Študáci a kantoři
Jaroslav Žák
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/11392/studaci-a-kantori-11392.jpg
5
212
212
Kniha o študácích a kantorech, jakási „přírodopisná studie“ o člověku školním, jak to vyslovil sám Jaroslav Žák, obraz svérázného gymnaziálního prostředí, vyprávěný živým jazykem, opírajícím se o slang, humorné ztvárnění myšlenky, že život je vlastně sportovní zápas, škola pak „věčný zápas“ študáků a kantorů. Študáci a kantoři vyšli poprvé v roce 1937. Vznikly podle nich filmy Škola – základ života a Cesta do hlubin študákovy duše. Knihu ilustroval Vlastimil Rada.... celý text
Přidat komentář
Po letech jsem si tuto vtipnou knihu s laskavým humorem musela znovu přečíst.Jestli je nadčasová a platí i pro současné študáky nevím, ale pro mne je to připomínka mládí.
Při čtení této knihy mi hned naskakovali scény z filmu pro pamětníky. Skvělá vtipná a nadčasová kniha.
K tvůrčímu duu Rada-Žák jsem se dostala velmi pozdě. Jako že velmi. Na vysoké, při tvorbě diplomky díky četbě Lidových novin ze třicátých let.
Je vidět, že autor sám byl středoškolským pedagogem. Vidím ho přesně jako pravzor pro profesora Matulku.
HTO tady o kousek níž cituje popis, u kterého jsem doslova umírala smíchy - a má pravdu, tohle je jedna z perel českého humoru. Přijde mi líto, že tolik perel školních tříd padá pod stůl a nemáme druhého Žáka, který by je zachytil. Leč Díky Bohu i za toho jednoho, kterému se povedla výtečná sonda do praktik českého školství.
Doba i lidé se změnili. A ne vždy k lepšímu. Přála bych tedy dnešním učitelům, aby měli třídu bujnou, ale zvládnutelnou. Veselou ale vědění chtivou. Vždy plnou, ale slušnou a tichou.
A panu Žákovi poděkování za jeho práci i psaní - a čtyři hvězdičky ode mne.
Miluju tuhle útlou knížečku, jsem na tom jako Damato - přinesla mi ji kdysi maminka, četla ji jako studentka prvorepublikového gymnázia, pak rozesmávala mě a nakonec i mé pubertální dcery si ji předčítaly a řvaly u toho smíchy....
Dovoluji si upozornit autora úvodní anotace, že Študáci a kantoři se stali námětem především pro film Cesta do hlubin študákovy duše. I když Škola základ života vypadá jako "využití přebytečného materiálu" z prvního filmu.
Četli ji mí rodiče, četla jsem ji já, četli ji mé děti a věřím tomu, že ji bodou číst i vnoučata. Žádný jiný komentář mě u téhle báječné knihy nanapadá
Nadčasová etnografická humoristická studie věčného fenoménu. (Lidsky: hrozná sranda o škole.) I po století, kdy už žáci i kantoři budou mluvit jinak, pořád bude platit, o čem že to vlastně mluví a kdo se chce ulejt a proč. Archetyp "Když Budha sní" vysvětluje vše, co jste kdy o škole chtěli vědět, ale báli jste se přihlásit.
Opravdu nezapomenutelná kniha, nebo chcete-li - přírodopisná studie o člověku školním, kterou si s chutí vždy rád přečtu znovu! :)
Typicky humor ze znameho prostredi psany krasnou cestinou.Studacky humor je nadcasovy.
Skvělé, perfektní, báječné, bengalózní, čupr neboli epes rádes, tak nějak bych ohodnotila tuto knížku, jejíž kouzlo neohlodal ani zub času. Smála jsem se dokonce nahlas (což se stává málokdy) a bavila jsem se nesmírně pohledům z obou stran. Jak velice pravdivé jsou řádky, kde autor popisuje situaci začínajícího kantora, jenž se cítí býti spíše studentem než páně profesorem, avšak po několika neúspěšných pokusech se stavem študáckým po dobrém vycházeti, stává se z něj lítý tygr a kanonýr dělostřeleckého pluku nemilosrdnější než zbytek eskadry! Laskomina pro ducha znaveného kolotočem všedních dní.
Skvělá předloha pro výborný film, jedna z mála knih, u které se člověk směje od začátku do konce
Pro mě nestárnoucí, skvělá knížka. Kdykoliv ji někde vidím, je mi líto, že už ji mám, že si ji nemohu koupit... ale jistěže mohu, jenže už bych ty Žáky neměl kam dávat... a je tolik jiných krásných knih... Určitě pět hvězdiček!!!
Skvelá kniha, veľmi veselé čítanie, smiala som sa :) Škoda, že už to na školách také nie je, dnes študent učiteľa napadne slovne (s nadávkami), alebo aj fyzicky...
Skutečně skvělé. Doba se změnila snad jen v tom, že dnešní slovník (Bohu žel) zhrubl – tady se ještě nepoužívá ani slovo „srandista", a mám dojem, že protekčních děcek přibylo už za mých mladých let (ale budu přešťasten, pokud se mýlím). Náramný a skutečně vyčerpávající – čímž míním všecko obsahující – Brehm o škole, a co je nejlepší, autentický, protože autor sám byl pedagog. Jediné, co mi tady chybělo, byla krásná věta z filmu: „Pozor, mořský stařec sem pádluje!" Ale to je tím, že jsem vysazený na mořské záhady.
Na ukázku kousek z kapitoly o profesoru matematiky: „Matyk je bytost oděná v omšelý fráček barvy neurčité, jež se přiřítí do třídy deset minut po zvonění divoce funíc, a spatřivši na stupínku vycpaného orangutana, uvědomí si, že si spletl sekundu B se sekundou A. Omluviv se rozpačitě orangutanovi, pádí matyk o poschodí výše. V sekundě A se srazí s panem ředitelem, jenž tam rozdává složenky na školní plat, a jeho přesně pracující matematický mozek dojde k závěru, že dnes není pondělí, nýbrž středa, a že má v sekundě matematiku až od deseti. Kvapně cválá do sborovny, aby si svou dedukci ověřil na rozvrhu. Tam se omylem podívá na čtvrtek a zkonstatuje, že má přece jen dnes v sekundě B hodinu a že tam vycpaný orangutan nemá co dělat. Vtrhne znovu do zmíněné třídy a ke své hrůze vidí, že tam již orangutan není. Místo něho stojí na stupínku žák Pitl a hledá ukazovátkem na mapě Ruska magistrálu. Matyk vyběhne z učebny, přečte si tabulku a pozná, že jde o tercii A, a nikoli o sekundu. Vyhledá sekundu, ale ta je prázdná a školník mu sdělí, že je v tělocviku. Nebohý vědec přepadne znovu vládce ústavu volaje: „Pane řediteli, mně se ztratila sekunda."
Konečně se vysvětlí, že je ve skutečnosti úterý, že jsou na ústavě celkem tři sekundy a že pan profesor má vyučování v kvartě. Byv šťastně dopraven do příslušné třídy, položí matyk na stůl klíče a sbírku příkladů a chce si pověsit buřinku na věšák, ale shledá, že buřinky není. Pošle tudíž spolehlivého žáka do sborovny pro klobouk, a když posel odejde, ukáže se, že buřinka vlastně už na věšáku visí, poněvadž si ji tam pan profesor včera zapomněl. Vědec radostně zaskřehotá a posadí si tvrďák na hlavu. Poté vpadne do třídy jiný posel, jenž nese bouřku číslo 2, kterou si dnes pan profesor zapomenul v kvintě.
Matyk uchopí buřinku číslo 1, svěří ji poslu číslo 3, aby ji donesl do sborovny, posadí si buřinku číslo 2 na hlavu a zjistí, že to není jeho klobouk. Vyhodí tudíž posla číslo 2 i s buřinkou ze třídy a vyšle posla číslo 4, aby přinesl buřinku číslo 1 a přivedl posly číslo 1 a 3. Potom začne vyučování."
Více než 70 let od prvního vydání a stále pravdivé. Velmi nadčasová milá knížka, ve které, myslím, se každý najde a zavzpomíná na svá studia.
Štítky knihy
humor zfilmováno studenti škola učitelé, učitelky škola - humor učitel a žák
Autorovy další knížky
| 1959 |  Bohatýrská trilogie |
| 2005 | Študáci a kantoři |
| 1938 | Cesta do hlubin študákovy duše |
| 1970 | Nové pověsti české aneb Dobrodružství šesti trampů |
| 1970 | Z tajností žižkovského podsvětí |
Četla jsem coby studentka gymnázia před 20 lety. A vrátila jsem se ke knize coby učitel dnes a pořád je ta kniha pro mě krásná a zároveň pravdivá. Snad i za dalších 20 let se ještě bude líbit, i když už bude staletá :).