Duchové rodiny Folcroftů
Darcy Coates
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/445694/bmid_duchove-rodiny-folcroftu-bun-445694.jpg
4
1239
1239
Strašidelné domy série
< 4. díl >
Když jejich matka po havárii skončí v nemocnici v kómatu, Tara s bratrem Kylem jdou bydlet k prarodičům, které nikdy předtím neviděli. May a Peter Folcroftovi se zpočátku zdají být vřelí a okouzlující a jejich velký dům, schovaný v horách na kraji lesa, působí idylicky. Do té doby, než se začnou dít divné věci. Poté, co bouřka přeruší telefonní vedení, se i May začne chovat podezřele. Tara s Kylem se snaží předstírat, že se svými prarodiči tvoří spokojenou rodinku, ale zdánlivě prázdný deník spolu s jednou ze zamčených místností odhalí stopy vedoucí k pátrání po neodpustitelných lžích a tajemstvích, které se k příběhu rodiny Folcroftových vážou. A duchové začínají být neklidní...... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno: 2020 , FobosOriginální název:
The Folcroft Ghosts, 2017
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Kniha se mi líbila, ale už od asi 10. Stránky jsem měla z knihy pocit, jako když jsem sledovala film The Visit. Myšlenka knihy a daného filmu mi přišla stejná, přesto jsem ale knihu zhltla za 3 dny a také jsem se trochu bála, zejména když jsem četla sama večer. Není to žádné terno, ale je to čtivá a mírně strašidelná knížka.
Máme tady už třetí strašidelný dům Darcy Coates. Předchozím dílem nasadila Darcy laťku docela vysoko, a tak jsem byla zvědavá, zda dokáže udržet tempo. Vzhledem k tomu, že má ale příběh pouhých 194 stran, bylo jasné, že nejspíš bude mít velmi rychlý spád.
Tentokrát máme v hlavní roli dva teenagery, sourozence Taru a Kyla. Jejich máma skončila po těžké autonehodě v nemocnici, a tak se ocitnou u svých prarodičů, které až doposud nikdy neviděli. Babička s dědečkem se na první pohled jeví jako milující prarodiče, avšak po nějaké době mají Tara a Kyle dojem, že všechno není tak, jak se na první pohled zdá. A navíc se v domě začínají dít opravdu podivné věci…
Baví mě, jak Darcy pokaždé vymyslí skvělý důvod, proč se lidé lapení ve strašidelném domě nemohou jen tak sbalit a odjet pryč. Stejně tak dokáže být originální i co se týče příběhu. Jedno rodinné drama už jsme sice v prvním díle viděli, ale tady to bylo pojato z úplně jiné strany.
Sourozenci Tara a Kyle mi padli do oka. Měli mezi sebou hezký vztah a byli dost chytří. Poměrně dlouhou dobu jsem si však nebyla jista, co si myslet o prarodičích. Ty maličkosti, co mi občas haprovaly, tady byly. Oproti tomu se oba staříci jevili jako milí lidé a často měli smysluplné argumenty. Samozřejmě vám neprozradím, jak to s nimi opravdu bylo, ale tahle autorčina hra mě jednoduše bavila.
Nechybí tady ani duchové, kteří jsou jistě pro většinu čtenářů největším lákadlem. Ano, i pro mě je díky nim série dost atraktivní, neboť v posledním roce jsem si toto téma nebývale oblíbila. Přesto ale myslím, že kdyby Darcy občas trochu ubrala, příběhu by to neuškodilo. Některé věci jsou pro mě příliš fantasy na to, abych se jich bála a ta napjatá atmosféra lehce zmizí.
Duchové rodiny Folcroftů jsou čtivá hororová oddechovka, kterou člověk hravě slupne za večer. Dokáže překvapit, pobavit, ale propracovanost přeci jen odpovídá délce příběhu. Na dvě stě stran se toho přeci jen tolik nevejde.
Hodnocení: 65%
Zatím nejslabší díl od spisovatelky kniha mě docela nudila než ty předchozí příběhy
Také mi to připadalo jako The Visit jen slabší. Kdyby tam nestrašilo bylo by to lepší, větší psycho.
Patnáctiletá Tara a její jedenáctiletý bratr Kyle se po autonehodě jejich matky Christine ocitají v domě prarodičů Petera a May. S nimi se nikdy dříve neviděli. Jako obvykle je dům opředen tajemstvími, dětem se zjevují duchové a začínají zjišťovat, že nic není tak, jak se zdálo na začátku....
Kniha má rychlý spád, krátké kapitoly, lehkou dávku napětí. Příjemná jednohubka.
Další ze série knih, které rozhodně nečtu v noci (za světla mi to nepřijde tak děsivé) - ano jsem trochu poseroutka, ale ráda si přečtu další její tvorbu. Kniha je kratší, asi by nevadilo některé pasáže více natáhnout, ale kouzlo to má - ne vše je tak, jak se na první pohled zdá.
rodina - rodinná historie - duchové
Čtenářská výzva 13 - Kniha, jejíž název se skládá z 21 písmen
To byla taková krásná strašidelná pohádka, že jsem ji přečetla za 2 večery. Takovýhle duchařiny si ráda přečtu.
Tato kniha je opět milá čtivá pohádka. Není vůbec strašidelná, ale napětí tam je a zápletka je též dobrá. Doporučuji jako oddechovku. Myslím, že série strašidelných domů od Darcy Coates uchvátí hlavně čtenáře kolem 15 ti let. Já bych s ní v těch letech byla nadšená. Škoda, že je tak tenká, možná by šlo příběh více rozvést.
(SPOILER) Kniha celkem zklamala. Jediné překvapení byla ke konci May, ale jinak slabé, takova oddychovka.
Shodnu se s ostatními. Jednak už nejsem ve věku, kdy by mě něco takového posadilo na zadek. Ale přesně tohle by bylo něco pro mé 12-14 leté já. Vím jistě, že bych to fakt žrala. No a pak je tu taky ta poslední část. První dvě třetiny se četly moc dobře. Byla sem napnutá a čekala, co že je to vlastně s tím barákem v nepořádku. Vysvětlení celé záhady mě ale neuspokojilo, ani celá gradace příběhu mi vlastně nepřišla vůbec napínavá (však se celé drama odehrálo snad na jedné/dvou stranách a to včetně vysvětlení všech podivností).
Nicméně, tahle série je taková "jednoduchá" a příjemně odpočinková. Takže jsem si jistá, že časem, až budu mít potřebu zase čtenářsky úplně vypnout, sáhnu opět po nějakém tom baráku od Darcy.
Pro mě osobně asi nejslabší kniha od Darcy, kterou jsem četla. Kdyby mi bylo třeba 13-15 let byla bych šíleně nadšená, ale to se bohužel nestalo. Každopádně ať nejsem jen kritická, fajn oddechovka, která Vám pomůže vypnout hlavu od každodenních problémů :-))
No necekala jsem buhvi co. Klasicka oddechovka. Ze zacatku to bylo fakt dobry, ale pak autorka zacala delat v popisu deje logicke chyby. Ke konci uz vubec nebrala v potaz casovou osu. Proste bylo odpoledne a najednou sup, tma jako v pytli, asi pulnoc, jako by ty hodiny mezi tim nekdo sezral. Hodne mi to zkazilo dojem. A psani ducharskych knih je taky o detailech...
(SPOILER)
Kruci, Darcy, kdybych na tebe narazila v pubertě, asi bych na tebe nedala dopustit. Jenže teď už jsem ve věku, kdy vyžaduju duchaplnou literaturu, a fakt tím nemyslím to, že v ní maj figurovat duchové. Já teda věděla, že si je neodpustíš, už jsem s tebou měla tu čest a finále plné kostlivců a zombíků dost ponížilo mé hodnocení jedné z tvých knížek (vidíš tu bídu-ani si nepamatuju, které-všechny se jmenují podobně). A ano, přiznávám, varuješ nás přímo v samotném titulu, takže ne, že by byla chyba úplně na tvé straně. Věděla jsem, do čeho jdu a byla jsem připravená na další odvar z ponožek. Staré sídlo, podivné jevy, duchařská vyvražďovačka. Musím ovšem říct, že první dvě třetiny se ti vážně, vážně povedly. Okamžitě se mi vybavil film "The Visit", dokonce jsem si myslela, že se shodnete i v samotné pointě. Dvě dospívající děti jsou bez rodičů poslány k příbuzným, které nikdy neviděly. Jen co se ubytují, začne jim být jasné, že je v domě něco špatně. The Visit bylo mrazivé a děsivé hlavně tím, jak bylo reálné. Kdežto tví duchové byli zkrátka a prostě opravdu jen duchové...Atmosféra geniální, opravdu jsem se bála a po zhasnutí mi doslova naskákala husí kůže. Přímo jsem stála uprostřed scény, kdy laskavá babička ukazuje dětem skrytý bunkr u lesa a vybízí je, aby se šly podívat dovnitř. Cinká klíčema a nesmlouvavě čeká. Ten pocit holky na prahu dospělosti, která se bojí neposlechnout a současně chápe tu svíravě jednoduchou a ochromující moc. Je odříznutá od světa a snaží se racionálně přemýšlet, dokonalý psychothriller. Jenže-to pracně budované napětí se zhroutí poté, kdy se objeví skuteční duchové. Jo, žijou tu s námi, podotkne chrabrá důchodkyně a celá skvostná atmosféra jde do kytek. Strmý sešup z pěti hvězdiček na nulu. Neodpustím si to a pro představu sdílím jednu z vrcholných scén:
................
"Kyle, vzbuď se!"
Trhl sebou, ale pomalými, odevzdanými kroky se dál blížil ke konci mola. Z jezera se vymrštila dlouhá šedivá ruka a prsty šátrala po chlapci, jako by mu nabízela, že mu pomůže do vody. Natáhl ruku k paži, ze které crčela voda, a zářící oči se zablyštěly ještě jasněji.
Tara jej chytila za rameno zrovna v okamžiku, kdy už začínal přepadat dopředu. Strhla ho zpátky. Oba tvrdě dopadli na dřevěná prkna a Taře pohmožděným bokem projela ostrá bolest. Ani nešpitla a přetočila se na kolena, aby viděla na konec mola.
Oči utopené dívky se sevřely do úzkých škvírek, pomalu stáhla nataženou ruku a ponořila se zpět do hlubin jezera.
......
Dávám tři hvězdy a víc se o tom radši nebudeme bavit, ano?
Tato kniha je čtvrtá ,co jsem četla od Coates, a zdá se mi nejslabší, četla se dobře, o tom žádná, ale prostě u těch předchozích knížek jsem se o trošku víc bála. Takže 4 hvězdičky.
Kdysi jsem četla první dva díly z této série, a když jsem v knihovně viděla tento, říkala jsem si, že dám autorce další šanci. Brzy mi ale došlo, že nejsem cílová skupina.
Nepatřím totiž mezi náctileté (už dlouho ne, bohužel). Hlavními postavami byly dvě děti - 15letá Tara a 12letý Kyle - a celý příběh vlastně nejvíc ocení jejich vrstevníci. Už jen začátek ve mně vyvolal pochybnosti - copak by si někdo tak snadno nechal vzít mobil? V dnešní době? Mobil, to není jen signál na volání a internet, máme na něm hry, fotky, staré zprávy, které si můžeme přečíst pro povzbuzení. A podobných záseků bylo... zkrátka nemálo. Nicméně čtivost a napětí nelze upřít.
V 90. letech vycházely pro hororu chtivé teenagery knihy (spíš sešitky) z edice Stopy hrůzy. I v nich byli hlavními hrdiny školáci a musím říct, že taková Posedlá nebo Neznámá v zrcadle byly propracovanější a děsivější.
Štítky knihy
horory duchové a přízraky strašidelné domy strašidelné příběhy
Autorovy další knížky
| 2019 |  Duch domu Ashburnů |
| 2019 |  Tajemství sídla Craven Manor |
| 2021 | Kořist |
| 2020 | Přízraky domu Carrowů |
| 2021 | Hlasy v bouři |
4,5 ⭐
Tohle byla má druhá kniha od této autorky a překvapivě byla lepší než ta předchozí (Záhada domu Marwiců). Jestli jsem si myslela, že jsou její knihy čtivé předtím, tak opravdu nevím, co bych měla říct teď. Děj jsem absolutně hltala a nemohla jsem se ho nabažit. V jednom kuse mi běhal mráz po zádech. Začínám mít pocit, že každá její kniha je úplně jiná, jiný vzhled, jiná osoba, celkově jiný strach. Zatímco u Marwicků to byl takový ten klasický strach, jako když se koukáte na horor, tady to bylo jiné, více promyšlené, jako by i váš strach měl vlastní plány. Moc se mi líbila zápletka a celkové rozluštění. A přestože tento dům byl přátelský, jeho obyvatele ne.
Takže rozhodně se hned pouštím do dalšího dílu, jelikož nemůžu odolat.
PS: Už nikdy nechci vidět houpací křeslo.