Strach moudrého muže
Patrick Rothfuss
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/260207/mid_kronika-kralovraha-strach-moudreho--BAx-260207.jpg
5
970
970
Kronika Královraha / Príbeh kráľovraha série
< 2. díl
Kvothe opouští Univerzitu a vydává se do vzdáleného Vintasu, kde se velmi rychle zaplétá do spletitých sítí místní dvorské politiky. Ve snaze zavděčit se mocnému šlechtici odkrývá pokus o vraždu, dostává se do sporu s nebezpečným arkanikem a na stopě skupině žoldnéřů vyjíždí do divočiny, aby zjistil, kdo přepadává poutníky na Králově cestě. Při tom všem samozřejmě nezapomíná ani na hledání odpovědí, jež by mu umožnily pomstít vraždu svých rodičů.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2015 , Argo , TritonOriginální název:
The Wise Man's Fear, 2011
více info...
Přidat komentář
V ten moment kdy Kvothe opouští univerzitu kniha ztrácí kouzlo a stává se děsně ukecanou. Bohužel jsem ji ani nedočetl. Je to taková pohádka o kohoutkovi a slepičce o 1000 stranách. Autor má velký talent, ale prostě tak málo postav nedokáže utáhnout můj zájem na 2000 stránek.
Druhá kniha dle mého názoru lepší první. Vzhledem k tomu, že čtu hlavně na cestách a v MHD, tak těch (téměř) tisíc stran je šílené na tahání (pevné vazby od nakl. Triton). Nicméně horší bude asi čekání na další díl(y). :(
*** POZOR - MOŽNÝ SPOILER ***
Co se týče Kvotheho, tak ten kluk mne v některých pasážích strašně štval svým chováním (pobláznění Dennou), ale pak mne zase mile překvapil (pobití banditů a falešných Ruhů). Souhlasím s názorem níže, že první část měla zústat součástí první knihy. Ta část knihy, kde byl Kvothe v říši Fae byla pro mne stráááášně utahaná a nudná. Nicméně předpokládám, že bude mít pro další vývoj významný dopad (setkání s Ctaehem).
Závěrem - velmi by mne zajímalo, kolik ještě knih má Rothfuss v hlavě, vzhledem k tomu, kde druhá kniha skončila.
Příjemné překvapení ve zlepšení oproti již tak dobrému předchozímu dílu. Více děje a tím i napětí, více prostředí a stále zajímavě pojatá magie. V druhé půlce knihy je sice trochu hluché místo, ale netrvá dlouho a konec je již zase supr.
Kniha vytvořená s láskou k řemeslu (psaní) a důvodem proč být fanouškem fantasy - knih všeobecně.
Rothfuss vytvořil příběh, nádherně pestrobarevný, košatý, plný alegorií, myšlenek a humoru.Svět kterým je radost se pomaloučku prokousávat, objevovat jeho temné hvozdy, bezedné rokle či slunečné mýtiny a v kývajících se korunách stromů, volat jméno větru:)
Magická kniha a velký poetický vypravěč, jenž Vás očaruje a už nikdy nepustí, tak že jen mlčící čekáte..., trpělivě a tiše jako utržená květina.
Pojídala jsem tuto knihu asi týden v kuse a ani na chvíli se mi nepřejedla! "Žádný člověk není statečný, pokud nikdy neušel sto mil. Chcš-li znát o sobě pravdu, běž, až tě nikdo kolem nebude znát. Putování je velký rovnostář, velký učitel, trpký jako lék, krutější než zrcadlo. Na dlouhé cestě se o sobě dozvíš víc než za sto let tichého sebezpytování. "
Mne sa to čítalo dobre. Len, panebožetytovidíšanecháštotak, kto má nosiť takýto špalek v ruksaku. Na čítanie vo vani tiež zabudnite...
Kniha je o trochu horší než první díl, děj nemá v druhé polovině příběhu již takový spád. Stále se však jedná o magické vyprávění na vysoké úrovni, kterých je poslední dobou v žánru fantasy velmi málo.
Měl jsem z knihy trošku strach, protože některé komentáře tvrdily, že druhý díl je horší, než díl první, který mě úplně učaroval...
Nakonec se mi druhý díl líbil víc, než první. Celý příběh na mne působí jako taková tragická, nádherně napsaná, pohádka.
Pokud bych Strachu moudrého muže měl něco vytknout, tak to, že mi trochu vadilo rozdělení knih. Tak nějak mám pocit, že první třetina druhé knihy měla ještě být v prvním dílu, aby byla velká většina Kvotheho let na univerzitě pohromadě.
Spousta čtenářů je toho názoru, že se děj ve druhém díle moc neposune. Na jednu stranu je to pravda, žádný velký dějový posun zde není. Mám pocit, že Strach slouží k rozvinutí Kvotheho osobnosti, naučí se, a zjistí spoustu věcí, které bude jistě důležité pro třetí knihu.
Líbilo se mi, jak Rothfuss rozehrál spoustu vedlejších dějových linií, nebo spíše nakousl příběhy vedlejší postav, které mě zajímají. (Jen škoda toho čekání na třetí knihu...)
Mnoho lidmi nenáviděná část s Feluria mi přišla kouzelná, pátrání po banditech mě bavilo, výcvik u Ademů mne nadchl a závěrečné pobití falešných edemů mi přivodilo husí kůži.
Co víc dodat, snad jen; Patricku, snaž se!
Druhy diel o trosku slabsi, ale stale si to zasluzi 5 hviezdiciek. Kvoth je neskutocna postava, ktora toho za svoj zivot dokazala mnoho, mozno este nejaky skutok pripise na svoju listinu, a napriek vsetkym problemom ktore sa mu vyskytli dokazal skvele vykluckovat pomocou svojej inteligencie. Rothfuss dokonale opisuje kladne, ale hlavne aj zaporne vlastnosti Kvotha, co robi tuto seriu vynimocnou. Strasne som zvedavy ako sa autor popasuje so zaverom.
Jedna z nejlepších sérií, které jsem kdy četla. Opravdu doufám že další díl někdy vyjde, a kdyby to bylo zítra, asi bych měla druhé vánoce.
Úžasné pokračování hledání jména větru. Jediné negativum na knize shledávám, že je kromě krátké novely o Auri zatím posledním dílem o Kvothovi. Patricku, piš rychleji!
Nebýt mé nejlepší kamarádky, nikdy bych Reshe nečetla, ale stalo se, že jsem přečetla oba díly a nesmírně se těším na pokračování. Propracovaný svět a jeho magie. Opravdu neotřelé. Na to, že je Kvothe velmi sebevědomý si zvyknete. Místy jsem měla jisté stagnace ve čtení, protože 1000 stran je 1000 stran, a já nejsem tak vycvičený čtenář jako jiní jedinci. Některá místa byla zkrátka zdlouhavější. Avšak stále je tady tajemná Denna. I když zrovna někam zmizela, zase se ukáže.
Druhý díl Kroniky královraha byl sice o dost lepší než díl první,ale kvůli první polovině knihy musim hodnotit pouze za tři *.Do té doby než Kvothe opustil univerzitu jsem knihu snad 100x přestala číst, protože mě to prostě nebavilo, kdyby se nestalo to, že Kvothe změnil prostředí asi bych to nikdy nedočetla.Ovšem je pravda, že potom jsem byla schopna předčíst téměř 600 stran za tři dny a být vzhůru do tří do rána.Velice mě bavila část o Fae, banditech atd, ale nějak se to celkově moc neposunulo.Tak například kdy se teda z Kvotheho stane královrah nebo kde přišel Kvothe k Bastovi, co je opravdu zač atd.Doufám, že to jde z kvalitou téhle knihy postupně nahoru a že bude třetí díl opravdu skvělý aspoň tolik jako druhá polovina knihy, když si dává autor tolik na čas.
Říkala jsem si, že když Kvothe konečně opustil univerzitu, bude děj více akčnější a zajímavější, ale bohužel ne... Zajímavé je, že knížka je neuvěřitelně čtivá, autor umí krásně vyprávět a v příběhu je spousta originálních myšlenek. Všechny ty příhody a životní peripetie, které potkají hlavního hrdinu, by vystačily na pět hlavních postav. Ale po všech těch událostech je Kvothe pořád stejný, jeho vztah s dívkou je pořád stejný, jeho přátelé jsou pořád stejně dobří přátelé... Je to ubíjející, jak se to nikam neposouvá... Navíc dějová linka, kdy se dostáváme do přítomnosti, je pro mě stále nepochopitelná a navíc dost nezáživná. Pořád čekám, že dostanu nějaký náznak, jak se Kvothe dostal tam, kde je, kdo je Bast apod. A po třech knihách a 1500 stranách pořád nic.... Myslím, že už mě to ani nezajímá...
Nechci jen kritizovat, knížka je to opravdu krásná a autor má obrovský talent pro vyprávění, ale někdo by mu to měl "prostříhat".
Zbývající stránky se tenčily. Kniha spočívala ve smutku a ten smutek se skládal ze tří částí.
Ta nejzřetelnější část byla tvořena dutou prázdnotou, horami bezrozměrné vaty, ozvěnou něčeho, co tu chybělo. Kdyby se nad knihu snesl silný příběh, byl by ji ovinul jako had a smutek svým stiskem vymáčkl jako šťávu ze sladkého faenského ovoce. Kdyby na pomoc uvěřitelnému chování postav přispěchal ještě jejich emoční vývoj, smutek by roztrhal na kusy, z nichž by složil smíchem a slzami zalitý nezapomenutelný zážitek právě tak, jako se ze stínů noci spřádá šáhal. Kdyby měl knihu v rukou zkušený editor... Ne, jistě že tu žádný nebyl, a tak smutek zůstával.
Zevnitř, ze zákrutů děje, se čas od času zvedaly drobné vlnky sladké radosti. Radosti z čiré nápaditosti a vyvrcholení malých situací. Radosti z geniální existence bytosti, jakou je Cthaeh, z detailů ademské rukomluvy. Jenomže vlnky nebyly dost silné na to, aby smutek rozehnaly, byly slabé a opuštěné, a tak ho pouze zdůrazňovaly, přidávaly k němu svůj menší, druhý smutek.
Třetí a poslední smutek byl nejmenší a největší zároveň. Byl ukryt v srdci Strachu moudrého muže, v tom nejhlubším nitru knihy, ale když byste se opravdu, opravdu pozorně začetli, vyplul by na povrch, až nad tlustou vrstvu sebezahleděnosti, kde by, před tím, než by se ponořil zpátky do hlubin Kvotheho zelených očí, tiše pošeptal: "S takovýmhle námětem a s tak neuvěřitelným talentem na vyprávění příběhu tohle mohl být ten nejlepší fantastický román, jaký kdy kdo četl..."
Jméno větru mě moc nebavilo,ale tohle byla pecka, Není to tedy takové to čtení, kdy se nemůžu odtrhnout a chci vědět, jak to dopadne, ale příběh je zajímavý, pořád se tam něco děje a hezky se to čte :) a hlavně Kvothe mě prostě baví.
Genialita. Po písni krve sem hledal něco opět tak výborného a tato kniha stála za to.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2012 |  Strach moudrého muže |
| 2008 | Jméno větru I. |
| 2015 | Hudba ticha |
| 2017 | Jméno větru |
| 2008 | Jméno větru II. |
Opět super. I když opuštění univerzity knize ubírá lehce na kouzlu. Stejně jako otravná Denna.