Stříbrná zátoka
Jojo Moyes
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/223097/bmid_stribrna-zatoka-cTc-223097.jpg
4
1769
1769
Liza McCullenová se nikdy nedokázala odpoutat od minulosti. Ale nedotčené pláže a uzavřená komunita obyvatel australského přímořského městečka Silver Bay jí nabízí svobodu a bezpečí, po nichž tolik touží – když už ne pro sebe, tak pro svou desetiletou dcerku Hannah. Jenomže pak přijede Mike Dormer, ubytuje se v rozpadajícím se hotýlku legendární lovkyně žraloků a shodou okolností také Liziny tety Kathleen a veškerý klid a mír Silver Bay a vlastně vše, na čem Lize záleží, je rázem v ohrožení. Tenhle škrobený límeček z Londýna chce totiž z hotýlku a zálivu, jenž skýtá útočiště velrybám, udělat prosperující turistické letovisko. A i když je to přesně ten typ člověka, kterého by Liza měla nenávidět, tak co nevidět začne ohrožovat i Lizino rozhodnutí znovu se nezamilovat do někoho, kdo si to vůbec nezaslouží...... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2015 , Ikar (ČR)Originální název:
Silver Bay, 2007
více info...
Přidat komentář
Po knize Poslední dopis od tvé lásky, která mě nezaujala, jsem se bála...ale tenhle příběh mě dostal...moc se tesim na její další knihu...
Ze začátku jsem se do knihy nemohala začíst, přišlo mi to trochu zmatené a nějak mi to nesedělo. Ale čím víc jsem se začetla, tím se mi kniha zdála povedenější. Nakonec se mi kniha líbila, ale nějaké pasáže se mi zdáli zdlouhavé a rozhodně bych je zkrátila. :-)
Tahle kniha se mi líbila asi nejméně. Pohodové čtení na odreagování, ale již bych ji znovu nečetla.
PŘÍJEMNÁ , POHODOVÁ AŽ PRÁZDNINOVÁ KNIHA. STEJNĚ JAKO JE POHODOVÁ AUSTRÁLIE S JEJICH OBYVATELI. PŘÍMO NA MĚ DÝCHLA ATMOSFÉRA TROCHU OSPALÝCH MĚSTEČEK ROZTROUŠENÝCH PO POBŘEŽÍ A MOHLA JSEM JEN VZPOMÍNAT NA DOBU KDY JSME JELI PO POBŘEŽÍ ZE SYDNEY DO TOWNSVILLU . PARÁDA,TAKŽE JÁ JSEM SPOKOJENÁ.
Trošku zklamání, na můj vkus se příběh trochu vlekl a vše bylo dost předvídatelné.. Ale rozhodně na Jojo nezanevřu a snad bude další kniha lepší než tato :)
Kniha měla dost pomalý rozjezd a ze začátku jsem se v ní moc neorientovala.
Pak se ale začalo něco dít a mě zajímalo, jak to bude dál.
Autorka skvěle vykreslila prostředí zátoky a já si chvílemi připadala, jako bych tam byla také.
Nicméně mi tam něco chybělo, něco jsem postrádala.
Jojo Moyesová opět nezklama. I když podle mě byla tato kniha nejslabší.Některým se Stříbrná zátoka může líbit úplně nejvíc,ale mně se líbila nejmíň.Dávám plný počet,protože knížka byla opravdu nádherná,ale nenadchla,tak jako ostatní.
První polovina knihy mi přišla hrozně vleklá a nudná, ale přesně v polovině se příběh začal měnit na velmi zajímavý a až do konce takto vydržel...škoda té první poloviny
Konečně příjemné počteníčko. Po několika severských (dobrých) detektivkách je Jojo balzám na duši. Vychutnávala jsem si dobře psaný příběh. Pomalu a s klidem, šetřit si jí na další den. Doporučuji na prostřídání žánrů. Všechny knížky od této spisovatelky mě velmi potěšily,
Knihu jsem přečetla během dvou dnů a docela mě mrzí, že jsem si ji víc nevychutnala.. ale děj jsem i přes někdy otravné popisky o velrybách :D úplně hltala. Ke konci knihy jsem se stejně neubránila dvakrát slzám, jak milo Mika líto. Myslím si, že knihu nemá cenu srovnávat s Než jsem tě poznala, protože kždý příběh je originál. Ať už se kterékoli dílo autorce povedlo jinak, všechny knihy nemohou být psány stejně a popravdě jsem si přála, ať jednou kniha končí jinak... Ještě pořád si v hlavě přemítám co vše se v knize odehrálo, ty pocity lidí a toho zoufalství co Mika k Lize a Liza k dětem prožívali, především ke konci knihy.
Knihu bych určitě doporučila a hlavně siji přečíst pomaleji, ať vstřebáte všechny události a pocity a vychutnáte si ji. Určitě si knihu přečtu ještě jednou minimálně a pomaleji, protože si ji ještě víc užiju :-) Nevím proč, ale s touto knihou jsem se zžila, protože jsem v tom tak trochu našla i ten svůj, co se týká Steva nebo i dítěte.
Moc pěkný příběh, autorka umí, jak již bylo napsáno, strhnout čtenáře do děje.
Nerada bych srovnávala s ostatními knihami, které jsem od ní četla.
Každá má svůj vlastní příběh, natolik odlišný od ostatních.
U tohoto se mi líbilo postupné odkrývání minulosti, takže Vás to donutí číst dál a dál, jak to vlastně celé bylo, než Liza přijela do zátoky.
Již se těším na další titul, který snad na podzim vyjde.
Moc se mi líbilo, jak lovkyně žraloků ulovila svoji trofej (více popisovat nebudu).
Přečetla sem prvních 50 stránek a ničím mě nezaujala...Pro mě opravdu velke zklamání protože autorka patří mezi moje nejoblíbenější spisovatelky.Možná,že dále bude kniha už zajímavější ale opravdu se mi k ni nechce vůbec vracet. Navíc děj mi přijde trochu složitý, moc sem nepochopila o co tam vlastně jde. Takže dávám pouze 2 hvězdy ale jen kvůli tomu, že mám J.Moyes moc ráda.
Potřebovala jsem knihu na oddech, něco nenáročného a to Stříbrná zátoka splňuje. Styl psaní autorky se mi líbil, střídání pohledů mi v tomto případě nevadilo, ale děj mi přišel takový nemastný, neslaný, čekala jsem více, konec na mě až moc neuvěřitelný.
Ale pokud potřebujete u knihy na moment vypnout, tak proč ne.
Kniha se mi líbila. Zajímavý příběh i prostředí (mám slabost pro příběhy z Austrálie).
Moje třetí knížka od této spisovatelky, a nezklamala. Jasně, Než jsem tě poznala, byla lepší, ale příběhy se vůbec, ale vůbec nedají srovnávat. Má styl psaní, který mě vždycky vtáhne do děje. :)
No mě tento příběh nijak závratně nezasáhl. Pruměr. Prostě knížku "Než jsem Tě poznala" asi nic jen tak nepřekoná.
Příjemná oddychovka, první přečtená knížka od této autorky, určitě se zaměřím na další její díla.
Dávám pět * , líbila se mně. Jiné atraktivní prostředí, láska, trochu rychlá, ale třeba by to taky tak mohlo být, napětí zda to dopadne dobře nebo ne, a hlavní hrdinové se mně taky líbili. Škoda, že takové čtivé knihy vychází na můj vkus dost pozdě. O to se víc těším na další a šup sem s ní:-) :-):-) :-)
Autorovy další knížky
| 2013 |  Než jsem tě poznala |
| 2013 | Poslední dopis od tvé lásky |
| 2015 | Dívka, již jsi tu zanechal |
| 2018 | Sama sebou |
| 2015 |  Stříbrná zátoka |
Vcelku příjemná, odpočinková kniha. Hezky napsaná, s krásně vykresleným prostředím, nicméně místy se zbytečně zdlouhavým dějem a poměrně předvídatelným koncem, který nepřináší žádné speciální poselství. Ničím zvlášť nepřekvapila, ale ani neurazila. V žánru červené knihovny celkem slušná kniha, v žánru Jojo Moyes mírné zklamání.