Sudetenland
Leoš Kyša
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/538178/bmid_sudetenland-663e16a412242.jpg
4
745
745
Na Bruntálsku je zavražděn bývalý inspektor Gestapa a jeho smrt otevírá staré křivdy a dávná tajemství. Podmanivý příběh z alternativní reality napsal Leoš Kyša, známý pod pseudonymem František Kotleta. Vydejte se do Československa na počátku devadesátých let, které je jiné, než si pamatujete. Blíží se první svobodné volby v Československu po pádu komunistického režimu a v pohraničí to vře. Více než milion Němců, kteří zůstali v česko-polském pohraničí po zastaveném odsunu, se hlásí o svá politická práva. V Praze se obávají návratu komunismu a v Bratislavě začínají snít o silné autonomii. A nezapomeňte, že dojde k vraždě... Jak by vypadal příběh Československa po sametové revoluci, kdyby neproběhl kompletní odsun sudetských Němců? V této knize najdete jedinečný pohled na historii, která se sice nestala, ale přesto před vámi ožívá. Příběh je inspirován skutečnými místy a osudy. Audiokniha Sudetenland v jedinečné interpretaci Otakara Brouska mladšího a režii Jana Drbohlava.... celý text
Detektivky, krimi Literatura česká Historické romány
Vydáno:
2023
,
Vendeta
Interpreti: Otakar Brousek
více info...
Přidat komentář
U Kotlety alias Leoše Kyši je prostě třeba dávat si pozor na to, že má kolem sebe velmi početnou skupinu ne vždy úplně soudných fanoušků, kteří každou jeho novou knížku neuvěřitelně vyhajpují a vytvoří dojem, že se jedná o hotový český literární skvost. Ve většině případů je ale opak pravdou.
Sudetenland je pěknou ukázkou toho, jak to po literární stránce u Kotlety vypadá doopravdy. Po odstraní stereotypních fantasy a sci-fi rekvizit autor ve snaze zaujmout čtenáře tápe v kruzích a ztrácí se, nemá vlastně nabídnout co jiného a zřejmě si to i uvědomuje. Celý příběh mi stejně jako některým dalším recenzujícím přišel hlavně jako taková podprahová reklama na tabákové výrobky. Redaktoři tentokrát ty uvozovací věty moc nevychytali.
Nezábavné, neobohacující.
Knihy, které Leoš Kyša píše pod jménem František Kotleta moc rád nemám. Ty, které jsem dočetl do konce bych spočítal na prstech jedné ruky a ostatní jsem odložil s tím, že je to brak i mezi brakem (a to mám pokleslou literaturu celkem rád, svého času jsem byl členem kultu uctívačů velkého Jirky Kulhánka, jehož knihy jsem hltal a četl opakovaně). Ovšem tady jsem zbystřil. Z některých páně Kyšových povídek jsem věděl, že psát opravdu umí a může to mít i jinačí úroveň, než jeho hlavní proud, čili kniha, kterou napsal pod svým pravým jménem by taky mohla spadat do téhle jiné kategorie. Nu a nespletl jsem se, bylo to vcelku příjemné počtení a kdybych to nevěděl, nevěřil bych, že pánové Kyša a Kotleta jsou jeden a ten samý. Takže abych to shrnul, byl jsem spokojen, žádná bezduchá vyvražďovačka s přetlakem trapných, rádobyhumorných hlášek - pokud se v Sudetenlandu humor vyskytuje, je to především formou přijatelné ironie a sarkasmu, což je fajn. Nejde o žádnou akční jízdu a estrádu, jako u jiných knih, takže někteří skalní fandové s tím asi budou mít problém, ale pokud p. Kyša v budoucnu bude pokračovat ve své tvorbě i po téhle linii, rozhodně se tomu nebudu vyhýbat, jako klasickým "kotletovkám".
Nečetl jsem to jako ebook, ale poslouchal jako audioknihu.Musím přiznat, že při poslechu mně běhal mráz po zádech. Zejména v samotném závěru kdy autor říká, že popisované události se staly. Po přečtení (poslechu) si asi můžeme říct, že ti odsunutí Němci měli vlastně štěstí, protože evidentně se tady s neodsunutými nezacházelo zrovna v rukavičkách. Určitě ztratíme iluzi o "hodných Češích" a "zlých Němcích". Máslo na hlavě mají oba národy. Autorovi bych vytknul z mého pohledu otřesný a nevěrohodný melodramatický závěr, který připomíná spíš rozuzlení v antické tragedii. Tohle mi tam fakt nesedlo. Ale rozhodně to stojí za přečtení či poslech.
Tak tato kniha byla pro mně největší zklamání letošního roku.
Po určité diskuzní masáži od některých místních uživatelů, jsem se těšil na dobré čtení. Těšil jsem se na knihu, která nám popíše dobrou alternativní historii. I když v poslední době, se na toto téma objevily podobné knihy např. od Bureše, Kotouče, nebo Mornštajnové.
První věc která mně zarazila, je otázka proč je kniha vydána u Dobrovského :-O a ne u mateřské Epochy? Cely příběh byl pro mně nudný a postavy ploché. Prostě celé takové utahané, bez větší akce a hlavně humoru. Nápad nebyl špatný, ale bohužel je to celé nedotažené. Nepochopil jsem, proč jsou do děje zařazení skuteční naši politici a zda to bylo myšleno vážně, nebo je to určitá recese.
Kyša chtěl asi sdělit úplně něco jiného, ale vylezlo z toho nějaké jeho účtování, zřejmě s jeho vlastní minulostí. Jsem z knihy hodně zklamaný a nikomu ji rozhodně doporučovat nebudu.
A ještě jedna věc, kdyby Kyša z knihy vypustil neustálé zapalování cigaret, tak má kniha jen polovinu stránek.
Sametová revoluce ve světě, kde neproběhl odsun Němců? Tak to je naprosto geniální nápad. Navíc se děj odehrává v Bruntále, který patří k mým hlubším kořenům. Žánrově bych knihu označil za takový plíživý thriller. Děj se posouvá poklidně, do toho staré fotografie, zřícenina hradu Wildstein, poklady, tajemství z války a hlavně žádné bláznivé honičky a přestřelky v každé druhé kapitole. To mi naprosto vyhovovalo. Nutno ale podotknout, že skutečnost by tak temná rozhodně nebyla, tady se prostě pohybujeme v žánru thrilleru. V knize nebyla nouze ani o humor. Na závěr pochválím povedený obal a návštěvu Sudet a Freudenthalu hodnotím kladně.
Citace: "Přitom Sudéta bylo keltské slovo a první, kdo jej použil, byl alexandrijský geograf Ptolemaios ve druhém století našeho letopočtu. To keltské slovo znamenalo Les kanců," mrkla na mě, jako by to snad měl být vtip.
Pocity z knihy mám rozporuplné, čekal jsem trochu něco jiného. Nápad dobrý, provedení nečekané, teda pro mě.
Sudetenland se sice tváří jako detektivka – a v jádru jí také je –, ale sama detektivní zápletka, byť velmi dobře promyšlená, není tím nejzajímavějším. Kniha daleko více vyniká tématem národnostního soupeření. Je to něco, co jsme my, současní Češi, už pozapomněli, ale národnostní spory s Němci byly už po staletí součástí naší kultury, a je skutečně zajímavé sledovat, jak autor tyto mrtvé (?) boje znovu nechává rozhořet. Leoš Kyša píše s vytříbeným smyslem pro detail a jeho vlastní novinářská zkušenost a znalost Sudet jsou skvělým přínosem, který mu pomáhá vystavit opravdu uvěřitelný příběh.
Otázka domova a vykořeněnosti z něj, češství a němectví, se tu setkává v atmosféře chaotického počátku devadesátých let, kde si každý hledá své nové místo ve společnosti. Není proto možné vnímat a hodnotit Sudetenland jen jako detektivku a nevnímat přitom přesah této knihy, který je jistě patrný už při přečtení prvních řádků.
Jako takhle, námět je složitej, jak hodinky s vodotryskem, zpracování solidní jako sudetskej beton, vyprávění novináře , díky novinářské minulosti autora , pěkně novinářský , zápletka pěkně zapletená...ale. Skutečné napětí a radost z otáčení každé stránky jsem pociťoval pouze při první návštěvě u plukovníka.
Možná jsem měl vysoká očekávání, (protože sudety) nebo mi nesedl styl vyprávění, kdy jsem pořád čekal, až něco.
Každopádně, autor opět ukazuje, že i v naší kotlině jsou původní a originální náměty k vyprávění a že má smysl číst i současnou českou tvorbu. I proto kniha nepůjde do frcu, ale do poličky.
A ano, málokterý autor si troufá na to, mít na přebalu hakenkrajc.
Na knížku jsem byl opravdu hodně zvědavý. Moje dvě "setkání" s autorem tak úplně nedopadla, ale tohle se povedlo! Příběh na téma CO BY KDYBY má v sobě výborný nápad, soužití Čechů, Němců, Romů a Židů na českém území je silné téma. Ano, je z toho nakonec taková klasická "honba za pokladem", ale četlo se to příjemně a celkově působilo uvěřitelně. Autor očividně ranné devadesátky řádně nastudoval a celý příběh tam krásně zapadá. Dobrá kniha!
Leoš Kyša upustil od svérázné nadsázky a přešel na vážnější notu. Sice nechybí momenty odlehčení, ty se ale často nesou v rovině cynického sarkasmu, pichlavějšího než vidlička v ledvinách. Absence brutálního svérázu má však za následek pomalejší proud děje, kdy se zápletka formuje velmi pozvolna a v důsledku není pro děj podstatná tolik, jako hutná atmosféra nenávisti.
Čím Sudetenland uhrane, je perfektně vyobrazené (ne)soužití Němců a Čechů, kdy jedni říkají „domov“ a druzí „vypadni“, přičemž si obě strany můžete průběžně zaměňovat. Nejde o epické dobrodružství, ani o akční příběh, konkurující hvězdám žánru (ačkoli sám Leoš Kyša jednou takovou je), ale o poměrně komorní vyprávění z pohraničí, kde se svět přestal točit již před drahnou řádkou let. Detektivní linka působí maličko nuceně, jako kdyby tu byla jen pro rozpohybování děje, ale naštěstí v sobě autor nezapře žurnalistu, takže ví, kdy tempo zvolnit a kdy jej naopak vygradovat, aby čtenáře udržel v napětí až do samotného konce.
Mám rád alternativní dějiny, a nápad autora nechající po válce milion sudetských Němců v komunistickém Československu je rozhodně zajímavý, ale jenom mi potvrdil že jejich odsun byl po tom co se tady v protektorátu dělo, to nejlepší řešení. A to píšu s tím že mám jak po matce, tak po otci germánské předky, naštěstí ani v jednom případě ne Německé.
Kniha Sudetenland je dobrá připomínka že i události které se staly téměř před osmdesáti lety se nás stále týkají, například snaha dočasného nájemníka na Pražském Hradu a jeho loutkovodičů jak obejít Benešovy dekrety a narvat zpátky majetky Lichtenštejnům poklonkujícím za Druhé světové války Hitlerovi a jeho noshledům se mi vůbec nelíbí.
První moje kniha od tohoto hodně zmiňovaného autora. Spíš je to cílené na jinou skupinu čtenářů. Mě to příliš nenadchlo. Pokud to měla být detektivka, scházel mi tam lepší příběh, více napětí a lépe vykreslené charaktery postav. Ale možná to mělo být spíš tak trochu zamyšlení nad tím co by se třeba bývalo mohlo stát...
Velmi dobrý nápad s alternativní historií českého pohraničí. Zhruba první půlka celkem slušná, odsypávající, hezky vykreslené dobové reálie, poměrně věrohodně popsána možná situace s neodsunutými Němci v pohraničí po pádu komunistického režimu. V době sjednocujícího se Německa by se jistě i čeští Němci hlásili o svá práva. Celý ten porevoluční chaos s Němci, Romy, skinheady, odcházejícími komunisty a přícházející novou politickou garniturou...
Samotný kriminální příběh trochu slabší, postavy popravdě ne úplně věrohodné. V poslední třetině mě to celé nějak přestalo bavit. Přišlo mi jako by autor v závěru moc ani nevěděl, jak to celé vlastně uzavřít. Celý závěr mi přišel nějak uspěchaný, nerealistický a vlastně mě ani nebavil, dočetl jsem spíš "z povinnosti".
Příběh o tom, že na starý křivdy je sakra těžký zapomenout.
Má to parádní nápad a ta alternativní historie je skvěle podaná a hlavně uvěřitelná. Hodně tomu pomáhá provázání se skutečnými historickými osobnostmi a událostmi. Líbilo se mi, jak tam vlastně vůbec nic není černobílé (snad jen s výjimkou ústřední dvojice). Vlastně jsem se přistihnul, že mám svým způsobem rád, dobře, možná ne vyloženě rád, ale že alespoň chápu toho starýho nácka Uweho, komunistu Frankeho i herr Gablera.
Akorát je to hodně pomalé, akce a napětí je pomálu a víc než o thriller jde spíš o jakousi meditaci na téma vyrovnání se s historií, křivdami minulosti a naději na smíření. Což samozřejmě není špatně, jen možná trochu knížka klame tělem, anotací a literární minulostí autora.
Pro všechny, co tu v komentářích říkají, že jsou postavy "jsou ploché". Tak víte, co říkal Karel Čapek v souboru Marsyas..? Že když je složitý děj, tak postavy nemůžou být také složité...a naopak. V této knize je hlavní myšlenka mezilidských vztahů ve vysídleném pohraničí. A to už je dost složité téma samo o sobě...to nepotřebuje ještě složité postavy.
Říkám já: rodilá obyvatelka Sudet, Němka.
Autor si vybral odvážně, nezvykle složité téma.
Oživení minulosti společnosti z tak rozličných ras, rodových tradic a politických postojů prolínající se dějem, pro vnitrozemce se jeví jak pohraniční místo pro nejkonfliktnější hrozbu.
Češi, Němci, Židé, Cikáni žijící v Sudetech - jeden velký kotel v němž se rodí nová doba - demokracie.
Citace:"To s čím se potýkáme je strach z budoucnosti. Socialismus sliboval jistoty, které ale byly minimem toho, co nám nabízí demokracie a tržní hospodářství. Jdeme správnou cestou..." (projev Alexandra Vondry)
(Čas demonstruje pravdu.)
Příběh s pravdivými, jistými skutečnostmi má přesah, jenž se do naši historie tiskne s odkazem.
Zdařilé.
Za mě velké ne. Ploché postavy a zápletka taková, že mi bylo vlastně jedno, jak co dopadne. Naproti tomu znam osobu, která byla z knihy doslova unešená - já to ale nejsem.
Snadno se tomu uvěří, lidé nezapomínají a své křivdy předávají svým potomkům a následníkům. Mne to bavilo, nečekala jsem ani detektivku, ani válku. Knihu hodnotím jako čtivou a se skvěle podanou atmosférou podkreslenou dokonalou znalostí kraje, historie a místních. Vadilo mi jen jediné - po jistém krásném okamžiku byla u jedné postavy odhalena budoucnost, pak už jsem jen čekala, kdy se stane...
Trochu jsem se bála po knize sáhnout: Nemám ráda detektivky a pohraničí mě vlastně moc nezajímá. Ne že bych si myslela, že je geograficky, lidsky, historicky a tak vůbec bezvýznamné, to ani náhodou, ale holt každej nemůžeme mít zájem úplně o všechno, tak holt zrovna tuhle problematiku přenechávám jiným, které zase třeba nezajímají afričtí paraziti. Přesto, nebo právě proto mi čtivá, svižně ubíhající knížka se zajímavě zašmodrchanou zápletkou umožnila se nad tou oblastí a s ní spojenými problémy - těmi z alternativní, ale do velké míry i skutečné současnosti - na chvíli zastavit a zamyslet. Za to díky. Obecně je pro mysl a ducha osvěžující chvílemi vystoupit z komfortní zóny, a tohle bylo drsné i sympatické vystoupení zároveň. Jenom nevím, proč jsem během čtení měla permanentní pocit, že cítím cigaretový kouř. Jo, vlastně, aha. ;)
By the way, knížka je neuvěřitelně aktuální, což sice dává smysl z hlediska toho, kdy vyšla, ale autor ji jaksi začal psát dřív, než vybublal současnej průser v Izraeli a probudil další pozoruhodnou vlnu antisemitismu. Podobně jako se Spadem a Ukrajinou - na skeptika až podezřele dobrej instinkt. Asi mě nepřekvapí, až se dozvím, že Leoš ve skutečnosti po večerech věští budoucnost z kávové sedliny. Anebo drcenejch tabákovejch listů?
V komentářích čtu něco o tom, že to nebyla dobrá detektivka. To je asi dobře, viz moje první věta, fakt mě to bavilo. Takže za mě asi plnej počet. Mínus závan čmoudu. Kdyby to aspoň byly kvalitní doutníky... ale jasně, devadesátky. Tak nic, no. :)
Štítky knihy
alternativní historie Československo české detektivky a krimi české sci-fi české romány
Autorovy další knížky
| 2016 |  Spad |
| 2014 |  Příliš dlouhá swingers party |
| 2010 | Hustej nářez |
| 2017 | Poločas rozpadu |
| 2020 | Operace Thümmel |
Uf, tohle se mi nebilancuje jednoduše. Jelikož si komentáře a recenze čtu převážně zpětně, nevěděl jsem úplně, do čeho jdu a nakonec dostal něco docela jiného, než jsem čekal. A mám z toho trochu rozporuplný pocit. (TL;DR warning)
První cca třetina mě popravdě moc nechytla a měl jsem problémy se začíst. Potenciál alternativní historie mi přišel (po celou knihu) žalostně nevyužitý a nikterak zvlášť atraktivní, což je nejspíš tím, že v mém okolí celoživotního středočecha téma odsunu Němců nikdy moc nerezonovalo.
Zbylé dvě třetiny jsem však dal na jeden zátah. Nekriticky přiznávám, že mám rád, jak Kyša píše a vítám rozhodnutí nevydávat knihu pod pseudonymem. Tentokrát nedostanete sarkastického, nepřemožitelného a hláškujícího hrdinu ohýbajícího zákony fyziky, po kterém zůstanou potoky krve, ale přízemnější a klidnější příběh, prostředí i postavy. U těchto 3P bych se na chvilku zastavil.
Postavy: Zkraje jsem měl problém pochopit motivaci hlavního hrdiny, která ho žene vpřed. Chyběl mi tam nějaký osobní motiv či zúčastněnost. Vývoj hlavní postavy mi také přišel poněkud překotný, vezmeme-li v úvahu, v jakém časovém úseku se děj odehrává. Naopak hlavní ženská postava mi přišla výborná a vypíchl bych jí jako jednu z nejsilnějších prvků knihy. Některé vedlejší postavy byly originální, jiné docela přebytečné a celkově jich možná bylo zbytečně moc.
Prostředí: Přestože s konkrétní lokalitou zkušenosti nemám, atmosféru Sudet to mělo a dokážu si představit, že na místního či místa znalého to může působit až sentimentálně. Stejně tak se Kyšovi povedlo vykreslit ducha začátku devadesátek či dynamiku maloměsta. Kromě geografického zasazení se povedlo taky to společenské, kde je pěkně vykreslená posametová změna a třecí plochy vícenárodnostního soužití, ze kterých má člověk pocit, že se to tak opravdu stalo.
Příběh: Jak už jsem zmínil v úvodu, za ze začátku jsem trochu tápal, co že je to vlastně hlavní příběh. Když se na něj potom člověk naladí, jedná se vlastně o docela příjemnou a poutavou detektivku, která má klidnější tempo, které na někoho může působit až táhle. Autor skrze postavy místy nastiňuje sociálně kritické úvahy, na které lze nahlížet jako na nastavené zrcadlo (alt)dobové společnosti, které se však dají našroubovat i na tu dnešní. Příběh s četbou nabírá na obrátkách a opravdu mě nutil číst dál, od finále jsem však čekal možná trochu víc. Cením však, že autor zanechal minimum nedokončených větví příběhu a nezodpovězených otázek.
Tohle je nejdelší text, co jsem tu kdy napsal (sry), což značí, že mi kniha pořádně zašrotovala v hlavě, bohužel však ne pouze způsobeným nadšením, ale také jistou ambivalencí. Každopádně mě neKotletovský - dalo by se říct dospělejší - Kyša zaujal. 3,5*
Mimochodem, pokud chcete, snažíte se, nebo jste čerstvě přestali kouřit, tohle vás možná trochu potrápí.