Štúdia v červenom

15.09.2017

Zajímavý a jako obvykle výborný případ Sherlocka Holmese a jeho - zde ještě nového - přítele doktora Watsona. Hodně napínavé, strhující a samozřejmě výborně napsané. Kniha se čte doslova jedním dechem! ;-)

26.08.2017

První setkání doktora Watsona s geniálním detektivem Sherlockem Holmesem je zajímavé počtení. Zápletka je zajímavá, Holmes je jako obvykle až neobvykle geniální/dokonalý a Watson v tomhle vyšetřovacím zmatku zastupuje čtenáře, který si chvílemi říká: "Co to ten Holmes zas dělá? A proč to vůbec dělá?"
Ale upřímně...za spolubydlícího bych si Sherlocka nikdy nevybrala :)

04.08.2017

Četla jsem v anglickém originále. Musím uznat, že je to příběh velice napínavý a postavy jsou víc, než jen příjemné.

02.05.2017

Úžasný příběh. Moc napínavé, čtivé a překvapivé. Znám filmové zpracování, i přes to mě čtení ke knize velmi připoutalo a měla jsem velký problém se od čtení odpoutat. Lepší začátek této proslulé série si ani nedokážu představit. Mnohokrát doporučuji.

12.04.2017

Knížka je velmi stručná, ale i přesto jsem se nějak zasekávala v ději. Ani nedokážu určit, čím to vůbec bylo.
Holmes je zajímavá postava a věřím, že v dalších knihách má své kouzlo, ale případ ani zápletka mne moc nezaujala a připadalo mi, že se Sherlock zase tak moc ke slovu nedostal. Pro mne jeho osobnost zatím není dostatečně vykreslená.

18.03.2017

Mám moc ráda Sherlocka Holmese a Johna Watsona a jejich případy. A tady ještě bylo super, že se dozvíme, jak se seznámili.

14.01.2017

Dokonala zapletka...uz jdu schanet dalsi dil :D dal bych plny pocet ale mene me bavila druha cast odehravajici se v americe...jinak parada ;)

09.01.2017

Mám ráda detektivky i Sherlocka Holmese. Přiběh byl napínavý a zajímavý. Zde se Holmes seznámil s Watsonem a řešili svůj první případ.

10.10.2016

Detektivní příběh je jako vždy kvalitní, ale pro mě je tahle kniha nejzásadnější v jiné věci - tady se seznamuje Watson s Holmesem - a je to seznamování hodně ostré, vtipné a nabité emocemi a hlavně britsky gentlemanské.

29.07.2016

Vynikající detektivka a první kniha spisovatelské legendy o legendárním Sherlocku Holmesovi.

05.07.2016

Největší plus celé této knížky spatřuji v seznámení Sherlocka s Watsonem a jejich první interakce, které jsou místy ohromují, místy zábavné. Samotný případ mi příliš zajímavý nepřišel.

29.05.2016

Já jsem kdysi měla povídek Sherlocka Holmese přečtených stohy, ale kdo si je má všechny pamatovat, že? Tenkrát mi bylo "náct". Po shlédnutí seriálu BBC Sherlock, jsem se k nim vrátila a musím uznat, že stále mají své kouzlo a navíc mi pak neuniknou perfektní narážky a vtipy v seriálu. Myslím, že spousta fanynek Cumberbatche a Martina, které by jinak ani nenapadlo tohle číst, už má přečteno skoro všechno o SH. Stačí se mrknout na nějaké forum a na komentáře zde. Tomu říkám super kulturní počin. Bravo BBC!

18.11.2015

Veľmi pekné vovedenie do témy Sherlocka a jeho doktorského spoločníka. Zápletka bola síce zatiaľ nie moc žhavá a taká opatrná, ale tento príbeh mi pomohol viac pochopiť Sherlocka ako ho vykreslil samotný sir Doyle a nie dnešné rôzne filmy a seriály.

12.11.2015

Kdekdo (já) by od detektivky ze sklonku 19. století čekal poněkud rozvleklejší styl, avšak v případě Sherlocka Holmese by se nemohlo jednat o chybnější premisu; díky brysknosti svého autora i detektiva zůstává co do metod absolutně moderní (což vynikne zejména při takřka geniální aktualizaci v podobě televizní série od BBC), bez výraznějších stop strnulosti nebo antikvovanosti a díky své proslulosti nabízí i více možných kontextů čtení.

Klíčový je už je přinejmenším způsob založení fikčního světa prostřednictvím Watsonových zápisků – stejně jako důsledek tohoto rozhodnutí, že čtenář se stává de facto Watsonem, stafáží, tedy převážně pasivním pozorovatelem geniálních detektivových závěrů, avšak zároveň někým, s kým se může čtenář identifikovat –, které společně s odkazováním k reáliím aktuálního světa přinutily nejednoho čtenáře domnívat se, že Sherlock Holmes je/byl reálná entita, pročež tato skutečnost (mýtus) se může stát záminkou ať už pro (i) beletristické zpracování v Mitchellově Atlasu mraků, kdy ještě ve 30. letech v kontinentální Evropě nevnímá mladičká Belgičanka v konverzaci s anglickým skladatelem Holmese coby literární postavu, což slouží jako charakteristika její naivní nevinnosti, nebo pro (ii) literárněvědné procházkové úvahy o fikci a skutečnosti u Umberta Eca.

Holmes se také při jednom z úvodních dialogů vymezí vůči srovnání s jinými dvěma proslulými literárními detektivy; jako by tím chtěl kromě své převahy a jedinečnosti manifestovat i svou skutečnost. Už bez ironie však Holmes v dalším díle (Podpis čtyř) přejímá základní detektivní postulát, že „nejsložitější případy jsou ty nejjednodušší“, stanovený jedním z oněch dvou vysmívaných detektivů, C. Augustem Dupinem (Odcizený dopis), o němž Holmes soudí, že nebyl zdaleka tak geniální, jak se Poe domníval. Ostatně současná popkultura pro změnu také značně vytěžila schéma sherlockovské postavy (geniální asociál, pohrdající citovostí; u Sherlocka ovšem bývá asociálnost zřídka tlumena bipolární činorodostí a konverzační brilancí), namátkou stačí jmenovat Dr. House nebo Sheldona Coopera, dva nejviditelnější následovníky mimo detektivní obor, v literárním prostředí se vrstevnatěji odráží v postavě-aluzi Viléma z Baskervillu ze Jména růže.

Kromě (spolu)založení literárního typu se Doyle při vytváření Holmesových protivníků pokouší o něco, co by se dalo pracovně nazvat „etika zločince“. Jinak řečeno, záporné postavy se svými činy pokoušejí o obnovu jakéhosi řádu, jejich častým motivem je pomsta zpravidla ještě nespravedlivější postavě; nejednají tudíž nihilisticky, což by se mohlo jevit jako jednoduchá záminka, tedy v logice vyšetřování nejtěžší možný případ k vyřešení. Možná právě tato implicitní potřeba řádu či snahy o jeho obnovení přiměla překladatele Jana Zábranu k tvrzení, že postavy žijí v nekomplikovaném světě, o kterém můžeme dnes (Zábranou psáno roku 1971) jenom číst (v této nerelativizaci hodnot je naopak Doyle nemoderní).

Mohli bychom se společně s Mauricem Merleau-Pontym zeptat, zda svět nebyl komplikovaný odjakživa a zda není zásluhou moderny, že začala tento vztah ke světu rozvíjet, namísto toho však zmiňme druhou Zábranovu poznámku, proč stojí za to Doylovy příběhy Sherlocka Holmese stále číst: pro atmosféru viktoriánského Londýna. Za sebe dodám, že kromě jiného i pro ducha doby samotné: jako důkaz, že některé principy se nemění, když Doyle ironizuje v 19. století bující všemožné konspirační teorie o tajných spolcích nebo senzacechtivý tisk, který těmto masovým požadavkům vychází vstříc a libovolně variuje příčiny zločinu pro ten či onen aktuální problém (liberálové ve vládě, konzervativci v opozici a naopak; německé tajné spolky). Jak geniální. Jak prosté.

02.11.2015

Vůbec mě nebavila druhá část a tím pádem mě ani moc nezaujal samotný motiv. Dál nemám co vytknout, 3 *.

13.10.2015

Napínavá, skvělá, ale nejradši mám stejně Psa Baskervillského. Tři celých osm.

09.09.2015

Skvělá kniha. Napínavá. Doporučuji.

14.07.2015

nejsem zrovna čtenářem detektivek, ale do Holmese se občas začtu. U této povídky musím vyzdvihnout především skvělé intermezzo o minulosti pachatele, já si myslel že je to nový příběh a najednou prásk ! první hoď kamenem, ty jenž jsi bez hříchu

11.05.2015

Přečteno kvůli seriálu (Sherlock). Naprosto geniální. K tomu není co dodat, než přečtěte si tutu 100 stránkovou povídku, stojí za to. Nezabere moc času.