Středomořské námluvy
Mikuláš Bielik
Kniha „Středomořské námluvy" je příběh malé čtyřčlenné skupiny v cestovní novele, či románu. Odehrává se, jak naznačuje název, v průběhu týdenní cesty do stále přitažlivého Středomoří, konkrétně na španělské Mallorce. Na mallorském venkově i v hlavním městě. Kromě příběhu v rámci malé skupiny, dvou lékařek a dvou mužů ze světa obchodu, je důležité místo děje. Obsah knihy zahrnuje celé Středomoří. Dotýká se téměř všech krajin ležících v tomto kousku světa a zemí, které výrazně zasahovaly, nebo zasahují do této oblasti. Různé pohledy na tuto část světa jsou vylíčené poutavým způsobem. Ze samotného příběhu vyplývá, jak je někdy v pozdějším věku složité najít cestu ze samoty. Není jednoduché potkat náklonnost a lásku, která by spojila dva lidí do jednoho celku. Jak lidé, kteří jsou zdánlivě verbálně zdatnější, zůstávají sami. Ti, kdo se méně projevují, mnohdy vyhrávají. Není rozhodující, zda díky náhodě, nebo ne. V průběhu děje je popsáno, jaké psychické problémy potkávají lidi, včetně děti V knize je řada příběhu a postřehu z medicínské praxe. V tomto ohledu je tedy kniha podnětná pro každého, kdo se zajímá o lidskou psychiku a o problémy medicíny. To všechno je propojeno zážitky a postřehy, které jsou zachyceny očima lidi pocházejících z prostoru středovýchodní Evropy, nazývaného dnes jako Visegrádská čtyřka. V knize je oblast uváděná s nadsázkou jako Halič, tedy dřívější nejvýchodnější území Rakouska Uherska, kde nežila německá menšina, ale jen Slované a Židé. Autor knihy převzal název Halič, zahrnující prostor mezi Německem a Ruskem, od jednoho amerického autora. Děj je propojený neobvyklými postřehy, zážitky a humorem.... celý text
Přidat komentář
Kniha mě zlákala obálkou i tím, že řadu míst v oblasti Středomoří znám a ráda si při čtení zavzpomínám na známá místa. Autor bohužel na pozadí příběhu dvou mužů a dvou žen, kteří se na dovolené snaží o navázání vztahu, rozvádí dlouhé a nezábavné dialogy, které jsou jakoby opsané z turistických průvodců. Rozebírá nejen turisticky známá místa ve Středomoří, ale i historii a politickou situaci těchto zemí i naší republiky a celé to má zpestřit vyprávění o příbězích z psychologické poradny. Výsledkem je nudné a nezáživné čtení, kde hlavní příběh zaniká. Nedovedu si představit, že by se nějaká skupina turistů na dovolené bavila takovými rozhovory. Škoda, vlastní příběh by byl zajímavý, ale asi by stačil na povídku a všechno to povídání kolem bylo nudné a zbytečné. Připadá mi, že autor chtěl využít toho, že strávil dovolenou na Mallorce, a napsat něco ve stylu "Účastníků zájezdu", ale kdyby zůstal u děje a zážitcích lidí na této dovolené, mohlo to být příjemné počtení. Kniha mě zklamala.
Autorovy další knížky
2012 | Čínská cesta |
2012 | Středomořské námluvy |
2010 | Obchodní případ v Garmisch Partenkirchenu |
2008 | Odpoledne v japonské zahradě |
Děj novely nebo románu Středomořské námluvy má několik rovin, jsou tam cestopisné prvky, vztahy mezi hlavními hrdiny a v neposlední řadě objektivně zachycené případy psychologické či psychiatrické, spojené s náhledy na současnou medicínskou praxi. Záleží, čemu dá čtenář přednost. Pro mne osobně byly zajímavé pohledy na oblast Středomoří a na zkušenosti z pokřiveného chování abnormálních psychologických či psychiatrických případů. Pokud bych hodnotil celé autorovo dílo z pohledu čtenáře, bylo by ho možné hodnotit jako mírný stereotyp a to v tom ohledu, že zde především vystupují čtyři hlavní postavy. I tak má kniha, co říct, i když někomu se může zdát, že není tak dramatická jak by čtenář očekával. Je přece obvyklé, že čtenář čeká od postav něco jiného, než se později projeví. Týká se to i románu Středomořské námluvy, kde zápletka má poněkud nezvyklou podobu, ale příběh je věrohodný. Lze dedukovat, že autor splývá s hlavní postavou, že není jenom pozorovatelem. Dialogy účastníků děje jsou přijatelně přirozené, přesnost podání je slušná. Občasné poznámky na tzv. území Haliče, tedy prostoru mezi Německem a bývalým SSSR, jsou humorně nadnesené.
Exotičtější je obsah knihy Čínská cesta, kde jsou kromě poměrně silné zápletky, obrazy moderní Číny v době, kdy se konalo světové EXPO 2010. Zda čtenáře zaujme téma vztahu mezi hrdiny nebo Číny jako takové závisí na zaměření vkusu čtenáře.
P.S. Jednoznačně vím, že autorovi o „výdělek“ nešlo, což platí pro všechny autorovy práce. Jako třeba Obchodní případ v německém GAPA nebo příběh z Odpoledne v japonské zahradě. I z tohoto je vidět, že názor paní Marivy je kontroverzní.
Publicista a novinář pan Jiří Lacina