřitelně drží předlohy. I když to zní v podstatě nemožně.
Je to vážně dobrý, ale teď si chci přečíst něco střídmějšího...
Znal jsem už film, který se mi moc nelíbil. Teprve při četbě knihy dává větší smysl. Brutální drogová jízda do Vegas. Postupem krátká kniha trochu ztrácela tempo, ale i tak je výborně napsaná. Na pozadí šílených eskapád, kde nechápu, že zůstaly bez následků, se popisuje konec generace květinových dětí a nástup nové doby.
Ještě teď se mi z toho motá palice. Jo, tenhle roadtrip je trochu výletem do jiný dimenze. Nemusíš si u toho ani nic šlehnout. Ten text tě sjede a je jen na tobě - kdy se z tý meskalinový lázně vynoříš a v jakým stavu to bude mít jakou šťávu.
Jako by ani neexistovala jiná možnost, jak napsat reportáž v Las Vegas. S takovou samozřejmostí podává Hunter S. Thompson svůj opulentní drogový zážitek, co jako měli do prdele dělat?
Každá kniha, kterou si ke čtení vyberu po Strachu a hnusu bude pomalá. Kdysi jsem si myslel, že snad jen Welsh dokáže přesně vystihnout drogové stavy (čistě co se beletrie týče), nicméně teď jsou na piedestalu dva, i když každý používá jiné prostředky. Hunter sice vidí po LSD ještěry, což více méně není možné, nicméně pokud na tuto perspektivu pohlédnu jen jako na autorskou licenci, dává to smysl. Drogy, o to víc koktejl z nich, běžně provází strach z cizích, střízlivých, "normálních" lidí a tak to autor pojal po svém a udělal z nich ještěry. Chápu ho, děsivý stvoření, nevíš co od nich čekat.
Po dlouhé době sem se během čtení od srdce zasmál. Kniha je vlastně přehlídka jedné bizarní situace za druhou, stupňované rozpoložením dvou hlavních protagonistů, někdy jsou nebezpeční jen sobě navzájem, jindy ohrožují všechny okolo, aby se za chvíli extrémně uzemnili nějakým novým medikamentem a když už myslíte, že to nejde vyhnat dál, dojde z ničeho nic na prozření a dostanete výklad situace začátku sedmdesátých let v Americe. A musíte uznat, že ten feťák má v lecčem pravdu.
Některé pasáže jsem četl v houpacím křesle. Sem tam se mi pak stránky začaly mlžit před očima, protože tempo knihy se mi dostalo tak pod kůži, že jsem s křeslem houpal jako bych v sobě měl extázi. A pokud vám kniha dokáže předat doslova fyzický zážitek, můžete si být jisti, že jde o něco výjimečného.
Rychle vytřískat co se dá z něčeho, co se už chýlí ke konci. Promluvy ke ztroskotání kultury květin a zlomení se vlny, která se zprvu zdála být nezlomná, mi přišli nejzajímavější.
Kámoš mě docela zaujmul tím, jak protagonista v knize vezme nějakej časák z regálu a přečte si článek, ve kterém si nějakej sjetej týpek vydloubal oči. Říkal jsem si, že Thompson chtěl mluvit o drogách a navlíká takhle nejrůznější promluvy na bizarní příběh.
Ve finále je to spíše rychlá storka o žurnalistovi, jenž má psát reportáže v Las Vegas, které ale nenapíše, páč se radši sjíždí se svým právníkem (který snad ani neměl osobnost). Bohužel málo groteskní, ačkoliv se autor snaží o dramatizování pro zábavností účely. Napsat ale, že na LSD vidíš místo lidí ještěry, mi přijde jako fantazie někoho, kdo nemá vůbec představu o tom, jak fungujou fantastika. To H.S.T. určitě má, tak nevím, proč...
Přišlo mi to málo zábavné i málo podmětné, ale docela dobrý, jestliže se takhle Thompson utrhl. Má pravdu, že je to k neuvěření.
Filmová adaptace je dost věrná - ačkoliv ke konci ztrácí dech, tak ale baví grimasy Deppa. Taky 3/5.
Strach a svrab v Las Vegas je čistým, hutným a pravdivým záznamem šílené jízdy autora a jeho samojského právníka z Kalifornie do Las Vegas, kde měl Thompson za úkol napsat reportáž o Mintu 400, což je legendární závod motorek v poušti okolo Las Vegas, a posléze reportáž o Celostátní konferenci okresních prokurátorů o narkotikách a nebezpečných drogách.
Všechno
se zdá být připravené.
Jsi připraven i ty?
Připraven?
Tohle je naprosto skvěle vypsaný život a úkol jednoho narkotikama přežranýho novináře a jeho právníka, na cestě za hledáním amerického snu. Je to psaný tak, že by se tomu snad nedalo ani věřit. Všechny ty jejich vymaštěný nápady, a hlouposti, které dělaly, a ono jim to prošlo. Světe div se, ale narkoman umí vokecat prostě všechno. :D tohle byla pecka a já tu pecku miluju. Stejně jako miluju film, v hlavní roli s Johnnym Deppem, kterej je prostě skvělej herec a zahrál to perfektně. Je to epický, je to nervy drásající, neuvěřitelný a vypjatý. A já mu to žeru. Všechno! Ta celá akce, to psycho, to všechno, co zažili, byl ten pravej americkej sen.
Díky, Thompsone.
MŮŽEŠ UTÍKAT, ALE NEMŮŽEŠ SE SCHOVAT.
Parádna jazda. Škoda, že kniha je vypredaná. Čítal som ju v originále tak mi asi viacero vecí ušlo. Ale aj tak som sa dosť bavil.
„Byli jsme oba strašně napružený. Kolem nás samý mimořádně zlovolný vibrace“ (str. 35)
„Najdem nějakou dobrou rybárnu a dáme si červenýho lososa.“ … „Ale nejdřív bysme se měli vrátit do hotelu a zabydlet se. Možná si rychle zaplavat a dát si trochu rumu.“ (str. 74)
Smažky bych sice natěšeně udupal, ale až po pár vypečenejch hlodech jaký padly na tomhle tripu.
Loathing sice neznamená »svrab« ani »hnus«, jenže mi zní nějak líp. A ne kvůli filmu, kterej jsem neviděl, a nechci. Ty dva nesympatický panáci mi do knižních rolí lumpíků zbla neseděj.
Taky chvála, že to sestylizoval novinář. Ač imrvére zduněnej, napsal to dokumentaristicky, suše. O což je to šťavnatější! 25/18
Štítky knihy
drogy zfilmováno americká literatura Nevada alkohol feťáci, narkomani cesta, roadtrip psychedelika Las VegasAutorovy další knížky
| 2006 |  Strach a svrab v Las Vegas |
| 2000 |  Rumový deník |
| 1994 | Hell's Angels |
Jedna z mála výjimek, kdy je filmové zpracování lepší než literární předloha. Při čtení ty scény z geniálního Gilliamova filmu prostě chybí. Rumový deník se čte lépe.