Strach moudrého muže
Patrick Rothfuss
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/260207/mid_kronika-kralovraha-strach-moudreho--BAx-260207.jpg
5
970
970
Kronika Královraha / Príbeh kráľovraha série
< 2. díl
Kvothe opouští Univerzitu a vydává se do vzdáleného Vintasu, kde se velmi rychle zaplétá do spletitých sítí místní dvorské politiky. Ve snaze zavděčit se mocnému šlechtici odkrývá pokus o vraždu, dostává se do sporu s nebezpečným arkanikem a na stopě skupině žoldnéřů vyjíždí do divočiny, aby zjistil, kdo přepadává poutníky na Králově cestě. Při tom všem samozřejmě nezapomíná ani na hledání odpovědí, jež by mu umožnily pomstít vraždu svých rodičů.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2015 , Argo , TritonOriginální název:
The Wise Man's Fear, 2011
více info...
Přidat komentář
Nádherný výpravný fantasy román. Mohl bych parafrázovat dialog Kvotheho s Felurian:
"Užitečná a také krásná. Snad je to tak, že kniha získává krásu, když je čtena. Nebo je kniha čtena podle své krásy."
Po dlouhé době jsem díky této knize mohl více relaxovat, odpočinout si a trochu se oprostit od všedního života.
A také jsem záviděl Kvothemu, hlavně Felurian.
"Proč už tu ženu nelíbám? Proč nejsem nahý, nejím fialky a nehraju na loutnu pod otevřenou oblohou?"
Už nyní netrpělivě vyhlížím Dveře z kamene.
Dočítala som knihu a zostal po nej pocit prázdnoty, akoby odišiel moj starý priateľ. Nestalo sa mi veľakrát ze by sa príbeh, miesto, dej, postavy a spôsob akým je kniha napísaná tak dotkli mojej duše ako je to u diel P.Rothfussa. Neviem sa dočkať pokračovania.
Už se mi dlouho nestalo, aby pro mě bylo tak obtížné odpoutat se od nějaké knihy. Nedokázala jsem se odtrhnout, jako by Kvothe návazal nějaké sympatické spojení, které mi udržovalo oči přilepené u stránek, dokud jsem neotočila poslední list. Přestože se linie s Čandríny táhne knihou jako pramínek vody, zároveň je v této knize lehce upozaděná, takže jsem zvědavá na poslední díl. A až ho dočtu,posadím se pod strom a budu hledat jméno větru, protože jsem se stala součástí zvláštního světa a vím, že mi bude chybět.
Rothfuss mě baví, rozesměje mě, uvrhne do napětí ale také často rozčílí. Pro mě zajímavé části, jako hádka s Dennou a Kvotheho soud za čarodějnictví jsou upozaděny a místo toho naservíruje sto stran studentského klišé vystřihnutého jako od Harryho Pottera z hodin lektvarů. Část s bandity působí jako bych to vzniklo při hraní dračího doupěte a čtrnáctidenní sto plus jedna s Felurian naskytlo atmosféru spíše knižní píp show. Nicméně se nevytrácí smysl pro humor, drásající napětí a uvolňující mezihry v hospodě.
Kvothe měl být jiný, naprosto nový. Nebyl výjimečný od narození ale nabral svoji výjimečnost výcvikem mysli a událostmi, které ho postihly, ovšem výsledný produkt působí časem jako strojový archetyp Tonyho Starka - holky, chlebíčky a rakenrol. I když to slovo nenávidím musím ho použít, "mainstream". S ním jsem se setkal i v minulém díle (byl drak, i když vegetarián o.O) Magie má prvky steampunku (chemie, mechanika) ovšem tím, že není jediná v onom světě (bytosti Fae) zcela ztrácí svoji jedinečnost. Nicméně! Kniha se mi velmi líbí. Postavy jsou promakané jako 70 lvl. Elite Tauren Warchief. :3
90/100 ale ***** dát nemůžu
PS: Nikdo mě víc v životě nerozčiloval jako lidé typu Denna.
Doposud nejlepší fantasy série, jakou jsem kdy četla. Pane Rothfussi, už by to chtělo dopsat další díl. :-D
Jako první díl, stejně tak tento.....poutavý příběh, velká odhalení, putování do Ademre......nevím co víc k této knize říct.......jednoduše teším se na další díl :)
Až když Kvothe opustil univerzitu, dostala kniha pro mne pořádný spád a dočetl jsem ji za pár dnů. Do té doby to bylo krapet ohrané a nezáživné.
Těším se, jak to nakonec vše dopadne...
Jak jsem Jméno větru vychvalovala, tady nadšení trochu opadlo. Ne tedy, že by dílo nebylo stejně strhující, objevuí se tu však pasáže, v nichž nevidím žádný smysl a jsou dle mého až zbytečně natahované (převážně ta část s Ademy). Mám ráda, když se děj někam posouvá, a přestože se mi líbí, jak se autor vyžívá v různých detailech, které příběhu dodávají své kouzlo, u některých jsem si přála, aby už skončily. Na druhou stranu, zase taková nuda, aby to člověk nepřečetl, to zase nebyla, díky čtivému stylu psaní mi tyto části poměrně rychle utekly.
Velké plus je přesunutí části příběhu mimo univerzitu, díky čemuž máme možnost poznat zase jinou tvář tohoto světa a trochu ubývá jednotvárnosti, ke které čas od času na univerzitě docházelo. Rozhodně se už těším na další díl.
Je to velmi dobrá kniha, nepostrádající i při své délce napnutou dějovou linii; naštěstí se Rothfuss nepokouší napodobit něco, co už bylo - knihy typu Harry Potter apod. Trošku mi vadí, že Kvothe je občas opravdu na zabití - on je sice inteligentní, ale z toho se někdy chová jako naprostý hlupák. Ta dlouhá pasáž s Ademy mě hodně štvala - moc jsem si je nezamiloval a divím se, že tam vydržel tak dlouho. Velmi napínavý je konec - Rothfuss velmi chytře nechal konec tak otevřený, jak to nejvíc šlo.
„Dvojku“ jsem se po zkušenosti se Jménem větru zavázala číst pomaleji, poučena, že nemám čekat žádné konce příběhů. A byla jsem odměněna: ačkoli se stále některé pasáže řádně táhnou, už mi to nevadilo.
Pozitiva z JV zůstávají, pár jich přibylo: Jednak se častěji měnilo místo činu, takže děj získal vnitřní členění, což mu prospělo, barvitější byly díky tomu i zápletky, které se přestaly opakovat (v jedničce stále: nemám peníze – protivný Ambrose – ach, Denna :D). Taky z toho politováníhodného kluka, který mi občas lezl na nervy (zejména pro neústupnou přezíravost vůči Elodinovi, „dyť je to blázen, a já se ani nebudu snažit něco pochopit“), se klube sympatický hrdina. Dostali jsme nové zajímavé postavy, světy i témata k zamyšlení. Velmi mě bavily pasáže s Tempim a ademskou komunikací, ale vlastně i všechno ostatní :)
Jediná výtka: proč na mapě nejsou skoro žádná zmíněná místa?
I když má kniha 1000 stran, je příliš krátká. Velmi mě zaujal nejen příběh samotný, ale i autorova častá filozofická zamyšlení nad věcmi, o kterých bych nikdy nepřemýšlela, protože jsou tak samozřejmé (jako například "ticho").
Vynikající. Tak to už byla konečně fantasy, co mám ráda:). I nějaká ta nevysvětlitelná magie! A pořádné kousky od hlavního hrdiny. Hlavně jak zmasakroval ty bandity, co se dělali za Ruhy. To bych do něj neřekla. Kluk má u mě bod. I, že se hodně vytáčí a není zas až tak pokorný. Prostě má klady i zápory a tak to má být. Ten starší Kvothe je zato na zabití… úplně jiný člověk! Knize hodně prospělo, že Kvothe na chvíli opustil univerzitu a konečně změnil prostředí. Jen tak dál:).
Moc se těším na další díl!
Tak toto až na části kdy se rozebíraly všemožné politické hašteření u Alverona je toto skvost. Originální, skvěle napsané a hlavně čtivé. Už aby vyšel další díl :-)
Tato kniha byla velmi objemná, tak objemnou už jsem nějaký čas nečetla, můj průměr je 500-600 stran :-P Člověk by řekl, že tak tlustá bichle nemůže být celou dobu zajímavá a čtivá. Ale opak je pravdou. Smekám před autorem, protože stvořit tak úctyhodné čtivo, aby se to dalo číst a každého to nadchlo, je velmi těžké. Styl psaní je pěkný, místy jsem se do Kvotheho role vypravěče hodně vžila a nemohla jsem se odtrhnout. Děj má spád a má to správné hrdinské a dobrodružné koření, díky kterému člověk lační po tom, jak to bude dál.
Ovšem, při délce knihy se nedá vyhnout rozvláčnějším pasážím, ale těch tam je překvapivě málo vzhledem k tloušťce knihy.
Bylo tam mnoho peripetií a zvratů, ke konci se to trochu ustálilo, ale příběh pořád není kompletní a vzhledem k tomu konci mě velmi zajímá, jak slavný Kvothe dopadl tak, jak dopadl....
Přiznám,že čtení už nešlo tak lehce.Některé pasáže s nudou a zklamáním,ale jelikož nikdy nepřeskakuji žádnou stránku,četla jsem dál.Čekala jsem jiné rozuzlení s Dennou/ta holka mě pěkně štve...snad ne žárlivost ?!/ a nevděk Alverona a jeho ženy mi hnul žlučí.
Ademre mi k srdci nepřirostl a návrat na Univerzitu a shledání se s přáteli mi konečně zpravil chuť.Těším se na pokračování! A moc!
Nepopsatelně úžasné s nepatrnými rozpaky, související s délkou knihy a s přemírou přebytečné vaty okolo hlavního děje - jenomže, jinak řečeno: Kvothe je zlodějem srdcí
Srdcovka. Jedna z nejlepších knih, co mi prošla rukama a zůstává v hlavě. A zůstane navždy.
Úžasné pokračování, které jsem většinu času odkládala jen s největším zapřením. Děj na mě neskutečně doléhal. Když jsem zažraná do četby o Tempim musela zvednout hlavu a jít po městě, jako bych vnímala okolí jinak..rušně..barbarsky. Když jsem takto zvedla hlavu od knihy ve chvíli, kdy jsem četla o Felurian, jako by najednou nebylo nic přirozenějšího, než šít pláště ze stínů. Zkrátka čtení je to strhující, romantické i dobrodružné.
Skvělé pokračování. Opět čtivé, nápadité, dech beroucí. Člověk tu knížku nedokáže odložit, dokud nemá dočteno. Sice mi do příběhu úplně nepasovala pasáž s žoldnérama v divočině (přišlo mi to jen příběh natahující), ale i tak dávám rozhodně za pět hvězd. Pro mě jedna z nejlepších knižních sérií.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2012 |  Strach moudrého muže |
| 2008 | Jméno větru I. |
| 2015 | Hudba ticha |
| 2017 | Jméno větru |
| 2008 | Jméno větru II. |
No já nevím....jako na počteníčko a ukrácení dlouhé chvíle je to pěkné si to přečíst...nebo možná mi jen něco uniká (anebo jsem už moc stará na tento tip knížek, co já vím). Jen mi prostě přijde, že se děj sem tam trochu vleče, i když se tam zároveň děje strašně moc věcí. Ale tak nějak chaoticky. Je to prostě opak těch knížek, ve kterých se v podstatě nic neděje, ale člověk tam najde strašně moc věcí schovaných mezi řádky. Tu se toho děje hodně, ale čtenář si z toho moc neodnese. Ale jako oddechovka na dovolenou...proč ne.