Stroje jako já
Ian McEwan
Velká Británie prohrála válku o Falklandy a Alan Turing se věnuje vývoji umělé inteligence… To je alternativní historie 80. let minulého století z pera jednoho z nejvýznamnějších anglických prozaiků. Důležitým tématem knihy je však také láska – respektive otázka, jak se vyrovnáme se skutečností, že umělá inteligence patrně nebude umět lhát. Nebude totiž chápat ani naše milosrdné lži, na kterých mezilidské soužití stojí a padá a které my lidé tak dobře ovládáme.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2021 , OdeonOriginální název:
Machines Like Me, 2019
více info...
Přidat komentář
Prózu Iana McEwana byste rozhodně neměli odmítnout. Absurdnost, přemýšlivost, tragikomičnost, trocha sarkasmu, nadčasové zpracování a nikdy nekončící drsná kritika společnosti – to jsou aspekty, které je tento autor schopen propojit v celek. To, co bychom s trochou nadsázky považovali za odporné, on vnímá jako krásné a inspirující. Stroje jako já jsou navzdory zavádějícímu názvu velmi lidskou knihou, snad lidštější než jiné. Roboti na hierarchii postupují strmě vzhůru – přejímají naše vlastnosti, touhy i starosti. A konečně – pro člověka jednou budou jeho zhoubou.
Jak jsem byla z předchozích McEwanových knih upřímně nadšená, tak mě tahle nezaujala. Kulisy 80. let, do které je příběh zasazený, a celkově alternativní historie je zajímavou drobností, která by však vynikla lépe, kdyby nějakým výraznějším způsobem ovlivňovala příběh. V některých momentech dokonce pozadí příběhu působí spíš jako rychlá črta tužkou, než ucelený obraz.
Dalším kamenem úrazu jsou postavy, které jsem si (i přes jistou snahu) nedokázala oblíbit. Jejich osobnosti ožívají jen v rámci svého vztahu, v ostatních scénách jsou však jako by bez barvy a výrazu. Tento román by se dal nazvat melodramatem drobností, ale ve chvíli, kdy nastane opravdový problém, jako by postavy ztuhly a vše lidské se z nich vytratilo.
Morální otázky, které autor pokládá jsou zajímavé, leč ani zdaleka inovativní: pokud uznáme všeobecně tvorovu schopnost cítit, milovat a tvořit, dospějeme nutně k názoru, že pokud není přímo člověk podle definice, je mu minimálně postaven na roveň. A měl by tedy mít jeho práva. Člověka, ale nelze prodat, nebo koupit - nelze ho vlastnit, robota si ale koupit můžete....a tady nastává první problém...
V protikladu ke vztahu vlastník-přítel-rodič versus robot, tu stojí vztah Marka a jeho rodičů, kteří neváhají své dítě "darovat" cizinci. Nastává základní sociální otázka: jaký má stvořitel právo na stvořeného? A naopak jaké má stvořitel povinnosti k stvořenému? Mohou umělí lidé pochopit lidstvo a svět v jeho úplnosti, pokud my sami si nerozumíme? Mohou v něm žít? Jak bude vypadat střet našich ideálů vtělených do "nové rasy" s námi samými?
Jak praví motto knihy: My (Stroje) nejsme stvořeni k pochopení lži.
A to bohužel ani té milosrdné.
Trosku zklamání. Líbila se mi atmosféra alternativních 80. Let - premiér Tony Benn (předchůdce Blaira?), prohraná válka o Falklandy (Malvíny) atd.
Nelíbil se mi moc příběh jako takový. Postava Adama byla vylozene nesympatická :(
Po Mlsounovi, Solaru a samozřejmě Pokání jsem asi čekal něco trošku jiného. Komorní příběh o robotovi nastaveném na pravdu a spravedlnost, který se zamiluje, ale láska mu nezabrání prosazovat pravdu a spravedlnost (Miranda)... Nevím, no. Zajímavé jsou určitě otázky vztahu k umělé inteligenci, ale na velmi podobné myšlenky jsem narazil nedávno u Harariho v knize Sapiens - Stručné dějiny lidstva. Motiv knihy - viz R. U. R., Sní androidi o elektrických ovečkách?, Asimov, ale třeba i 2001 Vesmírná odyssea a mnohé jiné. Celkově na mě kniha působí dojmem jakési črty, která mohla být dotaženější. Na druhou stranu, osmdesátkové kulisy jsou perfektní (viz Mlsoun). Za mě tři hvězdy, ale jak zde již někdo psal - neurazí, nenadchne.
Můj 14. přečtený Ian McEwan a pro mne jeden z nejlepších. Kulisy Británie 80. let minulého století, ale v alternativní historii (Beatles se dají dohromady a vydají novou desku, Kennedy přežil atentát, ...) ale hlavně se začínají prodávat roboti s umělou inteligencí. A celé je to o nesnadný lásce a taky o vztahu robot - člověk a naopak, ale zase radši nepíšu víc, abych nespoiloval. Hrozně moc dobrý čtení.
McEwan v dobré formě: přemýšlivý, vtipný, sarkastický, nápaditý a kritický. Tentokrát s nadmíru zajímavým setupem v alternativních 80. letech, kde se britská politika vyvinula dost odlišným směrem a každá domácnost muže mít vlastního androida.
Mě to neuvěřitelně bavilo. A McEwan v našem překladu to je vyloženě luxus. Moc jsem se na knihu těšila. Je to lidské, byť název kalí vodu, je to jiné a je to zároveň přesně takové co umí vykouzlit tento autor. Pokud máte tohoto autora rádi tak vás nezklame, podsune vám sám sebe v zajímavém prostředí a se zajímavými nápady. Palec nahoru a 5* ...A náš překlad no luxus.
Vítejte v Británii 80. let, ale je to jiná Británie - internet už funguje od 60. let, John Lennon pořád zpívá, a díky tomu, že Alan Turing nebyl nikdy pronásledován za svou homosexualitu, jsou technologie zhruba na úrovni dneška. Nejnovějším hitem jsou robotičtí společníci, díky kterým lidi mají víc volnýho času přemýšlet, jestli sex s robotem je nevěra, nebo ne. Neskutečné nápaditý román, který se sice tváří, že je o strojích, ale je samozřejmě hlavně o lidech.
Co se týče hypotetické originality, je třeba rozlišovat mezi základním námětem jako takovým a samotnou knihou se vším všudy. Knih a filmů o androidech vznikly stovky, ale McEwanův román je docela jedinečný. Vedle způsobu, jakým autor celé téma promýšlí a podává, kupříkladu takový (v tomhle kontextu zřejmě často zmiňovaný) Asimov působí jako poněkud těžkopádný chrlič přímočarých nápadů. Uznávám, že to není úplně spravedlivé srovnání, protože McEwan má širší pole, z nějž může těžit. A navíc je oproti téhle SF legendě nejenom chytrý, ale taky skutečně dobrý spisovatel. I když používá osvědčené, klasické stylistické postupy, rozhodně má co říct a ví, jak na to. Vzato kolem a kolem, jedna z must-read knih tohoto roku.
Neobjavné a neoriginálne. McEwan neprichádza s ničím, s čím neprišiel napríklad taký Asimov už pred dobrými osemdesiatimi rokmi. A po ňom desiatky až stovky ďalších, pričom mnohí lepšie a zaujímavejšie než práve McEwan. Stroje ako ja sú len taká priemerná, ľahko zabudnuteľná epizódka Black Mirror - neurazí, nenadchne, nezanechá žiadny trvalejší dojem.
Štítky knihy
roboti alternativní historie láska anglická literatura 80. léta 20. století umělá inteligence, AI Velká Británie lhaní, lži Margaret Thatcherová, 1925-2013 Alan Turing, 1912–1954
Autorovy další knížky
2008 | Pokání |
2007 | Na Chesilské pláži |
2015 | Myslete na děti! |
2020 | Betonová zahrada |
2021 | Stroje jako já |
Ian je můj oblíbený spisovatel jehož každá kniha je jiná. Příběh se odehrává v alternativní realitě osmdesátých let ve Velké Británii. Technologickou vyspělostí však svět připomíná spíše blízkou budoucnost. Technologie nás předběhly, a tak už v té době si lidé mohli pořídit vlastního robota. Ti jsou vyráběni jako společníci a pomocníci v domácnosti.
Hlavní postavou příběhu je Charlie, který se rozhodne pořídit si Evu, zbude na něj ovšem jen robot Adam. Třicátník Charlie nemá smysl života a jen tak přežívá. Z dědictví po matce si koupí androida Adama, který se tak stává jeho společníkem a vyplňuje vnitřní prázdnotu.
Stroje jako já se tváří na první pohled jako román o robotech a umělé inteligenci, ale nenechte se zmýlit, jedná se o knihu o lidech a jejich chybách. Je možné, aby byl robot citlivější než člověk? Je sex s robotem nevěra? Kdo má vlastně svědomí, lidé z masa a kostí nebo ti z kovu a plastů?
Knih o robotech vyšlo nespočet, ovšem Stroje jako já nejsou typickým sci-fi románem, je to spíše filozofická kniha zamýšlející se nad životem lidí. Řeší otázku závislosti na moderních technologiích nebo vyššího zájmu o tržní novinky než o lidské chování a psychologický stav. Kniha obsahuje velké množství zajímavých a krásných myšlenek, které rozhodně stojí za přečtení.