Stratené svetlo
Jill Santopolo
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/418360/stratene-svetloQqgzNC-fju-.jpg
4
327
327
Lucy stojí pred nesmierne ťažkým rozhodnutím. Prv než k nemu môže dospieť, musí si premietnuť celý svoj príbeh, vlastne ich príbeh, celkom od začiatku. Lucy a Gabe sa zoznámia v poslednom ročníku na Kolumbijskej univerzite v New Yorku v deň, ktorý navždy zmení ich životy. Spolu sa rozhodnú prežiť svoje životy tak, aby mali nejaký vyšší zmysel. Keď sa po roku znovu stretnú, akoby zasiahol osud. Možno je im súdené nájsť zmysel života jeden v druhom. Lenže potom sa Gabe stane fotoreportérom a vyšlú ho na Stredný východ. Žne úspechy a z jednej misie je ďalšia a ďalšia. Lucina kariéra sa rozvíja v New Yorku. Nasleduje trinásťročná cesta plná snov, túžob, žiarlivosti, zrád a napokon lásky. Naozaj im to nadelil osud alebo ich rozdelili ich vlastné rozhodnutia? Hoci Lucy a Gaba na tej ceste delia celé kontinenty, srdcia ich stále spájajú. Stratené svetlo je autorkin prvý román pre dospelých. Je to romantický príbeh o pretrvávajúcej sile prvej lásky so šokujúcim, nezabudnuteľným koncom.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2017 , Ikar (SK)Originální název:
The light we lost, 2017
více info...
Přidat komentář
Vyloženě škodlivá kniha, která se společenskou nebezpečností pohybuje někde mezi Jíst, milovat, meditovat a Rudou knížkou. (Pozor - budou spoilery.)
Luzné čtenářky se tu mj. dozví, že je absolutně v pořádku na jednu stranu chladně odsunovat rodinu na druhou kolej, předat ani ne dvouměsíčního kojence hispánské chůvě a vrátit se do práce, která spočívá v cenzurování a páchání genderové korektnosti v animovaných dětských seriálech - a na stranu druhou je také v pořádku chovat se jako šestnáctileté éro, pokud jde o vaše veselí v rozkroku.
Sobeckou a bezohlednou hrdinku, do které se autorka očividně promítá, jsem nenáviděl od první do poslední stránky, ať už zrovna ve volném čase stalkovala svého bývalého přítele, nebo svému dokonalému bohatému manželovi (uznávám, byl také dost nudný) nasazovala parohy se zmíněným přítelem, nebo za tím samým přítelem odjížděla od dítěte a manžela do válečné zóny, aby si s ním na (jeho) smrtelné posteli ještě stihla pořídit kukačku.
A jen tak mimochodem, taky je to děsivě špatně napsané. Steelová se může jít zahrabat.
Tak nevím. Jasně je to o osudové lásce, na kterou pořád myslí, osudové vášni, která jí chybí, osudové rozloučení, ze kterého se nemůže dlouho vzpamatovat. A když potká chlapa do nepohody, který jí miluje a stará se o ní a jejich děti, jak nejlépe dovede, pořád myslí na toho druhého a stále jí to k němu táhne. Napadá mě jedině: pálí ho dobré bydlo....nevím, jak jinak to komentovat. Prostě si to měla rozmyslet všechno mnohem dříve...
Knížka byla zajímavě psaná. Ikdyž jsem ji nepřečetla jedním dechem,přesto ve mně zanechala hluboký pocit. Velmi dobře vykreslené emoce.
Hodně dobré čtení o lásce, emocích, vztazích, zodpovědnosti a rozhodnutích. Knížka, která se čte skoro sama.
Nádherná knížka. Konec byl moc smutný a upřímně jsem doufala v dobrý konec, takže možná i malinko zklamání, ale jinak se mi tento příběh moc líbil a dodnes jsem z něj unešená.
Od knihy jsem očekávala hodně, a dost mě zklamala. Bohužel.
Hlavní hrdinka mi vůbec nesedla a její osud šel naprosto kolem mě, dovolím si říct, že nebyla citově vyrovnaná a celý příběh mi lezla na nervy.
Začátek byl na mě moc hrr, prostě šup a je tele. Prostředek se naopak ukrutně táhnul.
Knize nepomohl ani vcelku sympatický Gabe.
Za mě opravdu zklamání a pokud Ztracené světlo číst nemusíte, tak to nedělejte.
Kniha která pro mě byla velké překvapení protože jsem do ní nešla s velkým očekáváním a tak bych to radila i vám ostatním co se jí chystáte číst. Potom vás kniha mile překvapí. Hlavní postava Lucy mi ze začátku moc nesedla, ale s množstvím přibývajících stránek, mi byla sympatičtější a sympatičtější. Kniha je o tom že občas vybíráme tak dlouho až přebereme . Styl psaní autorky nemusí vyhovovat všem a někomu může kniha připadat i ufňukaná. Možná je, kdo ale v životě občas nefňukáme nad rozlitým mlékem? Sečtno podtrženo - není to kniha která by mi přirostla k srdci to ne, ale nějakým způsobem mě i tak zasáhla a napadlo mě při jejím čtení spousty myšlenek, zařadila bych jí do pohodových knih i přesto že neskončí jak já ráda říkám americky.
Jasná ukázka toho, jak to vypadá, když si někdo neváží toho, co má. Lucy mi nesedla ani trochu, přesně pro ni se hodí ono typické "pálí ho dobré bydlo", i když má život jako v bavlnce, všechno se jí daří, měla by být šťastná a spokojená, pořád se hrabe v tom "coby kdyby". Upnula se na chlapa, pro kterého byla splněná kariéra daleko více nežli láska (jo i tak to někdy v životě chodí, láska nemusí vždy hory přenášet) a ona nedokázala udělat za jejich vztahem tlustou čáru. Inu možná dobře ji tak, celý život pak stráví tím, že se nimrá v tom co bylo, takže žije spíše v minulosti. Jediné co se mi na knize líbilo, byl ten závěr, který jsem nečekala, ale jinak si ode mě knížka víc jak dvě hvězdičky opravdu nezaslouží.
Už anotace praví, že to bude rozhárané a bude se to ptát pořád dokola-ano, ne? Pokud ano, tak co když ne ???
SPOILER PRŮŘEZ DĚJE: vidí se pár minut a už ji hladí po vlasech...nedaleko od nich padaj dvojčata, oni pláčí a v další vteřině se cucají a nic je nezajímá...zanedlouho se ojedou a pak je několik stran o tom jak to všude dělaj a jak si ukazujou svý vlastní onanie. Už to mi docela stačilo.
Poté tuny kydů o vzájemný lásečce.
Říkáte, že sobec byl on. A proč? Protože měl možnost dělat to co chtěl, byť to byla riskantní věc ? On mě vytáčel tou věčnou agitačkou o nutnosti ukázat válku světu (prostě otravný sluníčko), a ona zase tím fňukáním, takže jedna jedna.
Holt prostě odjel, tečka.
Věta "nikdy jsi nepoznal dítě, které je MOŽNÁ tvoje" mě dostala.
KONEC.
Takže ne, nelíbilo, je to takový to ufňukaný ach lásečkováníčko, slovo láska na každé straně 10000000000x , ale chování tomu neodpovídá. Láska není jen o válení se v kabince nebo neustálým opakováním si prázdnejch slov, ale jsou to hlavně činy, jež aktéři nekonali, takže jako slaďáček pro naivky dobrý.
Pro nás reálisty je krásná leda obálka.
Ztracené světlo pro mě představovalo živý, procítěný, nekonečně romantický příběh.
V tomhle ohledu očekávání jsem mírně zklamaná. I když kniha je čtivá, oddychová a konec je smutný, který jsem ale tak trochu čekala, k srdci mi nepřirostla.
Styl psaní mi nevadil, zase to bylo něco jiného. Hlavní hrdinku Lucy jsem si moc neoblíbila, nevěděla, co od života chce, s kým ho chce prožít, ani to její citové rozpoložení mezi dvěma muži jejího života jsem nedokázala pochopit.
Po 80 stranách, bohužel spíše přetrpěných, jsem až do konce přeskakovala mezi kapitolami. Hlavní hrdinka Lucy mi sympatická moc nebyla, styl jakým byla kniha napsaná mi skoro vůbec nesedl a já se jen těšila až knihu budu moct odložit :-/ i tak ale hodnotím 2*, zas takový průser to nebyl :-)
Lucy mě celou dobu neskutečně štvala. Měla krásný život, vše jí vycházelo, akorát se zamilovala do neskutečného sobce, který dal přednost své práci před ní. A navíc se od ní nedokázal odpoutat a tím pádem ani ona od něj. Vadilo mi, že vlastně celá kniha byla jen o tomto vztahu, žádné drama, žádná špatná životní událost, se kterou by se opravdu musela vyrovnávat, prostě život jako v bavlnce... Závěrečná dramatická událost jako by to pak všechno měla ospravedlnit. Pro mě kniha byla pouhá červená knihovna a znevažování všeho toho dobrého, co hlavní hrdinka od života dostala.
Moc krásný příběh o lásce. Pořád mě něco nutilo číst dál a dál, abych zjistila jak to dopadne.
Nevedela jsem co od teto knihy cekat, jelikoz to neni uplne muj zanr, ale naprosto me uchvatila, precteno jednim dechem, krasny pribeh :)
Celou knihu mě celkem štvala a iritivala Lucy. Jakože na jednu stranu byla fakt blbá, ale na druhou stranu ji chápu. Tohle byl krásný příběh. A hlavně dokonale promyšlený a věřím, že dal spoustu let než byl kompletní, což si na tom dost cením. Přestože jsem nemusela Lucy, kniha mě bavila a když končila, opravdu jsem ji nedokázala odložit z ruky. Vůbec by mi nevadilo přečíst si pokračování, jak to se všema nakonec bylo.
Zvláštní kniha, překvapila mě. Nebýt čtenářské výzvy asi bych se k ní nedostala a přehlížela ji. Zvláštní styl psaní se mi moc líbil, strhlo mě to víc než bych čekala. A konec jsem já, cynik s úchylkou na vraždy a detektivky, kterého nerozhodilo ani “povinně obrečené Než jsem tě poznala”, jsem suverénně obrečela a těžko rozdýchávala. Jedna z knih, které vás poznamenají na vždy.
Úžasná knížka v krásné obálce.
Zpracování textu mě nadchlo, nejvíce se mi líbilo, že až na konci knihy si člověk vše propojí a pochopí, proč autorka zvolila právě takový styl psaní. Po obsahové stránce byl příběh zajímavý, nejednalo se o jednu část hrdinčina života, ale o takový průřez jejím životem. Bylo to úplně něco jiného, než knížky, které jsem zatím četla.
A co se pocitů po dočtení týče... tak takové jsem taky nikdy neměla, nevím proč to tak bylo, ale tato knížka mě pořádně rozhodila, nikdy jsem z žádné knížky nebyla tak rozrušená. Většinou po dočtení jedné knihy začnu další den číst jinou, ale teď jsem nebyla schopná týden číst nic jiného, stále jsem ji měla v hlavě.
Doporučuji!
Líbilo se mi hlavně proto, že velmi konvenuje s mým životem. Někdy vám nějaký člověk vypálí do srdce cejch, žijete s jizvou, nějak to jde, ale jizva zůstává. Pobrečela jsem si a hlavní hrdince velmi rozumím.