Strieborný záliv
Jojo Moyes
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/249453/mid_strieborny-zaliv-nhi-249453.jpg
4
1767
1767
Lizu McCullenovú stále máta minulosť, no nepoškvrnené pláže a súdržní obyvatelia austrálskeho prímorského mestečka jej aspoň ponúkajú slobodu a bezpečie, po ktorých toľko túži – ak nie kvôli sebe, tak aspoň kvôli svojej malej dcére Hannah. Ale potom sa v spustnutom hoteli jej tety, legendárnej lovkyne žralokov, ubytuje Mike Dormer a zo Strieborného zálivu sa pokoj razom vytratí. Uhladený Angličan v drahom obleku plánuje vybudovať v známom útočisku veľrýb prvotriedne turistické letovisko, čím by ohrozil všetko, čo Liza tak veľmi chráni – rodinný podnik a záliv, ale aj záväzok, že sa už nikdy nezamiluje do muža, ktorý si to nezaslúži.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2015 , Ikar (SK)Originální název:
Silver Bay, 2007
více info...
Přidat komentář
Klasická oddechovka, která nenadchne, ale ani neurazí. Od J. Moyes jsem četla lepší knihy, to přiznávám, ale na této se mi líbilo ono tajemství, kvůli kterému jsem četla dál a dál.
Pribeh, postavy i prostredi mi byly moc sympaticke, ale i tak jsem se do knihy nemohla zacist.... Zacetla jsem se az tak v posledni petine knihy Je to prijemna oddechovka, ale i tak jsem se k jejimu vraceni musela trosicku nutit
Na to, že autorku úplně zbožňuji, tak mě tahle kniha velmi zklamala. Za mě je tahle kniha nejslabším dílem. Vůbec se mi nepodařilo do knížky začíst a četla jsem ji s donucením. Jestli jsem se do ní začetla pár stránek před koncem knížky, ale bohužel mě tahle kniha velmi zklamala, ale né každý den je posvícení a jsem ráda, že mě ostatní knížky nezklamali.
Ne, tahle autorka není pro mě. Bylo to zdlouhavé a příliš srdceryvné. A nesnáším chlapy, kteří podvádí svoje partnerky. Ať už jsou jakékoli, takže Mike si moje sympatie nemohl získat, ať už se pak choval jakkoli.
Kniha se mi dobře četla a je ideální k tomu, když si chcete odpočinout od jakýchkoliv těžkých témat. Takové místo jako je zátoka Silver Bay bych určitě někdy v životě chtěla navštívit.
Nechci knihu srovnávat s jinými knihami od paní autorky, kniha se čte moc dobře a mne se opravdu moc líbila. Celým příběhem se prolíná tajemství, jehož vysvětlení se dočkáme téměř až na konci knihy. To mne pořád udržovalo v takovém mírném napětí. Hned bych se vydala do zátoky v Silver Bay, abych zde načerpala tu poklidnost, která na mne z knihy úplně prýštila. Člověk měl najednou pocit, že dokáže všechno, co si zamane:-)
Jojo Moyes mám ráda. Je bez debat, že psát umí a její příběhy se čtou lehce. I tuto knihu jsem zvládla přečíst za tři dny. Bohužel mě ale příliš nenadchla. Děj mi přišel velice banální a romantický.
Zároveň jsem měla pocit, že je tam toho děje velice poskrovnu. V polovině knihy jsem si totiž uvědomila, že se stále nic pořádného nestalo.
Na oddych pro podzimní chmurné dny je to dobré, autorka to ale umí i líp
Přiznám se, že do románu jsem se pustila trochu s předsudky. Slyšela jsem od více lidí, že toto je slabší Moyes a po nahlédnutí do knihy a pokoušení se začíst do příběhu musím dát za pravdu, že jiné autorčiny knížky mi zaujaly víc. Ženskou literaturu psát J.M. umí, píše lehce a to jí upřít nelze. Toto jsem četla s podstatně menším zápalem možná kvůli útlocitnosti (hned na první stránce se hrdinka chlubí sportovním rybařením, úlovkem žraloka, o kus dál je uvízlé mládě na mělčině… a já jsem ženská, která nezabije snad ani mouchu a všeho je jí líto). Navíc mi tohle přišlo už moc do červené knihovny a takové banálnější, po psychologické stránce plošší a na to jsem právě neměla chuť.
Mám docela velkou hromádku knih, do kterých se chci v dohledné době pustit a tak dávám raději šanci jiným. Knihu jsem nedočetla, zbytek spíš prolistovala a myslím, že lze tento svazek oželet. Co nadělám, všechno přečíst už z časov.důvodů nelze, nicméně masovou oblibu autorky chápu.
Třetí kniha od autorky. Předešlé romány se mi hodně líbily (ta o knihovnicích na koních a Než jsem tě poznala, na ty doteď s radostí vzpomínám a chytly mě hned od první stránky za srdce). Do této jsem se nedokázala začíst. Je to o moři, žralocích, na několika stránkách jedou lidé loďkou a jen sledují racky..., děj je upozaděný, je to hodně popisné a trochu nezáživné. U moře jsem nikdy nebyla, nemám k němu silný vztah, takže jsem měla problém knihu dočíst.
S Jojo Moyes jsem ještě neskončila, věřím, že příště mi její román sedne líp.
Autorka Jojo Moyesová umí podobně jako Diana Gabaldon nakrmit mé ryze ženské já a moje romantická duše je zase na chvíli nakrmena... Na čtyři hvězdičky to ale kvůli pomalému rozběhu a těžko uvěřitelné zápletce s mladší dcerou nevidím.
Od téhle autorky už jsem zkusila knížku Než jsem tě poznala a odkládám obě, červená knihovna!
Opět nádherný příběh, který se četl sám. Lehce to bylo napínavé a velmi mě zajímal konec knihy, který mě mile překvapil jako vždy :) Rozhodně doporučuji.
Do téhle knihy jsem se nedokázala začíst. Romány od Jojo Moyesové čtu ráda, no, tahle mě nezaujala. Přesto bych chtěla poukázat na závěr knihy, který byl překvapivý a velice dojemný. Nicméně už tuto knihu nehodlám podruhé číst, jako by ji psala jiná pisatelka.
Tady jsem se pro změnu vypravila do Austrálie - do idylické Silver Bay ....
Čekala jsem romantiku - a dostala příběh ze života - o ztracených a znovu nalezených nadějích, o ochraně životního prostředí - a hlavně o velrybím zpěvu ....
Bylo to pěkné rozptýlení pro tyto dny- doporučím.
Asi je to zvláštní, ale je to moje první kniha od známé autorky. Než jsem tě poznala jsem bohužel viděla prvně ve filmovém zpracování a tak se nemůžu odhodlat ke čtení knihy. Ačkoliv tahle kniha nepatří k autorčiným trhákům opravdu jsem si to užila. Jojo přesně ví kdy a jak z vás vytáhnout emoce, kdy zvolnit a kdy naopak přidat. Postavy vám během několika stránek ožijí před očima stejně jako celá zátoka.
Další příjemná oddechovka. Jojo je bezvadná pro nenáročné čtení s milým příběhem.
Štítky knihy
Austrálie láska společenské romány velryby
Autorovy další knížky
| 2013 |  Než jsem tě poznala |
| 2013 | Poslední dopis od tvé lásky |
| 2015 | Dívka, již jsi tu zanechal |
| 2018 | Sama sebou |
| 2015 |  Stříbrná zátoka |
(SPOILER) Tohle je přesně ten typ knihy, díky které si přestávám kupovat jakoukoliv se značkou bestseller..
Od autorky jsem popravdě čekala přece jen víc. Začátek knihy měl takový náboj, že jsem se upřímně těšila na celý příběh. Vyprávění podle K. jsem si zamilovala a vždy jsem se těšila na její příběh. A to bylo asi tak všechno.
Nemohla jsem se dočkat poznávání mezi L. a M., jak se bude vyvíjet jejich vztah atd., ale kde to všechno vlastně bylo? Nechápu co přesně se mezi nimi stalo, že se začali mít rádi. Ignorovala ho, vyspala se s G., zachránil ji dceru (dobře, má u ní plus), křičela na něj..jaksi mi uniká proces zamilování. Stejně tak u něj. Celý život poměrně netečný ke vztahu k jiným, včetně své snoubenky, a narazí na smutnou L. a její malou. Ano, scéna se světlicí byla skvělá, i pro mě by byla hrdinka. A dál?
To, že se hodlá L. sama udat, aby tím tak zároveň upoutala pozornost na situaci v zátoce. Vážně si myslela, že po jejím příběhu se někdo bude ještě zajímat o velryby a co ji zajímá? Takové téma jako domácí násilí, vražda/zabití, útěk, tajemství..kam se na to ti kytovci hrabou..
Srdceryvný příběh to opravdu byl, o tom žádná, ale paradoxně působil spíš vzdáleně, že na mě nijak nezapůsobil. A i přes přenádherný popis velrybí písně a skotačících delfínů, mě nepřesvědčila, že Austrálie je kouzelná. Kde byli všichni ti obří pavouci, všetečný hmyz, plazi..?