Strach a svrab v Las Vegas
Hunter Stockton Thompson
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/19386/bmid_strach-a-svrab-v-las-vegas-krt-19386.jpg
4
302
302
Kolotoč bizarních situací, svérázné postavy a silné kabriolety, nezaplacené účty, útěk před spravedlností, hledání „amerického snu“, svět tzv. normality zachycený na základě zápisků drogově alkoholického deliria šíleného novináře a jeho právníka.
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 2006 , Volvox GlobatorOriginální název:
Fear and Loathing in Las Vegas, 1971
více info...
Přidat komentář
Zajímavá a velice specifická kniha, která není pro každého. Na myšlenkové pochody zfetovaného novináře musí mít člověk náladu, ale asi u třetí kapitoly jsem zjistil, že se docela dobře bavím a že mě zajímá, co bude dál.
Poměrně zajímavá exkurze do rauše jednoho novináře a jeho právníka, kteří během pár dní zažijí více, nežli většina lidí za celý život.
Kniha to opravdu není pro každého, nicméně pokud se naladíte na stejnou vlnu (nemyslím to tak, že se sjedete jak eskalátor, ale spíše necháte se "opít" volnomyšlenkářským charakterem obou protagonistů) čeká vás poměrně zábavné čtení. :-)
Dočetla jsem ke kapitole 7 a odkládám a nehodnotím.
Zřejmě nejsem cílová skupina, protože tu knihu vůbec nechápu.
Je tam spousta drog, agrese a vulgarismů, ale rozumný děj žádný.
Takže za mě ne.
Dokonalé dílo neobvyklého muže.
Reportáž nemyslitelného děje během hledání ,,amerického snu”. Děj, absurdita událostí a commedia dell”arte v podání R. Duka a Dr. Gonza na výbornou. Introspekce do mysli člověka opojeného téměř všemi existujícími látkami vykresluje opravdový strach a svrab v Las Vegas.
Za mě fascinující dílo, které nejednou vykouzlilo úsměv na rtech.
The Circus-Circus is what the whole hep world would be doing on Saturday night if the Nazis had won the war. :)))))
Moje druhá kniha od Thompsona a zase byla to jízda. Hledání amerického snu v Las Vegas s hlavou plnou kyseliny a meskalinu. Jde o jakési svědectví americké drogové kultury v šedesátých letech. Město hříchu bylo pro tuto knihu jediná možná lokalita. Drogové výjevy obsažené v knize byly popsány geniálně a zdrogované dialogy byly k popukání.
„...chci, abys věděl,
že jsme na cestě do Las Vegas,
kde chcem hledat americkej sen.
Proto jsme si půjčili tohle auto.
Jedině tak se to dalo udělat. Chápeš?“
Ačkoliv se mi strašně líbil stejnojmenný film mistra Terry Gilliama, i tak jsem neodolal a pořídil si knižní předlohu. Sice jsem obdivoval herecké výkony jak Johnny Deppa tak Benicia del Torra, ale to, co jsem četl v této knize mě přesvědčilo, že o co byl dobrý film, o to je psaný příběh úžasnější. Prostě všechen ten „hnus a strach“ nelze vyjádřit ve filmové tvorbě. Ve filmu jsem se moc nesmál, všechno to vypadalo tak reálně, že to bylo spíš k pláči. U této knihy jsem se lámal smíchem skoro v každém odstavci.
Citát: Nehrajte si s marihuanou! Zde v Nevadě: Držení - 20 let. Prodej – Doživotí! (nápis na dálnici)
Avšak, to, jak později vypadalo druhé půjčené auto „Velryba“ obou aktérů jsem totálně ocenil až ve filmovém zpracování. Dá se tak říci, že v tomto případě, což bývá výjimkou, se knižní předloha s tou filmovou, krásně doplňují. Tak že doporučuji se nejdříve podívat na film a pak přečíst tuto knihu. Opravdu – budete velmi překvapeni tou „doplňující“ invazí detailů, které na vás neustále útočí. Navíc herecké extempore novináře Johnnyho Deppa v této knize nikdy nedoceníte, dokud se na tohle nepodíváte..
Malá ochutnávka:
Určitou perverzní výzvu představovala i myšlenka vyplenit bezectně jeden hotel v Las Vegas a pak – místo aby se z člověka stal ztracenej uprchlík na dálnici do L.A. (Los Angeles) - prostě přejet přes město, vyměnit červenej kabriolet (Žralok) značka Chevrolet za bílej kabriolet (Bílá velryba) značky Cadillac, zapsat se do dalšího místního hotelu a tam se s novinářským pověřením vmísit mezi tisíc prokurátorů a vyšších policejních důstojníků celý Ameriky, zatím co by kázali jeden druhýmu o problematice drog.
Pravda však je, že jsem moc nedocenil Český překlad. Co mě na tom strašně štvalo je slovo „doprčic“. Doprčič, tohle se přece nedá použít v cizojazyčné knize. To se jako překladatelé bojí použít přívětivější slovo „SHIT“ - respektive „do prdele“, „sračka“, „kurva“ a podobně!? Tohle slovo byl jediný rušivý element v tomto naprosto úžasně zfetovaném příběhu.
Kladem jsou pak četné popkulturní narážky, které však vyžadují určitý druh znalosti. Kdo jej nemá, má na konci knihy šanci se přiučit. „Poznámky“, které vám dovysvětlí, kdo a co jak kdy byl, a čím byl.
Citát: Meskalin by nám při přiměřenejch dávkám mohl pomoct přežít čtyřdenní konferenci o drogách.
Americký sen není nějaká nezvratná sociologická pravda, a ani vědomá provokace. Je to životní styl, pocit závazku nebo dokonce povinnost. Ale i u nás v Čechám máme rčení, že i „cesta je cíl“. A co na tom, že si na tu cestu musíte koupit pivo, whisky, LSD, éter, meskalin, kokain, marihuanu a něco z nadledvinek – epifýza – (Dimethyltryptamin), hlavně když máte ten cíl....
“sehnat jedy nebyl žádnej problém, ale auto a magneťák se v pátek v půl sedmý večer shánějí v Hollywoodu těžko.“
Navíc, jako utěšující prostředek v této knize fungují vložené kresby. Krásně vám naznačí reálné prostředí. Má je na svědomí Ralph Steadman – tak dobrou jízdu, zábavu a fet.
Citát: Spousta skvělejch knih vznikla ve vězení.
Nebylo to špatné, ale před čtyřiceti rokama bych si to užíval víc.
Doplněno doslovem s životopisem autora novináře, který rok působil mezi motorkářskými gangy.
Kdo nemá představivost a smysl pro humor, nebo není tolerantní, nemá pochopení pro hippies a šedesátá léta ať to raději nečte. Ostatní při té knize budou umírat smíchy!
Tvorbu pana Thomspona prostě nechápu. Jestli to mělo mít nějakou hlubší myšlenku, nepodařilo se mi ji odhalit. Přestože není na počet stránek moc obsáhlá, četla jsem ji docela dlouho. Za mě stejně jako Rumový deník - už nikdy víc.
Jízda plná drog, halucinací a bizarních situací! Tato publikace je specifická v tom, že byl autor schopen ještě něco napsat, ačkoliv jeho mozek musel bejt v totálním rozkladu, když prožil takovéto dny ve městě plném divných lidí, peněz, blikajících neonů a hlavně drog! Je to skvělý, zábavný, sem tam i trochu děsivý, ale rozhodně stojí za to se podívat na svět i trochu jinýma očima:D Po dočtení knihy jsem si hned šel pustit... Film, vy blázni! Ne pustit si žilou:D Za mě top a ilustrace v této knize jsou naprosto crazy, ostatně jako všechno zde.
Hledání amerického snu ve Vegas a se slušnou dávkou LSD, meskaly, a čert ví s čím vším ještě, v krvi. No zkrátka Huntr S. Thompson
Tahle kniha se četla sama. Rychlost, spád, akce, správná dávka šílenosti.
Pokud znáte život Huntera tak víte, že to nebyl žádný pozér a dost se inspiroval svými vlastními zážitky.
Miluju tu knihu.
(Jako Váš právník Vám radím: Přečtěte si to.)
Kniha mě bohužel moc nezaujala ... nejspíš to není můj šálek čaje ... obsah jako by byl psaný pod vlivem drog a téma se neustále pohybuje kolem tohoto tématu ...
Tak to byla ale parádní jízda. První dvě nebo tři kapitoly jsrm si dal před spaním, ale druhý den jsem knížku odložil až když jsem jí dočetl. V druhý půlce byla (z mého pohledu) asi tři hlušší místa, ale byla tak krátká, že když jsrm si to uvědomil, tak už se příběh zase začal rozjíždět na plný pecky. Dost jsem se i nasmál. Jsem z toho fakt nadšenej a to jsem film z nějakého, pro mne nepochitelného důvodu dosud neviděl. No, budu to muset co nejrychleji napravit.
Na to, že jde o román, který je o drogách a pravděpodobně i pod vlivem drog psán, dává poměrně smysl. Musí se nechat, že tzv. gonzo žurnalistika má něco do sebe, a to už jen z toho důvodu, že je o úplně něčem jiném, než měla být na začátku. Hrdinův výlet na reportáž o jednom (možná) bezvýznamném závodu se mění na jednu dlouhou drogovou jízdu plnou meskalinu, LSD, heroinu a všech návykových látek, co existují. Děj, i když je celistvý, je spíše záminkou pro různé svérázné úvahy o americkém snu a jeho existenci, navíc naprosto dokonale odhaluje sobectví a až brutální bezohlednost těžce závislých drogových lidí, jejichž život se zúžil na shánění další dávky. Atmosféra končící éry hippies je tu naprosto hmatatelná, což je vidět i na hlavních hrdinech, kteří si ji i s hlavou plnou opiátů plně uvědomují a zběsile spěchají, aby si ji ještě užili. Nechybí tu ani cynický a černý humor. Na ještě vyšší úroveň román posouvají psychedelické kresby Richarda Steadmana, které zcela přesně vystihují jeho náladu. Fear and Loathing in Las Vegas je překvapivě velmi dobrá kniha, která se dobře čte, nepracuje s nějakými extrémními drogovými halucinacemi vytrženými z reality a hodně dobře se po svém zamýšlí nad tím, co všechno je člověk vyzkoušet a jak moc mu to může zničit život. 75 %
Stále nevím co si mám myslet. Rozhodně jedna z nejbláznivějších věcí co jsem kdy četla.
Rozhodně zajímavý počin, plno myšlenek a zároveň spousta surové a neskrývané kritiky. Ilustrace dílu dodávají úplně nový rozměr. Je to trošku jiná "klasika".
A asi jsem jediná, kdo ještě neviděla film. :))
Kultovní feťáckej román amerického gonzo novináře Huntera S. Thompsona, zpopularizovaný filmem Terryho Gilliama z devadesátých let. Znám dost lidí, kteří knihu četli, ale ani jednoho, kterej by knihu četl před zhlédnutím filmu. Já nejsem výjimkou. A tak mi při čtení před očima jeli v červeném kabrioletu a havajských košilích Johnny Depp jako Raoul Duke a Benicio Del Toro jako doktor Gonzo. A světe div se, ono to ničemu nevadilo, ba právě naopak.
Strach a hnus v Las Vegas je o LSD, meskalinu, éteru, nadledvinách, trávě, alkoholu a limetách, který v poušti nerostou. A to je pravděpodobně nejdůležitější poselství celé knihy. Thompson nám samozřejmě představí i svůj návod, jak vyřešit problém s psaním článku o závodu, kterej neviděl. Jak vystoupit z rozjetýho kolotoče, když vaší hlavou cloumá zčerstva šlapající meskalin. A jak bez úhony zdemolovat dva hotelové pokoje ve Vegas.
Při prvním čtení jsem poněkud žehral nad tím, že příběh zhruba v polovině začne ztrácet dech. Částečně je to způsobeno tím, že Thompson od samého úvodu nasadil zběsilé tempo. A to prostě nejde udržet věčně. Druhá polovina ovšem není slabší, je jen trochu jiná. Autor v ní dost přemýšlí nad Amerikou, slovně močí na celebritky, policajty, politiku a burany. Koho nezvládne pomočit, na toho si aspoň uplivne. A americkej sen se ztrácí kdesi v Death Valley společně s Mansonovou rodinou. Knihu hodnotím jedním archem prvotřídního LSD snězenýho ve vaně a s touhou umřít zásahem elektrického proudu přesně ve chvíli, kdy bílej králík vrcholí. Ideálně s nožem na krájení grapefruitů v ruce.
Štítky knihy
drogy zfilmováno americká literatura Nevada alkohol feťáci, narkomani cesta, roadtrip psychedelika Las VegasAutorovy další knížky
| 2006 |  Strach a svrab v Las Vegas |
| 2000 |  Rumový deník |
| 1994 | Hell's Angels |
„Když se ti tu a tam život zkomplikuje a kruh se začíná zavírat, pomůže ti jedině, když se naláduješ odpornejma preparátama a pak to pereš o sto péro z Hollywoodu do Las Vegas. Spočineš v lůně sluncem rozpálený pouště. Prostě stáhni střechu, napatlej si na ksicht bílej krém na opalování a vyraž s muzikou ohulenou na maximum a nejmíň půl litrem éteru.“
„Zas jeden, co se furt něčeho bojí.“
Asi není moc co komentovat, protože tento epický drogový roadtrip v srdci staré dobré Ameriky hovoří sám za sebe. Anotace mluví o hledání amerického snu, a skutečně, americký sen je zde koncentrován do podoby odvahy a štěstí, odvahy žít za hranou a štěstí nebýt u toho chycen policajtama. Což je samozřejmě náramná legrace, ale zároveň neoddiskutovatelná kritika. Aniž bych chtěl znít sentimentálně, je to hold chlastu, všemožným drogám a života na hraně. Ale možná je to především hold tomu zvláštnímu a prchavému umění žít. Anebo je to prostě jen další psychedelická vize z jiného světa.
Ostatně psychedelické obrazy a fantaskní vize se bleskově střídají se záblesky reality, čtenář vlastně ani moc neví, co je realita a co jedový rauš. Koks, meskalin, tráva, chlast, amyl, éter, adrenochrom – ano, TEN adrenochrom – to vše lze literárně ochutnat, to vše lze zažít.
Mimochodem, ten adrenochrom je zde extra zajímavý. Už jen z toho pohledu, jaký další život a pověst tato látka v různých kruzích měla a má dodnes. Vše zřejmě díky zmínce zde.
Intenzita příběhu se stupňuje, spolu s množstvím jedů vzrůstá paranoia, agresivita, rychlost a zběsilost, ale i zábava, a samozřejmě též odvrácená strana v podobě feťáckého hnusu. Protagonisté, novinář Raoul Duke a jeho právník Dr. Gonzo, se ocitají v situacích, které jsou často, vlastně téměř permanentně, za hranou, ale všeobjímající drogový rauš, bezstarostnost a absence následků přetrvává a vítězí. Ne, není to výchovné. Ne, není to pro každého, já se u toho každopádně bavil. Je to memento psychedelické éry. Je to svědectví doby, svědectví bezstarostnosti, svědectví způsobu života, svědectví konce jednoho snu. Kniha rozhodně patří do zlatého fondu Americké literatury.